Příběh dítěte lásky- 16. kapitola

Suiton, můj živel

Byl to nádherný pocit. Splynout s vodou, žít každým jejím pohybem, každým nárazem. Celé mé tělo se rozložilo na miliony kapek, které padaly dolů a podle mé vůle se opět zvedaly. Jako kdybych tak žila odjakživa, instinkty radily jak hrát tu krásnou vodní simfonii. Jako pták křídly jsem třepotala vodou což vytvářelo lahodné trylky a nebo naopak jsem ji nechala volně plynout jako dlouhý tón. Znovu a znovu jsem si hrála s mnoha proudy které se křížily, spojovaly, rozdělovaly a vše co vás napadne. Obzvlášť bylo pěkné když proud přeletěl přes obzor slunce. Všechny kapičky se začaly nádherně třpitit, více než jakýkoli drahokam na světě. Mé oči nevycházely z údivu ze všeho co jsem viděla.
Když už jsem si s vodou hrála dlouho, sensei mě zastavil: ,,To stačí, vydím že se ti to líbí, ale nemůžeš všechnu vodu z potoka vystříkat po okolí.'' Měl pravdu, moje hrátky zapříčinily, že značná část vodní zásoby z potoka byla na trávě, na stromech a na všem ostatním.
,,Ale ono je to tak úžasné!,'' obhajovala jsem se, ale stejně jsem toho nechala.
,,To vím. Teď zase tu vodu vrať zpět do potoka.,'' nakázal mi a já se začala soustředit. Bylo to jiné než minule, předtím stačil pouhý proud čakry, ale tady musím čakru rozprostřít na velkou plochu, jelikož teď je voda rozptýlená po velké ploše. Nakonec se mi povedlo většinu shormáždit a opatrně jsem ji zvedla. Jelikož čakra byla na větší ploše, byla také slabší a rychlejší pohyb byl ji roztrhl. Vodu jsem přibližovala do jednoho bodu kde se spojila do jedné velké louže. Teď to pokračovalo značně rychleji a voda byla zpět v potoce. Orenjino se na mě pyšně díval.
,,Jsem na tebe hrdý Aido, jsi nejlepší žákyně kterou jsem kdy měl.,'' řekl mi s uznáním. Nejlepší žákyně? Nikdy jsem nečekala že Orenjino něco podobného řekne. I když mluvili o tom jak jsem nadaná, nepomyslela jsem si že jsem tak výjmečná. Vždy jsem se vlastně podceňovala.
,,Kolik jste už měl žáků Orenjino-sensei?,'' zeptala jsem se na počet mích předchůdců. Orenjino se na chvilku zamyslel a pak mi odpověděl: ,,No, vlastně jsi moje první.'' Aha, tak to mi fakt stouplo sebevědomí.
,,Sensei, nikdy jsem neslyšela, že by se takto trénovala vodní čakra.,'' zamyslela jsem se. K vodním technikám jsem měla blízko, vždyť jsem také vyrůstala ve Vodopádové.
,,Víš...,'' řekl protáhle, ,,Tohle je speciální trénink. Tento trénink, ačkoli se ti to nezdá, je pro normálního ninju nesmírně těžký. Jen velmi nadaní shinobi mohou zvládnout tento druh tréninku, ani netušíš jak je pro někoho těžké smísit čakru s vodou.'' Často mi říkali, že jsem talentovaná, ale za geniuse jsem se nikdy nepovažovala. Genius, to bylo pro mě něco jiného já jsem byla prostě... Já jsem byla něco jiného než genius. Nevím, zda-li něco víc, či míň, ale já genius nebyla.
,,Aha... Kdy mě naučíte nějaké Jutsu?,'' přešla jsem zpět k tréninku.
,,Byl bych radši, kdyby jsi se naučila již něco dnes, jelikož můj známí z Deštné je poněkud náročný. Pokud chceš aby tě něco naučil musíš ho ohromit.,'' obeznámil mě s podažavky na mě kladené. Mě to ale vůbec nevadilo.
,,Tím líp! Jaké Jutsu mě naučíte?,'' zeptala jsem se.
,,I když ho budeš umět, nebudeš mít vyhráno. Není jediné vodní Jutsu které by neznal a tedy...,'' napínal mě a já pomalu začala tušit o co mu jde.
,,Mám vymyslet vlastní Jutsu?!,'' vykřikla jsem zděšeně. Ne, že by to bylo nějaké strašné, ale uznejte, vždyť já jsem ninjou teprve měsíc, jak asi můžu vymyslet Jutsu?
,,Ano.,'' potvrdil mi moji doměnku sensei.
,,A-a to jako jak?,'' zeptala jsem se při čemž jsem byla celá vystresovaná.
,,Naučím tě jedno Jutsu a ty ho musíš přetvořit do podoby sobě vlastní.,'' vysvětlil mi co mám dělat, ale já v tom měla stejnej hokej jako přetím.
,,To si myslíte že to zvládnu? Sensei, já jsem teprve začátečník!,'' zlobila jsem se.
,,Ale začátečník s možnosti Jounina. Zvládneš to.,'' utěšoval mě, ,,Budeš pracovat s Jutsu Suiton: Suiryuuben (Živel voda: Bič vodního draka). Já to neumím, umí ji používat jen dva lidé, můj známí a ještě jeden člověk díky implantovanému hadu.,'' obeznámil mě.
,,H-had?,'' vykoktala jsem ze sebe ztuhle.
,,Neboj, ty to zvládneš i bez toho.,'' řekl mi a já jsem si hluboce oddychla.
,,Tak rychle, jak se dělá?,'' zeptala jsem se netrpělivě.
,,Ne tak zbrkle, nejdřív musíš mít ve svím těle trvalé zásoby vody a to není tak lehké vytvořit, musíš být na pokraji smrti.,'' brzdil mé nadšení Orenjinu.
,,Další část speciálního tréninku...?,'' řekla jsem s lehkým přízvukem otázky. Sensei kývl.
,,To se jako mám utopit?,'' zeptala jsem se udiveně.
,,Tak nějak.,'' odpověděl mi sensei. Tak dobře, co mě nezabije jen mě posílí. Odložila jsem svůj šátek a pomalu kráčela do vody. Když jsem už byla pokrk ve vodě, Orenjino-sensei ke mě přiběhl a...

Probudila jsem a přímo nade mnou mi svítilo do očí slunce. Orenjino seděl opodál.
,,Sensei, co se stalo?,'' zeptala jsem se. Dobře jsem cítila jak to ve mě špouchá.
,,Když se sama nedokážeš ani kousnout do prstu tak jsem ti musel trochu pomoct.,'' vysvětlil sensei nevinně. On mě omráčil a potopil!
,,Orenjino-sensei! Jak jste jen mohl!,'' rozčílila jsem se.
,,Nebuď naštvaná, svůj účel to splnilo!,'' obhajoval se. A doopravdy, to divné šplouchání byla má trvalá zásoba vody.
,,Neboj, za chvilku to nebudeš ani cítit.,'' informoval mě, ,,A teď zpět k Jutsu.'' Orenjino vztal a já si stoupla naproti jemu.
,,Jde o to, že ze své zásoby vody kterou máš v těle musíš vytvořit kouli nad dlaní. Když ji hodíš, ta koule se rozletí na několik kusů do tebou určených terčů.,'' řekl mi. Dobře, snad to nebude tak těžké. Natáhla jsem pravou ruku a snažila se do ní soustředit co nejvíce vody. Voda v mém těle je už smíchaná s čakrou, takže je to o něco lehčí. Nebylo to lehké, ve vodě je zamícháno jen málo čakry, jelikož s větším množstvím by mi to ucpalo čakrovody a podobné věci. Po chvilce se mi skutečně povedlo něco jako kouli nad dlaní stvořit. Bohužel, ani popis 'něco jako koule' se na to nehodil. Byl to spíš takový ovál. No jo, to je-
,,Sakra!,'' zařvala jsem když se koule roztrhla ještě v mé ruce a já byla celá mokrá. Sensei se jen tiše smál.
,,Koule funguje na podobném principu jako Rasengan. Musíš čakru, v tvém případě vodu, uvédst do rotace a snažit se aby déle zachovávala svůj tvar. Výhodou oproti Rasenganu je, že kouli držíš jen chvíli a pak ji odhodíš. Nevýhoda je naopak to, že si při tom nemůžeš pomáhat druhou rukou.,'' poučil mě Orenjino. Já tak nesnáším když mi někdo radí! Ale budiž, dělá to pro mě. Znovu jsem se začala soustředi. Voda se mi nahrnula nad dlaň. Jdu na to moc rychle, ale snad se to po- Kurňa!

Stylem pokus-mokro to porkačovalo mnohokrát. Myslela jsem že mi to půjde rychle, ale asi to neni věc co se dá zvládnout za minutu. V mém případě to zabralo čtyři hodiny. Už jsem byla absolutně promáčená, sensei se tam válel u stromu a hodněkrát mě přemlouval ať už konečně přestanu. Pro lidi, kteří nemají takovou super extra výdrž jako Naruto, je to celkem úspěch. Po těch čtyřech nekonečných hodinách se mi to konečně podařilo udržet kouli z vody celkem dlouho.
,,Orenjino-sensei!!! Podívejte se!!!,'' křičela jsem na svého senseie. Ten zrovna usnul a můj řev ho vylekal až povyskočil.
Když si všiml co se mi podařilo začal mě povzbuzovat: ,,Skvěle Aido, je to úžané! Teď to jenom mrskni do těch stromů před tebou, soustřeď se na prostřední cíl a ostatní střely pošly podle instinktu.'' Přede mnou stálo sedm stromů a prostřední byl přímo naproti mě. Když bylo mé soustředění na prostřední strom na maximum, hodila jsem kouli. Ta se necelý metr ode mě rozdělila na sedmi malých. Každá mířila jiným směrem. Nevnímala jsem je, jelikož jsem měla plné ruce koncentrací na strom. Pak se ozvala rána a já zavřela oči.
,,Trefila jsi je všechny!,'' křičel na mě Orenjino. Teprve po jeho slovech jsem otevřela oči. To co jsem viděla mi vyrazilo dech. V každém kmeni stromu byla velká díra. Cožpak jsem do toho dala tolik čakry?
,,J-Jak jsem to udělala?,'' ptala jsem se nechápavě.
,,Když si odmrštila kouli, nevědomky si do ní dala velké množství čakry, které se rozdělilo mezi každou ze sedmi malých kouliček a ty vytvořily tohle.,'' řekl mi a prsem ukázal na jednu z děr. Jestli to je pravda, tak to je... skvělé!!!

Po mém prvním hodu mě zaplavila tréninková vlna. Pořád a pořád dokola jsem házela vodní koule a ty se roztříškávaly o kmeny stromů. No, nějak se stalo že okolo už moc stromů nezůstalo. Když jsem se právě chystala zkončit, probudil se sensei.
,,Aido!!! Co jsi to tu způsobila za paseku?!,'' vyjekl. Já jsem však byla klidná, věděla jsem že cena za kterou jsem to udělala byla dobrá.
Otočila jsem se, přešla k němu a řekla mu: ,,Bez obav, už to mám. Mám Suiton: Aoi Rai Suiryuuben.''