Letní večer 23

Cesta probíhala přesně podle Nejiho očekávání. Většina družiny se střídala na vozech a jen ninjové museli jít celou cestu pěšky, což pro ně nebylo nic náročného. Jedinou přestávkou tak zůstávala noc, kdy se karavana stáhla na co nejmenší prostranství a byly určeny hlídky.
Hoshi za celých osm dní cesty nebral čtyři shinobi vůbec na vědomí, pokud se mu zrovna nepletli do cesty, ale když přišla noc, vypadal dokonce i velitel karavany klidnější, když je viděl na hlídce.
Nakonec noc skýtala jednu z největších příležitostí k útoku na karavanu. Byla to snad dokonce lepší příležitost než nepřehledná zatáčka nebo cesta přes hustý les.
Ovšem zdálo se, že jediný problém byli samotní Hoshiho muži. Spousta z nich se už dala považovat za veterány, ale mnohem víc jich představovali spíš naprostí nováčci. Velitel karavany zřejmě musel zaměstnat více lidí než normálně. Byli to právě ti nováčci, ze kterých měl Neji obavy. Většina z nich totiž každým dnem ztrácela na pozornosti, takže je jejich velitel musel neustále napomínat.
Dokonce i Saja byla klidná až znuděná, proto Tenten předpokládala, že je to buď její první cesta, nebo má neochvějnou důvěru v ostatní.
Nakonec to ale Tenten stejně nedalo a tak se jí zeptala: „Tohle je tvoje první cesta?“
„Jo.“ odvětila dívka trochu zaraženě a zeptala se: „Jak jsi to poznala?“
„Jsi bezstarostná.“ odpověděla Tenten stručně a získala si tím Hoshiho pozornost.
„A proč by neměla být?“ položil Tenten otázku, která ji měla nepochybně vyzkoušet.
„Většina útoků přijde až později, protože nezkušené ochránce uchlácholí falešný pocit bezpečí.“ odpověděla klidně, ale nedívala se na něj při odpovědi. Raději dál dávala přednost cestě a pozorování okolí.
Kdyby se na něj dívala, mohla zahlédnout vůbec první náznak úcty z jeho strany, ale takhle slyšela jen: „Vypadá to, že jste o něco zkušenější, než se zdáte.“
„Děkuji.“ odvětila Tenten a věnovala mu krátký pohled, než se zase vrátila k práci.

Přiblížil se večer, když přijeli k městu a Hoshi zavelel zastavit.
„Tady stojíme na noc?“ zeptala se ho Tenten, protože to bylo neobvykle brzo.
„Ano, ale taky musíme doplnit zásoby.“ odpověděl muž o něco vstřícněji, než u něj bylo obvyklé.
Tenten jen přikývla a otočila se ke konci karavany, kde stál zády k ní otočený Lee a nejspíš čekal na Nejiho, stejně jako ona na něj.
Hnědovláska ani nemusela moc dlouho čekat a celý tým se k ní přidal.
„Takže dneska končíme?“ zeptal se Lee.
„Ano, musí doplnit zásoby.“ potvrdila Tenten.
„Možná by nebylo od věci se v tom městě trochu porozhlédnout a zjistit, jestli je bezpečné.“ navrhl Neji, a než na to stihnul Gai cokoliv říct, dodal: „Zvládnete to s Leem sami, sensei?“
„Samozřejmě.“ potvrdil trochu dotčeně a podíval se na Leeho se zářícím úsměvem.
„Tak my jdeme.“ řekla Tenten pohotově a dřív, než si to mohli rozmyslet, vyrazila k městu.
Neji ji samozřejmě okamžitě dohnal a řekl: „Tak a za chvíli budeme konečně sami.“
„My nejdeme na průzkum města?“ zeptala se dívka s potutelným úsměvem.
I mladík se usmál a oba jakoby nic opustili karavanu.

Ve městě byl relativně klid, pokud ovšem člověk nepočítal ty všudypřítomné obchodníky, kteří se snažili prodat prakticky všechno, co prodat šlo.
Nejiho jejich zboží vůbec nezajímalo, ale nikomu z nich to nezabránilo, aby na něj volali a nabízeli věci, který ani nedokázal pojmenovat.
Tenten ovšem přišlo poněkud nezdvořilé jen tak je ignorovat a tak se je snažila slušně odbýt. Je párkrát se stalo, že se u nějakého stánku zastavila.
Jeden z nich byl stánek se zbraněmi, o který dívka okamžitě ztratila zájem a Neji se jí vůbec nedivil. Jediný pohled na cenu obyčejného kunaie ho utvrdil v názoru, že tady by rozhodně nic kupovat neměl.
Jejich druhá zastávka byla ovšem u něčeho trochu víc ženského. Byly to samozřejmě šperky. Ozdoby z kamínků, skla i kovů, které podle ceny měli být rozhodně zlatem, ale Neji o tom pochyboval.
Tenten ovšem cena odradila i tady a tak se raději vzdálila. Nejiho bohužel odradila rovněž, přestože by jí rád dal nějaký dárek, tolik hotovosti si na mise prostě nebral.
Hned jakmile byli z doslechu nadhodila s malou stopou žárlivosti: „Myslíš, že si to někdo koupí?“
„Jo, bohatí obchodníci nebo urození páni, aby si koupili srdce nějaké povrchní krásky.“ odpověděl trochu ostře.
„Štve tě něco?“ zeptala se Tenten a zkoumavě si ho prohlédla.
„Jen, že tu není nic pro normální lidi.“ řekl trochu neochotně a váhavě ji vzal za ruku.
Tenten trochu zrudla, ale jeho ruku pouze stiskla.
„Co takhle vypadnout od těch obchodníků?“ zeptal se mladík s lehkým úsměvem a lehce rudými tvářemi.
„Jsem pro.“ zašeptala hnědovláska a přitáhla si ho trochu blíž.
Mladý Hyuuga se na ni usmál a vedl ji ulicí pryč. Pro něj nebyl problém najít hezké místo, kde budou sami.