Romantika

Nepřítel byl opravdu těžce raněn a Keichi věděl, že pokud ho chce zabít, musí to udělat rychle.

Nepovedlo se! Madara stihnul včas použít své časoprostorové jutsu a nejprve to vypadalo, že se pokusí utéct, ale strhl se velký boj.

Keichi chtěl rychle využít zranění svého nepřítele a začal útočit. Všichni, kteří souboj sledovali, teď byli naprosto udiveni. Keichi aktivoval svoji oční techniku. Mangekyou Sharingan.

Kapitola 8: A-ranková mise

„Tak já du, ju?“ hlásila Sunai svůj odchod.
„Jup! Buď již chráněna… Ehm-,“ odkašlal si, „Hvězdičko, hodláš zůstat v cajku, že?“
„Ale jo, neboj se,“ usmála se, „Vrátím se v pořádku.“
Strýček se jen usmál a kývl. Sunai odešla ve svém ‚bojovém‘ oblečku ke Kazekagemu. Takhle oděna většinou od Gaary odcházela, když byl nějaký stav pohotovosti, ale nikdy tam takhle nešla… Byl to zvláštní pocit.

„Tohle všechno musím přečíst?“ zeptal se Minato a vypadal při tom jaksi zoufale.
Když mu Hokage neodpovídal, zopakoval svoji otázku o něco zdrceněji: „Tohle všechno musím přečíst?“
„Ne.“ odpověděl Sandaime klidným hlasem a snad škodolibě dal Minatovi čas úlevně si oddechnout, než s lehkým pousmáním dořekl: „Tohle je jen první várka.“
„Co?!“ vyhrkl blonďatý muž s děsem ve tváři a přeměřil si pohledem hromadu asi deseti tlustých knih.

„Říkali mu … Bílý tesák.“

(♪) Kakashi se ani nepohnul a díval se na noční řeku, ve které se odrážel měsíc v úplňku. Neviděla jsem mu do tváře, protože seděl napravo ode mě a měla jsem možnost vidět jen jeho masku a čelenku. Po chvilce ticha si Kakashi čelenku rozvázal a při pohledu na ni jí pevně svíral v dlani. „Stalo se něco?“ zeptala jsem se starostlivě.

"Od teď už nebudu přemýšlet o rodičích." Dopřemýšlela a plně se pustila do jídla. A opravdu. Už o nich nepřemýšlela a věnovala se tréninku. Naučila se už ovládat chakru a házet kunaie. Dokonce několikrát porazila Naruta. Nedávno se naučila vytvořit vlastní stínový klon. A šlo jí to líp než Narutovi, tak dělal velmi uraženého, ale když přišla Sakura, najednou zapomněl na to. Ale jednoho dne se stala strašná věc. Když se Naruto vzbudil, nikde nemohl najít Aki.

Naruto:
12. 10. 2011
Teda deníčku,
to byl ale divnej den. Neříkám špatnej, spíš dobrej… Ale zvláštní. To, že měl Kakashi-sensei narážky na to, že jsme na oslavě pili, se dá pochopit, zvykli jsme si. Ale začínám mít strach, jestli jsem neudělal něco, co jsem neměl. Sasuke se divně smál, když se na mě podíval a Sakura zářila jako sluníčko. Nedala mi dnes ani jednu facku. To se ale dalo vysvětlit, protože oslava, kterou pořádala, se fakt megapovedla.

Okey, je tu nový diel. Snáď sa Vám bude páčiť.
Príjemné čítanie.

Keď som prišla pred dom, Sasuke sa opieral o múr a čakal ma. Nepochybne nechcel aby jeho rodičia vedeli, že sme sa pohádali a rozdelili. Nakoniec sme prišli do domu včas, tesne pred tým než začal ten lejak.

Keď sme vošli dnu, sadli sme si a začal výsluch. Pýtali sa nás či sme na niekoho nenarazili, ako sme sa správali... Po asi pol hodine sa už začali naši ctení rodičia baviť o nejakých obchodoch a ja som sa zamyslela.

Itachi se po cestě pojistil a o kousek dál Kyru ještě svázal. Jeho předpoklad byl správný a po chvíli se Kyro probudil.
„Jak ses prospal?“ Promluvil Itachi okamžitě jakmile ucítil Kyrovo pohyb.
„Itachi... Proč tohle všechno? Proč moji rodiče? Proč já?... Doufám, že jsi nic neudělal Asami a Hiari....“ Vyptával se rozespale a zároveň naštvaně Kyro.
„Tvé kamarádky jsou naživu o ně nemusíš mít strach. A co se týče tvých rodičů, víš vlastně co dělali?“ Kyru tato otázka trochu zmátla.

Týdny plynuly jeden za druhým a nikomu se zatím nepodařilo Naruta najít. Dalo by se říct, že se vypařil z povrchu zemského. Samozřejmě, že ninjové, kteří po něm pátrali, byli i ve vesnicích, které navštívil, ale jejich obyvatelé se báli pomsty oné rudovlasé dívky.
„Proč se schováváš Naruto? Co pak se ti jenom stalo?“ Ptala se sama sebe Kushina, když se zase jednou vrátila z pátrací mise, bez jakýkoliv informací.

Byl temný večer, jediné co osvětlovalo cestu, byly paprsky zářivého měsíce. Malá dívenka šla po vyšlapané cestičce, šla pomalu a těžce přitom oddechovala. Zastavila se a rukou se opřela o strom, byla vysílená a ospalá. Chvíli jen tak stála a pak se rozběhla dál. Věděla, že bude mít průšvih. Když doběhla k sídlu její rodiny, opět zpomalila. Procházela ulicemi a mířila k svému domu.

„Všimli jste si, že je tady vířivka?“ otázal se jich Jiraiya. „Ino, nechceš se tam jít podívat a pomoct mi s mým výzkumem pro knihu?“ zamrkal na ni laškovně. Ta vykřikla a uskočila od něj. Jenže na kluzkém dně ji podjela noha a tak padala přímo do Saiovy náruče. Ten ji chytil kolem pasu a přitáhl ji k sobě. V tu chvíli se jim na malý moment střetly oči. Romantickou chvilku jim přerušil Naruto tím, že skočil placáka do vody a tím pocákal celé okolí.

Nad Konohou právě řádila mohutná bouře a všichni její obyvatelé byli zalezlí ve svých domovech. Všichni až na jednoho. Právě se vrátil ze svého pětiletého, velmi tvrdého tréninku. Vybavovaly se mu všechny vzpomínky na kruté dětství, na přátele, na jeho sen. Díky cestám, které absolvoval s jeho učitelem Jiraiyou, se z něj stal vynikající shinobi, ale také se změnila jeho povaha. K horšímu? To zjistíme!

Lee vyskočil polekaně na nohy a díval se na bizarní věc, která z ničeho nic levitovala nad dvorkem. Byla to veliká hlava se svítícíma očima, nosem a pusou!
„Lee-kun! Co to je?“ vyjekla Hinata. Jakoby to snad nebyla ona, kdo má všeodhalující oči! Lee vykoktal něco jako „nemám tušení“ a třeštil na podivnou hlavu oči. Začala se ve vzduchu otáčet a létat v různých kruzích a osmičkách. Hinata si konečně uvědomila, že by to možná měla očíhnout sama.
„Byakugan!“
„Co vidíš, Hinato-san?“ zajímal se Lee, kterého to poměrně děsilo.

V Konoze se něco děje aneb utajená láska

V Konoze se něco děje a tají,
stále někdo si tu potají zprávy posílají.

Dopisy plné lásky a tajných přání,
že někdo někomu tuze schází.

Je tu utajená láska o tom není pochyb,
Že Naruto s Hinatou chtějí spolu být.

Někdo jim však lásku nechce přát,
a proto musejí před světem svou lásku tajit.

Někdo však o jejich lásce vý,
jsou to staří ninjové z vesnice tajemní.

Ti ninjové jsou v kameni vytesaní,
a proto nikomu nic nevizradí.

Jsou to hokage ve svém klidu,

Meshiki : Když jsem se znovu probrala, nebylo mi o moc líp. Vedro, nevolnost, otupělost. Neji tady nebyl, nejspíš se šel připravit na misi... co když opravdu najdou úkryt Akatsuki a oni je napadnou. Ne, to se nestane, navíc mají za úkol pouze zachytit nánznak působení Akatsuki, nemají je hned najít a bojovat s nimi. Určitě bude v pořádku.
Do pokoje vešla sestra, čekala jsem Sakuru, ale rozhodně mi tahle nevadí.
„Tak co mi je sestři?“ zeptala jsem se, i když sama vím, že to není nic vážného.

Vrátil jsem se domů velmi pozdě. Taky už na mě Poustevník čekal. Nevypadal zrovna třikrát nadšeně. Musel jsem nasadit provinilý výraz, aby mě nechal naživu.
„Kdes byl?“ zeptal se ještě klidným, ale vážným tónem. Založil si ruce na prsou.
„Venku. Byla se mnou Yuki-sama. Povídali jsme si. Zapomněl jsem na čas. Omlouvám se,“ odpověděl jsem mu se sklopenou hlavou.
„Dobře, ale příště mi dej nejdřív vědět,“ řekl, usmál se a odešel.

Kapitola 7: Setkání se blíží!

„Jdem?“ tázala se, i když to spíše působilo jako rozkaz.
Ittetsu okamžitě kývl a vydal se k onomu místu boje, následován naštvanou hnědovláskou.

„To útočí zezadu?“ ptala se za běhu.
„Přesně tak. A… nevíme, kdo to je,“ odpověděl Ittetsu, který běžel před ní.
„To je snad vtip, ne?“ vyštěkla.

Protože nechci abyste si celou básničku přečetli v náhledu tak sem něco musím napsat.

[center] Nad vesnicí mráček pluje,
v Konoze se něco děje.
Tsunade zas chytla rapla,
Narutovi kapka skápla.
Snad jsem z mise přišla včas,
uvidím to všechno zas.
Tsunade se napřahuje,
Naruto, ten něco kuje.
Letí nade mnou obloukem,
dopadl v Ichiraku rámen.
Naruto se zvednul hned,
do rámenu chce dát med.
Já jak jsem ho uviděla,
jako vždy jsem zčervenala.
Naruto se otočil,

Dnešné ráno si všetci ninjovia pospali trochu dlhšie.
Hinata sa prebudila a prvé, čo sa jej naskytlo, bol pohľad na Sakuru s úsmevom ležiacu na Narutovi.
Namiesto obvyklého smútku sa jej však tentoraz zmocnila radosť, pretože si na včerajší deň opäť spomenula a už nemala pochybnosti, že to nie je iba sen.
Zároveň jej však prišlo ľúto, že Sakura o ničom nevie. Naruto totiž ešte nenabral odvahu, aby jej to povedal.
Na Saiovi ležala Ino, ktorá ho objímala a obaja mali spokojné výrazy na tvári.

[center][i]Ruku v ruce dál
a cestou jít.
Cítím, jak ses o mě bál,
bylo pro co žít.
My dva proti okolí v žáru stát,
náš sen si nechám tisíckrát zdát.
Pomalu se sžívám s tím,
co mám a můžu dát.
Zdá se,
že nic nezmírní naši touhu nádhernou
a ten první polibek pod rozžhavenou lucernou.
Ale je tu ona a taky tě milovala,
všech vzpomínek na mě ráda tě zbavovala.
Jenže ty jsi v srdci měl každou naší společnou chvíli
a ten tvůj úsměv dával mi síly.
Vždy jsi mě obejmul,
držel mě v náruči, víš, mě to hřálo,