Osud tomu prostě chtěl 02

„Tiše, hlavně neštěkej, Celesto.“ Šeptala Sakura, vzala ji do náručí a po špičkách se vydala do prvního poschodí do svého pokoje. Mále jí to i vyšlo, ale…
„Hej Sak, kde si byla?“ zvolal z kuchyně její bratr Naruto. Lehce přiopilý
„Naruto, ty si zase pil.“
„Ne nepil, to jen Lee něco zase přinesl, ale je to dobrý, chceš taky? A abys věděla, udělal jsem řidičák. Proto mám právo slavit.“ Následně na to škytnul a odešel do centra dění. Sakura si povzdychla, ale byla částečně ráda, že Naruto udělal zkoušku a také že doma není…
„Kde si byla?! Čekal jsem, že přijdeš už před půlhodinou.“ Ozval se naštvaný hlas, jakmile otevřela dveře svého pokoje. Seděl na gauči, nohu přes nohu a ruce založené na prsou.
„Já…byla jsem s Celestou venku.“
„Dlouho.“
„Chtěla jsem se projít a vyčistit si hlavu.“
„Ty se nemáš co urážet, Sakuro…to bych měl spíš já. Tys ponížila mě.“
„Ale…“
„Ještě jsem neskončil, to že jsi pak odešla bez rozloučení a bez ohlášení, kam jdeš a s kým, je prostě nepřípustné.“
„Koukni, Gaaro, já jsem jen člověk a mám právo …“
„Nemluv mi o právech, Sakuro.“ Vstal a šel k ní, rukou ji uchopi za bradu a donutil ji koukat se mu do očí.
„Ještě jednou se to stane a už nebudu tak shovívaví. Dnes večer jsme pozvaní na večeři k rodičům. Koupil jsem ti šaty v sedm tě vyzvednu. A zítra odpoledne jdeme na firemní přehlídku.“
„Ale já zítra nemůžu, mám sraz s kamarádem.“ Skočila mu zase do řeči Sakura. Gaara pozvednul obočí.
„S kamarádem?“
„Mám taky své přátele.“
„Čí je to mikina?“ stočil zrak na černou mikinu se znakem Uchiha.
„Kamaráda, zítra mu ji vrátím.“
„A ta výstava?“
„Nepůjdu!“ řekla rázně.
„Odmítáš mou nabídku?“
„Poprvé ano. Chci se taky bavit“ Gaara ji přitlačil na dveře a tvrdě políbil. Poté se od ní odtáhl a podíval se jí do očí.
„Promluvíme si o tom po té večeři.“ Ještě jednou ji jednou trochu jemněji políil a odešel. Sakura mu uhnula z cesty a šla si lehnout na postel. Tam začala ronit slzy, nebrečela, jen ronila. Celesta k ní skočila a slané slzy jí olízla z tváře. Pohladila ji a přitáhla víc k sobě. Nahmatala na stolečku telefon a vytočila Inino číslo.
„Haló?“
„Ino? Máš na mě chvilku?“
„Řveš? Už ses rozešla s Gaarou?“
„Ne.“ Odpověděla zmateně.
„Hele dokud se s ním nerozejdeš, nemluv se mnou.“ A položila to. Sakura se ještě víc rozplakala. Podívala se na hodinky, i když skrz slzy moc neviděla. Byl nejvyšší čas se připravit, odložila si mikinu a otevřela balík, který ležel na druhé straně postele. Byly v nich nádherné přiléhavé šaty černé barvy nad kolena. Obyčejně by z nich měla radost, ale teď? Teď ne. Oblékla si je, nazula černé lodičky a zasedla k toaletce. Začala si připravovat večerní účes.
***
„Čau tati, prý si mě volal.“ Vešel do kanceláře ředitele policejní akademie Itachi.
„Jo, jo, posaď se. Příští týden si říkal, že máš mít praxi s praktikantem.“
„No něco takového.“
„Tak tady něco mám. Přišla mi žádost z Konožské univerzity, že chce jít ke mně na praxi jakási slečna Sakura Haruno. Dal bych ti ji na starost. Dám ti plán. 14 dní na velitelství v kanceláři. Vezmeš ji třeba na střelnici, do tříd na nějakou hodinu. Do nějaké jednoduché akce, k soudu a podobně. Potom bych vám oboum napsal podepsal smlouvy, co ty na to?“
„Hm, dobře a co na to říká Madara?“
„Není tady přijede za 14 dní. Neboj to nějak zvládneme.“
„Kdy má nástup?“
„No příští týden. Připrav si program. Jo a prosím tě zítra odpoledne musíme hlídat na výstavě aut sponzorovanou firmou Sabaku.“
„No ale já nemůžu, mám s někým schůzku.“
„Tak to budeš muset zrušit. Potřebuju tam spolehlivý lidi. Bude tam i Sasuke, jeho banda a tvoje banda.“
„No bezva, a já na ni nemám číslo.“ Řekl si pod vousy Itachi a vrátil se do jejich domu, který byl přímo vedle policejní akademie. Sasuke se tam válel na zemi s Letem a provokovali se navzájem.
„Vy dva jste se fakt hledali.“ Ušklíbl se Itachi, „Slyšel si o zítřejší akci?“
„Jo, to bude zase vopruz.“
„Jen nekecej, budeš zase ve svým živlu.“
„Samí zbohatlíci, doufám, že tam bude ten zrzoun s tím tetováním na čele a mě j**ne.“
„Bude, dyť je to tatíčkova firma.“
„Hm.“ Utrousil Sasuke.
„Jdu, kluci jsou už dole?“
„Asi jo.“ Itachi odešel do sklepa, kde na něj již čekala jeho skupina. Kluci seděli na pohovce a o něčem se bavili.
„Čus kluci, tak jdeme na to.“ Kluci se s úsměvem postavili k nástrojům a začali zkoušet.
DIN DON
Sasuke se líně zvedl a šel otevřít.
„Nepůjdeme na motorky?“ vyjela na něj hned zčerstva Neji.
„Klidně, dej mi 10 minut.“ Neji kývnul a šel si sednout. Přiběhl k němu Leto a začal ho také provokovat s míčem. Po chvíli sešel z patra Sasuke v motorkářském. Kývnul na Nejiho a oba jeli vstříc rychlé a nespoutané jízdě.
***
Sakura byla skoro hotová, ale nemohla se moc nalíčit od neustálého pláče, se jí to vždy rozmazalo. Bylo jí smutno. Pocit prázdnoty. V tom vtrhla do pokoje její matka.
„Jsi připravená?“ usála se na ni, ale úsměv jí ztuhl. Pohled na napuchlou smutnou Sakuru ji vyděsil.
„Zlato, stalos e něco? Něco s Gaarou?“
„Ne nic, to bude dobrý.“
„Seš poslední dobou taková divná. Nesměješ se, jsi taková těžkopádná. Je to Gaarou?“
„Trochu, ale nestarej se o to, vyřeším si to sama. Už jsou tady?“
„Ano. Chceš pomoct?“ zavrtěla hlavou, vzala do ruky stíny a vmžiku se nalíčila, potom sešla dolů.
„Kde je Naruto?“
„Nepůjde přehnal to.“
„Jdeme.“ Nabídnul Sakuře rámě Gaara, „Usměj se.“ Ještě pronesl a jelo se na večeři k jeho rodičům. Ti je vítali s otevřenou náručí. Sakuře lichotili, nikomu však neušli její zarudlé oči, i když se snažila usmívat se a vypadat optimisticky. Po večeři se všichni rozjeli domů, až na Sakuru, ta měla dnes spát u Gaary.
Ležela v saténovém pyžamku vedle Gaary, který ji držek kolem pasu. Přemýšlela.
„Na zítřejší výstavu ti matka objednala letní šaty na ramínka a páskové střevíce.“ Sakura se nadechla a:
„Gaaro, já mám ale schůzku.“
„Když se budeš chovat jako dneska na večeři, na chvíli tě na ní pustím. A už o tom nechci slyšet. Měla bys psát. Zítra bude náročný den.“ Naklonil se k ní a políbil ji na dobrou noc. Ona ho ale přitáhla k sobě blíž. Neví proč, ale vždy se jí jeho polibky moc líbily. Nebránil se tomu. Pohladil ji po rameni a pokračoval linií k bokům a stehnu, poté stejnou cestou nahoru, až k jejímu krku. Potom své polibky směřoval právě tam. Sakura zaklonila hlavu a Gaara se opět vrátil k jejím rtům. Ještě chvíli ji líbal a poté se od ní odtáhl.
„Vyspi se.“ Ještě jednou ji políbil a přitisknul se k ní a usnul. Ona se ještě chvíli vznášela ve svém světě, ale nakonec se schoulila Gaarovi v náručí a také podlehla spánku.

Jak dopadne celá přehlídka? Co nečekaného se tam odehraje? A co mikina, dostane ji Itachi nakonec?