To se může stát! 1.část

„Ksakru to už je tolik hodin, devět hm.… asi bych už měl vstát z postele a…" nedořekl, protože slyšel něčí křik.
„Heeej Narutoo! Slyšíš mě krucinál!Narutoo!" křičela ze všech sil růžovovlasá dívka u jeho dveří.
To bude určitě Sakura-chan. Divím se, že dneska má trpělivost a zatím ani neprorazila dveře, abych vstal hm… Škoda, že semnou furt nechce chodit, jak dlouho jí mám ještě přesvědčovat?! Vymyslela pro mě i přezdívku Narutod***l. Zajímalo by mě, co zas ta báby Tsunade na mě vymyslí. Mohu jedině doufat, že to nebude stejný jako v…, pomyslel si. Bohužel při tom byl přerušen.
„Otevřeš Naruto! Ty dveře to fakt chceš, abych je vyrazila?!" zakřičela Sakura podrážděně. Narutovi už nezbývalo nic jiného než se zvednout a jít otevřít a tak vstal.
„Ahoj Sakura-chan," pozdravil ji.
„No Ahojky Naruto, konečně si vylezl z postele. To ti to trvalo. Cos tam proboha dělal. To už je jedno, přišla jsem tě dneska pozvat do Ichiraku na ramen, chtěla bych ti tam něco povědět," povídala Narutovi a konec řekla trošku, dá se říci, nervózně.
Naruto na to hned zareagoval: „Ach Sakura–chan! Fakt? No skvělý! Snídani s tebou mám brát jako naše rande?" začal na ni překvapeně koukat a řekl to s takovým nadšením, jaké často míval, když řekla něco podobného. No, vždy to pochopil ve špatném smyslu.
„No …. Ber to, jak chceš, víš poslední dobou se mi dost líbíš, " pověděla mu a u toho se sladce usmála.
„Já vím, že jsem tě často mlátila za cokoliv, co si řekl a pro mě to byla pi**most. No, a prostě… nejspíš tě to bolelo co? No, mám tě moc ráda, asi jsem se do tebe, no… zamilovala, " pověděla mu ještě a začala se červenat.
Sakura mě pozvala do Ichiraku. To snad není možný! Ale je to divný, vždyť kluci mají zvát holky. To já měl pozvat ji. No… kdybych ji pozval, určitě by odmítla. Taky mi připadá divný, že Sakura je na mě tak hodná, milá… až je to záhada, ani mi nevrazila dneska pěstí. Nic… No, když na ni koukám, připadá mi jiná i vzhledově připadá mi víc sexy… Pomyslel si a přitom se na Sakuru díval a prohlížel si ji.
„Tak já se jdu obléknout, přece nepůjdu do Ichiraku v pyžamu, to by to dopadlo! Tak já jdu. Ahoj, " řekl a zavřel dveře.
Sakura by měla odejít, ale neodešla. Doufala v to, že se zeptá, v kolik hodin se mají setkat.
Taky se tak po pár vteřinách stalo. Naruto otevřel znova dveře a ječel: „Sakura-chan! Počkej. V kolik hodin se sejdeme? Jo. Aha, ty si doufala, že se otočím a zeptám se, viď?" Naruto byl nervózní a připadal si nesvůj.
„No jo no. Čekala jsem, že se otočíš a zeptáš, takže sejdeme se u Ichiraku v deset hodin. Je to za necelou hodinu. Moc se těším. Tak ahoj, musím ještě něco zařídit " řekla a odešla pryč.
Po chvilce se dala do běhu, a tak se Naruto otočil a šel se převlíknout do své tradiční teplákové soupravy.
-----------------------------------------------------------------------------
O něco později si Naruto pyšně vykračoval po ulici. Byl ještě docela daleko od Ichiraku, ale šel pomalu. Jak procházel s hlavou k obloze podepřenou rukama, ani se nedíval na cestu a tak narazil do RockLeeho, přezdívaného Tlustoobočnatec, kvůli jeho širokému obočí. Oba upadli.
Naruto vyjekne: „Jau to bolelo, koukej na cestu."
"Já mám koukat kudy chodím. To tys do mě… Jé, promiň moje chyba. Omlouvám se ti Naruto, moc mě to mrzí. Já jsem nechtěl. Nevěděl jsem, že narazím zrovna do tebe. Ještě jednou promiň, " odpověděl mu Tlustoobočnatec. Cítil se trochu trapně, jak mohl narazit zrovna do něj. Takový trapas!
„Na-na-ruto jsem tak rád, že jsem tě potkal. Jo, a kam máš vlastně namířeno? Nestává se moc často, abys měl hlavu v oblacích, " byl trochu zaražený, že narazil do Naruta, a ještě k tomu byl v klidu a neseřval ho za to.
Naruto mu na to vychloubačně odpověděl: „No, to je v poho! Víš, zrovna budu mít rande se Sakuru. Závidíš, co? Ona se totiž do mě totálně zbláznila,“ usmál se a pokračoval v proslovu: „Máme se sejít u Ichiraku. Určitě se na mě těší a přivítá mě, tak jako nikoho," dokončil.
„Aha, hm… tak ať ti to vyjde, ale mladí muži mají nosit slečnám květiny. Tak si myslím, že když jdeš na to rande, měl bys jí koupit kytici. Tak kde ji máš ty? Jo, a musím se ti přiznat, že tě obdivuju. Chci, abys byl šestý Hokage. Byl bys nejlepší hokage, co kdy existoval! Protože si tě tak vážím; vezmi si tady ode mě peníze na kytici. Ber! Je to dar od přítele, " pověděl mu a jako vždy zmínil mládí. Možná bylo trošku Narutovy divný, že mu nabízí peníze a dokonce mu řekl, jak ho obdivuje…
Lee vyhrabal ze své kapsy peníze a podal mu je se slovy: „Tak našel jsem je. Tady jsou. Vezmi si je, " Naruto se velmi divil, ale peníze si od něj vzal, i když mu to připadalo dost divný.
„Jéé, tak to je od tebe milý. Mnohokrát dík, " poděkoval a pokračoval v cestě. Ještě mu zamával a zavolal na něj: „Tak ahoj "
Wau dnes se vše vyvíjí zatím skvěle. Jak to, že dnes jsou na mě všichni, které jsem potkal, na mě tak moc milý. Dost neobvyklé, pomyslel si.
Došel ke květinářství, které patřilo Ino. Doufal, že prodávat budou její rodiče. Moc ji nemusel.
Ino ale stála za pultem. Začal se rozhlížet po obchodě. Ino k němu po malé chvilce došla.
„Ááá, Narutooo-kun, co ty tady v květinářství dneska děláš, vidím tě tu poprvé. Nikdy si tu snad ani nebyl," vykřikla Ino. Prvně nechápala, co tu Naruto dělá, ale pak jí to došlo.
„Ty pro někoho jdeš koupit kytky, co? Pro koho… No? " vyptávala se a hodila na něj sladký usměv. Naruto se toho úsměvu trošku leknul.

„ Ty pro někoho jdeš koupit kytky co? Pro koho to je nooo? " vyptávala se a hodila na něj sladký usměv, Naruto se toho úsměvu od ní trošku leknul.

Co se bude dít dál v příštím díle...