Nováčci
U stolu sedí čtyři osoby. Osmiletá holčička mává svojím krajícem chleba nad hlavou a něco u toho vykřikuje. Rodiče se na ni šťastně usmívají a její o tři roky starší bratr to vše sleduje s mírným úsměvem na rtech a brousí si u toho svou katanu.
„Juchů, já jsem tak šťastná, že už konečně nastupuju do akademie!“ řekne holčička a začne tančit po pokoji.
„Mírni se, Aiko!“ křikne na ni varovně její matka, když po ní Aiko vztáhne ruce a vtáhne jí do kole. Dál už ale neodporuje a ochotně se s ní točí po kuchyni.
Itachi se otočil odešel pryč, nechal ji tam samotnou. Rain se rozetřásla strachy, nevěděla co s ní mají v plánu nebo proč se k ní zničeho nic začal Itachi tak pěkně chovat. Přála si být doma, vycítila, že ji pak určitě oddělají. Zadíval se ven z okna, usoudila že je ještě noc.
Byla zvědavá pro co šel. Schoulela se do rohu postele a přitiskla se ke zdi. Stále se třásla strachy. Pomalu se rozhlédla po pokoji kde se nacházela, nebylo na něm nic zajímavého, kromě postele, dvou skříních tu nebylo nic zajímavého.
Byl chladný večer, někteří obyvatele Konohy už se vydali na kutě. Avšak ani černočerná tma nedonutila Kakashe usnout, pořád musel myslet na dívenku.
„Naruto je zpět, už konečně dostal rozum?‘‘ Zamyslel se Kakashi a převalil se na bok, zadíval se osmnáct let starou fotku na jeho stolku.
Zavalili ho vzpomínky.
„Měl bych se s ním setkat.‘‘ Usmyslel si a vstal. Nevěděl, kde teď jsou, ale měl plán, najde ho podle pachu té dívenky. Udělal několik znamení rukou a před ním se objevil malý pejsek.
Začala se mu cloumat z jeho sevření, ale ten ji obváděl pryč, vešel do místnost, která bylo osvícená měsíčním světlem. Když už byli v tě místnosti pohledla na svého únosce, měl na sobě černý plášť s červenými mraky a na hlavě klobouk s třásněmi.
„Akatsuki.‘‘ Špitla potichu.
Kdysi dávno jí Sakura o nich vyprávěla, věděla, jejich cílem bylo pozbírat všech démonů a jejich silou ovládnout svět. Bylo jí to divné máma ji taky vyprávěla, že už nikdo několik let neviděl, tak proč tak najednou proč brali ji ona přece není démon.
„Kdo jste?‘‘ Křikla na něj naštvaně a čekala na odpověď.
„Na tom teď nezáleží, chtěl jsem se tě jen na něco zeptat.‘‘ Odpověděl ji klidně a pomalu šel k ní. Začala couvat, vůbec ho neznala, netušila o co mu jde.
„Kde máš otce?‘‘ Zeptal se ji a usmál se na ni, trochu se přestala bát.
„Vy ho znáte?!‘‘ Otázala ho překvapeně, vždyť tady nikdy nebyl, podle toho co jí tvrdil. Znovu na něj pohledla, nikoho ji nepřipomínal.
Takže tohle dílko jsem napsala spolu s Noriko Kawashi.
Nejsme moc známé, ale obě doufáme, že se touto povídkou na Konoze aspoň trochu proslavíme...
Na Konohu padla noc. Postava zahalená v plášti utíkala k hlavní bráně. Po celé vesnici byl slyšet jenom žalostný křik. A tato osoba moc dobře věděla proč.
"Proč to udělal a mě nechal naživu? Co mu rodiče udělali, proč je zavraždil?"
Po tváři jí stekla slza. Setřela ji a běžela dál, pryč z Konohy.
O kousek dál v Konoze...
„To není možné.‘‘ Zašeptal a hleděl na dvě procházející se osoba.
Byla to Sakura a Sai. Nevěřil tomu, Sakura se uzdravila, nebyla na vozíčku, šla úplně sama. Udivilo ho, že s ní šel Sai. Zbytek už si domyslel, nejpíš jsou teď spolu, trochu ho to zarazilo. Rozhodl se že je bude špehovat. Pomalinku se plížil lesem a schoval ve křoví, kde slyšel každé jejich slovo. Zaposlouchal do jejich rozhovoru.
„Chodíš jsem často?‘‘ Zeptal se ji Sai, Naruto začal přemýšlet o co mu jde.
[b]Zatiaľ čo Naruto trénoval s Jirayaom, v Konohe sa toho veľa zmenilo. Zo Sakury a Hinaty sú najlepšie priateľky a skvelé kunoichi. Neji a TenTen spolu chodia a Shino už nie je taký introvert, akým bol kedysi. Vlastne, on, Kiba a Chouji tvoria niečo ako „nerozlučnú trojku“, čo v praxi znamená, že vidieť ich oddelene môžete akurát tak v sprche (xD). A Shikamaru?
V celé Konoze vládl mír. Už dlouhou dobu se nic zlého nestalo, a to dělalo našemu týmu velké starosti. Sai neustále říkal, že Akatsuki plánují určitě něco velkého..
Jinak tomu nebylo ani dnes, při odpočívání po dlouhém tréninku.
„Určitě se brzy něco stane.“ začal po chvíli ticha Sai
„Ále, to si jenom namlouváš, Akatsuki nic“velkýho“ neplánujou..“ řekl otráveně Naruto
„No, myslím že je to možné..“ řekla potichu Sakura
„Heh?“ udivil se Naruto a otočil se na ni
Zvedl sem hlavu a podíval se před sebe. Otočil se, a naposledy se podíval na město. Určitý čas ho neuvidím a bylo mi to líto kvůli klidu který v něm panuje narozdíl od některých. Nechal sem tu myšlenku odplout a zhluboka se nadechl. Nyní musím pokračovat dál svojí cestou. S úsměvem sem vykročil směrem vpřed po cestě a nechal čas plynout.
„Naruto, ty idiote!“
„Ale Sakuro já za to nemůžu ta větev praskla sama.“ Řekl Naruto a mnul si ránu na hlavě.
„Kdybys tak nepospíchal tak se to nestane.“
„Au, to strašně pálí to mi nedělej.“
Tato sériovka je pokračování Proměn, odehráva se o 14 let později.
Z minuleho sériovky:
Promiň Sakuro, ale jinak to nešlo,
nemůžu takhle dál žít, je mu hrozně líto, že si kvůli mě takhle skončila, prosím odpusť mi to.
PS:Neboj postarám se o ni dobře!!
Naruto
O čtrnáct let později.
[font=Book antiqua][i]Když tak vidíme ty oběti bojů v Narutovi, napadlo vás někdy něco jiného než: „Byla to nutná oběť,“ nebo, „chudáci, hlavně že se hlavním hrdinům nic nestalo.“ Ano, hrdinům. Strachujeme se jen o ty hlavní postavy, a o vedlejší se nezajímáme, ani netušíme. Pomysleli jste někdy na to, jak zajímavý život tyhle náhlé oběti žili ve stínu našim „milovaných“ hrdinů?
Skoro telenoveláá!
"Sasuke?!" vykulím oči na emáka.
„Jé, co tady... děláš, Sasuke?“ zašklebím se a rukou nenápadně zkoumám, jak jsou ty hřebíky, co drží molo pohromadě, pevné, né, že bych ho chtěla praštit, to ať vás ani nenapadne.
„Jsem tu doma,“ řekne a kývne k bráně na kopečku, na který rozpoznám zašlý nápis “Uchiha“
„Ty si Sasuke Uchiha?!“ vypísknu šokovaně. „Copak ty seš brá...Jaj!“ rychle si zacpu pusu a v záchvatu paniky začnu předstírat, že se dusím.
Naruto seděl jako opařený s pohledem směřující na rozklepanou Hinatu,které se velmi rychle udělala husí kůže pod večerním větrem.Rukama si přidržovala lokty,hlavu měla sklopenou k zemi a do očí jí přes hustou ofinu vidět nešlo.Naruto si ještě jednou od pohledu změřil Hinatu-přesně od chodidel až k hlavě.Vlastním očím nechtěl věřit,když viděl Hinatinu ženskou krásnou postavu,rudé elegantní šaty a černé lesklé vlasy,které jí objímal slabý vánek.Naruto se sklonil směrem dolů,aby Hinatě opět pohlédl do očí.Hinata to ale cítila a hned cuk
„Naruto mám pro tebe jednou dobrou a jednu špatnou zprávu.‘‘ Řekla mu Tsunade jakmile vyšla z pokoje. Naruto se zarazil nebyl schopný pohybu.
„Nejprve tu dobrou.'' Řekl.
„No tak narodila se ti dvojčátka, obě jsou holčičky a jsou v pořádku.‘‘ Řekla a Naruto si trochu oddychl, tak přece se jen dočkal, ale něco určitě není něco v pořádku.
„No a ta špatná zpráva je….'' Ani tu větu nedokončila, ztěžka se posadila a zakryla si rukama obličej. Naruto zbledl, tušil, že se něco stalo Sakuře, myslel jen na nejhorší.
V minulém díle:
„No to je teda síla.‘‘ Zasmál se se Kiba, když se vydali navštívit Sakuru, všichni se teď tvářily překvapeně až zaraženého Naruto. Měl trochu strach.
„Co když mě Sakura obviní a pak mě můžou klidně zavřít?!!‘‘ Přemýšlel a vytvářel si obrázek sebe jak sedí ve vězení.
Po dlouhé,dlouhé,dlouhé.....době(XD)Je tu konečně nějaká moje FF.Tentokrát jednorázovka(ptž je to jen jeden díl tím je to sur XD).Psala sem to při nedné hodině matiky!=o)
_______________________________________________
Už mě mají
Už mě chytili
Už konec světa nastane
Všechny zabijí
Jen kvůli němu
Kvůli příteli
Kvůli nejlepšímu příteli
Kvůli němu bych zabil
Ale ty
Ty jsi mě zradil
Zradil jsi vesnici
Zradil jsi přátele
Zradil jsi všechny
Přidal jsi se k nim
Přidal jsi se k těm
Kteří mě chtějí
Chtějí zabít
Vydal jsi mě smrti
Když jsem se ráno vzbudila, Niki se líně protahovala, Deidara ještě spal.
Zavzpomínala jsem na včerejšek, ale ze snění mě hned vytrhla má kočka, „Vážně si myslíš, že dát se s ním dohromady je dobrý nápad? Jak dlouho tušíš, že vám to vydrží?“
„Věřím že dlouho.“ Odpověděla jsem obratem.
„A udržet to v tajnosti?“ pokračovala Niki, „Já budu mlčet, stejně mi odtud rozumíš jen ty, ale nemůžeš vědět, kdy se některý prořeknete, nebo jestli vás někdo při něčem nenačapá.“
