Jen normální holka - 20.Volba
„Vrať se ke své rodině,“ usmála se na ni Konan, i když se stále znepokojeně dívala na Peina. Dopadl na kámen a byl omráčený.
„Už mi nemůžete nic nabídnout,“ odsekla Antisha. Ale stále klidně. Držela se. A mezitím si obnovovala chakru. Moc jí dala do běhu.
„Já ti dám vše, co budeš chtít,“ řekl úlisně Orochimaru a usmál se na ni.
„Že by?!“ uchechtla se Ant. Nevěřila mu. Už se nehodlala nechat nachytat.
„Co to máš vlastně s očima?“ zajímalo Konan.
„Vlastně nic. Jen si je Hidan vzal sebou do hrobu,“ odpověděla Antisha. Konan zbledla. Doposud nevěřila, že by je mohla zabít. Teď jí to najednou připadalo víc pravděpodobné.
„Škrábl tě kosou?“ posmíval se jí Orochimaru.
„Ne. Málem mi rozřezal lebku. Jinak v pohodě,“ usmála se falešně Ant. Konan zbledla. Znala Hidanovu kosu. Tohle považovala za nepravděpodobné.
„A to ti vzal jen oči?! Gratuluji. Aspoň něco udělal dobře,“ odsekl Orochimaru a najednou se na Ant vrhl obrovský had, kterého vyvolal.
Antisha hbitě uskočila a hada bodla katanou na místě, které jako jediné neměl chráněné šupinami. Tam byl nejzranitelnější. Had padl k zemi, ale pak se na ni znovu vrhl. I když notně pomaleji než předtím. Orochimaru se chytil za paži, když Ant zasáhla hada. Spojení.
„Tak ty si pamatuješ, že nemám ráda hady?“ podotkla Ant, když dávala sbohem Konanině papíru. Ten jednoduše spálila na prach.
„Ale mě ano,“ namítl s hraně dotčeným tónem hlasu Orochimaru.
„To je pravda. Proto tě nechci zabít. Vzdej se, Princi,“ vybídla ho Ant. Vrhl se na ní katanou, ale ona se skvěle bránila.
„Já tě také nechci zabít.“
„Tak o co se teď snažíš?“
„Dobít Sunu, když se to u Konohy nepodařilo.“
„A k čemu ti to bude?“
„S těmi nadějnými ninji ovládnu celý svět.“
„Co s ovládnutím světa?! Musí to být nuda. Každý by za tebou chodil, abys vyřešil jeho problémy a musel bys určitě potlačovat revoluce. A kdybys chtěl každýho zabít, tak by ti za chvilku nikdo nezbyl. Prostě otrava.“
„Ale mně jde o moc. Tu nekonečnou moc, kterou budu mít, až ovládnu všechny jutsu a stanu se nesmrtelným.“
„Ale k čemu ti to bude?! Až budeš nejmocnější ztratíš smysl života. Až budeš mít všechno, nebudeš chtít nic. A nebudeš mít důvod žít.“
„Tak pojď s námi. Nedostaneš všechno a budeš mít o co bojovat,“ pobídl ji Orochimaru. Celou tu dobu spolu bojovali účinným taijutsu. Ale on se nyní zastavil.
„Ne. Teď bojuji za své štěstí. Až je budu mít, objeví se další výzva. Další sen. A tak to půjde dál. Jenže to budou uskutečnitelné sny. Ne jako tvůj hadí svět,“ odsekla Antisha.
Orochimaru se naštval. Netušila, čím ho vyprovokovala, ale povedlo se jí to. To nevěstilo nic dobrého.
„Stojíš proti mně sama… to tě opustili?“ posmíval se jí Orochimaru chladně.
„Nechci, aby proti tobě bojovali. Je to jen můj a tvůj boj. Nikdo se do toho nebude plést,“ odsekla Ant. Už několikrát totiž strčila do svého bratra nebo do Gaary, aby jí uhnuli z cesty. Cítili by se ublíženě, kdyby tohle neslyšeli.
„A proč chceš vlastně proti mně bojovat? Nemá to cenu. Každý to ví. Nebyla jsi schopná porazit ani svého staršího bratra.“
„Nikdy jsem s ním skutečně nebojovala.“
„Ale ale jak to?! Bála jsi se, že ti náš milý všemohoucí Itachi něco udělá? Jako zbytku tvého klanu?“
„Ničemu nerozumíš, tak si Itachiho laskavě neber do huby!“ Ant už řvala. Naštval ji. A to většinou nedopadalo dobře.
„Zastáváš se toho vraha?“
„A proč by ne?! Je to můj bratr.“
„Jedna malá drobnůstka – byl to tvůj bratr.“
„Stále žije.“
„Ve tvém srdci?! Jak romantické… hlavně, že ho zabil Sasuke. Svatý Sasuke. Zrádce. A ty bojuješ po jeho boku. Kdyby on nebyl, tak by Itachi žil.“
„Kdyby nebyl on, všechno by bylo jinak. Kdyby nebojoval proti nám před Konohou, tak jsou dnes všichni mojí přátelé mrtví. Jinak by to dopadlo stejně.“
„Jak stejně?“
„Z Akatsuki byste zbyli jen vy tři. Ostatní bych zabila já. Snad kromě Itachiho.“
„Cože?!“ Orochimaru byl šokovaný. Tohle nečekal.
„Kdo vztáhne ruku na mé přátele, zaslouží trest. Kdo je zabije, je zabit. Mé nepsané pravidlo.“
„Jsi zrůda.“
„Kdepak. To ty! Kdybys nebyl, bylo by všechno jinak. Sasuke by neodešel, neposedl by jsi strýce a Akatsuki mě nevychovávali. Vím moc dobře,že ve všem máš prsty ty. Chtěl sis mě vychovat jako svoji budoucí tělesnou schránku. Proto jsi ke mně byl tak hodný. Ty jsi takový ke všem svým schránkám!“ vyjela na něj Ant.
„Jak jsi to zjistila?“ nechápal Orochimaru.
„Jsi průhledný. Někdy až příliš. Moc ses mi otevřel a dovolil poznat tě. To byla chyba.“
„Ale co mi uděláš, když mě nechceš zabít?“
„No víš… upřímně řečeno… ty, Konan a Pein… pro vás mám připravenou takovou pomstu, že je možné že to nepřežijete. Ale budu se moct uklidňovat tím, že jste si to zavinili sami…“ ošklivě se usmála Ant.
„Porazím tě! A mí ninjové zabijí ty tvé přítelíčky,“ odsekl Orochimaru.
„Nemyslím si. Ubývá ti jich. Až moc rychle,“ namítla Ant a kývla za něj. Otočil se a pořádně se lekl. Jeho armáda byla rozprášená na cimpr campr a po jeho boku bojovali jen Konan a Pein.
„Já se vrátím! A konečně to skončíme!“ prohlásil Orochimaru a začal utíkat. I se zbytkem Akatsuki po boku.
Antisha se otočila a zkontrolovala stav Shikamara. Byl v pořádku, když ho předávala Temari. Pak se sehnula ke svému bratrovi. Měl tržnou ránu na noze, ale tu mu uzdravila. Jako poslední ležel na zemi Gaara. Prudce oddechoval a držel se za ruku. Ani k ní nezvedl oči, když se k němu skláněla. Myslel si, že je to někdo jiný.
„Můžeš se uklidnit. Přežiješ to,“ řekla se smíchem v hlase Ant Gaarovi, který k ní konečně zvedl oči a byl nadšený jejím úsměvem. Úplně ho ochromila její vitalita.
„A ty?“ opáčil Gaara a poukázal na její natrženou nohu.
„V pořádku. Teď musím jít. Ty bys měl být nějakou dobu v klidu, aby sis tu ruku nenamáhal. Ahoj,“ pohladila ho po tváři Ant a otočila se.
„Kam jdeš?“ chytl ji Gaara za ruku, když se chystala odejít.
„Jsou slabí. Já taky. Bude to konečný boj,“ oznámila mu a zvedla ze země svou katanu, která byla celá od krve. Orochimarovy krve.
„Antie…“ chytil ji znovu za ruku Kazekage a otočil ji čelem k sobě. Přál si podívat se jí do očí a nadzvedával její pásku, ale ona ho zastavila.
„Nedělej to…“ šeptla měkce. Podvolil se a jen jí políbil na ústa. Polibek mu oplácela, než se od něj odtrhla a zmizela. Běžela pryč.
„Musíme jít za ní!“ vyskočil na nohy Sasuke.
„Tak to prrr. V tomhle stavu ne a taky je vás málo,“ zarazila je Temari.
„Ale oni ji zabijí!“ namítli oba hystericky, kývli na sebe a hodili do sebe pár pilulek na obnovení energie, chakry a ztracené krve.
Pak se rozběhli za ní, ale nebyli moc rychlí. Únava si vyžádala svou daň.
Ant běžela jak nejrychleji mohla a na stopování si přivolala Stimgu. Sledoval jejich stopy a dovedl ji k nim. Stáli vedle sebe na jakési louce a o něčem se bavili. Najednou před nimi přistála Antisha.
„Návrat ztracené ovečky?!“ ušklíbl se ošklivě Pein a unaveně se postavil do útočného postoje.
„Tak hele, nechci zabít nikoho z vás. Našla jsem způsob, jak vás vrátit do normálního života. Ale pokud se budete bránit, bude to bolestivé,“ odsekla Ant dotčeně.
„Jak?“ zajímalo Konan. Přemýšlela. Nechtěla už být kunoichi třídy S.
„Pomocí mého Sharinganu. Mangekyou Sharinganu,“ prozradila Antisha.
„Nemůžeš mít Sharingan. Je to technika očí. A ty je nemáš,“ namítl Pein.
„Nemám oči, ale kekkei genkai ano. Nikdo o tom neví, ale mohu vás zachránit. Ještě je naděje, že to přežijete,“ zvolala Ant. Toužila je zachránit.
„Já se nenechám přetvořit od malé žáby jako jsi ty!“ prohlásil Orochimaru a vrhl se na ni. Uhnula. Na poslední chvíli. Meč, jež se vynořil z jeho nitra bodl do stromu za ní.
„Uvidíme,“ uchechtla se Ant. Ale stejně už byla unavená a neměla moc síly. Bojovali spolu skoro hodinu a už byla na konci svých sil.
„Došla jsi až na svůj limit?“ posmíval se jí Orochimaru. Hlavně, že sám funěl jako lokomotiva.
„Mám ještě pár es v rukávu,“ namítla Ant a vyvolala několik zvířat. Stimgu, Satsuki, Stix a Ijumina.
„A co jako proti proti mně a Mandě zmůžeš s těmahle mrňousama?!“ nechápal Orochimaru.
„Ty jsi nám řekl mrňousové?“ zapředla Satsuki a postavila se do bojové pozice. Vedle ní se postavil Ijumin (opičí princ), Stix (krokodýlí samice) a Stimga (Antiin sokol).
„A já taky,“ uchechtl se Manda ošklivě.
„Jak se opovažuješ!“ naštval se Ijumin.
„Rozválcujem tě!“ dodal Stimga.
„A sníme,“ dokončila Stix zároveň se Satsuki.
„Holky, hadi jsou jedovatí,“ namítla Antisha.
„Ant, jsi v pořádku?“ zajímalo Stix.
„V pohodě. Ráda tě zase vidím,“ usmála se Ant, ale už se neudržela na nohou. Přišla o spoustu chakry. Ijumin ji stihl jen tak tak zachytit.
„Budeš schopná toho jutsu?“ zajímalo Stimgu.
„V pohodě,“ odvětila Ant. Ale musela se hodně přemáhat. Po chvilce se konečně odhodlala a zasaelovala.
„Spojení!“ řekla a najednou se ozval výbuch a kolem ní a jejích sumonnů se objevil dým, který je zakrýval následujících pár minut. Když ustoupil, tak všichni, co to viděli (Sasuke s Gaarou tam právě doběhli a Pein s Konan a Orochimarem tam už dávno byli) zalapali po dechu. Něco takového ještě neviděli.
Před nimi stál mutant, na jehož hřbetě elegantně seděla Antisha a Gaara se mohl pominout, když ji tak uviděl. Byla k sežrání.
Mutant měl obrněné tělo krokodýla, zadní část těla jako opice a přední jako tygr (drápy a tesáky ještě zvětšené Antiinou chakrou). Na zádech měl sokolí křídla. A byl větší než Manda.
„A co teď říkáš na ty mrňousy?!“ zasmála se chladně Antisha. Pak se pustili její summoni do boje s Mandou. Po pár minutách se obrovskému hadu podařilo Ant shodit ze zad mutanta. To ale bylo zvíře ve vzduchu a ona tvrdě dopadla na zem. Ozval se lehký výbuch a mutant se rozpadl na Antiina zvířata. Všechna zkontrolovala její stav a když viděla, k čemu se Ant chystá, tak raději zmizela.
„Už tě opustili i oni?“ posmíval se poloomráčené černovlásce Orochimaru a sklonil se na ni. Rozvázala se jí páska a on jí ji stáhl z očí. Co uviděl, nečekal.
Na Antiiných očních víčkách byly namalovány oči. Rudé oči. Tak pochopil, jak mohla vidět. Podíval se jí do očí a najednou se stalo něco nečekaného. Otevřely se a na něj shlédla jeho hrůzná osobnost. Pod tíhou svědomí padl nazad na zem a řval, jako kdyby byl mučen. Tak pár sekund, než se probral a smutně řekl: „Už to nemá cenu. Jsem zrůda.“ A probodl se svou katanou. Jeho tělo se rozpadlo v prach.
Pein, Konan, Gaara a Sasuke se vyděšeně podívali na Antishu. Nevěřili, že by její oči měly takový účinek.
Ona se mezitím zvedla, zavřela oči a do ruky vzala svou pásku. Pak se rozešla směrem ke Konan a Peinovi.
„Co jsi zač?“ optala se jí vyděšeně Konan.
„Jsem to, co jste ze mě udělali. Přesto vám chci dát druhou šanci,“ šeptla Ant. Už neměla sílu ani mluvit.
„My taky zemřeme?“ zajímalo Konan.
„Neměli byste. Probudím ve vás svědomí. Budete trpět, ale jen na okamžik. Orochimaru se zabil, protože nesnesl pomyšlení na to, že zabil tolik lidí,“ odpověděla Ant.
„Není v tom náhodou nějaké ale?“ opáčil Pein. Antisha zbledla. Doufala, že se zeptají až po tom.
„Přijdete o chakru. Navždy,“ prozradila.
„Tak to ne,“ odsekl Pein.
„V tom případě tě musím zabít. Rozmýšlej rychle. Vy oba,“ pobídla je Ant.
„Já… souhlasím. I když to bude bolet. Nechci umřít,“ prohlásila rozhodně Konan. Antisha se usmála.
„Ze začátku budeš nadávat a proklínat mě za to, ale neboj se. Přebolí i svědomí,“ usmála se dívka a otevřela oči. Podívala se na Konan pohledem, na který do konce života nezapomněla. Pohledem krvavě rudých očí bez bělma. Jen s černou zornicí a kolem ní se táhnoucí spirálou z malých tomoe, které jindy měla jako normální uživatel Sharinganu.
Konan padla k zemi a křičela na celý les. Ale pak se probrala a mile se na Peina usmála.
„Ta čistota duše, stojí za to. I když mě bolí celý tělo,“ řekla Konan.
„Tak já taky souhlasím,“ svolil Pein, když viděl nadšenou tvář své přítelkyně. Podíval se Antishi do očí a upadl do světa bolesti svých obětí. Ale když se opět probral, byl v pořádku a plný elánu.
„Teď už nebudete nebezpeční pro Konohu ani pro nic jinýho… Akatsuki zanikla. Vítám vás v novém světě…“ zašeptala Ant, než upadla do Gaarovy náruče. Byla naprosto vyčerpaná.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se jí Gaara a mile se na ni usmál.
„Jo. Jen trochu unavená,“ odpověděla Ant. Vzal si ji do náruče a ona se pohodlně uvelebila na jeho rameni.
„Neměla jsi chodit,“ pokáral ji lehce, když s ní mířil do Suny. Ona naštěstí nebyla zničena (klepy klep na dřevo).
„Ale pak by se ti mohlo něco stát…“ namítla šeptem Ant, než usnula. Jeho bezpečná náruč ji ukolébala ke spánku. Ještě více si ji k sobě přivinul a spěchal do své vesnice. Byla zraněná, i když ne moc vážně. Stejně ji hodlal vyložit v nemocnici.
Nechal ji spící v péči Sakury (mezitím tam dorazila i s Hinatou, Tenten a Narutem, kteří toužili pomoc) a odešel se postarat o své lidi. Nejraději by tam s ní zůstal, ale věděl, že po probuzení by ho stejně hnala pryč. Nechtěl ji naštvat.
„Lorde Kazekage, co se stalo s Orochimarem, Peinem a Konan?“ zeptal se ho vedoucí jeho ANBU, když šel na místo boje, aby viděl, co vše spáchali jeho nepřátelé.
„Orochimaru se zabil. Pein a Konan jsou se Sasukem. Myslím si, že Antisha v nich probudila jejich dobrou stránku a svědomí. Už nám neublíží. Navíc nemají chakru,“ odpověděl Gaara.
„Jak je to možné, Kazekage-sama?“ divil se ANBU.
„Sám nevím… ale až se probudí, tak nám to určitě poví,“ usmál se Gaara, ale při pohledu na bojiště jeho úsměv zmizel. Tolik mrtvých ninjů. A pro nic za nic. Jen pro pár maniaků. Na krvavý písek byl hrůzný pohled. Tento pohled se naskytl i spoustě jiných lidí… a všechny bolel. Každý lidský život něco znamená… sic není člověk hrdina, zbude po něm památka… a tak mocný Kazekage Gaara vystavěl obrovský památník obětem války. Každé jméno bylo stejně napsané. Nedělilo se na zrádce, zbabělce a hrdiny. Byli to lidé. Jen lidé. A ti dělají chyby. Proto bylo několika z nich odpuštěno. A zapomnělo se. Jako na vše.
Konečne som to dočítala do konca Vždy som sa väčšinou totiž zasekla na nejakom desiatom diely Veľmi pekná poviedka, podarila sa ti
~FC for mestekova~
Moje FanFiction