Dvojí hra - 01. kapitola
Třetí hokage byl zabit Orochimarem a Konoha měla co dělat, aby udržela svoje místo mezi pěti nejmocnějšími vesnicemi. Jiraiya s Narutem šli hledat Tsunade, jednu ze saninů, aby se stala novou hokage Konohy. Anbu jednotky musely plnit spoustu misí.
Jiraiyovi a Narutovi se podařilo najít Tsunade. Po pár dnech v Konoze byla jmenována pátou hokage vesnice. Jakmile byla jmenována, musela se vypořádat s hrozbou. Ta hrozba byla organizace jménem Akatsuki, kteří chtěli získat jinchuuriki. Jenže tyhle informace byly veškeré, co měli. Potřebovali získat víc informací.
Proto si hokage nechala zavolat skupinu Anbu jednotek. Založila si ruce pod bradou a upřela svůj pohled na jednotku před sebou.
„Zavolala jsem si vás, protože potřebujeme zjistit víc informací o organizaci Akatsuki.“ odmlčela se. „Chci, abyste našli jednoho člena jejich organizace a zajali ho a dovedli do vesnice. Tady ho budeme vyslýchat.“ přimhouřila oči. „Vaše mise je důležitá, tak ji splňte na výbornou!“ posunula několik spisů na stole směrem k nim.
„Ano. Uděláme všechno, co bude v našich silách.“ řekl velitel jednotky a vzal spisy.
„Odejděte.“ rozkázala jim Tsunade. Jednotka kývla a zmizela.
Sešli se v kasárnách Anbu jednotek. Místnost lemovaly regály a uprostřed byl stůl s několika židlemi.
„Takže si probereme předběžnou taktiku.“ hodil spisy na stůl. „Všichni si to přečtěte a zapamatujte. Je to všechno co máme o členech Akatsuki. Bude se vám to hodit. Hlavně jejich schopnosti.“ posadil se a vzal si jeden ze spisů a začal si jej číst. Zbytek týmu si vzali ostatní spisy a pustili se do čtení.
Měnili si spisy a četli skoro celou noc. Když si všichni přečetli všechny spisy a docela si je zapamatovali, je nechal velitel jednotky jít domů odpočinout si.
„V deset hodin vybaveni u brány. Všichni buďte připraveni! V téhle misi nesmíme selhat!“
„Ano pane.“ řekli všichni jednohlasně. Stoupli si od stolu a jeden po druhém odešli.
„Yoru.“ Hnědovlasá dívka se zastavila ve dveřích.
„Ano pane.“ otočila se k němu. „Potřebujete něco?“ dala si ruce za záda a čekala na to, co po ni bude chtít.
„Jsi v našem týmu nová. Viděl jsem tvoje výsledky.“ Dívka sklonila hlavu. „Tvé výsledky jsou neuspokojivé, proto jsem požádal hokage o to, aby tebe z téhle mise odvolala, ale trvala na svém. Abych řekl pravdu, nechtěl jsem tě na téhle misi.“ nikdy nechodil kolem horké kaše.
„Udělám všechno, abych vás nezklamala.“ řekla mu a odešla.
„Shizune!“ zavolala na ni Tsunade.
„Ano?“ ozvala se, jakmile otevřela dveře. „Už to nesu.“ kopla do dveří, aby se zavřely. Na podnose nesla šálek a konvičku s čajem. Šálek ji položila na stůl a z konvičky jí nalila čaj. Pak odešla.
Tsunade odložila spis, který právě dočítala a vzala si šálek. Usrkla si doušek čaje.
„Víte, že riskuji život.“ ozval se za Tsunade ženský hlas. Ta se trochu lekla.
„Jak dlouho jsi tu?“ zeptala se ji.
„Jen chvíli.“ odpověděla dívka a stoupla si před její pracovní stůl. „Budou po mě něco chtít, až se k nim vrátím…“
„S tím jsem počítala.“ stoupla si. „Pojď za mnou.“ Otevřela dveře. Dívka ji následovala. Myslela si, že půjdou někam ven, ale Tsunade mířila po schodech dolů.
Zavedla ji do podzemí. Zdi tu byli tmavé a chladné. Jediné světlo zde bylo od pochodní, které byly zavěšené na zdech. Museli projít před ozbrojenou hlídku, kde se hokage prokázala svým přístupovým heslem. Šly ještě několik metrů a zastavily se před velkými železnými dveřmi. Hokage je otevřela. V místnosti byla tma. Vzala si pochodeň vedle dveří a vstoupila dovnitř.
Uvnitř bylo spoustu regálů s různými svitky a všelijakými knihy. V rozích byly pavučiny a všude na policích i na jejich obsahu byla vrstva prachu. Tsunade šla po obvodu regálů a četla si názvy a štítky knih a svitků. Dívka se rozhlížela. „Proč jsou všechny tyhle knihy tady?“ vyndala jednu knihu a oprášila ji. Nadechla se obláčku prachu, který ji začal dráždit v krku. Rozkašlala se.
„Ty knihy a svitky obsahují informace o vesnici a tajné tudíž zakázané techniky.“ zastavila se u jednoho z regálů. Vzala z tama svitek. Nadechla se a odfoukla vrstvu prachu. Dívka knihu vrátila. Na svitku byl nápis “Zakázaná technika“. Podala ho dívce. „Na. Tady máš to něco, co po tobě budou chtít.“
Dívka si vzala svitek. „Co v tom je?“ zkoumala obal svitku.
„Je to zakázaná technika. Dokáže vyhladit celé město.“ odpověděla bez všelijakých nezbytností.
„A je moudré jim to jen tak dát?“ dívka se ji dívala do očí.
„Co bys navrhovala?“ hokage ji pohled opětovala.
„No já nevím, ale nedávala bych jim rovnou techniku, která dokáže vyhladit celou vesnici.“ ruku se svitkem k ní natáhla. Hokage si ho nevzala.
„Pokud nic nedostanou, tak tě sem nemuseli nasazovat.“ opřela se o regál, založila si ruce na prsou. Nohu překřížila přes druhou. „Proč tě vůbec sem poslali?“ přimhouřila oči.
„To nevím. Jen plním rozkazy.“ ruku stáhla. „Tak jako všichni.“ otočila se a odešla. Nechala tam hokage samotnou.
Vyšla z podzemí. Zamířila si to rovnou domů, protože měla zítra misi a chtěla se na ni vyspat. Svitek držela pořád v ruce. Najednou se před ní objevil Kakashi. Rychle dala ruce za záda.
„Ahoj.“
„Hezká noc.“ dal si ruce do kapes. Zvedl hlavu a podíval se na oblohu.
„Jo. To máš pravdu.“ usmála se na něj. Sevřela dlaň, ve které měla mít svitek. Peřinky prstů se dotkla dlaně. Nic v dlani nedržela. Ruce rozpřáhla. Otočila se a podívala se na zem, jestli ji neupadl.
„Hledáš tohle?“ vytáhl jednu ruku z kapsy. Držel v ní svitek. Podíval se na ni.
„Vrať mi to!“ sykla na něj.
„To je zakázaná technika.“ díval se ji do očí. „Kde jsi to vzala?“ se svitkem si pohazoval.
„Hokage mi to dala.“ odpověděla.
„Yoru! Kde jsi ten svitek vzala?!“ přestal si se svitkem pohazovat.
„Přestaňte mi všichni říkat příjmením! Štve mě to!“ dívala se na svitek. Kakashi si toho všiml a pevně ho sevřel. Stále čekal na její odpověď. „Už jsem ti to řekla.“
„Nevěřím, že by ti ho hokage jen tak dala!“ ruku svěsil.
„Tak se ji běž zeptat.“ Pořád sledovala svitek. Pravou nohou udělala krok dopředu a rychle sáhla po svitku. Udělala to tak rychle, že Kakashi nestihl zareagovat. Konečně držela svitek v ruce. Jenže se tak přiblížila k němu. Kakashi ji vzal za ruku a zakroutil jí ji za záda. Hodila hlavou do strany, aby na něj mohla lépe vidět.
„Sakra! Nepleť se do toho!“ Svitek ji opět vytrhl z ruky.
„Kde jsi ten svitek vzala?!“ zopakoval. Pevně ji chytil.
Místo odpovědi zvedla nohu a dupla mu na nohu. Povolil sevření. Zohnula loket a udeřila ho do obličeje. Udělal několik kroků zpátky. Otočila se k němu, svitek mu opět sebrala. „Naposledy ti říkám, nepleť se do toho!“
„Tak mi řekni, kde jsi vzala ten svitek!“ natáhl se po něm.
„Shizuko! Kakashi!“ oba se otočili za hlasem. Nedaleko od nich stála hokage. „Přestaňte!“ probodávala oba pohledem.
Kakashi s dívkou se postavili vedle sebe do pozoru.
„Pojďte za mnou.“ oba se po sobě podívali a šli za hokage. Shizuka šla otráveně a Kakashi by rád věděl, co se děje.
Šli do její pracovny. Zavřeli za sebou dveře.
„Omlouvám se.“ začala Shizuka. Hokage ji umlčela natažením ruky.
„Kakashi, jsi všímavý jako vždy, ale tohle ses dozvědět neměl.“ řekla Tsunade se zavřenýma očima. Chvíli bylo ticho. Shizuka se houpala netrpělivě na chodidlech.
„Co se tu děje a proč má tu zakázanou techniku?“ ukázal rukou na ni.
„To není tvoje věc.“ odvětila dívka. Přestala se houpat.
Tsunade jen přikývla.
„Kakashi, až přijde čas, všechno se dozvíš. Tak jako všichni.“ odmlčela se. Kakashi na ni upíral svůj pohled.
„Jen zapomeň na ten malý incident.“ konečně otevřela oči. Pohled mu oplácela.
„Nevím, co se tu děje, ale doufám, že víte, co děláte.“ odpověděl.
„Hned, jakmile tahle mise skončí, tak se všechno dozvíš.“ Nikdo už nic neřekl. Hokage je propustila.
„Eh.“ odkašlala si Shizuka venku. „Chci se ti omluvit, za ten obličej.“ vysoukala ze sebe.
„Asi mi neřekneš, co se tu děje, že?“ díval se zase na oblohu.
„Nemůžu.“ svitek si schovala do pouzdra pro zbraně.
„Nejsi z téhle vesnice a nám takový dojem, že máš něco s Akatsuki.“ koutkem oka pozoroval její reakci.
„Proč z rovna s nimi?“ nedívala se na něj.
„No. Objevila ses tu po útoku Akatsuki na Naruta. Pak máš nejhorší výsledky z Anbu jednotek a přitom umíš bojovat velice dobře.“
„Jak řekla Tsunade, jsi všímavý.“ usmála se. Kakashi se na ni podíval. „Tak ahoj.“ zvednula ruku a zamávala mu. Odešla. Kakashi se díval na její záda. Dívce se na rtech objevil úšklebek.
Vím, že je to poněkud krátké, ale nějak mi to nevišlo
A okomentujte ať vím, jak se Vám to líbilo
Bude někdy pokračování?
jo jenže teď máme dělat ve škole přezkušování a k tomu musím vypracovat cca 70ti stránkovou dokumentaci, pak nakrestlit a následně vytvořit stůl na určité téma a všechno si musíme zařizovat sami... takže snad něco brzy napíšu, ale pokračování určitě bude
S opakováním slov to sice není tak strašné, ale taky to není žádná sláva. Mnohem horší pro mě bylo používání nespisovných tvarů ve vyprávění. Dávej si na to pozor, nemusíš všem hned prozradit, že mluvíš nářečím.
Začátek mi přišel zbytečný, všichni víme, co se stalo v Narutovi.
Ale příběh je rozehraný vcelku dobře, i dyž trochu to "smrdí" dokonalou postavou.
Dávala bych si taky pozor na to, jak působí postavy na čtenáře. Kakashi mi připadal jako 14-letej nejistej klučina, co se snaží sbalit starší holku.
Snad dopíšu - 17 237
NE!
Šíleně často opakuješ slová. Hledej synonyma, neopakuj. Nedá se to číst.
Alea iacta est – Kostky jsou vrženy (Caesar)
Tak fajn, uznávám, že se ti tam nějaká ta slovíčka opakujou, ale že by to bylo až tak hrozný aby se to číst se říct nedá.
P.S. - nikdo není dokonalý a já (i hodně dalších lidí) si většinou všímám především příběhu FF jako takového
začíná to moc dobře a hlavně teda hodně krásně píšeš