Život 01 - Můj život

„Takové horko,“ Shisui si odhrnul vlasy slepené potem z čela. „Itachi, podej mi pití,“ šťouchl chlapce vedle sebe do ramena.
„Tady,“ vytáhnul z tašky láhev.
Starší Uchiha si pořádně přihnul až mu voda stékala z koutků úst: „Jo, to pomůže. Teď pojďme k tvému tréninku,“ šťouchl mladšího do ramene. Udělal dva kroky vpřed a vytáhnul kunai: „Vždycky musíš pořádně zamířit, to však pro Uchihu není problém,“ začal vysvětlovat a ukázal na Sharingan. „potom vydechni a hoď,“ ledabyle odhodil ostří proti Itachimu, ten kunai zachytil v letu dvěma prsty.
„Máš talent,“ usmál se Shisui. Itachi roztáhl tvář v úsměvu.

Všechno klidné se zdá,
jak letní modrá obloha.
Užívat si klidu svého,
života bezstarostného.

Malá chodidla plácala v rychlosti po chodbě. Tenhle zvuk znal až moc dobře.
„Teď otevře dveře,“ pomyslel si Itachi.
Sasuke s námahou odšoupl dveře do bratrova pokoje.
„Půjdeme si hrát, Itachi?“ řekl si Uchiha v duchu a obrátil se na svého malého brášku.
„Půjdeme si hrát, Itachi?“ zeptal se Sasuke.
Itachi sebral ze země předem připravený batoh: „Už jsem na tebe čekal,“ přistoupil k bratříčkovi a cvrnkl jej prstem do čela.

Klid zde převládá,
stejně jako dobrá nálada.
Malý bratr je pro mě vším,
i život pro něj zahodím.

Mračna zakryla všechny hvězdy. Měsíc posledními paprsky osvítil lesní mýtinu, kde se hádali dva muži.
„Velmi dobře, mladý Uchiho,“ promluvil muž v masce s vlasy vlajícími ve větru. „ti dole si nic jiného nezasloužili.“
„Drž hubu,“ šeptl Itachi a odhodil zakrvácenou katanu do trávy.
„Tys nezabil všechny?!“ zvýšil Madara hlas.
Itachi sklopil pohled, aby nebyly vidět slzy stékající mu po tváři.
„Jak si to představuješ? Měli jsme plán! Ještě je ale čas,“ Madara stačil udělat krok, když v tom ucítil pevné sevření pod krkem.
„Tady jsme skončili,“ zasípal unaveným hlasem. „Mangekyou Sharingan,“
„Ať je po tvém,“ souhlasil nakonec.

Temnota pomalu přišla,
měla i jméno,
říkala si Uchiha Madara,
přinášel mnoho zlověstného.

Kisame si pohrával se Samehadou: „Vážně to chceš udělat?“ švihal s ní ze strany na stranu.
Itachi přikývnul.
„Ale, ale, Itachi, tohle se ti moc nepodobá,“ vycenil Kisame zuby.
„Stačí mi, když se do toho nebude nikdo plést,“ promluvil Uchiha chladným hlasem.
„Hahaha! Zabít vlastního bráchu! Proč ne? Jsi opravdu děsivý, víš?“ smál se Hoshikagi.
Za Itachiho promluvil chladný pohled. Kisame věděl, že by měl přestat.
„Jdeme,“ promluvil Uchiha konečně.

Těšil jsem se na tu chvíli,
spatřit tě můj bráško milý.