Papírový anděl 4

Kapitola čtvrtá

Konečně zazvoní poslední hodina před obědem, to už skoro nevidím.
Jakmile jsme s Hidanem na chodbě, už se hned vyptávám: „Kde má tohle zvěrstvo školní jídelnu? Hlady bych snědla i sešit…“ zaskuhrám polohlasně a věším se Hidanovi na ruku.
„První patro… dole kopou novou, tak se zřídila v prvním poschodí…“ zaculí se na mě a já mezitím zkoumám jeho prsten.
„Tak a jsem tady…“ zaraduje se Hidan a táhne mě rovnou dovnitř.
No, raději ani nechci zkoumat, co že to k obědu vůbec mám a hledám Hidana. Ten na mě pískne ať, jdu za nim.Zatímco se on mistrně vyhýbá s tácem všem kolemjdoucím, já už jsem si stihla do své porce vylít většinu obsahu mojí skleničky.
Zastavíme se, až u jednoho prázdného stolu, který je až úplně vzadu jídelny.
„Za chvíli by měl přijít Deidara a Sasori…“ řekne Hidan a položí na stůl tác. Oba dva si sedneme.
Asi po pěti minutách, se ke stolu doslova přiřítí blonďatý kluk, asi tak ve stejném věku jako já s Hidanem.
Svou zlatou hřívu má staženou nedbalým culíkem, na sobě školní košily s vyhrnutými rukávy a batoh co mu bezbožně plandá na zádech.
„Tě zdravim Hidane… koukám, že si pořídil novýho domácího mazlíčka…“ ušklíbne se blonďák.
„Deidaro, kušuj!“ zavrčí Hidan a podívá se na mě.
„Tohle je Deidara….,“ řekne a znovu se otočí na toho kluka, „a tohle je Konan…“ představí nás a já se na blonďáka usměju.
„Takže ty si ta nová, jo?“ zeptá se, a já kývnu.
„Jo… před týdnem jsem se přestěhovala… teprve si tady zvykám…“ usměju se, znova trochu nervózně a pokouším se stáhnout si triko co nejvíce dolů.
Deidara se na mě podívá a nasadí nechápavý výraz.
„Není to náhodou Hidanovo?“ zeptá se znovu a já trošku zrudnu.
„Jo… chystal se atentát na toho dementa co máme jako třídního…Nějak to nevyšlo,páč si tam nadupe vona a vylije to všechno na sebe…“ zachechtá se Hidan a Deidara se k němu přidá.
Pak se blonďák ohlídne a konstatuje: „Tak už jde Sasori s Kisamem…“
Kolik jich ještě má přijít? Nemám zrovna náladu vysvětlovat všem, proč chodím po škole v Hidanově oblečení…
„Zdar Deidaro, Hidane… ehm… slečno?“ řekne přicházející kluk se světle modrými vlasy.
Já se zaraduju. Konečně spřízněná duše. A pak, že není modrá barva přírodní… Tse!
„Čau, Kisame….“ Odpoví Deidara a sedne si vedle mě.
Hned za ním přijde kluk s červenými vlasy, který je začtený do nějaké knížky. Konečně vzhlédne od knížky a první na koho se podívá jsem samozřejmě já.
„Čí je tohle?“ zeptá se ostatních a ukáže na mě. Jako odpověď mu pošlu pěkně kyselý pohled.
„Sasori, Konan… Konan, Sasori,“ znovu mě Hidan představí příchozímu.
Ach ano nezapomenu připomenout že si pán zývne!
Červenovlasý jenom kývl, že chápe a odkráčel si sednout.
„Takže… tohle je jako jídlo, nebo se nás snaží odstranit už první den školy?“ zkusí Deidara přejít na volnější téma. Moc mu to nejde, většina stejně zírá ne mě.
„Echm…. Proč na mě musíte porád civět jak dementi?“ už to nevydržim a zařvu.
Kisame se na mě podívá a uculí se: „Tak tahle holka se mi líbí. Jsem Kisame!“ Podá mi ruku přes stůl.
Hurá! Takže konečně se někdo rozmluvil!
„Sasori…“ řekne se značným nezájmem knihomol a dál se věnuje čtení.
Myslim že se mi konečně ráčili všichni dobrovolně představit.
Celkem by mě zajímalo co čte ten Sasori…
„Podívejme se, už se poroučí přijít pan dokonalej…“ zašklebí se Hidan a pohodí hlavou k přicházející osobě.
Otočim se. K našemu stolu míří kluk, asi tak o jeden dva, roky starší než já…
Má dlouhé černé vlasy stažené do culíku, tašku přes rameno, volné černé tričko a džíny.

„Itachi,kde se nám to touláš?“ zvolá sladce Hidan a snaží se napodobit křehkou dívenku.
„Ty to ještě nevíš?Tahá se s tou brunetou za stejného ročníku jako tady modro-zelená slečna!“
Zasměje se Kisame a na oko dá Hidanovi pěstí do ramene.
„Přestaň na mě chmatat a radši se posuň ať má tady pán místo!“ setřásl Kisameho dlaň Hidan a přišoupl si tác víc ke mně.
Jakoby nestačilo že už se jen tak tak udržím na lavičce.Výborně a sednout na mě si nechcete?
„Tohle patří k nám?“ zeptá se nově příchozí a pohodí ke mně hlavou.
Otočim se na něj a chystám se zařvat něco hodně,opravdu hodně nepěkného ale do toho mi skočí Hidan.
„Jo…ode dneška jo.“ Zaculí se na něj bělovlasý a obejme mě kolem ramen.
„Až se to Pein dozví,zase tě prohodí zdí…“ zamumlá černovlasý a sedne si na volné místo.
„No tak to prr.Tu díru v tělocvičně neudělal mnou!Praštil do ní pestí a to bych řek,je velikej rozdíl!“ začal se ospravedlňovat Hidan.
Tak tam sedim a začínám dostávat tiky do levého oka.
Mami…a já že nejsem magor?
„Není to jedno?“ pokrčil rameny Itachi.
„Tady ta slečna je Konan,“ znovu se otočí na mě bělovlasý „ a tady ten blboun je Itachi.“
Kývne směrem k černovlasému.
„Těší mě.“ Zaculím se na něj a podám si s ním ruku.
„Hele Itachi,ty seš takovej informovanej člověk,nevíš kde je zbytek?“ Odbočí od tématu Deidara.
„Pokud vím tak mají dneska zpřeházenej rozvrh,což by znamenalo že oběd měli minulou hodinu a teď se někde zašili a čekají na nás.“ Začne rozmýšlet Itachi nahlas a konečně si sundá tašku přes rameno a hodí jí vedle sebe na zem.
Pokud v té tašce bylo něco křehkého,tak teď už to rozhodně křehké nebude…