Obecné

Na náměstí nebylo ani živáčka. Byl velice nepřívětivý den, nebe bylo zatažené velkými černými mraky a pršelo. Ale přesto venku někdo byl. Byla to dívenka, která seděla opřená o zeď domu a černé slzy obarvené řasenkou zanechávaly stopu na tvářích. Její dlouhé šedobílé vlasy, které předtím měla spletené do copu, se jí lepily na obličej. Odkopla jí osoba, kterou považovala za přítele. Měl s ní vlastní plány a ona mu je jako jediný shinobi v této vesnici musela splnit.

Tak a další dílek...
3-Díl

„Thampir, ty houby jedlé nebyly.“ usmála se Orino na sestru, když se probudila. Nacházeli se u Thampir v pokoji. Thampir ležela na posteli a Orino u ní klečela.
„Tak proč si mě je nechala sníst? A co se stalo, když jsem byla mimo? A jak dlouho jsem vůbec byla mimo?“ vychrlila spěšně Thampir a všimla si bolesti břicha v oblasti žalůdku.

Yoso se probrala velmi pozdě. Vstala a protáhla své tělo. Přece jen ležet na chladné zemi není nic příjemného. Ostatní už byli vzhůru a tiše si povídali.
„Ohayo,“ pozdravila své přátele.
„Ohayo,“ usmála se na ní Sakura.
„Nějaké novinky?“ zeptala se, když se natahovala pro džbán s vodou.
„Ani ne,“ pokrčil rameny Kakashi.
Bělovlasý ninja tady musel komunikovat, jelikož mu zabrali knížku Icha Icha.
Po pěti hodinách uslyšeli na chodbě chladný hlas.
„Ne, můžeš jít. Chci být s nimi sám!“
„Hai!“

"Ale nie,"pomyslela si Hinata,"nie, nie..."
Tie hrôzostrašné vidiny ju prenasledovali odvtedy, keď zacítila na ramene to ľadovo studené silné zovretie rukou na ramene. Od toho uplynuli už tri týždne, a ona stále nevedela pochopiť, ako to, že sa s tých vidín ešte nezláznila. Chúďa, vyzerala až chorľavo:celá bledá, kruhy pod očami, studená ako ľad,a svetlo nemohla takmer ani vidieť...
Doposiaľ o tom vedela len ona, ale stále sa do toho začala zamiešavať aj Hanabi.

„Ale jak?“ podivila se Tsunade. Taya zavrtěla hlavou.
„Já nevím…nevzpomínám si.“ zašeptala.
„Je vůbec možné aby sis to nepamatovala?“ otázala se jí Tsunade. „Takovéto vzpomínky se nezapomínají
„Nevím, vážně ne.“ Složila hlavu do dlaní. „Mohla bych už jít?“ Tsunade si povzdechla a přikývla.
„Asi si chceš promluvit s rodinou, co?“ Taya nerozhodně přikývla.
„Nevím, co na to všechno řeknou.“ Zašeptala. „Utekla jsem před několika lety…“
„Určitě to přijmou dobře…“ chlácholila ji Tsunade.

Protáhla se a přešla k posteli, posadila se na ni a zamyšleně se dívala na protější zeď. Co se mohlo stát? Podle toho, jak se cítí by už mohla jít domů, ale kvůli těhotenství tu bude muset zůstat. Zatraceně, co se stalo a proč si nic nepamatuje? Někdo zaklepal na dveře, natočila k nim hlavu a usmála se.
„Uhm Reino? Potřebujeme udělat vyšetření.“ Tsunade k ní přišla blíž a podepřela jí z jedné strany.
„Dobře, co je to za vyšetření?“ Tsunade se zamyslela, jak jí to nejlépe vysvětlit.

Takže je tu konečne pokračovanie prvej série Budeš skvelý hokage. Názov je predpokladám, že od veci, ale na nič lepšie som neprišla. Hmmm.... a možno sa to začína divne, ale určite sa to všetko vyrieši. A neradím nikomu kto nečítal prvú sériu čítať túto, pretože by asi dosť veľa veci nepochopil......
Prajem prijemne čítanie

1. kapitola : Začiatok

Bol krásny slnečný deň. Ľudia sa z počasia tešili, preto sa zdržovali čo najviac vonku. Nikto sa nikde neponáhľal, každý sa každému prihovoril. Prežívali obdobie mieru.

„Mohlo by, to být jako dřív. Jen musíš pustit Temari. To mi bude jako důkaz tvého návratu stačit.“ řekl Shikamaru a usmál se na ni.
„Ale Orochimaru si mně najde a zabije mně.“ řekl Kesidy.
„Temari od něj taky utekla a pořád je na živu.“ řekl Shikamaru.

Bol daždivý deň, keď Tsunade prvýkrát vošla do miestnosti. Práve tam, stretla skupinu lúdi, ktorých už dávno poznala. Bol to Jirayia, Kakashi, Gai a spol. Úplne na moľ.
„Už zasa?“ opýtala som sa. Vedela som, že odpoveď nedostanem.
„Tsunade!“ zvrieskol na mňa Jirayia.
„Poť si dať kúsok (čítaj sud) s nami!.“ Volal na mňa Kakashi.
„Ja nemôžem. Som Hokage.“ odvrkla som, hodila do seba pohárik a hneď som dostala druhý.
„Kde je Gai?“ spýtala som sa. Trošku im trvalo kým sa vykoktali.

Nonopečení Genini sa náhlili do akadémie. Dnes už naposledy...
Len včera sa stali Geninmi a dnes bol deň, keď ich rozdelia do týmov a začnú skutočne žiť ako ninjovia.
Všetci sa postupne schádzali v triede, zdravili sa s kamarátmi a kamarátkami, diskutovali, kam ich asi zaradia, kto bude ich sensei a tak podobne. Zopár bolo ticho, boli buď nervózni, alebo sa nedalo povedať čo si myslia. Zazvonilo a vošiel Iruka. Žiaci okamžite stíchli. Iruka však nezačal, vyzeral, akoby na niečo čakal.

„Ahoj, Tenshi-san,“ usmál se na Tenshi Naruto, protože ji viděl jako první. Až pak si všiml zbytku týmu a pozdravil i je.
„Ihned vyrážíme. Musíme být rychlí. Tenshi-san, zvládneš naši rychlost?“ zeptal se Kakashi Tenshi. Přikývla.
Rozběhli se tedy z vesnice, ale byli jen kousek za bránou, když uslyšeli za sebou dusot nohou.
„Počkejte na mě! Tsunade mě poslala s vámi,“ ozvalo se za nimi a oni se otočili. V tu chvíli k nim Jiraya dorazil.
„Jiraya-sensei, nemáte odpočívat po misi?“ nechápal Naruto.

Cestou, vedoucí rozlehlými rýžovými poli šli dvě postavy. Měli na sobě černé kabáty s krvavě červenými mraky.
Jeden z nich měl krátké rozcuchané a šedivobílé vlasy a ten druhý měl dost podobný účes, ale zase měl tmavě modré vlasy, s černým proužkem, spadajícím kousek přes oko, ale ne moc.
Jeho oči byly bledě modré, až tyrkysové…vyzařoval mu z nich takový tajemně zářící plamen…ale ten první byl jeho pravý opak…jeho oči byly tmavě modré a při pohledu do nich byla cítit smrt a prázdnota…

Nami zamžourala očima a pootevřela je.
Oknem vedle jejich postele, ve které ležela, svítilo dovnitř ranní světlo a nutilo jí začít den.
Posadila se a protáhla se.
Zadívala se z okna na nebe a po zvednutí z postele k němu přešla a otevřela ho.
Nadechla se čerstvého vzduchu, podrbala se v jejích hustých hnědých vlasech a pousmála se.
Po chvilce uslyšela třísknutí dveří pod oknem a najednou se ulicí rozeběhl pryč Tai.
Nami se za ním dívala a na tváři se jí objevil nepatrný úsměv.

„Já mám jiné pouto…“ řekl Sasuke.
Jaden ho sledoval a čekal.
„…Pouto nenávisti k mému bratrovi!“ zamračil se Sasuke.

„Jiná pouta mě pouze rozptylují…od pravých emocí a tužeb, na kterých záleží!“ řekl ledabyle Sasuke.

Naruto sklopil pohled k zemi a zatnul pěsti.
„Tak proč jsi mě…“.
„…proč jsi mě tenkrát nezabil, Sasuke??!!“ zakřičel a propíchl Sasukeho pohledem.
Jaden se podíval po Narutovi a pak obrátil svůj pohled opět na Sasukeho.
…Proč to muselo sakra skončit takhle…?! Zatnul zuby.

,,Slečno chtěla bych vám oznámit radostnou novinu, jste těhotná!“
Nechápavě jsem na dívku pohlédla a až po chvilce mi došlo co se stalo.
,,Každopádně byste to měla svému příteli nebo snoubenci říct.“Poradila mi dívka.
Kdybys věděla, že to právě tvůj snoubenec může být otcem mého dítěte. Pomyslela jsem si, ale nic jsem neřekla. Prošla jsem ordinací až ke dveřím. Najednou se však dveře otevřely a do nich vstoupil Sasuke.
,,Toki.“
,,Sasuke.“
Sakura na ně koukla: ,,Vy se znáte?“

Jadenovi ruce se rozhořeli prudkým ohněm, země pod jeho nohama byla už vypálená dočerna.
Nemam na výběr!!! Zatnul zuby Jaden a odrazil se.
Země pod ním se promáčkla a on se obrovskou rychlostí řítil na Nano.
Napřáhl pěst za hlavu.
„Haaaaaaaaa!!!!!!!!!!!“ zařval a vrazil jí proti ní.
Vznikla silná exploze a nejbližší stromy smetla tlaková vlna…

Jaden se zarazil.
Věděl že se trefil, ale něco bylo špatně.
Před ním stála Tsunade a držela ho za pěst.
Byla trošičku spálená od exploze.

Dívka popuzeně rozhodila ruce. „Co se na mě všichni pořád koukáte? To vážně vypadám tak strašně nebo co?“
Tsunade nejdřív ještě užasle kulila oči, poté vystřelila z křesla a začala se hrabat v zásuvkách svého stolu. Zbylé tři osoby ji nechápavě sledovaly. Po chvíli se rychle narovnala, v ruce držela jakýsi nažloutlý rozložený svitek a zběsile po něm přejížděla očima. Najednou do něj zabodla ukazovák. „Tady, to je ono! SHIZUNE!“

,,Na tom přece nesejde. Jen bych chtěla vědět jestli máte ve vaší vesnici pořád nějaké místo, kam by se mohli vrátit lidé, kteří kdysi z nerozvážnosti udělali pár blbostí.“ Poznamenala Aki a čekala Narutovu reakci.
,,To ho znáš.“Podotkl po chvilce Naruto.
,,Celkem jsem nad tím přemýšlel a opravdu chci aby se Sasuke vrátil.“
,,Moc vám děkuji, hokage-sama.“
,,Hokage-sama? Sasuke ti hodně věří a já nemám rád, když mě mí přátelé oslovují Hokage. Pro tebe jsem jenom Naruto.“
,,Aki.“

Tak z menším zpožděním druhej dílek...gomen, gomen je zase takovej kroťounkej.

Když Tým 7 dojedl Ramen, tak se Kakashi zvedl.
„Tak Týme 7, už je čas jít.”
„Ještě chvilku Kakashi-sensei.” Škemral Naruto a už vytahoval další Ramen.
„Bohužel Naruto, už musíme vyrazit. Nezapomínej na zemi Vodních vírů.“
„AGH. To je pravda.“ Uvědomil jsi Naruto. Zandal Ramen do batohu. A svěsil provinile hlavu, ale hned ji zase zvedl a s úsměvem na tváři vykřikl.
„Tak tedy vyrážíme!”