Já jsem … Epizoda 5: Nový domov a setkaní s …

V minulém díle:

„Naruto, jak jsi na tom, můžeš nás odsud teleportovat?“
„Ano, jenže nejbližší bod je v zhruba třicet kilometrů od Konohy a odsud je to asi padesát kilometrů. Takže Itachi postarej se pak prosím o mé tělo.“ Řekl blonďák a usmál se.
„Jak to myslel s tím, postarej se o mo…“ Nestihl dopovědět větu Kakashi, protože všichni zmizli ve zlatém záblesku.

Já jsem … Epizoda 5: Nový domov a setkaní s …

„Už zase to teleportační jutsu.“ Stěžoval si Lee, když se zvedal ze země jako ostatní ninjové. Když se zvedli, uviděli Itachiho jak drží Naruta, který byl v bezvědomí.

„Co se stalo?“ Zeptal se Kakashi Itachiho.
„No přesunuli jsme se padesát kilometrů a Naruto měl čakru, už tak zhruba na čtyřicet kilometrů.“
„Zajímavé, co já vím tak sensei se dokázal teleportovat maximálně třicet kilometrů.“

„Ale jak už víš, tak má Naruto opravdu hodně čakry.“
„To ano. Itachi, jak jsi ho potkal a jak dokázal porazit Kiuubiho.“
„No, bude lepší, když vám to řekne sám, já jsem ho našel, když mu bylo zhruba deset let, naučil jsem ho skrývat Kiuubiho čakru, stal jsem se jeho senseiem a když měl dostatečné schopnosti, tak jsem ho přivedl do Akatsuki.“

„Kolik mu bylo, když jste ho přijaly do Akatsuki.“
„Čtrnáct. Už je to šest let, co je v Akatsuki.“
„Ve čtrnácti letech měl schopnosti aby, byl v Akatsuki. Neuvěřitelné.“ Ukončil rozhovor Kakashi.

„Sakuro, podívej se mu na jeho ruku.“ Rozkázala Tsunade. Sakura jen kývla a šla k Narutovi.

„Pane bože z blízka je tak krásný a ty jeho svaly. Hele jestli po něm nepůjdeš, tak budeš pěkně hloupá.“ Řekla vnitřní Sakura.

Mezitím Sakura ošetřovala Narutovu paži. Zhruba po půl hodině byla hotová, když se chystala vstát, tak ji něco chytlo za ruky, teda spíž někdo. Byl to Naruto. Podíval se do Sakuřiných očí a usmál se. Sakura okamžitě zrudla.

„Děkuji.“
„Ne…Nemáš z..zač.“ Zakoktala Sakura, která byla rudá jak rajče. Ovšem toho si všimla i Ino.
Takhle tam byli asi pět minut.

„Můžeš, si sednou vedle mě. Při našem malém tréninku jsem si všiml, že jsi lékařský ninja, ovšem s obrovskou silou a něčím zajímavým v tvém čakrovém oběhu.
„Děkuji.“
„Ale, taky jsem si všiml, že máš dobré kontrolování čakry a ohnivou podstatu čakry. Teď už jsme ninjové ze stejné vesnice, tak bych tě mohl nějaké naučit.“
„To by bylo fajn.“

Naruto vstal a podal na pomoc ruku Sakuře. To už je ale všichni sledovali a čekaly, co se stane.
„Na, vem si tenhle kunai.“Řekl Naruto a podal Sakuře zajímavý trojcípí kunai se zvláštními znaky.
„Na co?“
„Pro jistotu.“ Řekl Naruto a Sakura si schovala kunai k ostatním. Jenom Itachi, Konan, Jiraya, Kakashi a Tsunade věděli, na co slouží.
„Nejdřív se musíš naučit ovládat oheň uvnitř sebe. Soustřeď se a zkus zapálit svůj vnitřní oheň a potom zapal tuhle větev.“
„Dobrá.“ Sakura se soustředila, větev už začínala doutnat. Jenže jí najednou začalo doutnat i oblečení. A po chvíli ji celou pohltil plamen.

„Sakuro!!!“ Zakřičela jako první, Ino, když uviděla Sakuru, jak ji pohltil plamen. Všichni se ihned rozeběhli k plamenům.

„Tady jsem“ Řekla Sakura a ošetřoval si ruku, kterou měla lehce popálenou.
„Co se stalo, Sakuro? Bála jsem se o tebe.“ Řekla a Ino a hodila po Narutovi zlostný pohled.

„Jak jsem si myslel, máš poškozený vnitřní čakrový oběh, ale v rukou a nohou ho máš zatím v pořádku. Nevím, jak se ti to mohlo stát. Já bych řekl, že to máš od narození a časem se ti to zhoršuje. Kdybys s tím nic nedělala, za pár let bys, nebyla schopná ovládat čakru.“ Řekl Naruto, všichni se na něho dívali a přemýšleli o tom, co řekl. Kakashi, Sasuke, Hinata a Neji se divily tomu, že to neviděli, ale jak to, proč to neviděli jejich sharingany a byakugany.

„Už, je to tu zase. Je lepší než muk byakugan.“ Pomyslela si Hinata.
„Jak jsi to dokázal, viděl si to, co neviděl můj byakugan a navíc jsi se, předním dokázal schovat, jen pár metrů ode mě.“ Zeptala se Hinata.

„No já bych řekl, že bychom už měli vyrazit, ať jsme to večera v Konoze.“ Snažil se z toho Naruto vykroutit.
Všichni se na něj podívali. A žádali vysvětlení.

„Nepočká to až do vesnice? Jsem dost unavený, čím dřív se dostaneme do Listové tím líp.“ Řekl Naruto. Tsunade na něho kývla hlavou a všichni vyrazilo do vesnice Skryté v Listí.
Během cesty vedla Naruta běžela Hinata. Po chvíli cesty si ji Naruto začal zkoumat.

„Hmm, vypadá dobře.“ Pomyslel si Naruto.
„To máš pravdu.“ Odvětil mu Kiuubi.
„Ale ta růžovláska taky nevypadá špatně a navíc jsou obě silné.“ Ukončil debatu Naruto.

Hinata se na něho taky podívala a po chvíli začala Naruta zpovídat, ale ten ani na jednu otázku jednoznačně neodpověděl.
Sakura to viděla a šíleně žárlila na Hinatu. Už se chystala k nim přiskočit, jenže ji v tu chvíli chytla, Ino za ruku.

„Líbí se ti, že?“ Zeptala se, Ino. Odpovědí pro ni bylo, že Sakura zrudla jako rajče.
„Jo, trochu se mi líbí.“ Odpověděla rozpačitě rudá Sakura.
„Hlavně na něho nesmíš tlačit, podle toho co o něm vlastně víme, tak jeho jediní přátelé jsou Itachi, ta holka a asi i Kiuubi.“
„Já vím.“ Ukončila debatu Sakura a zvýšila tempo, aby nemusela poslouchat, Ino.

Zhruba po osmi hodinách dorazili na hlavní cestu vedoucí do Konohy.
Itachi a Konan si nasadili kapuce, aby je nikdo nepoznal.
Všichni šli pomalu ke Konoze, jenže se najednou rozzářila jedna Narutova katana. Byla to ta modrostříbrná. Naruto ji vytáhnul, jenže ta záře, byla čím dál tím silnější. Po chvíli záře začala ustupovat a pomalu se tam objevovala silueta nějakého muže. Jakmile světlo ustoupilo, všichni zkoprněli úžasem.

Před nimi stál muž. Zhruba 187 cm vysoký, měl stejně blonďaté vlasy jako Naruto, ale delší. Na čele ochranou čelenku se znakem Konohy, klasickou zelenou vestu a přes ni přehozený bílí plášť.

Ano. Před skupinkou se objevil on. Ten, o kterém se za třetí velké války ninjů říkalo, že pokud ho uvidíte, máte okamžitě zmizet, ten o kterém se říkalo, že je největší génius, který se narodil v Konoze, ten kterému se říkalo, Žlutý blesk z Konohy.

Byl to sám Yondaime Hokage, Minato Namikaze.

„Ahoj, synku.“ Řekl Minato.
Naruto stál a chvíli se díval na svého otce. Jenže udělal to, co nikdo nečekal. Poodstoupil o tři kroky dozadu. A ledovým pohledem si změřil Minata. Díval se na něho asi pět minut.

„Kdo jsi?“
„Já jsem tvůj otec, Naruto.“
„Tak jsem to nemyslel.“
„Ach tak. Zapečetil jsem do katany část své čakry, ta se měla vyvolat, jakmile ti bude osmnáct a budeš v Konoze. Jenže jsem nepočítal s tím, že tu nebudeš vyrůstat. Takže proto jsem se objevil, až teď.“
„Hmm. A co chceš.“
„Chci ti vše vysvětlit.“

„Co mi chceš vysvětlit?“ Řekl Naruto stále ledovým hlasem. I Itachi nechápal, kde se v něm bere ta zloba.
„O tom proč jsem do tebe zapečetil Kyuubiho…“
„Abych ho zkrotil, ovládl a použil proti Akatsuki.“ Skočil mu do řeči Naruto.
„Takže, už to víš.“
„Je to vše nebo ještě něco potřebuješ?“
„Musím ti vysvětlit ještě jednu důležitou věc. A ta se týče tvého klanu.“

V tom momentě co Minato dořekl tuto větu, Narutův výraz se z vražedného změnil na nechápavý.

„Jaký klan?“
„Naruto nepřerušuj mě, mám málo času. Takže, jsi můj syn a tím pádem i vůdce klanu Namikaze, to dokazuje i tvůj Rekudan, který se objeví v klanu jen jednou za století. Musíš, najít zbytek svého klanu jde po něm totiž Skrytá Kamenná, Oblačná a Hvězdná, přesnější důvod najdeš v knihovně klanu nebo Konohy. Dále nevím, jestli jsi slyšel o klanu Uzumaki, z něho byla tvoje matka, klan Uzumaki byl vyvražděn Skrytou Mlžnou, protože ovládaly mocné pečetící techniky, nicméně je ještě jedna členka klanu Uzumaki. Jmenuje se Karin, tu musíš najít a přivést zpět do Konohy. Jedině čistokrevný Uzumaki dokáže otevřít svitek s tajemstvím klanu, kde jsou tajné pečetící techniky, které ovládal i Mudrc Šesti Cest. Naruto rozumíš, mi co jsem ti právě teď řekl?“
Naruto nechápavě koukal, co po něm otec chce. Po chvíli se vzpamatoval a podíval se po otci.

„A to mám jako udělat jen já! Zapečetil jsi to mě Kiuubiho. Ty i matka jste se obětovali kvůli vesnici. A kvůli čemu, abyste mě nechali samotného. Neměl jsem nikoho. Nepoznal, jsme rodičovskou lásku. Ve vesničce kde jsem vyrůstal, si všichni děti hráli s rodiči, jen já ne a proč, protože jste se obětovali kvůli nějaké vesnici. Dali jste vesnici přednost před vlastním synem.“ Řval na otce Naruto.

Všichni se na ně dívali. No spíše na Naruta, který řve na čtvrtého.
Naruto jen sklopil hlavu a zatlačoval slzy. Minato k němu přistoupil, dal mu ruku na vlasy. Naruto zvedl hlavu a podíval se do jeho očí.
„Naruto, já jsem byl hokage, udělal bych co koliv, abych ochránil vesnici. Je to má ohnivá vůle. Vím, že jsi za to zaplatil větší cenu, jak já. Jediné co ti můžu říct je, že se ti omlouvám, Naruto.“

Po chvíli mlčení znovu promluvil Minato.
„Vím, že ti dávám, další úkol, ale ty jsi vůdce klanu. Musíš to udělat, když ne pro vesnici, tak pro svou rodinu.“ Dořekl Minato, sundal ruku z Narutovy hlavy a odstoupil o dva metry zpět.
„Omlouvám se, Naruto“ Sotva to dořekl Naruto ho objal.

„Nemáš se za co omlouvat, tati.“ Jakmile Minato uslyšel jeho slova, málem se rozbrečel. Vůbec nepřemýšlel nad tím, jak Naruto dokázal vůči němu změnit postoj, vždyť před chvíli mu vyčítal, proč se obětoval a teď mu řekl, že se mu nemusí omlouvat.
Po chvíli ho Naruto pustil.

„Děkuji ti synku, ani nevíš, co to pro mě znamená. Málem bych zapomněl, mamka ti vzkazuje, že se k nám můžeš připojit, až budeš mít vnoučata a radil bych ti to dodržet, protože jakmile se tvoje matka naštve, není to pěkný pohled. Můj čas zde už končí.“ Dořekl Minato a podíval se na ninjích z Konohy.

„Kakashi, Itachi, Jirayo-sensei, jsem rád, že vás zase viděl.“ Ninjové se na něj usmáli a šlo vidět, že Kakashiho maska, které byla pod sharinganem byla vlhká od slz. Minato začal mizet v modrém obláčku čakry.

„Tati, pozdravuj ode mě mamku.“
„Ještě jednou děkuji, synu, díky tobě můžeme konečně v klidu odpočívat.“ Řekl Minato svou poslední větu a rozplynul se v modrý dým.

„Děkuji ti, tati. Teď už vím, že klan a vesnice jsou důležitější než vlastní prospěch a budu pokračovat v tom co ty. Budu ochraňovat své přátele a svůj klan i za cenu svého vlastního života.“ Dořekl nahlas Naruto.

Podíval se na svého přítele z klanu Uchiha.
„Itachi. Je na čase vrátit se domů.“ Dořekl Naruto a vydal se spolu s Itachim a Konan, ke svému novému domovu. Konohagakure no Sato.
Ostatní chvíli stáli a dívali se po nich, ale po chvíli se k nim připojily.