Obecné
„Dávej pozor!“ zaječela Yoso na Kibu.
Ten si totiž nevšiml větvě, která byla zaklíněná v jiné větvi tak dobře, že by si Kiba zlomil nohu. Naštěstí si té větvě na poslední chvíli všiml a přeskočil jí.
„Arigatou,“ pronesl a dál se věnoval cestě.
Tým, který se skládal z Yoso, Kiby, Shikamara a Sakury se vracel ze Suny domů. Misi, kde měli odevzdat dva důležité svitky na dvě důležitá místa, byla díky Gaarovi a Temari splněna. Vše proběhlo bez problémů.
„Konečně doma,“ zajásala růžovláska, když spatřila bránu Konohy.
„Jsme tady,“ prohlásil Neji, když se i s ostatními dostal před bránu Drasu.
Lesem se mihl stín. Postava v plášti skákala z větve na větev neuvěřitelnou rychlostí. Pro normálního smrtelníka téměř nepostřehnutelné pohyby. Mohl jsem se přemístit, ale procházky mám rád. Před ním, se na obzoru rýsovala brána Konohy. Konečně!
1-Díl
Bylo pár minut po půlnoci. Ulice Konohy byly pusté. Jen jeden bílovlasý shinobi šel směrem k budově hokage. Když do ní vešel, vystoupal po schodišti a zaklepal na určité dveře.
„Dále“ ozvalo se zevnitř a shinobi se sklopenou hlavou vstoupil dovnitř.
„Přináším informace, které se mi donesli z Mlžné vesnice od mé rodiny...“ Zahlaholil sotva slyšně a pokračoval:
[i]Nebylo vidět na cestu. Vypadalo to, jakoby les odmítnul propustit byť jen jediný paprsek světla skrz listoví a těžké větve. Občas se ozval vzdálený skřek ptáka, ale jinak bylo vše zahaleno do ticha. Mohl by zde někdo být?
Stála tam ona. Dlouhé bloňdaté vlasy vlály ve větru, ve tváři nepřítomný výraz. A ty oči – propalovaly mě a hleděli až do nejmenších skulinek mého srdce. Její rty šeptaly: „Minato… Minato…“
Tsunade stála u skříně a prohledávala staré papíry, které zůstali nedotčené v archivu. Právě se prohledávala částí s kartami shinobi, kteří odešli z vesnice. Mezi nimi i karty těch tří. Vzala si je s sebou zpět do kanceláře. Posadila se na židli a do kalíšku nalila saké. Na stole si rozevřela troje desky. Na vrchu na ní vykukovala malá blonďatá dívka, nad ní byl nápis Nami no Arisu. Pohodila hlavou a začala si pročítat informace o ní, přeci jen to byla žačka Orochimara, něco jí k tomu muselo vést.
V duchu zaklela. Proběhla kolem Peina a rovnou do pokoje. Musela se připravit na misi. Sbalila si nejnutnější věci a vyrazila na cestu. Snad se nic nestane. Prošla kolem ostatních, kteří také čekali na svou misi, rovnou ven. Rozhlédla se okolo, vyčkávala svého nového parťáka na misi. Po půl hodině ji to přestalo bavit, a proto se posadila na kámen. Kdo může sakra být její parťák a kde je ten dotyčný tak dlouho?
„Nazdár Liam,“ ozvalo se jí za zády. Otočila se a tam stál Hidan. „Děje se něco?“
Sedím na židli v kuchyni menšího bytu v Konoze. Nikdy mě nenapadlo, že si začnu psát deník, ale když má člověk těžké období, je třeba se nějak odreagovat. Já jsem to vyřešila deníkem. Vlastně, chci taky, aby moje dítě vědělo, jaká byla jeho máma, když byla mladá a hloupá. Možná, že se i těším až najde můj skrytý deníček a dozví se pravdu. Už jsou skoro tři hodiny a já čekám až se ve dveřích objeví usměvavá tvář mého přítele. Zatím mám čas všechno napsat, jak to vlastně začalo…..
Druhá kapitola: To, čo sa už stalo
Vo dverách stál usmievajúci sa Uchiha Madara.
Najradšej by mu rozbil hubu, ale v súčasnom stave to bolo nemožné.
Dokonca mu nemohol ani hľadieť do oči. Kto vie čo by s nim urobil.
Dokázal akurát čumieť naštvane do zeme.
„Som rád, že si to prežil. Ehm ... trochu sme ne teba pri tom všetkom zabudli. Dúfam, že sa nehneváš.“ uťahoval si Uchiha.
Neodpovedal mu. Šetril si slová na otázky.
Dvě postavy, obě zahalené v černých pláštích kráčely městem. Bylo zrovna poledne, takže obě přitahovaly velikou pozornost. Všichni lidé, kteří prošli kolem, se na ně podívali, někteří se dokonce zastavili, aby si je mohli prohlédnout co nejlépe. Do obličejů jim však nikdo ani přes obrovskou snahu neviděl, poněvadž jim je zakrývaly vysoké čepice.
Obě postavy, nejspíš oba muži, prošli hlavní ulicí města až k radnici. Vystoupali po vysokém schodišti, otevřeli dveře a vstoupili. Někdo je však sledoval z nedaleké kavárny.
[hide=Nejdřív...]chci říct, že... asi pochopíte, proč tohle vzniklo. Aspoň někdo.
Je to... je to všechno, co jsem chtěla napsat, co jsem cítila... a dávám to raději sem už ráno, abych to, až budu ve škole, nemohla smazat.
Nano se zrovna procházela, když v tom do ní někdo vrazil. "Au! Sakra !!!" chytla se za hlavu a podívala se na dotyčného, co do ní narazil.
/Jakej debil .../ pomyslela si.
Jaden zrovna tak aktivně přemýšlel o tom, co se mu stane, když nepodá hlášení v čas, že si ani nevšiml, že za tím rohem kam zahýbal kráčí nějaká osoba. takže to do ní v běhu napálil, až se oba posadili.
,,Jauvajs!!" vyhekl, když dopadl na zem.
,,Omlouvám se, moje chyba!!" dostal rychle ze sebe, aby jeho vychování nestálo někde v koutě, a podíval se, do koho vlastně narazil.
Po velice dlouhé době přichází další díl (osobní důvody) 
Tentokrát už desátý a upozorňuji, že ještě zdaleka ne poslední! 
Jak už název napovídá, začínají Zkoušky Chunninů a jedná se o Speciální Speciál xD – velice dlouhý díl! Původně to měl být Vánoční speciál, jenže jsem nestíhala, tak jsem si řekla, že to bude Novoroční speciál, ale to taky nevyšlo, tak jsem z toho prostě udělala Speciální Speciál xD. Na přání jednoho človíčka se v tomto dílu objeví také zase více SasuSaku!
Prvá kapitola: Začiatok konca
Tri dni. Boli to už tri dni čo tu trčal. Ležal na podlahe so zviazanými rukami za chrbtom.
Zem bola studená ako ľad, špinavá a zaprášená, že sa tam pomaly nedalo ani dýchať.
Sám bol celý špinavý a na niektorých miestach jeho oblečenia boli vidno zaschnuté fľaky od krvi. On sám nemal na tele ani škrabanec.
Tá krv nemohla .... nepatrila jemu.
Tri dni na jeho volanie nikto neodpovedal. Ani jediný raz.
Akoby na neho úplné zabudli.
Zabudli .... a nechali ho samotného v tej temnote.
„Yoso, počkej!“
Mladá dívka se otočila a spatřila utíkajícího chlapce.
„Co se děje, Kibo?“ zeptala se chlapce, když k ní doběhl.
Kiba se zapřel o stehna a těžce ze sebe vypravil: „Žádá si tě Tsunade-sama.“
„Díky.“
Yoso se otočila a tryskem se rozeběhla k budově Hokage. Ani se neohlédla, věděla, že Kiba půjde za ní. Před dveřmi zpomalila a počkala, až jí Kiba dojde. Pak otevřela dveře a vešla pře stůl Páté.
„Dobře, že jsi se dostavila. Mám pro tebe misi.“
„Misi?“ nechápala Yoso.
„Hokage-sama jsou tu kupci se svitky,“ oznamoval Koketsu Tsunade.
„Hmm… A co jako?“ odpověděla nepřítomně Tsunade.
Koketsu se vyjeveně podíval na Tsunade. Ona neví, co to je za lidi!!
„Ehm… Jsou to obchodníci se vzácnými svitky. Vlastnit aspoň jeden, je vzácnost. Měla byste je pozdravit Hokage-sama,“ vysvětloval Koketsu.
„Aha… Tak nějaké koupíme.“
Sasuke Uchiha, můj nejlepší přítel a můj největší rival.
Sasuke, vzpomínáš, jak jsme si hráli, když jsme byli malí?
Já ano, moc dobře si pamatuju ten den, kdy jsem brečel před akademií, bylo mi...šest let? Ty si šel okolo a taky ses netvářil dvakrát vesele. Koukl ses na mě, já na tebe a najednou se tvůj výraz změnil.
Zastavil ses. Přestal jsem brečet a zvedl se z houpačky.
Chytils mě za ruku a už sis to se mnou pelášil na hřiště. Smáli jsme se, věděli jsme, že od teď jsme přátelé, že nás dva nic nerozdělí.
,,Vzbuďte někdo Kakuzu,už tam budeme." poručil Pein.Hidan do Kakuzy strčil,ale ten se stále neprobouzel.
,,Spí jako špalek... "postěžoval si Kisamemu,který seděl přes uličku.
,,Chceš vidět,jak ho proberu?" usmál se Kisame a vyždímal si na Kakuzu rukáv.Ten vyskočil a začal nadávat,až si Hidan vytáhl zápisník a začal psát tu spoustu sprostých slov.
,,Proč si to píšeš?" zeptala se Konan zvědavě.
,,Píšu knihu,která se jmenuje Hidanův slovník sprostých slov." ukáže jí spoustu popsaných listů v zápisníku.
,,Takže... Pokud tomu dobře rozumím, ty už jsi ztratil naději?'' Pokrčil rameny.
,,Je tolik lepších, kteří dokáží to, co já ne. Proč bojovat, když budu zabit?''
,,To jsi ale předtím neříkal.''
,,Já vím...'' Sklopil hlavu. Otcova slova vůči němu mu připomínala, jakou hanbu na sobě nese.
,,Cožpak je ninja od toho aby se vzdával?'' zeptal se otec. Kakashi se odhodlal mu pohlédnout do očí. Setkal se s tvrdým, odhodlaným pohledem a po zádech mu přejel mráz. Znovu sklopil hlavu.
