Co bolí, to přebolí? 2/3

Lesem se mihl stín. Postava v plášti skákala z větve na větev neuvěřitelnou rychlostí. Pro normálního smrtelníka téměř nepostřehnutelné pohyby. Mohl jsem se přemístit, ale procházky mám rád. Před ním, se na obzoru rýsovala brána Konohy. Konečně!

Pouť byla plná atrakcí a hlavně stánků. Trojice se nakonec rozdělila. Dívky šly po stáncích a ohlížely nejrůznější blbinky a plyšáčky a Sasuke potkal Kibu a společně se nakonec usadili u stánku s občerstvením, s pivem v ruce. Pomalu se začalo stmívat, ale město teprve ožívalo. Hudba z kolotočů se linula celou Konohou a kdo mohl, užíval si. V ulicích zněl smích a chlapci se otáčeli za vyparáděnými dívkami. V těchto chvílích se Hinata konečně zbavila smutku, který jí tolik tížil a začala se bavit. Nakonec se sešli s kluky a zbytek pouti obešli spolu.

Kiba byl svobodný a ničím nevázaný, takže se rozhodl, že bude Hinatě dělat společnost. Vystřelil jí na střelnici medvídka a navoněnou růži. Oddělili se do Sasukeho a Sakury a procházeli sami davem. Najednou Hin zakopla a už se řítila k zemi. V poslední chvíli ji však Kiba chytil za ruku a přitáhl s ji k sobě. Od té doby ji už nepustil, ale Hinatě to nijak zvláště nevadilo. Už dlouho neměla u sebe mužskou oporu. Najednou ji však zamrazilo. V tom davu zahlédla zahalenou postavu. To, co ji však udivilo byly ty modré oči.
,,Naruto?“Zašeptala.
,,Říkala jsi něco?“Zeptal se jí starostlivě.
Hinata se otočila zpět, postava byla pryč. Už začínám blouznit. Pomyslela si, ale byla si jistá, že ho viděla.

Kiba ji doprovodil až k jejímu bytu.
,,Díky za ten dnešek.“Poděkoval jí chlapec a naklonil se k ní. Na poslední chvíli však dívka před jeho rty uhnula.
,,Omlouvám se.“Odpověděla mu místo polibku.
,,Ne, to je moje chyba. Já ti prostě nedokážu odolat. A ty moc dobře víš, že jsem tě vždycky chtěl, ale ty sis vybrala jeho…“Posmutněl Kiba a pohlédl jí přímo do očí.
,,Kibo já ho pořád miluji a ty víš, že jsi pro mě dobrý kamarád, ale moje srdce patří pořád Narutovi a já věřím, že se vrátí.“
,,Když myslíš.“ Kiba se obrátil k odchodu a skutečně za chvilku zmizel za rohem. Hinata si uvědomila, jak hodně mu ublížila, ale nemilovala ho, skutečně byl pro ni jen přítel.

Opět se ponořila do vzpomínek. Vzpomínala na pouť před rokem, kterou společně s Narutem oslavili ve velkém stylu. Všichni to pořádně rozjeli, tehdy se poprvé pořádně opila. Na to vzpomínala ráda, horší byla ta ranní kocovina. Naruto byl prostě tak trošku divoch a stáhl do toho i Hin. Několik měsíců nato Hinata zjistila, že je těhotná. Všechno zatím držela pod pokličkou, chtěla to Narutovi říct, až po volbě nového Hokageho. Chtěla jsem pro tebe jen to nejlepší. To ty si se měl stát hokágem! Mělo to být překvapení. Vím jakou bys měl radost. Kruci!

Hin se otočila a vešla do bytu. Už zase se jí chtělo brečet. Jsem jak malé dětsko! Prošla ztemnělým bytem až do kuchyně. Sáhla po vypínači a světlo zaplavilo místnost a osvětlilo postavu stojící uprostřed. Dívka zpozorněla. Postava se k ní otočila tváří a sundala si kapuci. Dívka zalapala po dechu a opřela se o trám dveří, aby neupadla. Do ticha jen neslyšně zašeptala:

,,Naruto.“

,,Hinato.“