Naruto - Nové dobrodružství začíná část 10.

Po velice dlouhé době přichází další díl (osobní důvody) Tentokrát už desátý a upozorňuji, že ještě zdaleka ne poslední! Jak už název napovídá, začínají Zkoušky Chunninů a jedná se o Speciální Speciál xD – velice dlouhý díl! Původně to měl být Vánoční speciál, jenže jsem nestíhala, tak jsem si řekla, že to bude Novoroční speciál, ale to taky nevyšlo, tak jsem z toho prostě udělala Speciální Speciál xD. Na přání jednoho človíčka se v tomto dílu objeví také zase více SasuSaku! Dále podotýkám, že text vyznačený kurzívou jsou myšlenky. OK, nebudu dál kecat, takže jdeme na to!

Díl 10. - SPECIÁLNÍ SPECIÁL!

Sluneční paprsky se pomalu ocitají v pokoji Nanami, kde už vítají ráno. Prvního, koho to samozřejmě probudilo, byla Nanami. Vyplížila se z pokoje a chystala snídani. Zhruba po půl hodině se vrátila do pokoje, aby mohla ostatní probudit. I když poněkud zvláštním způsobem…
„Au!“ křikla Sakura, když na ní přistál polštář.
„Vstávat spáči!“ zakřičela Nanami na celý pokoj, což probudilo i Naruta se Sasukem. Ani jim nedala chvilku se rozkoukat a zahájila polštářovou bitvu, která se postupem času začala rozvíjet, až se nakonec přesunula do obývacího pokoje, kde skončila několika zvuky vycházejících z hladových žaludků. Se slinami u pusy ke stolu usedl jako první Naruto a na nikoho nečekal. Okamžitě se pustil do jídla! Hned se k němu přidali ostatní a za chvíli byl stůl prázdný a žaludky plné. Nanami vše uklidila a odebrala se do pokoje, aby se převlékla.
„Jdu vykonat svou potřebu a trochu se zcivilizovat,“ oznámila Sakura a vydala se hledat koupelnu. Najednou stála před dvěma dveřmi a rozmýšlela se, které otevře, až to nakonec začala rozpočítávat a výhra padla na dveře vpravo. Otevřela je a z nich se vyvalila hromada stoletého harampádí. S několika nadávkami se vyprošťovala z té záplavy krámů. Mezitím se z pokoje vynořila vyděšená hlava Nanami.
„Co se stalo?“ divila se a rozhlížela se po pokoji, až si nakonec všimla mávajících rukou Sakury, které čouhaly z té hromady krámů.
„Pomoc!“ ozýval se ztlumený hlas Sakury zpod té hromady. Nanami luskla prsty a v tu ránu se všechny věci opět naskládaly do komory a poté se zavřely i dveře. Sakura se s velikou (opakuji, velikou) námahou zvedla ze země a otevřela druhé dveře, načež nasadila bojový postoj pro případ nouze. Nic se však nestalo a ona konečně a v klidu vešla do koupelny.
„To je ale trdlo!“ řekla Nanami a přistoupila k zrcadlu, aby si udělala culík (upozorňuji, že ten vysoký xD). Naruto se Sasukem stále seděli u stolu a Naruto se najednou zahleděl kamsi do blba.
„Kam to čumíš?!“ zeptal se Sasuke a mával rukou před Narutovým obličejem.
„Ta má tak nádhernej zadek!“ oznámil Naruto se slinou u pusy. Nedalo se to přeslechnout a tak se Nanami s červenými tvářemi otočila na Naruta, který okamžitě nasadil v-poho-nic-se-neděje výraz a dělal, jako že se zrovna baví se Sasukem o něčem důležitém.
„Yosh! Já jsem ready!“ křikla Nanami, vztyčila palec a mrkla očkem. V tu chvíli se z koupelny vynořila Sakura (krásná, ale stále v pyžamu) a pohodila vlasy.
„Arigatou!“ poděkovala Nanami a šla vystřídat Sakuru. Jakmile však vešla do koupelny, švihla sebou o zem…
„Jauvajs…C-Co to?!“ divila se Nanami, když se rozhlédla po koupelně.
„Co to má znamenat?!“ zakřičela hlasitěji a na hlavě jí vyrašilo několik křížků.
„Sakuro! Okamžitě sem pojď!“ volala na Sakuru. Sakura, oblečená pouze v tričku a spodním prádle, vyšla z pokoje a zvědavě přicupitala do koupelny.
„Co se děje, Nana--“
„MŮŽEŠ MI TOHLE VYSVĚTLIT?!“ zuřila Nanami a ukázala na celou koupelnu. Proud křiku a zlosti ofoukl Sakuru, načež jí zkazil frizúru.
„Go-Gomennasai!“ poklekla Sakura s rukama přiloženýma k sobě. Nanami prošla okolo ní a pronesla:
„Ukliď to tady!“ rozkázala.
„Hai!“
„A co vy dva tady?! Kdy se hodláte oblíkat?!“ křičela Nanami na Naruta se Sasukem.
„U-U-Už letíme!“ řekli a vstali bleskovou rychlostí směrem do pokoje.
„Nanami, nemáš nějakej hadr?“ ozvala se Sakura z koupelny.
„Kriste pane… nech to bejt. Ono se to za chvíli vsákne k tomu otravnýmu sousedovi pode mnou.“ vzdychla Nanami.
„Tak, můžeme vyrazit.“ ohlásil Naruto a spolu se Sasukem vylezli z pokoje.
„No, konečně…“ odsekla Nanami a otevřela dveře, které vedly ven z bytu.
„Počkat! Já ještě nemám kalhoty!“ vykřikla Sakura. Nanami unavená z těch všech řečí mávla rukou a Sakura najednou měla krásnou růžovou minisukni.
„Arigatou, Nanami-chan!“ zašišlala Sakura a pevně objala Nanami.
„Hej, nelep se tak na mě!“
Naruto se Sasukem pokrčili rameny a odešli ven. Nanami se Sakurou je za chvíli dohnali a společně se poté vydali na cestu. (ani nwm, kam šli xD) Procházeli se po Konoze. Bylo krásné počasí, na obloze ani mráček a větřík jim jemně prohrabával vlasy.
„Jak Ti je?“ zeptal se Naruto nenápadně Nanami. Nanami se jenom zvědavě podívala, jelikož nevěděla, proč se na to Naruto ptá.
„No, víš, včera…“ vysvětloval Naruto.
„Aha…tohle…“ vzpomněla si Nanami „Už je to lepší. Hlavně na to nemyslet!“ řekla si a usmála se. Naruto se také usmál a chytil ji za ruku. Rozhovor těch vedle vypadal trošku jinak…
„Dneska Ti to moc sluší!“ pochválil Sasuke Sakuru. Sakura s růžovými tvářičkami poděkovala a sklonila hlavu.
„Víš… tak mě napadlo, jestli by sis někdy nechtěla někam vyrazit.“ optal se nenápadně Sasuke.
„Hrozně ráda!“ vypískla Sakura plná radosti a nalepila se na Sasukeho. Romantickou atmosféru však narušil Kakashi, který se zčista jasna objevil před nimi.
„Nazdar, děcka!“ pozdravil s mírným zamáváním.
„Dobré ráno, sensei!“ pozdravili všichni najednou.
„Mám něco důležitého, co bych s Vámi chtěl probrat!“ řekl Kakashi a pomalým tempem odešel. Ostatní to pochopili tak, že by ho měli následovat, což také udělali.
„O co se jedná?“ zeptala se zvědavá Sakura.
„O Chunninskou zkoušku.“ oznámil Kakashi. Všichni se najednou zastavili a nasadili vyděšený výraz.
„Co se stalo?“ divil se Kakashi, když se otočil.
„Nechcete tím doufám říct, že Chunninská zkouška co nevidět začne…?“ zeptala se nejistě Nanami.
„Samozřejmě! Co jiného jste si mysleli?!“ divil se Kakashi. Všichni nasadili velice skleslý výraz a sklonili hlavu.
„Zrovna když je tak hezky…“ smutněl Naruto.
„Aby jste věděl, my už měli jiné plány!“ vyjel na něj Sasuke, držíc Sakuru stále za ruku.
„Randění počká, vaše budoucnost závisí na této zkoušce!“ poučil je Kakashi, načež se všichni začervenali.
„A teď pojďte se mnou!“ rozkázal Kakashi a všichni zmizeli.
Zanedlouho dorazili k jakémusi lesu.
„Co teď?“ zeptal se netrpělivě Sasuke.
„Zahrajeme si hru!“ uculil se Kakashi. S několika připomínkami na Kakashiho zdraví začali všichni odcházet, až nakonec zbyl jenom Kakashi, držící v ruce pergamen s pravidly.
„Nechápu, co si ten Kakashi myslí…takhle nás vodit za nos!“ podotkla Sakura.
„A já čekal, že z něj po tolika letech vypadne něco rozumného…“ kroutil hlavou Naruto.
„Nápodobně…“ rýpnul si Sasuke do Naruta.
„Grrrr! Přestaň se do mě furt navážet!“ zuřil Naruto.
„Nebo co?“ opáčil Sasuke.
„Nebo…nebo…nebo…nebo uvidíš!“ křikl Naruto.
„Já už vidím od narození!“ setřel ho Sasuke. Chvíli tam tak oba dva stáli a házeli po sobě vražedné pohledy. Sakura s Nanami se na sebe podívali a poté kývli hlavami. Narutovi i Sasukemu v tu chvíli přiletěla velká facka. Oba dva se sesunuli na zem a hladili si bolavé místečko.
„Proč jsi to udělala?!“ křikli oba dva, každý na tu svou „holku“ (xDD).
„Promiň, Naruto, ale neměla jsem jinou možnost!“ vysvětlovala Nanami.
„Přestaňte se chovat jako malí! To je neustále to samí, pořád dokola! Vy spolu nedokážete vydržet ani 10 minut bez hádky!“ pokárala je Sakura.
„Když se Sasuke začne ovládat, vydržím s ním klidně i měsíc!“ hájil se Naruto. Okamžitě mu však přiletěla druhá facka, tentokrát z druhé strany.
„A tohle bylo za co?!“ zakřičel na Nanami Naruto.
„Za to Tvoje dětinský chování!“ zakřičela mnohem hlasitěji Nanami.
„Fajn, pokusím se ho snášet, když se mi omluví!“ řekl Sasuke, avšak i jemu přiletěla druhá facka.
„Omluvíte se oba dva a podáte si ruce. Teď hned!“ křikla Sakura. Naruto se Sasukem namáhavě vstali a stále se propalovali pohledy. Nanami postrčila Naruta a Sakura zase Sasukeho. Oba dva se k sobě pomalu přibližovali, až byli nebezpečně blízko (dva metry). Udělali ještě pár krůčků a začali zvedat ruce. Po chvilce se jejich ruce spojily a z každého z nich vypadlo nepatrné „sorry“.
„Spokojený?!“ zeptal se arogantně Sasuke. Sakura s Nanami se usmály a každá se poté nalepila na svého „kluka“ (xDD).
„Mimochodem…vážně by si vydržel se se Sasukem nehádat měsíc?“ vyzvídala Nanami.
„Bez problému!“ frajeřil Naruto.
„Vážně?“ rýpala do něj Nanami.
„Jasně!“ sykl Naruto.
„Fakticky?“ ptala se dál Nanami.
„Jo!“ odpovídal už trochu vytočený Naruto.
„Tak se o tom přesvědčíme!“ křikla Nanami. Ostatní zpozorněli a čekali, co z ní vypadne.
„Vsadím se, že to ten měsíc nevydržíš!“ chvástala se Nanami.
„Ale vydržím!“ obhajoval se Naruto.
„Ok, takže sázka! Holky proti klukům!“ navrhla Nanami.
„Fajn!“ řekl Naruto a spolu s Nanami si na to plácl.
„Cha-cha-chá!“ radovala se Nanami „Sakuro, musíme vymyslet nějaký plán!“ rozhodla a zatáhla Sakuru kamsi do postranní.
„Tak jo, Sasuke. Snaž se mě nenaštvat, rád bych totiž vyhrál tu sázku!“ poučoval ho Naruto. Sasuke mu jen s pouhým „hmm“ odpověděl a dál se o něj nestaral.
„A moc na mě nemluv!“ upozornil ho ještě Naruto.
„Hmm…“
„A snaž se mi vyhýbat!“ dodal Naruto.
„Hmm…“
„Víš ty co?! Radši mě prostě ignoruj, to bude nejlepší!“ rozhodl Naruto.
„Hmm…To nebude těžký. Ostatně…nedělám nic jinýho…!“ usoudil Sasuke a zamířil do svého bytu.
„Ty jeden…!“ rozčiloval se Naruto.
„Ne! Klídek, ten emouš tě přece nerozhodí! Soustřeď se! Soustřeď se!“ uklidňoval se Naruto.
„Narutooo! Kde je Sasuke?“ ptala se Sakura.
„Před chvílí zmizel,“ odpověděl Naruto.
„Aha…no já už asi taky půjdu!“ řekla Sakura a s úsměvem se vzdalovala. Naruto poté se silným zívnutím oznámil, že toho má dost a že si jde lehnout. Nanami s ním souhlasila a po rozloučení se také vydala domů.
„Uf, to byl dneska zase den…“ vzdychla Nanami. Z nepatrného křoví okolo kterého právě prošla se něco vynořilo a stáhlo ji to s sebou.
„Áááá, pomóóóc!“ křičela Nanami, avšak tvář, na kterou pohlédla jí uklidnila (a zároveň překvapila).
„Tsu-Tsunade - sama… co tady děláte?!“ zhrozila se Nanami.
„Klídek! Mám na tebe malou prosbičku, Nanami!“ oznámila Tsunade.
„Samozřejmě! Stalo se něco?“ vyzvídala Nanami.
„Ne, já jen…má sestra před chvílí dorazila do vesnice a já jí dlouho neviděla. Rády by jsme si popovídaly o starých časech, ale má malé dítě a není kdo by ho hlídal!“ vysvětlovala Tsunade. Nanami se zděsila, když si začala uvědomovat, že po ní asi Tsunade bude chtít, aby pohlídala to dítě.
„Takže vy chcete, abych to dítě pohlídala?!“ vykřikla Nanami.
„Ano! Nevěděla jsem, na koho se mám obrátit a ty jsi spolehlivá, a proto…prosím!“ žadonila Tsunade.
„Dobrá, dobrá, jen mi ukažte, kde bydlí,“ souhlasila nakonec Nanami.
„Žádný problém, pojď za mnou!“ řekla Tsunade a zavedla ji na určené místo.
Za malou chvíli se Nanami objevila před obrovskou vilou. Sjela ji očima odzdola až nahoru a nemohla tomu sama věřit.
„Kde se něco takovýho vzalo v Konoze?!“ divila se.
„Vysvětlím Ti to později!“ řekla Tsunade a přivedla ji před dveře. Zazvonila na ozdobný zvonek a dveře jim otevřela poněkud přírodou obdařená žena (no jo, ségra Tsunade…^^) a s úsměvem je přivítala.
„Sestřičko moje zlatá!“ křikla a objímala své genetické dvojče. Nanami jen zírala, jak jsou si podobné.
„Oh…tohle je ta chůva?“ optala se Tsuruko (jméno Tsunadiny sestry – znamená něco jako symbol štěstí a dlouhého života).
„Zdravím! Jsem Nanami!“ představila se.
„Páni, ta je roztomilá!“ vykřikla Tsuruko a začala ji objímat (spíše mačkat – chudák Nanami nemohla ani dýchat)
„Tsuruko, jestli ji nepustíš, budu muset sehnat někoho jiného!“ řekla Tsunade.
„Och, promiň, děvče!“ omluvila se a okamžitě jí pustila. Nanami se svalila na zem a popadávala dech.
„Tak pojďte dovnitř, seznámím vás s mojí dcerou!“ oznámila Tsuruko. Tsunade a Nanami se pomaličku vplížily do domu a celý si ho s velikým zájmem prohlížely.
„Hayami, pojď sem, máme návštěvu!“ volala na svou dceru Tsuruko. Malá holčička s roztomilou tvářičkou seběhla ze schodů a přicupitala k hostům.
„Achoj, jšem Hayami!“ žekla – pardon, řekla (xDD) holčička a zamávala jim.
„Páni, ty jsi ale roztomilá!“ řekla Nanami a sklonila se k ní.
„Doufám, že je hodná! Za Nanami neručím!“ podotkla Tsunade (pozn. Autora – a pak, že jí věří…)
„Neboj se, ona je úplný andílek!“ uklidnila ji Tsuruko.
„Tak buď hodná holčička a nezlob, ano? Maminka se za chvíli vrátí, jen si popovídá se svou sestřičkou!“ řekla Tsuruko a společně s Tsunade zmizely ve dveřích.
„Tak, Hayami, teď jsme tu samy. Copak chceš dělat?“ zeptala se přátelsky Nanami.
„Ci ši hját š míčem!“ šišlala Hayami.
„Dobrá…a kde máš ten míč?“ zeptala se zvědavě Nanami.
„Ňa půdě!“ řekla Hayami a ukázala svým buclatým malým prstíčkem směrem nahoru.
„Aha…ok, jde se na to!“ zajásala Nanami. Nejdříve musela vyšlapat několik schodů, ale to nebylo to nejhorší… Dveře od půdy byly zamčené a jelikož klíč měla u sebe Tsuruko, musela Nanami použít nějaká ta kouzla. Soustředila svou sílu do prstu a poté ukázala na kliku. Jediné, co se ozvalo, byla hlasitá rána a poté tiché „au“. Z velikého oblaku kouře se vynořila Nanami, načež zjistila, že dveře stejně nejsou otevřené. Místo toho vypálila pěknou díru do podlahy.
„Skvělý, co teď??!“ zuřila Nanami „Voda mi tady nepomůže, s ohněm už si radši hrát nebudu, země je mi taky k prdu, možná zkusím vzduch…“ zapřemýšlela Nanami. Namířila svou ruku proti dveřím a soustředila se, aby vytvořila mini-tornádo. Ze soustředění ji vyrušila Hayami svou otázkou kde vězí a Nanami místo mini-tornáda vytvořila hurikán. Takovou sílu neudržela a musel svou ruku pustit dolu, načež do podlahy vyryla další ďuznu.
„Krucinál! Himl-hergot! To snad není možný!“ křičela Nanami, čímž roztřásla celý dům a na hlavu jí spadl ohromný ozdobný lustr. Jakoby jí nestačila boule na hlavě, podařilo se jí vyhodit pojistky a tak se rozhodla, že je svými blesky opět nahodí. Vztyčila svou ruku ke stropu a z ruky jí vyrašilo několik blesků (něco jako chidori). Samým štěstím prorazila díru do stropu. Hlasitě zařvala a vyběhla proti dveřím. Narazila do nich ramenem a ony se náhle otevřely. Nanami spadla do velké hromady prachu a pavučin. Nakonec zjistila, že na půdě je všechno možné, jen ten míč ne.
„Hayami! Ten míč tady není!“ zuřila Nanami.
„Já vím, pšeď chvílí jšem ho ňašla poď poštelí. Škoušela jšem Ti to žíct, ale dělala ši nahože hjozný jámus!“ vysvětlovala Hayami. Nanami se s několika nadávkami a křížky na hlavě přesunula do obýváku, aby si odpočinula. Zrovna když se chystala si sednout na gauč, ji Hayami zastavila další prosbou.
„Mám hlaď!“ křikla Hayami.
„Tak se najez!“ odpověděla Nanami.
„Ale ťady niš není…“ smutněla Hayami. Nanami se na ni podívala s výrazem, že nevěří, jak v takovéhle vile nemůže být nic k snědku. Vydala se tedy do kuchyně, aby se sama přesvědčila a nemohla uvěřit tomu co vidí – vlastně nevidí. Ten spratek měl pravdu, vážně tu nic není.
„Půjďeme ňakupováť!“ zajásala Hayami a jakoby to byla samozřejmost, šla se obléct.
„Ten rozmazlenej spratek, já ho zastřelím!“ zuřila Nanami. Zanedlouho se Hayami opět objevila před Nanaminýma očima, krásně oblečená, s kabelkou a připravená vyrazit. Nanami s největší otravou popadla svou bundu a spolu s Hayami vyšla ven. Zabouchla dveře a poté si uvědomila, že nemá ani peníze, ani klíče.
„Hayami, máme problém!“ oznámila Nanami.
„Jakej?“ divila se holčička.
„Nemám peníze…“
„Ňeboj, já jo!“ řekla a ze své kabelčičky vytáhla malou peněženku.
„No aspoň k něčemu je ten spratek dobrej…“ pomyslela si a chystala se jí oznámit druhý problém.
„A klíče máš taky?“ zeptala se jen tak pro jistotu Nanami.
„Ňe!“ odpověděla Hayami.
„Já taky ne, takže se nedostaneme domů!“ oznámila vesele Nanami a vydala se na cestu.
„Ťo ňevadí!Dněška je hešky, ťakže žůšťaňeme venků!“ jásala Hayami.
„Skvělý…“ odsekla Nanami.
Obě dvě se tedy vydaly nakupovat. Nejdříve koupily všechno potřebné a pak všechno nepotřebné. Dokonce i Nanami z toho vyšla vítězně! Hayami jí koupila její oblíbený ramen. Všechno nakoupené, peníze žádné, klíče žádné, času plno. Procházely se tedy po městě, zatímco Nanami srkala svůj ramen a Hayami lízala lízátko. Vůně ramenu je opravdu silná a pro Naruta prakticky snadno znatelná.
„Máš dobrej vkus!“ poznamenal chlapec. Nanami se otočila, aby se podívala, kdo si dovoluje to na ni mluvit.
„Na-Naruto…Co tady děláš?“ divila se, když pana znuděného spatřila na noční procházce.
„Nakupuju“ uculil se „A ty?“
„Já…vlastně taky“ usmála se.
„Heje, heje, koloťoče!“ zajásala Hayami a tahala Nanami za kalhoty, aby jí věnovala pozornost.
„Kdo-Kdo to je?“ divil se Naruto.
„Tsunadina neteř…“ odpověděla s klidem Nanami.
„Cože? Tsunade má neteř?“ nechápal stále Naruto.
„Jo!“ sykla Nanami a vražedně se na Hayami podívala.
„A co ta neteř dělá s tebou?“ vyptával se stále Naruto.
„Hlídám jí!“ odpověděla Nanami.
„Cože?“ (pozn. Autora – Naruto je vážně idiot xD)
„Tsunadina sestra Tsuruko přijela do vesnice společně s její dcerou Hayami!“ vykládala Nanami a ukázala na toho malého človíčka vedle ní „Sestry si chtěly popovídat o starých časech, ale nebyl nikdo, kdo by ji hlídal a tak mě Tsunade požádala, abych ji pohlídala já!“ vysvětlila Nanami.
„Aha…No to Ti nezávidím!“ podotkl Naruto. Mezitím zatáhla Hayami svou novou kamarádku na kolotoč. Nanami řekla Hayami, ať si jde hrát, že si potřebuje odpočinout a usadila se na jedné z laviček. Naruto ji následoval a sedl si vedle ní.
„Máš toho dost, co?“ zeptal se Naruto.
„Myslíš?“ řekla Nanami a podívala se na něj s vyčerpaným výrazem.
„Myslím, že by si měla víc odpočívat. Musíš teď na sebe dávat pozor, když bude ta Chunninská zkouška…“ strachoval se Naruto. Najednou Naruto ucítil dotyk na svém rameni a otočil se, aby zjistil, co to je. Všiml si, že Nanami usnula a usmál se.
„…a pak jsem řekla, že na to může zapomenout a on---Naruto? Co tady děláš?“ zeptala se žena právě procházející kolem.
„Bábi Tsunade…to-to je vaše sestra?“ zeptal se Naruto a ignoroval Tsunadinu otázku, protože ho poněkud zaujala dáma stojící vedle ní.
„Ach, ano. To je má sestra, Tsuruko!“ představila ji. Tsuruko přišla k Narutovi aby se seznámila, ale Naruto jaksi nevnímal, protože byl omámen jejími přednostmi.
„Co je mu?“ nechápala Tsuruko a tázavým pohledem se podívala na Tsunade.
„Nic, jenom je v pubertě. A hlavně…je to chlap, tak se nediv!“ řekla a Tsuruko se začervenala, jelikož pochopila důvod Narutova transu.
„A kde je moje dcerka?!“ začala se strachovat Tsuruko.
„Je na kolotoči“ odpověděla právě se probouzející Nanami a ukázala na velké světélkované něco. Tsuruko přiběhla ke své dcerušce, aby ji pozdravila a při té příležitosti si ji už převzala. Poděkovala Nanami a předala ji malou finanční odměnu. Nanami ji nechtěla přijmout, ale Tsuruko stále naléhala a tak neměla na vybranou. Všichni se chystali domů, načež Nanami musela jít společně s Tsuruko, jelikož si u ní nechala pár věcí. Dámy se rozloučily s Narutem, který jako odměnu za výpomoc v hlídání (xDD) dostal několik malých hubiček na tvář (myslím, že si dokážete představit, jak se tvářil). Tsunade se odebrala do své kanceláře (ach, to papírování…) a Nanami, Tsuruko a Hayami se vydaly domů. Tsuruko se zastavila u dveří a čekala na o něco pomalejší Nanami.
„Na co čekáte?“ zeptala se nechápavě Nanami.
„Na klíče!“ usmála se Tsuruko, aniž by věděla, že je ani Nanami nemá.
„A-Ale já…já je nemám!“ oznámila Nanami.
„Nemáš? Ale když je nemáš ty, ani já, ani Hayami…“ divila se a nahlédla postranním okénkem u dveří do domu.
„Sakra, nechala jsem je na botníku!“ uculila se Tsuruko a drbala se na hlavě.
„COŽE?! TO SNAD NE!“ zuřila Nanami „Já už to vzdávám…“ řekla a s pár dalšími připomínkami o jejím hrozném životě se vydala domů.