Láska ze Země Vody 01

„Cože! Vy z nás chcete udělat chůvy pro nějakýho hošánka z Konohy. Co si o nás myslíte?“ Yumiko a Mei se již půl hodiny dohadovaly s Mizukage o tom, že k nim do týmu má být přiřazen nějaký shinobi z Listové.
„Být vámi tak si nestěžuji. Chybí vám jeden člen týmu a nikdo jiný tu volný není. A navíc už sem ho k vám přiřadila na žádost Hokage a už s tím nejde nic dělat.“
řekla Mizukage a na čele jí vyrazila žíla, takže vypadala jako zrzavá Tsunade.
„Můžete nám o něm aspoň něco říct?“
Mei se stále dožadovala informací. Mizukage ustoupila žíla a povzdechla si.
„Dobrá. Jmenuje se Naruto Uzumaki a je mu dvacet let. Stačí?“
„Neříkala jste že je to genin?“
Dívky na ní civěly jako na blázna.
„To ano, ale schopnostmi je minimálně na úrovni jonina. Teď už jděte čeká na vás na vašem cvičišti.“
Mizukage je odbyla a odezvou jí bylo pouze prásknutí dveří.
Yumiko a Mei šly pomalým krokem a obě horlivě debatovali o onom neznámém. Najednou je napadlo si ho nejdříve prohlédnout. Obě proto přidali a nakonec vyskočily na vysoký strom, ze kterého měli dobrý rozhled. Jakmile však Naruta spatřily tak nemohli promluvit.
Uprostřed cvičiště nejspíše meditoval nádherný dvacetiletý kluk. Jeho delší blonďaté vlasy mu neposlušně trčeli na všechny strany. Na sobě měl pouze černé kalhoty, takže bylo vidět jeho vypracované tělo. Najednou otevřel oči a děvčata málem přestala dýchat při pohledu do těch jeho studánek.
„Neschovávejte se! Vím o vás.“
řekl a postavil se. Dívky nechápali jak o nich může vědět, ale nakonec svůj úkryt opustily. Nyní však spadla čelist Narutovi, protože před něj doskočily dvě překrásné kunoichi.
Obě přibližně stejně vysoké jako on a vyspělé na správných místech. První z nich krátkovlasá brunetka s tmavýma očima. Na sobě měla světle zelené tričko, černé šortky a přes ně fialovou sukni s rozparky. Byla sice krásná, ale na svoji společnici neměla. Ta druhá měla rudé kudrnaté vlasy do půli zad, milý obličej a laskavé oči oříškové barvy. Na sobě měla pouze bílé kimono, které však spíše umocňovalo její ženské půvaby. Naruto měl co dělat, aby nezačal slintat. Vypadala podobně jako jeho matka, jenže tato dívka ji překonala. Jedním slovem byla dokonalá.
„Ahoj já jsem Naruto Uzumaki a vy dvě budete nejspíš můj tým.“
„A-ano. Mé jméno Mei a tohle je moje kamarádka Yumiko.“
Po této větě sklopila Mei hlavu, aby Naruto neviděl jak se červená, ale jemu to stejně neušlo. Naruto jejich mlčení štvalo, ale najednou ho něco napadlo.
„Nechcete si dát přátelský zápas. Vy dvě proti mně.“
„Dobrá, ale co se o něco vsadit.“
Yumiko byla vždy soupeřivá a ani teď si to neodpustila.
„Nejsem ze zásady proti. Když vyhrajete zvu vás na oběd a když prohrajete tak mě provedete po městě.“
Dívky se na sebe mlčky podívaly a obě naráz se postavily do bojového postavení s kunai v rukou.
„Dobře tedy. Start!“
Dívky rychle zareagovaly a zaútočily na něj pomocí taijutsu. Naruto se jim však vyhýbal tak lehce, že to jeho soupeřky brzo vzdaly a začal boj v ninjutsu. Naruto vyvolal tři klony a obě ihned obstoupil ze čtyř stran a začal spolu s klony skládat pečetě takovou rychlostí, že by mu ani Kakashi nestačil. Najednou na dívky mířily čtyři techniky země, vzduchu, ohně a blesku. Na místě dopadu se zvedl prach a chvíli nebylo nic vidět. Naruto tedy odvolal klony a čekal co se bude dít. Prach si začal sedat a pomalu se začaly objevovat dvě osoby. Naruto se začal usmívat, ale přestal si dávat pozor a v tu chvíli se na něj řítili dva obří vodní draci. Jediné co dívky slyšeli bylo “senin mód“. Oba draci dopadli a vytvořili hluboký kráter. Chvíli se nic nedělo. Vtom ucítily ostří kunaie na svém krku a proto jen lehce pootočily hlavu. Pohled na Narutovi žabí oči je dostal a obě rezignovaly.
„Vzdáváme se.“
Obě si jen povzdechly. Naruto vypnul senin mód a odstranil kunaie.
„Pojďme na oběd zvu vás do jedné restaurace tam si můžeme popovídat.“
Teď se na něho nechápavě dívali jeho společnice.
„Pojďte! Nemůžu přece nechat hladovět takové krásné kunoichi jako jste vy.“
Naruto po těchto slovech trochu zrudl, protože ani nechápal jak to dokázal říct. Zato jeho společnice byly rudé, že by i rajské jablíčko závidělo. Slyšely sice podobné slova od mužů, ale nikdy od tak pěkného.
„Dobře a do jaké restaurace půjdeme?“
„ Říká vám něco restaurace klanu Namikaze?“
„Jistě. Je to jedna z nejlepších v okolí.“
„To je dobře, protože právě tam míříme.“