Romantika
„Vážení novomanželé a drazí hosté.“
Začal značně nervózní Lee pronášet svůj proslov.
„Vím, že jsme se tady sešli při zcela jiné příležitosti, než té, kterou vám hodlám sdělit, ale chci vám oznámit, že přesně za měsíc se já a Sakura Haruno budeme brát.“
Moje první povídka. Je to psaný ve stylu Coby-Kdyby. Kritikou nešetřete, cokoliv se projeví na budoucí tvorbě. Snad se vám to bude líbit.
„Naruto, mohl bys na moment?" Pronesl vysoký muž, který stál ve dveřích a pozoroval mladého shinobi, jak házel jeden kunai za druhým do tréninkového kmene. Mladík jako na povel poslechl a šel do domu. Než vešel do pokoje, osoba už seděla v křesle a čekala až zavře.
Mizuki nevěřila svým očím. Byla doma, tím si byla stoprocentně jistá. Připadalo jí to jako ve snu, protože ani nedoufala, že se sem bude moci kdy vrátit. Bohužel jí to však rovněž vracelo vzpomínky, na které by si raději nevzpomněla. Nyní však už nebyla dítě a snažila se tu bolest překonat.
„Promiňte? Jak to, že tato vesnice zase stojí?“ Zeptala se Mizuki prvního člověka, kterého potkala.
Musím povedať, že bola fuška dopísať tento diel. Polovica bola napísaná už asi 2-3 týždne dozadu a tá druhá... no tá mi napadla včera. 
Každopádne, dúfam, že sa vám to bude páčiť, poteším sa hodnoteniam a komentíkom a už len: Príjemné čítanie. 
[i]Sedela som na posteli v nočnej košeli a rozčesávala som si svoje dlhé, mokré vlasy. Ešte mi z nich trocha kvapkalo.
Když se vrátili do Gaarova bytu, byla ještě Suki plně zabraná do plánů na zítřek a tak do ní Gaara lehce strčil, aby ji probral z transu.
„Co je?“ zeptala se trochu popuzeně.
„Chceš dělat ještě něco, nebo chceš jít spát?“ zeptal se Gaara nevzrušeně.
„A co máš na mysli?“ odpověděla mu otázkou, snad aby ho naštvala.
„Chceš se osprchovat, povídat si nebo si zahrát karty?“ dával Gaara návrhy nejspíš podle toho, co mu zrovna projelo hlavou.
„Ty tu máš karty?“ podivila se upřímně Suki.
Rukou mu prehrabla žiarivo žlté vlasy a on sa šťastne usmial. S hlavu zloženou na jej kolenách spokojne oddychoval, vychutnávajúc si zurčanie vodopádu opodiaľ a pohľad do jej čiernych očí.
Taktiež sa usmiala a pobozkala ho.
Boli šťastní. Spokojní, užívajúci si spoločnosť toho druhého. Nič ich netrápilo. Obaja boli mocní a mladí. Omámení láskou si mysleli, že budú navždy spolu. Nič ich nemohlo rozdeliť.
Stáli oproti sebe.
Kapitola 10: Sunagakure: Nový příchozí shinobi
[color=teal]Její tváře byly plné slaných kapek, které jí za běhu odkapávaly. Už byla skoro u něj… chystala se to skončit.
Muž na ni jen tupě hleděl. Tušil, že asi ránu, kterou mu přichystala nepřežije. Byl si tím již jistý a obraz blonďatého chlapce v Kamenné vesnici, ho v tom utvrzoval.
Říká se, že v okamžiku smrti, se člověku vybaví celý jeho život… A jeho syn byl pro něj vším.
Nový díl elitního ninjy
Naši tři společníci si razili cestu lesem. Šli pomalu, protože se museli prodírat vysokou trávou a rostlinami, které pokrývali spodní patro lesa.
"To je pěkně pitomý!" stěžoval si Randy, který se zrovna zamotal do liany a spadl do trávy. Když vyskočil zpátky na nohy, jeho sestra se mu vysmála a on se potupně zamračil. Obořil se na Zeka: "Proč musíme jít po zemi?! Jsme přeci ninjové, měli bychom použít nějaký zajímavější způsob cestování!"
„Ahoj, láska,“ pobozkal Naruto Hinatu hneď ako tvorila oči.
Sakura na nich zazerala zo svojej postele.
„On ma aj tak miluje! Len chce, aby som žiarlila!“ hovorila Saiovi.
Sai sa na chvíľu zamyslel, a potom povedal:
„Raz som čítal v knihách a sám som sa o tom presvedčil, že ak muž pri bozku so ženou zatvorí oči, tak tú ženu miluje.“
Obaja na Naruta zvedavo pozreli a Sakura od hnevu očervenela, keď videla, že mal zavreté oči.
Ešte viac ju rozčúlilo, keď si spomenula, že pri bozkávaní s ňou ich mal otvorené.
Na druhý deň prišiel tím zo Suny, a všetci premýšľali, čo spravia ďalej. Zatiaľ čo Shikamaru rozoberal s Temari a Gaarom čo doteraz zistili, a čo majú v pláne urobiť ďalej, Naruto hádzal na Sakuru neveriace pohľady, stále bol ešte trochu v pomykove z toho čo sa stalo včera, ale Sakura sa tvárila akoby si nič nevšimla a ďalej si bezmyšlienkovite robila manikúru. Hneď vedľa nej stál Itachi, ktorý vyzeral, že nad niečím urputne premýšľa a Sasuke ich pozoroval z druhej strany, ktorému sa veľmi nepáčilo, že stoja pri sebe.
Sunai : Sakra, co má za problém? Měly jsme je sejmout, proč takové cavyky? Mě přece nebude poroučet, navíc při boji by jsme se víc sehrály a možná sblížily.
„Pusť mě,“ začala jsem se vrtit. Nic neříkala. Opravdu se v ní nevyznám. Někdy je strašně vážná po druhý zase samá srandička, ach jo, možná nebude až tak dobrý partner do týmu. Vyškubla jsem se jí a postavila se.
„Už mě nemusíš táhnout, stejně změnili směr,“ oprášila jsem se.
„Já vím, jenže je moc složité tě přemnlouvat, ať jdeš tím směrem, který je vhodný, takže tě radši táhnu,“
„Fajn, tak kam chceš jít?“ až příliš hlasitě jsem si vzdychla.
„Nebuď tak otrávená, máme se sblížit, ne rozhádat,“ kárala mě.
„Ježiši, to jsi vždycky tak upnutá?“ slyšela jsem se samu sebe říkat.
„Dnes sme tu posledný deň, mali by sme niečo podniknúť,“ hovoril Sai.
„Usporiadame party!“ zakričala Ino a Naruto jej rýchlo rukou zakryl ústa.
„Tichšie! Veď Hin ešte spí!“ pošepkal, no keď sa všetci pozreli smerom k čiernovlasej kunoichi, už mala otvorené oči.
„Ino!“ povedal nahnevane.
„To nič, to je v pohode,“ vstala Hin a prešla k nim.
„Včera to bolo krásne, stále na teba myslím,“ zašepkal jej do ucha Naruto, až sa začervenala a ostatní pokračovali v debate.
„Shizune!” ozval se naléhavý hlas Hokage. Hned na to se otevřely dveře kanceláře a v nich se objevila černovlasá asistentka, držící růžového Tontona.
„Hai, Tsunade-sama? Co potřebujete?” tázala se.
„Večer chci jít do kasina. Zajdi mi pro peníze.”
„Jako vždy půl milionu yenů?”
„Ano,” souhlasila Tsunade. Pak pokynula Shizune, že může jít.
12. díl Další plán
[i]Drahá Hinato,
Stará paní zakončila své vypravování a lidé, kteří jej poslouchali, zůstali zcela omámení. Většinou si však mysleli, že se jedná o výmysl. Nemohli tomu skoro až věřit, protože tak moc se jim celý příběh zdál vymyšlený. Mezi všemi těmito nevěřícími lidmi byl i jeden, který vypravování věřil, i když by byl radši, kdy by to celé byl pouze výmysl.
„Nemám pro to žádný důkaz, tak proč si myslím, že tomu věřím?“ Ptal se sám sebe Kyuubi.
Takže asi po...(nechcite aby som to počítala), pridávam druhý diel. Neviem, či si na túto sériovku vôbec spomínate, no snáď sa bude páčiť.
Mám trocha dilemu, či by som to nemala zmazať, pretože tento diel... úprimne nie je nič moc. Ale v budúcom sa polepším (už som ho začala písať), a dúfam, že bude lepší, no o tom potom.
Príjemné čítanie.
Už som bola neďaleko Konohy, keď som začala mať čudný pocit. No čudný ako čudný, moja intuícia mi hovorila, že niečo nie je v poriadku. Zastala som a obzrela som sa.
Už se pomalu chýlilo ke slunečnímu svitu, proto jsem šla dodržet slib, který jsem Kakashimu dala. Přišla jsem k nemocnici a na chvíli se zamyslela: Jestliže jsem přišla oknem, které se nachází v nejvyšším patře, tak se asi stejnou cestou nedostanu zpět, co? Neměla jsem na výběr a musela jsem to risknout přes recepci. Pomalu jsem nakoukla přes sklo hlavních dveří a prozkoumávala situaci. U stolu v recepci seděla sestřička a něco si zapisovala. Nevšímala si ničeho jiného, proto jsem pomalu a hlavně potichu vešla do nemocnice.
Bylo ráno jako každé jiné, nic neobvyklého do jisté doby… Naruto si hezky spinkal, ale najednou se zničehonic probudil. Zívnul si, protáhl se, posadil se a hodil okem na jeho nový budík připomínající žábu, který dostal od Kakashiho jako dárek.
„Ksakru to už je tolik hodin, devět hm.… asi bych už měl vstát z postele a…" nedořekl, protože slyšel něčí křik.
Misi, kterou jsme měli mít včera odpoledne, nám přesunuli na dnešek. Takže sobotní pozdní vyspávání nehrozilo. S velkým odporem jsem musel vstávat už v půl šesté ráno. Dělalo mi velké potíže, abych se udržel a tu žábu nerozdrtil.
