Sbohem, nejlepší příteli!

Sasuke Uchiha, můj nejlepší přítel a můj největší rival.

Sasuke, vzpomínáš, jak jsme si hráli, když jsme byli malí?
Já ano, moc dobře si pamatuju ten den, kdy jsem brečel před akademií, bylo mi...šest let? Ty si šel okolo a taky ses netvářil dvakrát vesele. Koukl ses na mě, já na tebe a najednou se tvůj výraz změnil.
Zastavil ses. Přestal jsem brečet a zvedl se z houpačky.
Chytils mě za ruku a už sis to se mnou pelášil na hřiště. Smáli jsme se, věděli jsme, že od teď jsme přátelé, že nás dva nic nerozdělí.
Hráli jsme si na ninji. Vždycky si chtěl dělat policejního ninju, chtěl si být jako tvůj otec, kvůli kterému si byl dnes tak smutný. Zas tě vynadal za úplnou maličkost.

Od toho dne se můj život změnil, tvé kamarádství mi prosvítilo moji cestu životem. Zachránils mě od samoty.
Díky.
Ani nevíš, jak jsem byl šťastný. Vlastně i teď jsem.
Pořád jsme se tam po obědě scházeli. Tví rodiče nebyli nadšeni, že kamarádíš zrovna se mnou, ale byli rádi, že máš opravdového přítele.

Snad nikdy nezapomenu, jak si zahučel do jezera za Konohou. Vidím to, jako kdyby to bylo včera. Seběvědomě si stál na břehu a trvdil si mi, že led je dost silný, že ten hokej můžeme hrát.
Myslel jsem si své, ale tys mi nevěřil. Ještě štěstí, že to bylo jen na kraji, že jsem na tebe dosáhl.
Sice to byl pro mě šok, ale ten tvůj výraz, když si se propadal do vody, byl k nezaplacení.
Já ti tenkrát zachránil život, nebo při nejmenším zápal plic.
Naše přátelství se každým dnem prohlubovalo. Strašně si mě překvapil, když si mi dal dárek k Vánocům. Věděls, že nic nedostávám. To autíčko mám pořád, byl to můj první dárek, který jsem kdy dostal.
Ale já opět nezklamal a dárek jsem ti zapomněl koupit. Pořád jsem to odkládal, nevěděl jsem, co ti koupit.
Asi měsíc po tom jsem něco konečně koupil. Spěchal jsem za tebou na hřiště, ale tys tam nebyl.
Hledal jsem tě a taky tě nakonec našel.
Stál si s hlavou skloněnou u našeho jezera a brečel si.
Chtěl jsem ti předat ten dárek, ale tys ho jednou rukou odmrštil několik metrů stranou. Hrozně mě to bolelo.
Nevěděl jsem, co se ti stalo. Pořád si mi nadával a napadal mě. Chápal jsem, že sis potřeboval vybít vztek, ale od té doby už si se mnou nepromluvil.
Později jsem se dozvěděl, že si toho dne přišel o celou rodinu, o celý svůj klan.
Bylo mi líto, že ses mi nesvěřil, třeba by ti nebylo tak hrozně. Byli by sme na to dva, ale ty ne. Byls vždycky sólista.
Teď už nám není šest Sasuke. Vyrostli jsme, ale pro mě si stejným přítelem, kterým si mi byl v mládí.
Proč to zašlo tak daleko?
Proč tu teď oba ležíme na zemi v kaluži z našich krví?¨
Proč mám v břiše zabodlou tvou katanu?
Ta bolest v srdci je mnohem horší než ta ze zranění.
Proč se na mě najednou díváš, jako tenkrát před akademií?
Sbohem Sasuke Uchiho, můj nejlepší příteli, můj největší rivale.