Cestovatelé 01

Cestovatelé- Začátek

Byl normální školní den. Jak by řekl Shikamaru "Je to otrava.". Ale abych se představil, jmenuji se Shiky a jsem žák základní školy. Ten den, co se to stalo jsem se hodně pohádal se spolužákyní jménem Faith a tady začíná náš příběh.
"Ty jsi opravdu nenormální člověk!" Řvala na mě Faith. A probodávala mě pohledem. Kdyby mohl pohled zabíjet, bylo by už po mě.
"Jak jsem mohl vědět že to má být do dneška?!" sykl jsem na ni.
"No, mohl sis to zjistit, a ne dřepět jen tak doma a spát! Ten projekt jsem musela dělat sama, ale hlavně že si pán vzpoměl na to, že má ředitelka narozeniny!" Řvala na mě přes celou třídu a já jsem jí to chtěl vrátit.
"Aspoň mi ta paměť k něčemu slouží, a ne jak ta tvoje v kolik hodin se máš nalíčit!" Oplácel jsem jí to... ale nějak to ignorovala a pokračovala.
"Ty jsi totální ignorant!" řvala ještě více nahlas.
"Prosimtě, takhle mi říká učitel tělocviku, tak ty mlč." docházela mi slova a nechtěl jsem se s ní hádat, přece jenom se mi líbila.
Ale najednou se stalo něco zvlášního. Ona znenadání spadla. Rychle jsem se rozeběhl k ní, pokusil jsem se jí nadzvednout hlavu, ale jak jsem se jí dotkl, spadl jsem též. Byl to pád jako tehdy, kdy jsem doběhl přespolák. Po půl hodině jsme se objevili v neznámé lokalitě a ještě k tomu uprostřed potyčky.

"Faith, vstávej dělej!" řval jsem na ni a házel s ní ze strany na stranu.
"Nech mě spát mami! Ještě 5 minut." špitla potichu Faith.
"Zapomeň na mámu! Hoří tu!" zařval jsem a zvědavě se k ní natahoval, abych zjistil její reakci.
"Uááá." Zařvala Faith a praštila mě přímo do nosu.
"Dávej pozor a schovej se!" Poslechla mě, a schovali jsme se.
"Co se to dějé?!" ptala se.
"J-Já nevím, ale asi jsme uprostřed v-války!" Potichu jsem jí pošeptal do ucha, aby nás nepřítel neslyšel, v tu dobu jsme ani nevěděli, kdo a nebo co je náš nepřítel.
"Slyšíš? utichá to." oznámila mi.
"Řekni mi něco, co nevím!" křikl jsem na ní.
"Neřvi na mě! Nebo ti jednu natáhnu!" oplatila mi mojí připomínku. Raději jsem už mlčel.

O pět minut později náš objevili nějací lidé.

"Kdo jste?" Zeptal se muž v zelené vestě a ochranou čelenkou listové.
"M-my nejsme zdejší." Koktali jsme, ale oba dva jsme si všimli čelenky Listové vesnice a v tom mi to došlo.
"Vy jste n-ninjové?" Vysoukal jsem ze sebe.
"Ano a vy?" Odpověděl mi záhadný muž. A prohlížel si nás velice pozorně.
"My nejsme ninjové." řekla Faith.
"Aha, a odkud jste, a co tu děláte?" zeptal se nás muž.
"To sami nevíme, nevzpomínáme si." vypustili jsme jednotně.
"Izumo, vezmeme je za Hokage... co když to jsou... špehové?" Sykla druhá postava.
"Proč si myslíte že jsme špehové?!" zeptal jsem se s mírným zvýšením hlasu.
"Vypadáte divně, hlavně ta holka..." řekl pohodově Izumo.
"Mám jméno abys věděl!" Sykla na něj Faith.
V tom mi ale docvaklo... jsme v zemi ninjů! To by vysvětlovalo ty čelenky, schopnosti Izuma a spol.
"Teď se nacházíme v zemi ohně, že ano?" Otázal jsem se, a jemně se mi chvěl hlas. Chtěl jsem si potvrdit svou úvahu.
"Přesně tak." Odpověděl mi Izumo.
"Jak dlouho potrvá cesta? Jsem děsně unavená!" Oznámila nám tu novinu Faith.
"Za pět minut tam budeme, víme, že to trvá, ale když neumíte používat čakru a musíme jít pěšo, tak to chvíli potrvá" Ohlásil nám Izumo.

Už jsme viděli bránu Konohy. Byla obrovská.
"Vítám vás." řekla nám Tsunade na pozdrav a usmála se.
"Děkujeme." odpověděli jsme sborově.
"Takže... Vaše identita není známá, tak se mi představte a řekněte mi, jak jste se sem dostali" Snažila se z nás dostat nějaké informace.
"Já se jmenuju Shiky, a tohle je Faith." oznámil jsem jí.
"Těší mě Hokage-sama." řekla Faith a mírně se usmála.
"Nevím, kde začít. Byli jsme v našem světě, hádali jsme se, ale pak se nám zamotala hlava a probudili jsme se tady. Izumo nás našel." oznámil jsem.
"Tak vy už se znáte s Izumem, jo?" začala se smát.
"Tak nějak." pousmál jsem se.
"Měli jsme tu už dost případů vniknutí do tohoto světa- světa ninjů. Nechci vás nějak zaskočit nebo zastrašit ale.... ten, kdo umře tady, umře i u vás ve vašem světě. Trvalo nám to dlouho, to zjistit, ale nakonec jsme to zjistili. Tak si dávejte bacha." řekla, a sklopila hlavu...
"Moment, on tu byl už někdo před náma?!" zeptal jsem se jí.
"Ano byl..." oznámila mi suše.
"Každopádně... Určitě nemáte kde spát, tak vám přidělím jeden byt, budete bydlet v druhém patře, kde bydlí Naruto Uzumaki." oznámila nám.
"Naruto?" otázal jsem se s nadšením.
"Ano, ale to není všechno, zítra ráno se u mě znovu hlaste, budu pro vás mít překvapení." řekla nám, a usmála se.
"Ano, a děkujeme Hokage-sama." poděkovali jsme a chystali se k východu.
"Počkejte, víte snad kde bydlí Naruto?" otázala se.
"No... Ne." poníženě jsem jí odpověděl.
"Izumo." řekla do prázdna.
V tom se objevil v místnosti Izumo, a místnost byla plná kouře.
"Pff, ten kouř smrdí!" Stěžovala si Faith.
"Na to si časem zvykneš." uklidňovala ji Tsunade.
"Izumo, ukaž jim, kde budou bydlet." rozkázala a otočila se se židlí směrem k oknu a přemýšlela.
"Hai." odpověděl jí Izumo, a vedl nás ke dvěřím.

Po zhruba třech minutách cesty jsme dorazili k "novému" bytu.
"Wáu, je to obrovský!" Křikla nám Faith do uší a my jí zacpali pusu.
"Nemusíš hned tak řvát." snažil se jí ztišit Izumo.
"Dobře, dobře, jsem jenom nadšená." ujistila nás.
"Tak si to nadšení nechej i na zítra...budeš ho potřebovat." pousmál se Izumo a vedl nás po schodech k bytu přesně pod tím Narutovým.
"Tak, tady budete bydlet." usmál se, a hodil po mě klíče.Nechytil jsem je. Pořád jsem nemohl uvěřit, že jsme v Naruto světě.
"Já už musím, zítra se uvidíme." Rozloučil se s námi Izumo a odešel.
"Kdo odemče první?" zeptal jsem se.
"Přece já!" zapištěla Faith a odemčela.
"Není jiná ani tady." zamumlal jsem si pro sebe a vešel taky dovnitř.