Obecné

Tak a je tu další kapitola. Řekla bych, že je trochu delší než předešlé (doufám, že to nevadí). Jinak, díky konci tohoto dílu už nejspíš pomalu pochopíte, o co v této sérii vlastně půjde. Budu ráda, když napíšete nějaký komentář.

Mír?! aneb poslední podmínka

Třetí hokage byl zabit Orochimarem a Konoha měla co dělat, aby udržela svoje místo mezi pěti nejmocnějšími vesnicemi. Jiraiya s Narutem šli hledat Tsunade, jednu ze saninů, aby se stala novou hokage Konohy. Anbu jednotky musely plnit spoustu misí.

Mladá žena sklesle seděla ve své pracovně. Nebo jen mladě vypadala? Byla to jen zástěrka?
Tiše si vychutnávala jednu z těch vzácných chvil klidu, kdy jí Shizune nevyřvávala do uší, že nemá spát, že povinnosti čekají. Jí se to řekne.

Byl pozdní letní večer. Na nebi se začaly objevovat hvězdy a na vysoké borovici seděli dva mladí lidé. Kluk a holka. Vlastně dívka nevypadala tak úplně jako holka, ale od kluka ji odlišovala malá jemnost v obličeji, která šla vidět až po delším pozorování a taky si ještě stále udržovala náznak ženských křivek. K ženskosti jí ještě pomáhaly její rudé vlasy. Nebyla zrzka, vlasy měly barvu okysličené krve. Padaly jí přes pravé oko, zakrývaly totiž tenkou jizvou táhnoucí se přes něj.

Tady vkládám další kapitolu. Je to zatím o ničem, ale musím vás nějak dostat do obrazu.:)

Nová mise

Když zavřu oči... Vidím velkou bílou plochu. A na ní... Tečky. Jsou různé. Velké, malé, někdy trochu protáhlé. Mají i různé barvy. Modrou, růžovou, černou, různé odstíny hnědé a červené. Někdy splynou, někdy zmizí. A objeví se další. Náhle oči otevřu a znovu víčka přimknu k sobě. Tentokrát o něco víc. Já... Nechci už ty obrazce vidět. Jenže se pořád vracejí. Copak začínám bláznit? Nebo už blázen jsem? Zatřepu hlavou. Proč? Copak si už myslím, že myšlenky, vzpomínky a pocity jdou jediným zatřepáním vytěsnit z mysli?

Na začátek, bych chtěla napsat pár slov. Tohle je moje první povídka (série), která na téma Naruto vznikla. Není to žádné veledílo, ale budu ráda, když si ji přečtete a napíšete svůj názor. Je tam spoustu věcí jinak než v seriále. Např. Narutovi rodiče jsou naživu, apod. Povídka měla být zaměřená na pár NaruHina, ale určitě budu zapojovat i jiné. Na konec můžu jen poznamenat, že je to strašná kravina .

Válka dvou vesnic

3.Kapitola – Ten mladý Nasage

Lesem běží chlapec. Skáče přes nastražená lanka. Za ním rychlou chůzí jde dalších pět osob. Chlapec v popředí se hbitě vyhýbá všem nastraženým pastím a skáče přes lanka, které někdo nastražil aby byl informován v přítomnosti jakéhokoliv vetřelce. Chlapec v popředí je Naruto.

kapitola pátá

Školní jídelna 14:54

„Slečna Inuzuka Hana ať se neprodleně dostaví do ředitelny!“ zavříská po celé jídelně pronikavý táhlý hlásek paní Yuuhi-zástupkyně ředitele.
Všichni v místnosti nadskočí,protočí oči popřípadě tiše zaklejí a dál vesele pokračují v konverzaci.
„Takže,Pein,Zetsu,Kakuzu,Orochimaru a Madara čekaj až dožereme jo?“ zaptá se nezaujatě Deidara a snaží se napíchnout vidličkou cosi co vzdáleně připomínalo seschlou veverku a ještě vzdáleněji kuře.

[i]Když Kakashi domluvil, neovládlo místnost ticho, naopak Ayame, pro kterou ta slova byla útěchou, zpustila mírným hlasem: „Nemusíš se omlouvat, Kakashi. Naopak, myslím, že jsi mi pomohl, něco nového ukázal,“ mluvila se spokojeným úsměvem, přesto měla stále smutné rysy, neboť vzpomínky, jež nechtěla zapomenout, byly až příliš bolestné.

[i]Nikdo nemluvil, nijak nerušil. Myšlenky ovládly všechny z přítomných tak hluboce, že většina ani neslyšela narážející kapky deště do temně vyhlížejícího okna. Však Ayame jen seděla a pohled neodtahovala od studené země, ostatní naopak sledovali jen ji; věděli, že se trápí, ale tímhle příběhem je ovládla skutečná bolest, kterou milá, ale smutná dívka pociťovala, alespoň částečně…

Procházela dlouhou uličkou a příjemné světlo, prosvítající skrze okna na zdech, jí osvěcovalo cestu; zřejmě si toho jevu všimnul někdo již před ní, neboť všechny pochodně, které jako dlouhé rohy čněly ze zdi- a bylo jich hodně- neplanuly jako jindy silně zářivým plamenem.
Minula mnoho dveří s různými nápisy, ale nakonec se zastavila před velkými hnědými, tentokrát nijak nepojmenovanými, a zaklepala.
„Dále,“ ozvalo se tišším hlasem a ona vstoupila.

„Takové horko,“ Shisui si odhrnul vlasy slepené potem z čela. „Itachi, podej mi pití,“ šťouchl chlapce vedle sebe do ramena.
„Tady,“ vytáhnul z tašky láhev.

Kapitola čtvrtá

Konečně zazvoní poslední hodina před obědem, to už skoro nevidím.
Jakmile jsme s Hidanem na chodbě, už se hned vyptávám: „Kde má tohle zvěrstvo školní jídelnu? Hlady bych snědla i sešit…“ zaskuhrám polohlasně a věším se Hidanovi na ruku.
„První patro… dole kopou novou, tak se zřídila v prvním poschodí…“ zaculí se na mě a já mezitím zkoumám jeho prsten.
„Tak a jsem tady…“ zaraduje se Hidan a táhne mě rovnou dovnitř.

Podle všeho Hinatě nezbývala ani vteřina života. Než stihne byť jen přivřít oči, měla být roztrhána na kusy šíleným liščím démonem. Kyuubiho smích se nesl krajinou jako hrůzostrašná tečka za krvavým bojem, který se zde v posledních pár hodinách odehrál.
Něco však bylo špatně…
Kyuubiho smích rázem ustal a jeho obří tlapy minuly svůj cíl. Kyuubi zavřel oči zmítaje se v obrovských křečích, jakoby sváděl boj se sebou samým.

Ten večer nebylo na obloze žádného mraku, který by zakrýval krásu hvězd jejichž záře dopadala na okolní budovy a tvořila tak temné stíny.
Všichni už spali. V žádném okně se již nesvítilo. Hluboko po půlnoci bylo stále cítit příjemné teplo. Byla to ta noc, kdy nebyla zima a mohli jste spát pod širým nebem bez obav z kdejakého nastydnutí.

Naruto něco vztekle zavrčel, spíš pro sebe, než pro ostatní v místnosti. Jeho mozek pracoval na plné obrátky, prokoukli nás?
Celé několika měsíční pracování bylo na houby. Postupně jeden po tuhém, všechny plány se obracely v prach. Bolestivě se chytil za hlavu. Ta palčivá bolest se objevovala znovu a stále častěji. Jak se v tomhle mám soustředit?!

Téměř nikdo toto zakolísání nezaznamenal, vypadalo to, že Vůdce silně přemýšlí nad dalším postupem.
Pomsti se.
Nebuď hlupák.

[center]Jedno vám, milí přátelé řeknu.
Co znamená pozice hokage?
Není to ani pán, ani kmán,
ovšem bývá všemi milován.
Už teď z toho blednu.
-
Nenávist, závist i ty se objeví,
jenže známky zášti nejeví.
Hokage je silný dost,
hodí se na tenhle post.
-
Tréninkem, výdrží, pílí
směřujeme ke stejnému cíli.
Být tak silný jako jen on,
toho, co má srdce jako zvon!
-
Nezdolný, nezkrotný a silný duch,
může z toho být začarovaný kruh?
I když lid má rád,
není jako jiní,
které odradí náhlý pád,
skutečně se činí.

„Tiše, hlavně neštěkej, Celesto.“ Šeptala Sakura, vzala ji do náručí a po špičkách se vydala do prvního poschodí do svého pokoje. Mále jí to i vyšlo, ale…
„Hej Sak, kde si byla?“ zvolal z kuchyně její bratr Naruto. Lehce přiopilý
„Naruto, ty si zase pil.“