Jako Romeo a Julie?

Milý Naruto,
už tolikrát, jsem seděla zde ve svém pokoji, list a pero přepravené, ale nevěděla jsem, jak mám ti napsat vše, co děje se zde v Konoze. Stal jsi se poutníkem a rozhodl ses, před získáním titulu Hokage, porazit tvého dávného přítele a rivala. Pořád toužíš dostat ho zpátky do Listové a tím ho chceš porazit. Vím to. Myslíš si, že pokud ho dostaneš zase domů, prohraje bitvu, kterou vnitřně svádí se svojí duší, ale nevím, zda se nepleteš.
V dopise jsi se mě ptal na tolik otázek, až ani nevím, zda mi vystačí jediný list, na odpovědi. Jednu už jsem ti dala, teď je řada na další.
Ano Naruto, všichni tvoji kamarádi jsou v pořádku, neřekla jsem jim však o tvém dopise. Bála jsem se jejich reakce zvlášť Sakuřiny, tak jsem o tom pomlčela.
Pokud se ptáš, co Tsunade-sama, musím ti napsat, že je naštvaná. Odešel jsi a ona ti nemohla předat místo, které ti právem patří. Neustále popíjí a zase se vsází. Jak je jejím zvykem, všechno prohrává. Víš, jedině ona s Kurenai vědí o tvém dopise, vědí, že jsi mi ho poslal, ale nevědí, jaký je obsah. Nikomu jsem ho neprozradila, a tak to také zůstane.
Musím se smát. Mistr Kakashi… Asi se tomu budeš divit, ale většinu svého času tráví s Kurenai a malým chlapcem. Shikamarovi se to vůbec nelíbí, však víš, přece dal slib, že on se o Osamu postará, a také to neustále pokřikuje. Kakashiho to ale vůbec nezajímá. Je zábavné, pozorovat je, jak se navzájem snaží dostat ze hry, ale oba dva, se pořád vracejí a tím se štvou ještě víc. Shikamaru pokaždé vymyslí originální, geniální plán a zaskočí tak mistra. Ale nebyl by to Kakashi, kdyby se z toho nedostal. Však ty to dobře znáš.
Mise… Práce je stále hodně, nechci ti lhát, jsem ráda, že jsem stále zaměstnaná a starám se o nebezpečí, které mě pokaždé provází. Nemusím pak stále myslet jen na tebe, zda jsi v pořádku, nebo někde neležíš zranění s bolestmi a já ti nemohu pomoci.
Jsem v pořádku, neustále mám po boku naše přátele, dávají na mě pozor, nikdy mě nechtějí nechat jít samotnou, ale to ty víš. Neustále tě cítím za zády. Ať jsem kdekoliv, cítím tvoji přítomnost, ale kdykoliv se otočím, snažím se tě zahlédnout, nic nevidím.
A nakonec se dostávám k tvé poslední otázce. Ptal jsi se mě, ke komu bych náš vztah přirovnala. Tato otázka mě zaskočila nejvíc, musela jsem si dát záležet, abych našla milence, podobné nám dvěma. Nakonec jsem je přece jen našla.
Naruto, lásko, jsme jako Romeo a Julie. Dva milenci milující se na život a na smrt, ale přesto nemůžou být spolu. Můj otec náš vztah zakázal hned, jak na něj přišel. Do dnes nemůžu pochopit, proč, co se stalo, že tě nenávidí? Co jsi mu Ty, hrdina vesnice udělal? Proč není pyšný, že miluji právě tebe?
Odešel jsi, a já ani nevěřím, že jsi odešel kvůli Uchiovi. Jedna moje část-slabší část- věří, že jsi utekl, a nechceš se mnou dále být. Ale ta druhá-silnější- věří, že jsi odešel, abys zajistil naši společnou budoucnost. Já bojuji, abych s tebou mohla být. Snažím se proto udělat vše, ale děláš ty to samé?
Důvod tvého odchodu se nedozvím, dokud se nevrátíš, pokud se vůbec vrátíš. Pokud se vracet nebudeš, budu věřit, že jsi našel dívku, se kterou se nebudeš muset schovávat, žít v tajnosti a ona tě bude milovat. Ale věř mi, žádná tě nebude milovat, tak jako já.
Papír začíná být promočený a písmo se rozmáčí pod slzami, které ve mně vyvolávají myšlenky na tebe a jinou dívku- mé srdce by mi nedovolilo lhát si, že jsi padl. Ale pokud se rozhodneš nevrátit… Prosím buď šťastný, pak budu i já. Tvé štěstí je pro mě vše.
Prosím slib mi to.
S LÁSKOU,
NAVŽDY JEN TVOJE HINATA!