Uzumaki no monogatari – část 14 – Návrat domů?

Mizuki nevěřila svým očím. Byla doma, tím si byla stoprocentně jistá. Připadalo jí to jako ve snu, protože ani nedoufala, že se sem bude moci kdy vrátit. Bohužel jí to však rovněž vracelo vzpomínky, na které by si raději nevzpomněla. Nyní však už nebyla dítě a snažila se tu bolest překonat.
„Promiňte? Jak to, že tato vesnice zase stojí?“ Zeptala se Mizuki prvního člověka, kterého potkala.
„Očividně víš, co se tady kdysi stalo. Ale tehdy v ten den se ztratily dvě děti. Ti, co je šli hledat, tak si tím zachránili život. Když jsme se vrátili, trosky domů dodoutnávaly,“ odpověděl jí muž a šlo na něm poznat, že stále na to nedokáže vzpomínat bez bolesti.
„Šli ty děti hledat i jejich rodiče?“ Pokračovala v tázání Mizuki.
„Samozřejmě, že šli, ale rodiče jednoho z nich zanedlouho zemřeli,“ řekl muž.
Mizuki doufala, že její máma stále ještě žije, že to není ona, kdo zemřel. Pak si připadala, že je neuvěřitelně odporná. Jak to jenom uvažovala?
„Ty děti... Jmenovaly se Uzumaki a Mizuki, nemám pravdu?“ Chtěli si pro jistotu ověřit Mizuki.
Muž jí na to přikývl a byl překvapen, že zná i takové detaily. Nagato celý její rozhovor sledoval a rozhodl se, že přišel čas na to, aby se do něho zapojil.
„Mizuki, jsem si jistý, že tvoji rodiče žijí,“ řekl Nagato.
„Žije jenom máma, táta umřel dříve, než jsem se narodila,“ odpověděla Mizuki.
Muž se, kterým se ještě před okamžikem bavil s Mizuki nevěřil, co slyší. Pomalu tomu ani nechtěl věřit. Šlo vidět, že mu po tvářích stékají slzy, tak byl dojat.
„Počkejte ještě chvíli... Co je to za představení, co se tady bude konat?“ Zeptal se Nagato, protože chtěl onoho muže uklidnit a dozvědět se něco o místních.
„To představení, je pověst O zrodu Kyuubi no Youko,“ odpověděl.
Mizuki byla ráda, že její máma žije a doufala, že se s ní za chvíli setká. Dala se s mužem do dalšího rozhovoru a snažila se od něj dozvědět, kde je její máma právě teď. Uvažovala nad Narutem, jestli si ještě pamatuje, zda-li si ještě pamatuje lidi, kteří jej zde vychovávali. Možná měl zase zpět svoji pravou mámu, ale ti lidé pro něj určitě něco museli znamenat. Bála se však o něj, kde jenom mohl být? Mizuki to nevěděla a proto jej nyní hledala.
Za chvíli Mizuki i muž, kterého se ptala, zmizeli Nagatovi z očí.
„Takže, Kyuubi no Youko? Možná vědět o něm něco, by mohlo usnadnit pátrání po Narutovi,“ uvažoval Nagato.
Bylo to zajímavé, že místní lidé ví něco o Kyuubim, který je opravdu pro většinu lidí jenom pověstí. Možná jej celá záležitost lákala více, než jenom kvůli Narutovi, Nagato se o démona zajímal a nebylo to poprvé. Nakonec se rozhodl, že se podívá po vesnici.

Mizuki následovala muže, se kterým mluvila. Byla netrpělivá a strašně nervózní. Uvidí zase svoji mámu! Doufala, že její setkání bude alespoň z poloviny tak šťastné, jako to Narutovo s Kushinou. Vnímala každou vteřinu a připadalo jí to jako celá věčnost, než udělá sotva jeden krok. Poohlédla se za sebe a uvědomila si, jak daleko už ušla. Bylo to snad jenom zdání? Už, už ať už tam jenom je!
Ještě chvilku sledovala onoho muže, ale pro ni to byla příliš dlouhá chvíle. Chtěla se rozběhnout, aby zrychlila. Pak ji uviděla. Uviděla ženu, o které si myslela, že už ji nikdy v životě neuvidí. Spatřila svoji mámu. Mizuki se konečně rozběhla. Brečela, ale byly to slzy štěstí a radosti. Tak neuvěřitelně silné pocity, které se slovy nedají vyjádřit.
Když jí její matka spatřila, neuvědomovala si, že je to Mizuki. Pro ni to vypadalo tak, že proti ní běží nějaký ninja a brečí? Ale pak se jí všechno začalo vybavovat. Mizučina tvář, barva vlasů, oči. Nemohla tomu sama uvěřit. Už to pro ni nebyl jakýkoli bezejmenný ninja. Byla to její Mizuki, změnila se za ty roky, ale ona viděla pořád svoji malou Mizuki. Postavila se a rozpřáhla ruce, jenom pro ni, tak aby mohla obejmout svoji dceru. Konečně ji objala. Chvíli tam tak spolu stály v objetí a pak se pomalu sesunuly do sedu. Z pláče byly obě vyčerpané.
„Mami... Mami, jsem tak ráda,“ stále brečela Mizuki.
„Já taky... Mizuki,“ vyslovila její jméno, po tak dlouhé době, kdy už ztratila naději, že jej ještě bude moct kdy vyslovit.
Stále se objímaly a ani jedna z nich už se té druhé nechtěla pustit. Obě si ten okamžik shledání chtěly prodloužit, jak nejvíce to jenom šlo. Mizuki a její máma byly obě neuvěřitelně šťastné. A ani jedna z nich pořád nechtěla věřit, že je to pravda, bylo až příliš krásné. Realita však zůstávala realitou a ony mohly být rády, že mají takové štěstí.
Mizuki nyní měla představu o tom, jak se cítil Naruto, když se setkal s Kushinou. Nyní mu nic nezáviděla, ale ani ve snu by si nepředstavovala, že to může být až tak šťastný okamžik. Tak moc šťastný, že si člověk přeje, aby nikdy neskončil.
„Mizuki, ty jsi ninja,“ poznamenala její máma.
Mizuki na to přikývla, byla hrdá, že je kunoichi a nijak toho nelitovala.
„Co se stalo s Uzumakim?“ Zeptala se její máma.
„Uzumaki... Ne. Jmenuje se Naruto a v Listové má mámu,“ odpověděla Mizuki.
„Ona žije?!“ Zeptala se Mizučina máma.
Mizuki hned nepochopila, co tím myslí. Ale když si vzpomenula, že lidé, co Naruta vychovávali, tady ve vesnici, zemřeli, tak pochopila, čemu se její máma tak diví.
„Jeho pravá matka žije, není to paní Rina, ale Uzumaki Kushina,“ snažila se vysvětlit Mizuki.
Její máma se však tvářila, že nechápe. Mizuki se jenom mohla dovtípit proč. Pro její mámu muselo být těžké vstřebat tolik šokujících zpráv, během tak krátké chvíle.
„Počkej... Co... Co to říkáš, Mizuki?“ Stále nechtěla věřit její máma.
„Říkám, že Uzumakiho rodiče Rina a Yasuo, nejsou jeho praví rodiče, podle všeho ho pouze našli. A taky říkám, že Uzumakiho opravdové jméno je Naruto, Naruto Uzumaki,“ pokračovala ve vysvětlování Mizuki.
„Na-Našli?“ Divila se její máma a snažila se ty nové informace zpracovat, jak nejlépe uměla.
Mizuki na ní viděla, že jí skoro až nevěří, ale ona mluvila pravdu a proto se nebála pokračovat ve vysvětlování a jenom doufala, že její máma z toho nebude až moc v šoku. Taky z té poslední otázky Mizuki vypozorovala, že její máma zatím nevalně smýšlí o Kushině.
„Mami, Naruto není obyčejné dítě. Má v sobě zapečetěného Kyuubi no Youko. Nelžu! To je důvod, proč jej nalezli. Jeho otec byl Čtvrtý Hokage, zapečetil Lišku do vlastního syna a pak zemřel a už se nedokázal vrátit domů,“ řekla Mizuki.
Její máma byla opravdu šokovaná. Mizuki jí pomohla se posadit zpátky na židli a sama si taky na jednu sedla.
„Chápu... Tak jak se má, Naruto?“ Zeptala se Mizučina máma.
Mizuki sklopila hlavu. Bála se této otázky, věděla, že přijde, ale nečekala, že tak brzo. Nemyslela si, že její máma vše tak rychle zpracuje.
„To je důvod, proč jsem tady... Naruto, nevíme, co s ním je. Ztratil se,“ posmutněla Mizuki.
Její máma nevěděla, co jí má na to říct, ale musela nějakým způsobem změnit téma, aby se její Mizuki zbytečně netrápila. Chtěla vědět o Narutově zmizení více, ale zeptat se jí na to nemohla.
„Říkala si, že má v sobě Kyuubi no Youko, ne? Víš, že tady budeme mít představení s tou tématikou... Třeba ho to bude zajímat a přijde. Ne, určitě přijde,“ usmála se na Mizuki její máma.
„Máš pravdu, určitě přijde,“ usmála se na ni Mizuki.
Veselá nálada mezi ně opět vstoupila. Mohly se do jisté míry zase radovat.
„Tak mi řekni, jak Naruto vypadá, až jej někdo uvidí, tak ti to řekneme,“ řekla její máma.
Mizuki přikývla.
„Naruto... Naruto moc nenarostl a pořád vypadá spíš jako holka a díky svým dlouhým rudým vlasům to jenom podtrhává,“ stručně jej popsala Mizuki.
„Malý, dlouhé rudé vlasy? Na jeho popis sedí jedna holka, co ráno přišla do vesnice, ale Naruto by nikdy nepředstíral, že je holka, ne?“ Usmála se Mizučina máma.
„Naruto ne, ale Kyuubi možná ano,“ řekl Nagato, který se objevil ve dveřích.
Mizuki se k němu otočila a vrhla na něj nechápavý pohled, nerozuměla, kde se tam tak najednou vzal.
„Neboj Mizuki, teď jsem teprve přišel,“ řekl Nagato.
„Říkal jste Kyuubi?“ Divila se Mizučina matka.
„Ano. Naruto by neutekl pryč den poté, co se potkal se svojí mámou. Vypadá to prostě tak, že nad ním Kyuubi převzal kontrolu,“ vysvětlil Nagato.
Mizučina máma vůbec nerozuměla, o čem mluví, ale neměla potřebu znát všechny detaily.
„Zajděte za Šéfem vesnice, určitě s ním bude Naruto nebo Kyuubi, jak říkáte,“ řekla.
Nagato jí poděkoval a vydal se hledat Šéfa vesnice.
„Moc ti děkuji Mami,“ řekla Mizuki a vydala se hned za Nagatem.

„Takže říkáte, že ta z nás, která svoji roli zahraje nejlépe, ji taky získá plus odměnu, za odehrání. To beru,“ řekla Kurama, která se už tak moc nelepila na Juuga.
Juugo byl na druhou stranu celý rudý, protože nechápal, co to do té holky najednou vjelo, že jej objímala. Nikdy nebyl na tokový blízký kontakt zvyklý a už vůbec ne od pěkné dívky. Navíc takové chování k ní neseděla. Znal snad jinou osobu? Nedokázal pořádně pochopit situaci.
„Jak, kdyby mohla zahrát lépe než já,“ řekla lhostejně Karin.
Kurama ji znala sotva pár minut a už jí Karin neuvěřitelně štvala. Říkala si sama pro sebe, jak někdo, jako ona může být vůbec herečkou. Byla sice pěkná, ale to bylo asi tak vše. Jinak jako osobnost byla naprosto odporná.
„Tak se do toho dáme, co říkáte?“ Zeptala se Kurama.
„Vždyť, jste sotva slyšela, o co jde? Ani jste neviděla scénář!“ Nechápal Šéf vesnice.
„Nic takového nepotřebuju. Budu improvizovat,“ řekla Kurama a rozhodně vstala do vítězného postoje.
Lidé okolo ní byli jejím sebevědomím a aurou naprosto uchváceni. Kurama doslova zářila a zářila tak, že spoustu z přihlížejících se na ni nemohlo ani dívat.
„Karin, tomuhle se říká charizma, ale to ty nikdy nepoznáš, pokud se budeš chovat, jak se chováš i nadále,“ říkala jí beze slov Kurama.
„Můžeš zářit sebevíc, ale vyberou si mě, protože jsem o dost krásnější,“ přijala výzvu Karin.
Celá jejich komunikace probíhala na úrovni jediného pohledu, aby jim oběma bylo jasné, že je to vše nebo nic. Vyměnily si navzájem nevraživé pohledy a odvrátily jedna od druhé zrak. Byly připraveny k bitvě. K takové bitvě, kde se rozhodne, která z nich je lepší herečkou a dostane zaplaceno.
„Na rozdíl od ní, JÁ umím scénář zpaměti. Takže se do toho můžeme kdykoli pustit,“ řekla Karin a zahájila hereckou bitvu.
Za nedlouho na to bylo vše připraveno. Pódium a i všichni ostatní herci. Kurama musela uznat, že lidé v této vesnici máji opravdu vynikající organizační schopnosti.
Jako první šla vystoupit Karin, byla si naprosto jistá, že lidé budou ohromeni její krásou natolik, že na tu druhou se nedostane ani řada. Kurama si v ní četla jako v otevřené knize. Každý její pohled a sebemenší pohyb, dokonale prozrazovaly, co si Karin myslí, jak uvažuje.
Představení začalo a Kurama po velmi krátké chvíli přišla na to, odkud zná tento příběh. Byl to její vlastní život, převedený do divadelní podoby. Byla šokovaná, že jej někdo zná tak dobře jako ona sama. Zároveň jí došlo, proč ten obr z předtím, znal její jméno, Kyuubi mu ho řekl a navíc o ní bylo tohle představení, ne? Nemohla prohrát, když se jednalo o její vlastní život.
„Rozhodně tu roli získám!“ Chytla bojového ducha Kurama.
Ale jak Karinino vystoupení pokračovalo, začínala ztrácet svoji jistotu. Karin hrála opravdu dobře, možná i skvěle. Asi pře jenom byla profesionální herečkou, zatímco Kurama byla shinobi.
„Dokážu to? Musím! Byla by ostuda, kdyby taková… Ta… Jedna…. Karin, hrála mě!“ Rozhodla se Kurama, že do svého vystoupení dá vše.
Konečně Karinino představení skončilo a další bylo naplánováno až na večer, takže do té doby měla Kurama čas. Chystala se prostudovat si scénář, ale něco nebo spíše někdo ji vyrušil.
„Hej ty tam venku, ještě jsi nic nejedla. S takovou bude moje tělo jenom kost a kůže,“ začal komunikaci Naruto, který byl někde hluboko uvnitř.
„Jak to, že jsi schopný se mnou mluvit?!“ Mírně se lekla Kurama a opět stála před mřížemi, za kterými byli Naruto a Youko.
Narutovi se to nechtělo moc vysvětlovat a věděl, že když Kuramě řekne celou pravdu, tak se ven asi už nikdy nedostane.
„Podívej, to tělo, které nyní obýváš, je původně moje, takže tě snad doufám nepřekvapuje, že si můžu něco takového dovolit,“ řekl Naruto větu na které nebylo ani kousek pravdy.
Kurama mu to však věřila, nerozuměla plně technice, která Natruta drží uvnitř. Ale tvářila se, že mu věří.
„Hele… Napadl mě způsob, jak bys mohla ty a Youko zase být spolu v reálném světě, živí zdraví. No a já bych získal zpátky svoje tělo,“ řekl Naruto.
„NE!“ Odpověděla Kurama a vrátila se zpět.
Naruto už neměl sílu pokračovat v takovéto komunikaci, proto se Kuramě povedlo se vrátit, zpět do přítomnosti.
„A abys věděl. Od teď držím dietu,“ řekla ještě Narutovi Kurama.
Naruto hluboko uvnitř nevýslovně zuřil, ale tím, co před okamžikem udělal, si ověřil, že má stále šanci získat své tělo zpět. Mírně jej to uklidnilo, ale pořád jeho situace byla pěkně zlá.
„Youko, řekni m, proč Kurama tak vyvádí a nechce mi vrátit moje tělo?“ Zeptal se Naruto.
„Trochu jsme se chytli, před tím, než jsme se rozdělili,“ odpověděl Narutovi Youko.
Naruto opravdu nevěřícně kroutil hlavou a snažil se přijít s nějakým řešením, ale bohužel, jej nic kloudného v tuto chvíli nenapadalo. Nekonec to však pro něj bylo jenom otázkou času, než se dostane zpět. On sám měl daleko více chakry než Kurama, a proto až se mu vrátí jeho původní síla, bude schopný převzít zpět kontrolu nad svým tělem. Bohužel pro něj se jeho plná síla obnovovala opravdu hodně dlouho.

Mizuki s Nagatem prohledávali vesnici a snažili se najít místního Šéfa, se kterým údajně měla být i rudovláska Narutova popisu.
„Mizuki buď připravena, jestli je to Kyuubi, tak bychom mohli mít velké potíže,“ varoval Nagato.
Mizuki mu na to kývla, že rozumí. Byla si jistá, že Nagato dokáže Kyuubiho v případě potřeby porazit, hodně mu věřila.
Konečně je našli, Šéfa vesnice i rudovlásku. Ale byli zklamaní, protože ona rudovláska rozhodně nevypadala jako Naruto. Copak se Mizučina máma spletla. Rozhodli se, že půjdou blíže a vše si řádně prověří. Jestli je jenom minimální šance, že zde ve vesnici je Naruto, tak jej musí za každou cenu najít.
„Promiňte?“ Zeptal se Nagato muže o kterém si myslel, že je to Šéf vesnice.
„Prosím,“ na to místní Šéf.
„Není tady nějaká možnost, že zde je ještě jedna rudovláska. Protože tato slečna určitě není člověk, kterého hledáme,“ řekl Nagato.
Spoustu lidí, co byli okolo, nasucho polkli, protože viděli dva ninji. Ti určitě museli jít po té druhé, co se oháněla katanou. Nezmohli se pomalu ani na slovo. Šéfovi vesnice rychle došlo, že jestli po ní jdou, tak se může strhnout bitka přímo ve vesnici a on ji nechtěl ohrozit. Na druhou stranu by to zase řešilo, problém se dvěma zájemkyněmi o roli v jejich hře. Ne! On musel upřednostnit svoji vesnici.
„CHA. Jak ubohé, že nehledáte mě… Ale ještě tu jedna rudovláska je. Takový prcek,“ řekla Karin.
Před tím jí ta malá holka ohrožovala na životě a ona jí to chtěla vrátit. Navíc se tak zvyšovala pravděpodobnost, že dostane tu roli a nic jiného ji nezajímalo. Nagato i Mizuki se je jí uklonili a poděkovali a nyní mohli jít „zajmout“ Naruta nebo Kyuubiho. Nevěděli s jistotou, který z nich to je.
„Našli jsme tě. Jsi Kyuubi, ne?!“ Řekl Nagato připravený k boji.
„Nejsem Kyuubi!“ Řekla Kurama.
„Naruto?“ Zeptala se Mizuki.
„Opět špatně,“ řekla Kurama,
Mizuki s Nagatem se na sebe nechápavě podívali. Nerozuměli situaci ve. Které se nacházejí.
„Já jsem Uzumaki Kurama,“ řekla Kurama a vzdala se naděje, že ti dva, kdy uhodnou její jméno.
„Co se stalo s Kyuubim?“ Zeptals e Nagato.
„Kyuubi už není,“ na to Kurama.
Nagato byl připraven na svoji techniku. Podíval se Kuramě přímo do očí a pak se objevili oba před pečetí. Jaké pro něj bylo překvapení, když uvnitř uviděl Lišáka a nejspíše Naruta, jak spolu hrajou Shogi. Byl to pro něj opravdu nepochopitelný výjev.
„Hoj Nagato, dost, že jseš tady,“ řekl v klidu Naruto a pokračoval ve hře.
Nagato si myslel, že tohle je jen nějaké špatné Genjutsu, ale byla to celé pravda.
„Podívej Nagato dostaň mě odtud a tím se všechno vyřeší. Tedy až na jejich mileneckou hádku,“ řekl Naruto a ukazoval na Kuramu a Youko.
Nagato konečně použil pravou sílu svých očí a okamžik na to byly všichni čtyři zpět ve skutečném světě.