Papírový anděl 5

kapitola pátá

Školní jídelna 14:54

„Slečna Inuzuka Hana ať se neprodleně dostaví do ředitelny!“ zavříská po celé jídelně pronikavý táhlý hlásek paní Yuuhi-zástupkyně ředitele.
Všichni v místnosti nadskočí,protočí oči popřípadě tiše zaklejí a dál vesele pokračují v konverzaci.
„Takže,Pein,Zetsu,Kakuzu,Orochimaru a Madara čekaj až dožereme jo?“ zaptá se nezaujatě Deidara a snaží se napíchnout vidličkou cosi co vzdáleně připomínalo seschlou veverku a ještě vzdáleněji kuře.
„Ne,ty v**e.Čekají na to až povolí přístup do dámskejch šaten…Deidaro přemýšlíš ty někdy vůbec?“ zavrtí zničeně Itachi hlavou a zadívá se na proudící davy spěchající pryč z jídelny.
Ozve se vyzvánění něčího mobilu.
Sasori zašmátrá rukou ve svém batohu a po chvilce usilovného hledání vytáhne mobil.
„Jo?Kde že ste?Aha,fajn.Jdeme tam.“ Odpovídá rychle za sebou a než stačím v duchu
říct :Sakra,komu to ten mobil zvednul,sklapne ho a hodí zpět na své původní místo-do hlubin báglu.
„Volal Zetsu,čekají u zadního vchodu do dvora.“ Oznámí suše a zvedne se od stolu.
„Tak vyrážíme madam,potkáš zbytek!“ Zašklebí se zlomyslně Deidara a šťouchne mě do ramena.
Ani ne za pět minut už vycházíme z hlavního vchodu školy.Celej trávník před budovou je posetej partičkami středoškoláků,slastně rozvalujících se na zeleném koberci.
„Trochu mi to připomíná moji starou školu.“ Poznamenám nostalgicky.
Ty houfy lidí líně chrápajících na pozemcích školy mi někdy chyběj.
„Jo,jenže tam každej druhej člověk nenosil v tašce něco co by porušovalo zákon…“ podotkne Kisame a rozhlídne se po trávníku.
„Co máš přesně na mysli?“ nechápu co tím myslel.Porušování zákonu?Co by ty mladý lidi v těch taškách nosili?
„Nic konkrétního.Od trávy až po zbraně.Většinou to sou ale neškodný lidi…“ pokrčí rameny Itachi a začne sestupovat po schodech dolů.
Zamíříme za ním.Párkrát se vyhneme skupince chichotajících se holek a dojdeme k malému školnímu hřišti.
Zřejmě se používá k tělocviku nebo tak něco,protože k němu vedly malá dvířka z budovy školy.
Procházíme okolo něj a dostaneme se do úzké uličky kde sou nejrůznější harampádí jako například staré vyfouklé míče,rozbité okenice,přelámané lavičky..
Páni co při tom tělocviku dělaj?
Na konec uličky nevidím,protože je hrozně tmavá.Mezi zdí školy a zdí hřiště je asi tak metr a půl místa.
Teda,ne že by mi tohle prostředí vadilo ale cítím se tu tak nějak…stísněně.
„Tak jste konečně tady…“ ozvalo se ze tmy.
I když jsem mezi Hidanem a Kisamem, tak mám v kalhotech.
A to je ještě k tomu bílej den.
„Zetsu…nedochvilný jako vždy.“ Neodpustí si Hidan.
Ze stínu se vynoří kluk tipuju o něco starší jak já.
„Ale ale ale,co pak to tu máme?“ zašklebí se na mě a já o kousek ustoupím.
Teda,ne že bych nikdy neviděla horor…Ale tenhle kluk mi fakticky trochu nahání strach…
Asi se musim tváři jako idiot ale kluka s brčálově zelenými vlasy fakt nevidím každej den.
„Na tu ani nesáhneš!To je neprodejný zboží,jasný?!“ vyštěkne Hidan,když zpozoruje Zetsuův (nebo jak se jmenuje) zvědavě-mlsný pohled.
To jako že je mířenej na mě?!...Kurňa!
„Ech….Ahoj?“ snažim se zachytit znovu jeho pohled ale Hidan který skočil mezi mě a Zetsua mi v tom brání.
„Heh…No jak chceš,“ (očividně mě naprosto ignoruje…)pokrčí rameny Zetsu a ušklíbne se „ale je ti doufám jasný že z toho Pein nebude nadšenej…“
„No to si pište že bude zuřit!“ ozve se za Zetsuem další hlas.
„No né!Podivejte kdo se tady ještě neukáže!“ sráskne ruce Deidara a protáhne obličej.
„Hele kušuj zmetku!“ prskne zlostně příchozí a vyjde na tu trochu světla co v uličce je.
Kluk asi tak o deset centimetrů vyšší než já,s dlouhými černými vlasy,stačenými do volného culíku,se zastaví těsně před Hidanem.
„Uhni!“ sykne mu do tváře.
„Ani mě nehne.Tohle už máš za sebou…Ne?Orochimaru.“ řekne mu s odporem Hidan.
„Ale,tak ty takhle,jo?“ zasměje se nechutně Orochimaru (či co).
„Tak dost!Okamžitě toho nechte!“ práskne hlasem Itachi a začne mě táhnout za ruku z té temné uličky zpátky na hřiště.
„Teda Itachi!Přestat v tom nejlepším!“ řve za náma rozřechtanej Deidara a pomalu si to taky šine k východu.
„Ty,Konan,tak co řikáš na Orochimara,hm?Sympaťák ne?“ šťouchne do mě Kisame a usměje se.
„Eeech…“ nakloním hlavu na stranu a nervózně se usměju.Ach ano,geniální názor na celou tu věc.