Inteligent a drsňačka - Půjde to dohromady? 011

011 – Klapka, kamera, akce!
„Určitě vám už vysvětlil, co to bude za soutěž,“ řekl Kankuro a když jsme se na něj nechápavě podívali, vzdychl.
„Beru to, jako ne,“ řekl a podíval se na Gaaru, „vysvětlíme jim to hned nebo až v... ehm... domě?“ zeptal se ho.
„Vzhledem k tomu, co mají, nebo spíš nemají na sobě, asi až v domě,“ podíval se na svou sestřičku a ušklíbl se, „prozatím se můžete obléct do těch dek, mělo by jich tam být dost,“ potlačoval záchvat smíchu.
„A jít v tom po celé Suně?! Jsi se zbláznil ne?!“ vyjekla Temari naštvaně.
„Ani ne, no dobře, odvezeme vás až k vašemu novému domovu,“ svolil a nastoupil dopředu spolu s Izumem a Gaiem. Kankuro si povzdechl a vylezl za námi. Když zavíral, mumlal si cosi o panovačném mladším bráchovi.
Tak jsme vyjeli a musím podotknout, moc dlouho jsme nejeli. Asi za deset minut jsme opět zastavili a všichni jsme vystoupili zabalení v dekách (teda holky se spodním prádlem, klukům to bylo vcelku jedno) a zůstali jsme civět s pusou dokořán. Stáli jsme před celkem normálním domem, až na to, že vepředu byl pověšený transparent: „Účastníkům zdar!“ a kolem celého domu byly naše loutky. Jen byly trošku větší. A byly to v podstatě loutkové karikatury. Celý dům byl natřený zářivou oranžovou a vůbec vypadal (alespoň podle mě) děsně. Byl až moc veselý, byl až moc velký, byl až moc všechno.
„Co s tou oranžovou furt máte?“ zamrmlal jsem.
„Oranžová je krásná barva!“ nesouhlasil Naruto.
„Taková veselá!“ souhlasil s ním Lee.
„Přesně tak!“ řekl Naruto a oba začali zuřivě diskutovat o oranžové barvě. Avšak za chvíli se diskuze stala hádkou, protože Lee nesouhlasil, že oranžová je nejlepší barva, prohlašoval to o zelené a Naruto s tím nesouhlasil a tak se hádali a neuvědomili si, že blokují vchod.
„Hele! Uhněte, my chcem dovnitř!“ odstrčil je Kotetsu od branky a hned se cpal s Konan po boku dovnitř. Samozřejmě si zabrali nejlepší pokoj. Hned za ním jsem se cpal já s Temari a doufal, že tam bude alespoň nějaký ucházející pokoj, který není celý oranžový. Našel jsem takový, vlastně byl hned druhý nejlepší a byl vymalovaný temně rudou. A byl ve druhém patře. Temari si taky přišla na svoje, byla tam totiž jedna manželská postel s černým povlečením. Koberec byl vysoký a pěkně chlupatý a měkký.
„Mmm... Myslím, že bysme tady mohli uskutečnit náš plán, co říkáš Shikamaru?“ zvlnila rty do spokojeného úsměvu.
„Sice je tu dost lidí, ale ty by ani nenapadlo něco takového, pro všechny jsem nudný a líný Shikamaru,“ usmál jsem se a zavřel dveře. Temari přistoupila ke mně a hned se chtěla muchlovat. Bohužel jsem zapoměl zamknout a dveře se rozlétly dokořán. A v nich Neji a TenTen. Neji se hned otočil a dělal, jako by nic neviděl, ale TenTen si dala ruku na pusu a začala se hihňat, až se sklonila v pase a za ní hrůzapohledět Ino se Saiem. Ino chvíli zírala a pak se začala taky hihňat, až to přivolalo všechny ostatní. Divili se, co se to děje a když zahlédli Temari zavěšenou do mě a oba, jak máme vražedný pohled, začali se někteří smát a někteří strachovat, jestli nejsem životu nebezpečný (jak sobě, tak i ostatním).
„Zmizte!“ zasyčela Temari výhružně a (konečně) se uráčela mě pustit.
„Mmm... Už tu mame prvni pár!“ pochvaloval si Gai, který se odněkud záhadně vynořil.
„Teď jste se, mistře Tlustoobočnatče, prokec“ řekl Naruto.
„Sakra! Já to vyzradil!“ chytl se za pusu Gai.
„Hmm... Stejně jste to už řekl, takže chceme podrobnosti!“ řekl jsem.
„Tak joo,“ protáhl Gai, „cílem tedle soutěže je, aby se několik mladych ninjů a kunoichi dalo dohromady a to zabavnou formou,“ vysvětlil.
„Ahá! Stejně, my dva jsme spolu chodili už předtím,“ řekl mu Naruto a zakřenil se na Hinatu. Ta se jen začervenala.
„Hmm... Ještě někdo tu je v paru?“ zeptal se Gai a obhlédl nás. Temari zvedla ruku.
„My jsme spolu taky byli už předtím,“ řekla a pokrčila rameny.
„Takže dva pary, musim si to poznamenat,“ řekl Gai na to a odešel si to zapsat. Zabouchl jsem dveře a radši zamkl. Temari ležela na posteli se založenýma rukama. Zívl jsem a hned jsem si přikryl pusu.
„Myslíš, že nám dají něco na snídani?“ zeptala se.
„Snad jo, mám hlad,“ řekl jsem a sedl na židli. Sotva jsem si sedl na věc normálně určenou k sedání, někdo zabušil na dveře.
„Dále,“ řekl jsem, ale pak jsem si uvědomil, že je zamčeno a tak jsem šel odemčít. Byl to Itachi se Sakurou.
„Máme vám říct, že za pět minut bude snídaně dole v kuchyni,“ oznámil Itachi, Sakura se usmála na Temari.
„Nevíš, co má být?“ zeptal jsem se a zakručelo mi v břichu.
„Hmm... Slyšel jsem něco o ramenu, ale říkal to Naruto, takže by to mohl být jeho výmysl,“ pokrčil rameny Itachi.
„Aha...“ řekl jsem, „nevíš, kde máme vzít oblečení?“ zeptal jsem se.
„Ve skříni,“ odpověděla Sakura. Otevřel jsem skříň a zděsil jsem se. Bylo tam pouze oranžové oblečení pro kluka i holku. Málem mě klepla pepka.
„C-co t-to je?“ vykoktala Temari, když si jeden kus oblečení (oranžové tílko) vzala do ruk. Sakura potlačovala smích.
„Taky to máme v pokoji, ale máme to v modré,“ ušklíbla se.
„Proč nemůžeme mít my modrý?“ zaskučel jsem.
„Protože je máme my,“ usmál se Itachi.
„Tak to by mě nenapadlo,“ odsekl jsem, vzal si oranžové tříčtrvťáky a síťované (oranžové) tričko s krátkými rukávy. Pak jsem se na sebe kriticky podíval do zrcadla.
„Jestli nás budou nutit tohle nosit, asi se utopím v písku,“ řekl jsem naštvaně.
„Není to zas tak hrozný,“ řekla Temari, která už na sobě měla to tílko a kraťoulinké kraťasy. Všechno bylo oranžové.
„Panebože! Jak já tu oranžovou nesnáším!“ pomyslel jsem si. Pak jsem si všiml, že Itachi i Sakura mají normální oblečení.
„Jaktože vy máte normální oblečení a my tohle?“ zeptala se Temari, která si toho asi právě taky všimla.
„Já v něm přijel a měl jsem s sebou náhodou náhradní a dal ho Sakuře,“ usmál se Itachi, když jsem se podíval pořádně, zjistil jsem, že Sakuře jsou tričko i kalhoty velké.
„Hmm... Náhodou,“ řekl jsem a společně jsme šli do té kuchyně, která byla bohužel o dvě patra dole. Cestou jsme toho moc nenamluvili. Konečně jsme došli dolů a prakticky všichni už tam byli a seděli na židlích u dlouhého stolu. Většina na sobě měla podobné oblečení, jako já s Tem, ale jiné barvy. Byl tam hluk. Lee si zoufal, že nemá zelenou, Naruto zas, že nemá oranžovou, všichni měli barvu, kterou neměli zrovna v oblibě. Naruto s Hin měli tmavě zelenou, Lee s Ayame růžovou, Neji s TenTen žlutou, Kotetsu s Konan červenou, Ino se Saiem hnědou (Saiovi to bylo jedno, ale Ino šílela). Většina nadávala, co to má být za oblečení a někteří skučeli hladem a nedostatkem ramenu (Naruto).
„Blázinec nad blázinec,“ kroutila hlavou Temari.
„Ústav nad ústav,“ kroutil jsem hlavou já.
„Pojďte si někam sednout,“ navrhla Sakura. Sedli jsme si kousek od ostatních, na druhý konec stolu, kde nikdo neseděl.
Do místnosti nakráčel Jiraiya.
„Ero-sennin!“ vykřikl Naruto a hnal se pozdravit svého senseie.
„Narutoo!“ křikl Jiraiya.
„Co tu děláte Ero-sennin-sensei?“ ptal se horlivě Naruto a najednou zapomněl na ramen.
„Noo... Mám vás na starosti spolu s Gaiem a Izumem. Tsunade si nejspíš myslí, že ti dva to sami nezvládnou a tak poslala ještě mě!“ vychloubal se Jiraiya s širokým úsměvem.
„Uhm... To určitě,“ zamumlal jsem, „beztak se sem nasáčkoval, aby mohl šmírovat holky,“ řekl jsem potichu Temari.
„Budu i rozhodčí v některých soutěžích!“ blýskal úsměvy jako Gai.
„Hmm... Tak to stačí si vzít průhledné tričko s velkým výstřihem a krátkou minisukní a máme to v kapse,“ řekla Temari.
„To jo,“ pousmál jsem se a sledoval konverzaci mezi Narutem a Jirayou.
„Takže, asi vás zajímá, jestli dostanete snídani,“ řekl nahlas Jiraya, když se dostatečně vykecal.
„No to nás tentokrát zajímá,“ potvrdil Kotetsu.
„Za chvíli přijde Gai a Izumo a přinesou vám snídani, mimochodem Naruto je to ramen,“ usmál se na Naruta.
„Nekecal,“ konstatovala Sakura.
„Ale nezvykejte si na to,“ upozornil nás Jiraya, „po snídani se dozvíte, co bude první disciplína a kolik za ni můžete dostat bodů atd atd...“ řekl a konečně se ve dveřích objevil Gai s velkým hrncem plným ramenu a za ním si to rázoval Izumo s miskami a hůlkami. Rozdali nám misky a jídelní hůlky a postupně nám žufanem nalívali ramen. Kuchyní se ozvalo sborové: „Itadakimasu!“ a všichni se s chutí dali do jídla. Naruto se ládoval, jako neurvalý, ale tentokrát ho omlouvalo to, že ostatní taky.
„Kdo to vařil? Je to jako od staříka Teuchiho,“ zeptal se Naruto.
„No náhodou nám pomáhala Ayame,“ usmál se Gai. Dojedli jsme a očekávali, že někdo z našich dohližitelů nám něco řekne, ale nic z nich nevypadlo. Ve dveřích se zjevil Gaara a Kankurem v závěsu. Kankuro měl v rukách nějaké vlaječkám podobné věci.
„Vidím, že někteří už na sobě máte barvy vašeho týmu,“ usmál se na nás Gaara.
„Tohle má být naše barva?“ znechutil jsem se nad oranžovou.
„Ano,“ znovu se usmál, „budete je muset nosit po celou dobu vašeho pobytu tady,“ usmíval se ještě víc.
„To si děláš srandu?!“ vyjekl jsem.
„Ne,“ přemáhal záchvat smíchu, „budete plnit různé, řekněme mise nebo úkoly a podle toho, jak dobře je splníte dostanete body, když je nesplníte, nedostanete nic. Ten, kdo bude mít na konci nejvíc bodů, zvítězí a vyhraje zájezd do Skryté Plážové,“ prohlásil a při oznámení výhry se mu úsměv rozšířil od ucha k uchu.
„Skryté Plážové?“ zeptal se Neji udiveně.
„Ano, po obědě bude první úkol. Informace naleznete na tabuli, bude tam kdy, kde, co, v kolik přesně a tak... Kankuro vám rozdá vaše vlajky se znaky,“ řekl a pokynul mu. Kankuro se jal nám rozdat naše vlajky.
„Takže přece jenom to byly vlajky,“ pomyslel jsem si.
„Coo?“ vykřikl jsem, když jsme dostali naši vlajku.