NaruHina aneb představování je věda

Moje první povídka. Je to psaný ve stylu Coby-Kdyby. Kritikou nešetřete, cokoliv se projeví na budoucí tvorbě. Snad se vám to bude líbit.

„Naruto, mohl bys na moment?" Pronesl vysoký muž, který stál ve dveřích a pozoroval mladého shinobi, jak házel jeden kunai za druhým do tréninkového kmene. Mladík jako na povel poslechl a šel do domu. Než vešel do pokoje, osoba už seděla v křesle a čekala až zavře.
„Posaď se a mlč, dokud neskončím, dobře?" Pronesl klidně muž a prohmátl si zářivé blond vlasy, k nerozeznání od mladíkových. Naruto se posadil a mlčel.
„Myslím, že už bys měl přestat hrát mrtvého brouka a začít jednat jako chlap, mladíku. Už je ti sedmnáct, tak se podle toho chovej! To, že se s tebou něco děje, je víc než jasné i ostatním z vesnice, tak buď tak laskav a vybal to! Chováš se jinak, za poslední týden si nikdo nestěžoval na nějaký vtípek, nechováš se jako trouba, dokonce jsi přešel z rámenu na výživnou stravu a to už je vážný. Nic na mě nehraj, stejně tě prokouknu. Takže se tě teď tady ptám jako chlap chlapa. Kdo to je?"
Narutovi spadla brada až na zem. To byli vážně tak nápadní? No, když nad tím teď uvažoval, bylo to celkem reálné. Opravdu už nějaký čas nic nevyvedl, přestal se chovat jak pablb a už i v Ichiraku nebyl nějakou chvíli. Vždyť i Ayame, když ji náhodou potkal na ulici, k němu přiběhla, objala ho a dokola opakovala: „Ty žiješ!" Teď mu opravdu vyschlo v krku a byl schopný ze sebe vypravit jen vzdech. Minato si jeho reakce všiml, usmál se a plácl ho do ramene.
„Tak to vidíš. Nemá cenu něco tutlat. Výhoda rodičů je v tom, že zvládnou číst v dětech jako v knize. Ok, když z tebe teď nedostanu větu, tak to zkusíme stylem ano-ne, bereš?"
„J-jo," hlesl Naruto.
„Fajn. Znám ji?"
„Jo."
„Asi jste spolu chodili na Akademii, co?"
„Jo, chodili."
„Je z tvého týmu?"
„Ne," řekl Naruto a byl rád, že měl pro tátu taky nějakou zápornou odpověď. To mu vrátilo sebevědomí a přistoupil na hru. Byl odhodlaný donutit otce rezignovat a aspoň něco uchovat v tajnosti. Ale to se přepočítal. Pokračovali takhle asi dvacet minut. Pak už to ale Minato nevydržel a zasadil Narutovi ránu pod pás.
„Fajn, vyhrál jsi. Ale nemysli si, že to skončilo. Bitvu jsi vyhrál, ale válka neskončila. A víš co? Hezky nám ji představíš! Chovej se jako muž a nestyď se!" Dokončil Minato svůj proslov s úsměvem na tváři.
Tím Naruta uzemnil dokonale. Teď byl v koncích. Bylo mu jasné, že kdyby to z něj nedostal otec, tak máma to zvládne s přehledem za pár minut, jen Naruto by se pak cítil tak nervově v háji, že by se asi i vzdal nejbližšímu členu Akatsuki. Tak na kompromis kývl. Sice byla pravda, že se za dotyčnou nemohl stydět, naopak. Byla to skvělá kunoichi, krásná, milá, chytrá. Byl spíš nervózní jak to za prvé skousne ona, a zadruhé, což ho děsilo nejvíc: máma bude vařit! To byla věc, které se děsil ze všeho nejvíc. Matku měl rád, neříkal že ne, ale její vaření bylo opravdu hrozné. Nikdy to ale neřekl na rovinu. Moc dobře věděl, jak na výtky k její kuchyni reaguje. Naposledy to poznal Shikamaru, když u Naruta rozepisovali seznamy týmů (Naruto už byl chuunin, Shikamaru jounin). Tehdy si Shikamaru dovolil poznamenat, že „tyhle sušenky by nejedl ani Akamaru," a už letěl vzduchem nad hlavami hokage. Toho se chtěl Naruto vyvarovat. Věděl ale, že to stejně prosákne, tak se jen zeptal: „Dobře, kdy se to hodí?"
Než Minato stačil odpovědět, ozvalo se z vedlejšího pokoje přes zavřené dveře: „Konečně-ttebane!"
„Ale mami?!" Pronesl jen Naruto sklesle, když mu to došlo.

Později na jiném místě:
„Vážně mě pozvali, Naruto-kun?" Řekla dívka s modrými vlasy a bílýma očima.
„No, doslova neřekli, že mám pozvat tebe Hinato, jen že jim mám představit svou holku."
„A ty se za mne stydíš, viď?" Řekla Hinata smutně a měla na krajíčku.
„Co tě to prosímtě napadá? Jak bych se za tebe mohl stydět?“ Odpověděl jí rychle Naruto a políbil ji.
„Problém není v tobě, ale ve mně. Víš, moji rodiče nejsou až tak úžasní, jak všichni povídaj. Né, jsou skvělí, jen je nikdo nezná dopodrobna," pronesl Naruto, když se od sebe konečně odlepili. Narážel na fakt, že jeho matka je celkem praštěná a táta, no, ten v jistých situacích nezapřel svého učitele. Každý vesničan je považoval za idylickou rodinu, kdy je otec čtvrtý hokage, Kushina je milující žena a matka, a Naruto je samozřejmě ,ctihodný syn´. Ale prakticky nikdo, až na výjimky nemohl mluvit z vlastní zkušenosti. Ani je to nezajímalo.
„Jednou je to hokage, musí to tak být."
Tohle měl v hlavě každý. Proto Naruto vyváděl nesmysly. Chtěl být něco jiného než jen hokageho syn, nechtěl, aby mu úspěch a uznání vysloužilo jen jméno. Celkem se mu to dařilo a vysloužil si proto přezdívku; podobně jako Minato byl ,Žlutý blesk z Listové´, tak Naruto byl ,Žlutý uragán z Listové´.
Kamarádům byl naštěstí jeho původ ukradený, asi to zapříčinil fakt, že Naruto nosil příjmení Uzumaki (Kushina si po svatbě ponechala své jméno) a na Akademii to spolužákům nedošlo. A když pak na to přišli, už byli stejně zvyklí na praštěného Naruta a nechtěli žádného ctihodného syna hokageho, Naruta.
„Takže, mohla bys v úterý večer přijít?" Zeptal se po chvilce, kdy jen seděli u jezírka v objetí.
„Hmm, dobře Naruto. Ráda poznám tvé rodiče osobně," zněla odpověď.
„Skvělé, takže já tě v šest vyzvednu, platí?“
„A-ano, Naruto-kun."

Úterý večer ...
„Tak, Naruto, kdy už dorazí ten tvůj objev?" Zahihňala se Kushina a pročesávala si rudé vlasy. Byla už dost nedočkavá a těšila se jako malá holka. Dům byl kompletně uklizen (jelikož bydleli v sídle hokageho, musel Naruto použít kage bushin a teď byl dost utahaný), všude to jen svítilo a Kushina měla navařeno snad pro celou Konohu a zbylo by i na Písečnou (Narutovy obavy se skutečně naplnily). Narutovi přistála facka, když se objevil ve svém všedním oblečení, tak teď měl na sobě konožskou uniformu (měl pak ještě hlídku na hradbách, kterou si prohodil se Saiem).
K čtvrt na šest dorazil i Minato. Byl celý promočený, venku byla pěkná bouřka.
„Neřekl jsem ti snad, že dneska nemáš službu?" Zeptal se Minato, když si všiml co má Naruto na sobě.
„Řekl, ale Sai musel nutně do nemocnice, protože se Ino zranila, tak jsem si to s ním prohodil. Začínám až v půl druhý ráno, takže mam času dost," odpověděl Naruto.
„A to si myslíš, že půjde potom domů v tom dešti sama, nebo co?" Obořila se na něj Kushina.
„Ale no tak. Naruto není tak nezodpovědný, aby ji nechal jít v noci samotnou. Krom toho to třeba má po cestě, co já vím? Nepodařilo se mi přece z něj vypáčit kdo to je a kde bydlí. A jelikož je tady ani ne za půl hodiny, tak už si počkám," pronesl Minato na Narutovu obranu.
Ta zmínka o tom kolik je hodin, Naruta okamžitě zvedla ze židle a už se hnal ke dveřím. Popadl svůj kabát, přehodil si kápi a vyrazil ven.
Šel trochu pozdě, ale Hinata stála na smluveném místě a čekala na něj.
„Promiň lásko, zdržel jsem se," vyrazil ze sebe celý udýchaný Naruto.
„Co to? Proč máš na sobě uniformu?"
„Měla jsem dnes mít hlídku se Saiem-kun, ale ty sis to s ním přehodil," řekla Hinata a objala Naruta. Ten teď ale reagoval jen na dvě věci. První byla, že má Hinata studené ruce a druhá, která ho zaujala nejvíc: byla úplně promočená.
„To jsi se úplně zbláznila? Vyjít ven, do tohohle slejváku jen v mikině?" Zakřičel na ni lehce Naruto a už si sundával kabát a přehodil ho přes Hinatu. Na nějaké výmluvy a Hinatin zarputilý nesouhlas, odůvodněný větou „abys nenastydl", který ho vyburcoval ještě víc, nebral ohledy.
Po chvíli došli do rezidence hokage. Hinata tu nikdy nebyla, aspoň vevnitř ne. Byla sice uvyklá na bohatou a prostornou rezidenci klanu Hyuuga, ale tohle bylo mnohem komfortnější. U hlavních dveří sice zkusil Naruto otevřít dveře, ale než našel správný klíč, Minato jim otevřel. Hinata celkem zcepeněla, ale Minato na tom byl skoro stejně. Čekal kohokoliv, ale Hinata ho nenapadla. Nikdy ji s Narutem neviděl spolu, i když uznával, že to mohlo být způsobeno tím, že v sedmdesáti procentech případů Hinata u Naruta omdlévala. V posledním čase si sice všiml toho, že je Hinata sebevědomější, kurážnější a mdloby se o ni nepokoušely, když přišel Naruto podat hlášení a ona u toho náhodou byla. Vyložil si to nároky, které na ni klade její otec, ale tohle ho nenapadlo.
„Čau tati. Hinatu myslím znáš," pronesl Naruto, když se v předsíni vyzul z bot a pověsil kabát, který si Hinata už sundala.
„Dobrý večer Yondaime-sama," pozdravila Hinata plaše.
„No tak, nebuď tak formální. Říkej mi Minato," zkusil ji Minato uklidnit.
„D-dobrá, Minato-sama."
Minato usoudil, že víc už od ní asi čekat nemůže. Raději ji zavedl do obývacího pokoje. Tam už čekala Kushina a i když byla podobně překvapená jako Minato, tak jí Hinata padla do oka. Obě se představily a Hinata udělala pokrok, když nedoplnila -sama ale jen -san.
Minato si odchytl Naruta a tiše mu řekl: „To by mohl taky být důvod, proč sis se Saiem prohodil hlídku," na Narutův tázavý pohled odpověděl: „Já vím, že jsi nelhal, ale stejně je to náhoda, co? To, že ke mně dneska přišla Hinata a požádala mě, jestli bych jí neprohodil hlídku, aby ji měla se Saiem, a když se dozvěděla že Sai nemůže, ani ji to nepřekvapilo. Náhoda, co?" Řekl mu Minato a spiklenecky na něj mrkl.
Po představování následovalo to, čeho se Naruto bál nejvíc, ale k jeho velkému překvapení to byla snad ta nejlepší večeře, jakou kdy Kushina připravila (později se dozvěděl, že to vlastně připravovala Sakura, což znamenalo že si Kushina byla vědoma svého kuchařského umění ála Deidara a zařídila se, aby to nějak nepokazila). Po jídle se přesunuli do obývacího pokoje a začala se hrát hra ve stylu: Minato s Kushinou se ptají, Hinata odpovídá, Naruto se tlačí do křesla a rudne jak rajče. Pomalu začínalo být pozdě a byl čas, aby Naruto s Hinatou vyrazili na hlídku. Venku pořád pršelo, tak i přes opakované protesty a Hinatin nesouhlas, jí Kushina nutila svůj kabát. Ta ho asi po pěti minutách tvrdého vnucování a zdvořilého odmítání přijala, ale trvala na tom, že ho Naruto pak donese zpátky. Už byli připraveni, takže se rozloučili a ruku v ruce vyrazili do deště.