Miluju tě, Hinato 1

Už je to rok co se Sasuke vrátil do vesnice. Změnil se. Ta pouta přátelství, která kdysi zpřetrhal za účelem získání síly, se začala opět obnovovat. A jedno z nich nezůstalo pouze u přátelství. Byť ji dvakrát skoro zabil, Sakuřina láska k Sasukemu byla pořád stejně velká. A po nějaké době právě ta velká láska rozehřála Sasukeho chladné srdce a on si uvědomil, jak moc pro něj Sakura znamená a jak moc ji miluje.
„Lidé se mění,“ řekl si Naruto a pousmál se. Další náročná mise S splněna. Od doby co se stal jouninem se jeho život stal o mnoho hektičtějším.
„Už se nemůžu dočkat, až si zase dám rámen,“ řekl a protáhl se.
„Zase myslíš na jídlo?“ odpověděl Sasuke, sklonil hlavu a vypadal ustaraně. Naruto pochopil, že myslí na Sakuru.
„Nemusíš se o ni bát, určitě je v pořádku,“ pohlédl na něj a usmál se. Sasuke úsměv opětoval.
„Nemám o ni strach.. Já jen že to jsou už dva měsíce, co jsme spolu naposledy byli.“
„Byls na misi.. Si myslíš že tě po dvou měsících nepozná? Moc se strachuješ,“ zakřenil se Naruto.
„Asi máš pravdu,“ odpověděl pobaveně Sasuke. Za chvíli už ji znovu obejmu.
Mise původně měla trvat sotva deset dní, avšak po následujících komplikacích se neuvěřitelně protáhla.
Už se stmívalo, když konečně dorazili do vesnice.
„Všude dobře, doma nejlíp,“ prohlásil nadšeně Naruto, „podám hlášení a pak jdu do Ichiraku, pozdravuj ode mě Sakuru,“ rozloučil se se Sasukem.
„Budu,“ odpověděl Sasuke s úsměvem a vydal se k Sakuřině domu. Bože, ta mě seřve. Dva měsíce místo deseti dnů, pomyslel si. Cestu k tomu domu by našel i poslepu. Vyskočil na balkón. Dveře do Sakuřina pokoje byly otevřené. Konečně ji znovu uviděl. Otočená zády k němu stála před zrcadlem a česala si své nádherné růžové vlasy. Chvíli ji jen tak pozoroval. Zničehonic strnula. Zřejmě jej uviděla v zrcadle. Pomalu se otočila. Po tvářích jí stékaly slzy. Sasuke se usmál.
„Jsem doma,“ řekl.
Sakura na něj ještě chvíli civěla, pak zahodila hřeben a rozběhla se k němu.
„Sasuke!“
Padla mu do náruče. Po dvou dlouhých měsících ji konečně objal. Vášnivě se políbili.
„Dva měsíce. Dva měsíce jsem se o tebe bála,“ vzlykala. Sasuke ji znovu políbil.
„Už je to dobré, jsem tady s tebou. Neplač,“ konejšil ji něžně. Už nikdy od sebe nebudou tak dlouho.

Naruto se zatím cpal rámenem u Ichiraku. Po takových dvanácti miskách nakonec moudře usoudil, že už má teda asi dost.
„Děkuju staříku, bylo to vynikající,“ poděkoval, zaplatil a odkoulel se domů. Padl na postel a spokojeně usnul.
Vzbudil se až k ránu. Budík ukazoval 7:34.
„Jak já miluju svoji postel,“ protáhl se Naruto spokojeně. Oblékl se a šel se ven, poohlédnout po nějaké aktivitě. Řekl si, že zajde na místo kde kdysi spolu se Sasukem, Sakurou a Kakashim trénovali. Zabočil za ohradu.
„Ach, omlouvám se,“ řekl rychle, když do někoho narazil a svalil na zem.
„Hinato?“ podivil se a rychle ji pomohl na nohy.
„To nic Naruto, nic se mi nestalo,“ odpověděla Hinata a celá zčervenala.
„A k-kam jsi měl namířeno?“ zeptala se.
„Na jedno místo kde jsem ještě jako genin trénoval,“ řekl s úsměvem. „Chtěla bys jít se mnou?“
Hinata ještě víc zčervenala. „No já.. Moc ráda,“ opětovala úsměv.
Naruto byl rád, že alespoň není sám a že si má s kým povídat.
„Chyběl jsi mi tady,“ řekla tiše za chůze.
„Vážně?“ podivil se Naruto.
„No, teda ně mě, ale nám.. Teda mě vlastně taky.. Ale hlavně nám všem, kamarádům a tak..“ Koktala Hinata a zase se začínala červenat. Naruto se usmál. Tohle její chování zbožňoval.
Došli na místo. Tři kůly vražené do země a za nimi pomník se jmény ninjů, jenž byli zabiti během bojů. K jednomu z těch kůlů kdysi Kakashi Naruta přivázal za to, že si chtěl sníst své jídlo dříve, než před polednem. Uvidíme, co to s ní udělá, pousmál se Naruto lišácky v duchu.
Otočil se k Hinatě. Stála asi metr od něj. Vypadala nádherně a tak nevinně. Jakmile se jejich pohledy střetly, stydlivě ucukla, lehce se usmála a tváře jí mírně zčervenaly. Proč se vlastně cítím tak nervózně?
„Taky jsi mi moc chyběla, Hinato,“ řekl s úsměvem. Hinata strnula, pootevřela ústa a podívala se Narutovi do očí. Chvíli jen tak stála, pak ale zčervenala.. a omdlela. Naruto se lekl.
„Doprčic, tohle jsem nechtěl,“ vynadal si. Rychle k Hinatě doběhl a vzal ji do náruče. Nechápal proč, ale srdce mu divoce bušilo. Sedl si k jednomu z kůlů, opřel se o něj zády a Hinata stále v bezvědomí, ležela hlavou opřená na jeho hrudi. Proč se mi třesou ruce, proč mi tak divoce buší srdce a proč se na ni proboha nemůžu přestat dívat? Přemýšlel Naruto horečně. Nikdy mě nenapadlo smýšlet o ní jinak než o kamarádce.. a přesto.. Přinutil se a odvrátil od ní na chvíli zrak. Vzpomínal na ty roky, co ji znal. Vždycky si myslel, že jeho láska je Sakura, byť milovala Sasukeho. Že by se mýlil?
Hinata se zachvěla a pomalu otevřela oči. Uvědomila si, že na někom leží. Zvedla hlavu a podívala se Narutovi do očí. Usmál se. Vypískla a chtěla se vyprostit… ale on ji nepustil.
„Naruto?“ řekla tázavě a ve tváři se jí opět objevil ruměnec. Naruto, sám ani nevěděl proč, ji k sobě přivinul ještě pevněji.
„Nechoď,“ zašeptal Naruto a pohladil ji po vlasech, „zůstaň tu se mnou.“ Hinata na něj s úžasem a podivením ve svých krásných bílých očích hleděla, pak se ale usmála, přikývla a znovu položila hlavu na jeho hruď. Naruto měl pocit, že se Hinata třese po celém těle. Anebo se třesu já?
„Víš já,“ promluvila roztřeseně, „vždycky jsem snila o tomto okamžiku,“ hlas se jí stále víc třásl. Naruto byl stále víc nervózní a začínal se potit. Už opravdu nevěděl co se to s ním děje.
„A teď, teď se mi ten sen splnil,“ šeptala. Naruto zavřel oči. Nikdy mu tohle ještě nikdo neřekl. Byl jako omámený. V blízkosti Sakury necítil žádné takové pocity, jaké vnímal právě teď. Pohlédl na ni a pohladil ji po vlasech. Zvedla hlavu. Jejich pohledy se střetly a oba se zarazili. No tak Naruto, udělej něco, říkal mu jakýsi vnitřní hlas. Pomalu se k ní začal přibližovat. Hinata zavřela oči a udělala totéž.
Jejich rty se dotkly. Naruto měl pocit, že uvnitř snad exploduje. Byl to nádherný pocit. Nikdy v životě nic takového nezažil. Hinata líbala láskyplně a něžně. Už chtěl oddělit své rty od těch jejích.. Ale ona mu to nedovolila. Na týlu ucítil její ruku, která mu bránila v přerušení jejich polibku. Naruto byl šťastný, tak šťastný jako snad nikdy dřív. Chtěl, ať ta nádherná chvíle nikdy neskončí, ať to tak zůstane navždy.
Oba nakonec oddělili své rty od toho druhého. Naruto pohlédl Hinatě do očí.
„Miluju tě, Hinato,“ vydechl. Hinata se na něj usmála a mírně se začervenala.
„Já tebe taky, Naruto. Taky tě moc miluju,“ zašeptala. A jejich rty se znovu spojily v polibek.

KONEC 1. ČÁSTI