Arigatou 28 - Shledání

„Jsme tady,“ prohlásil Neji, když se i s ostatními dostal před bránu Drasu.
Za branou to vypadalo podobně, jako tenkrát v Luyi, jen se Dras zdál ani zdaleka tak hlídaný. Stráží tu bylo sotva pár a ti se navíc mezi sebou bavili, nebo dokonce pili pivo, když si mysleli, že je nikdo nevidí. Hlavní ulice byla dlouhá a bylo na ní mnoho obchodů a různých hotelů nebo hostinců. Na jejím konci byla vystavěna mohutná budova, nejspíš radnice. Rozdíl mezi Drasem a Luyem byl teď už dost patrný, protože Dras měl nesrovnatelně více obyvatel a zároveň byl nesrovnatelně větší.
„Dras je hlavní město naší Západní provincie. Když nás zradil Dras, ztratili jsme kus Země Kopců,“ vzpomněl si Naruto na Tajineho slova.
„Tohle bude nejspíš radnice,“ prohlásil Kiba a ukázal na onen mohutný dům.
Všichni mu jen kývli na souhlas a vešli dovnitř.
Kupodivu jim nikdo nekladl odpor, ani se jich nikdo nevyptával, co tady dělají. Tak se bez obtíží dostali až ke dveřím správce. Neji natáhl ruku, vzal za kliku a dveře otevřel.
Všichni přítomní ninjové vlezli dovnitř, atak se jim naskytl pohled na téměř vybílenou kancelář a dvě postavy v černých pláštích.
Jedna měla na prsou nakreslené vycházející slunce, druhá měla jen čistě černý plášť bez jakéhokoli znaku.
„Ten vlevo je podle popisu správce Drasu,“ řekl Neji a podíval se na druhou z postav.
„Kdo jste vy?“ zeptal se ještě.
Postava se sluncem na prsou se jen podivně zakřenila.
„Jmenuji se Midori no Mori… a kdo jste vy?“
Všem nově příchozím přejel mráz po zádech. Všem bleskla hlavou stejná myšlenka: „Midori… jméno jednoho z Ryouyou…“
„Mé jméno je Hyuuga Neji,“ začal ninja znovu mluvit, když se vrátil do reality, „a tohle jsou Uzumaki Naruto, Hyuuga Hinata, Aburame Shino, Inuzuka Kiba, Temari a Kankurou,“ ukázal postupně na všechny.
„Těší mě,“ odvětil Midori, teď už s normálním výrazem.
Správce už na nic nečekal, otevřel okno a vyskočil na ulici. Všichni včetně Midoriho se za ním ohlédli.
„Naruto! Kibo! Za ním!“ křikl rychle Neji, poněvadž byli Naruto s Kibou nejblíže k oknu. Oba ninjové ihned vyrazili správce pronásledovat.
Neji čekal nějaký odpor, Midori si jich však vůbec nevšímal. Jen se téměř neznatelně pousmál a asi na dvě vteřiny zavřel oči. Poté, co je znovu otevřel, se zeptal: „vy s nimi nepůjdete?“
„My ti nakopem pr**l, ty sr**i!“ vykřikl Kankurou a připraven k boji vyvolal své loutky.

Správce běžel chvíli hlavní ulicí, najednou však zatočil do úzké uličky vlevo. Oba ninjové, kteří ho pronásledovali, mu byli v patách. Když však zatočili, čekalo je nepříjemné překvapení.
„Ta ulice se tu dělí!“ křikl Naruto.
„To vidím i bez tebe!“ ohradil se Kiba.
„Spíš bys měl přemýšlet, kudy se teď vydat!“ dodal ještě.
Naruto se chvíli rozhlížel, když už to Kibovi však lezlo na nervy, navrhl: „rozdělíme se.“
Naruto nevěděl, co by měli udělat jiného, tak hned kývl a vydal se doprava.
Ulice se dál už nevětvila, takže pokud správce běžel tudy, neměl kam utéct. Na ulici navíc nebyli žádní lidé, takže vše hrálo ve prospěch Naruta.
Ještě jednou zabočil, když se zastavil. Ulice najednou končila a vedla kamsi úplně mimo město, do pustiny. A jen pár metrů před Narutem stál zády otočený správce v černém plášti.
„Takže už jsi tu? Trvalo ti to nějak dlouho, Uzumaki Naruto,“ řekl chladně.

Kibova cesta byla podobná, jako Narutova. Ulice byla úzká, vylidněná a bez dalších odboček.
Ninja zaběhl za první roh, za druhý, správce však nikde neviděl, ani neslyšel. To by samo o sobě nebylo tak divné, nakonec měl pořádný náskok. Správce však nikde nebyl ani cítit. Alespoň ne tak, aby ho Kiba mohl lokalizovat.
„Ani nemohu přesně říct, kterou cestou běžel,“ dořekl nahlas.
Akamaru, který celou dobu běžel po jeho boku, souhlasně zaštěkal.
Blížila se poslední zatáčka. Kiba s Akamarem zahnuli a naskytl se jim podobný pohled jako před chvílí Narutovi: další podivný východ z Drasu, tenhle však nevedl nikam do pustiny, ale do jakéhosi zarostlého lesa. Nikoho tam nebylo vidět.
„Zdá se mi, že ho tady někde cítím, Akamaru,“ prohlásil Kiba, načež se vedle něj ozvalo další souhlasné zaštěkání.
Oba vyrazili směle kupředu a prohledávali nejbližší křoviny. Za jedním pařezem se krčila malá postavička muže v černém plášti.
„Takže tady si! Je konec, správce,“ řekl Kiba a chytil postavičku za rameno. Správce vycítil svůj konec jako správce a už se ani nepokoušel bránit.

Midori znovu zavřel oči a jediným pohybem se v klidu vyhnul Karasově útoku. Kankurou se na něj jen udiveně podíval a zkusil to znovu, znovu však neuspěl.
„Byakugan!“ ozval se Nejiho hlas, jak ninja spouštěl své kekkei genkai.
„Zřejmě ta rychlost souvisí s jeho chakrou,“ prohlásil.
Na to Midori odvětil: „Bingo! Poznávám tvé oči. Takže tohle je ten slavný Byakugan, Hyuugo Neji?“ při těch slovech se podíval i směrem k Hinatě.
„Děláš, že si ještě neviděl Byakugan?“ zeptal se naštvaným hlasem Shino.
„Tajine-sama má také Byakugan a jeho syna jste zabili vy,“ dodal ještě.
Midorimu se na tváři objevil nechápavý výraz.
„Syn feudálního pána? Jeho kekkei genkai nebyl Byakugan.“
„A co teda?“ zeptala se Temari, která se teď stejně jako ostatní tvářila zmateně.
Všichni se na sebe chvíli dívali, jakoby zapomněli bojovat. Bylo to jen pár sekund, všem to však připadalo nekonečné. Zatajil jim snad Tajine něco?
Midori se nakonec opět trochu pousmál. Pak zdvihl ruce a tleskl.
„Když mě porazíte, řeknu vám to,“ řekl, a s posledním slovem ninja zmizel.
Neji jakoby ucítili krátký, lehký vánek, jakoby kolem něj něco proběhlo. Rychle se pokusil otočit se, něčí ruka ho však udeřila do zátylku a Hyuuga ztratil vědomí.
„Jeden dole, čtyři zbývají,“ přelétl Midori očima ostatní ninji.
„Jak to…?“
„Kdy se…?“ všichni, dokonce včetně Shina měli ve tvářích zmatený a dost vystrašený obličej.
„Přece nemohl porazit bratrance za tak krátkou chvíli,“ pomyslela si Hinata, dívaje se na Nejiho bezvládné tělo.
„Jak to myslíš?“ zeptal se najednou Midori.
„Nedával pozor, to je vše. Proto sem ho vzal jako prvního,“ pokračoval ještě.
Nikdo nechápal, o čem to Midori mluví, Hinatě se však v obličeji objevil ještě polekanější výraz, než který tam byl před chvílí.
„Dokáže snad…“
„…číst myšlenky?“ dokončil za ni Midori větu.
Teď to všem došlo.
„Ksakru,“ zaklela Temari, „takhle prokoukne každý náš plán ve chvíli, kdy ho vymyslíme!“
Ninja se na ni jen krátce podíval a téměř neznatelně kývnul, až z toho Temari přeběhl mráz po zádech. Potom znovu zdvihl ruce a chystal se tlesknout.
„Chápu… nejdřív vyřídil Nejiho, protože věděl, že pro něj představuje největší hrozbu,“ pomyslel si Shino.
V tom samém okamžiku Midori trochu s tlesknutím zaváhal, pak se obrátil k Shinovi a teprve teď tleskl.
Všichni se rychle otočili k Shinovi. Midori už s tál za ním a napřahoval se na další ránu. Pousmál se, podobně jako Rhonoki a udeřil. Rána padla přesně, kam měla, Shino se však neskácel, místo toho se rozletěl na několik tisíc malých vlezlých broučků, kteří teď všichni najednou zaútočili.
„Tohle si vymyslel, když se Midori soustředil na Hinatu, že jo? Chytré…“ pochválila Temari v duchu Shina.
Midori použil svou rychlost a vyběhl z hejna brouků. Cestou složil čtyři potřebné pečetě, vykřikl: „Katon: Karyuu Endan!“ a všechny brouky do jednoho spálil.
Stěna kanceláře si tak odnesla svou první známku bitvy. Ačkoli byla i předtím dost prázdná, teď byl navíc všude popel. Temari a Kankurou, kteří ničivé ohnivé technice stáli nejblíže, se jí jen tak-tak vyhnuli.
Kankurou využil šance a pokusil se o další útok Karasu. Midori se tentokrát nevyhnul, místo toho se otočil a udeřil do loutky rukou, do které soustředil svou chakru.
Kankurova loutka dostala zásah přímo mezi oči a rozpadla se na několik částí.
„Karasu!“ vykřikl Kankurou.
V tu chvíli však Midori znovu tleskl a zmizel.
Všichni ztuhli a mysleli na to samé: „Kdo je na řadě?“
V hrobovém tichu, které nastalo tak krátkou chvíli po tom hluku, se ozvalo dopadnutí podrážky. Všichni byli tak zticha, až málem šlo slyšet i napřahování ruky…
Hinata ani neměla odvahu se otočit. Věděla, co jí teď čeká. Všichni ostatní už se nejspíš dívají jejím směrem a ví, že už jí nemohou nijak pomoct.
…Když v tom se ozval Midoriho bolestný výkřik. Hinata sebou rychle trhla a spatřila Midoriho, opět ve středu hejna brouků, kteří ho nemilosrdně bodali.
Když se Midori konečně vzpamatoval, zopakoval své předchozí číslo. Žádný z brouků neměl šanci přežít, stejně jako další stěna kanceláře správce.
„Už jsem si říkal, kde jsi, Aburame Shino,“ řekl Midori.
Broučí ninja nikde v místnosti stále nebyl, zdálo se však, že Midori jeho polohu zná. Mohl by snad…
Hinata použila svůj Byakugan a potvrdila tak své podezření.
Midori tlesknul…
„Shino-kun! On cítí tvou chakru! Ví, kde jsi!“
…a opět zmizel.
Všem přejel mráz po zádech. Chvíli se nic nedělo, nic nebylo slyšet. Hinata Byakugan znovu aktivovala a sledovala dění venku na římse.
Celé město teď sledovalo, jak se dva muži perou na radnici. Když Hinata rozeznala, který je který, jeden z nich zrovna dostal zásah do břicha.
„Shino-kun!“ vykřikla polekaně.
Na chvíli se jeho tvář objevila v okně. Všichni teď viděli, jak jejich přítel padá bezvládně z římsy na zem dvě patra pod nimi.
„Dva dole, tři zbývají,“ ozval se chladný Midoriho hlas přímo za Hinatou.
Konec dvacáté osmé části.