Opravdu řekl lásko ...
Mé tělo mě neposlouchá. Můžu mu desetkrát, stokrát a nebo i tisíckrát přikazovat ať vykoná sebemenší pohyb, ale stejně to nemá žádný smysl. Jed působí až překvapivě rychle. Už se zmůžu jenom na to ležet uprostřed nějakého lesa. K čemu mi je byakugan, když se nemůžu hýbat? Ale to je teď to nejméně podstatné...
Ještě předtím než mě zasáhl jedovatý kunai, jsem čelila velké bitvě. Čtvrtá válka ninjů byla krutá, ale boj ve kterém jsme se ocitli dnes byl ze všech nejhorší. Vyžádal si spoustu obětí.
Ale je to přece pro jeho ochranu , napadne mě. Všechno to je pro něj.
Smutně přejedu pohledem prostor kolem mě. Ležím na boku, takže to ještě dokážu. Dokonce udržím otevřené oči. Panuje tu smutně strašidelná atmosféra. Je to příšerný pohled. Všude ve vzduchu se vznáší pach krve. Ozývají se steny polomrtvých a poslední nádechy smrtelně zraněných. A já nedokážu nikomu z nich pomoci. Sama patřím mezi ty nešťastníky co čekají na smrt. Nikdo neví, jak příšerně dusivá je ta myšlenka. Všude kolem mě se povalují stovky už mrtvých těl. Mezi nimi i mí přátelé jako Shino, Kiba a Akamaru, Sai, Shikamaru a dokonce i Sakura. Dívka, nebo její tělo leží kus ode mne a její krásné růžové vlasy jsou potříštěné její vlastní krví. Na takovou dálku nejsem schopná určit jestli žije. Pro něho by byla až moc velká rána najít ji tu mrtvou.
Ach ano, pro něho. Krátce si oddechnu. Naštěstí tu není.
Krátce si vybavím ten jeho krapet připitomnělý úsměv a neposedné blonďaté vlasy. Ihned mě zasáhne několik protichůdných emocí. Pocit úlevy, bolesti, ztráty, dokonce i zlost, ale také láska.
Abych se nemusela soustředit na to, jak ze mě postupně vyprchává život, vzpomínám na nějaké hezké chvíle s ním.
Naruto mě vždy podporoval. Vybavím si jeho pokřikování když mě čekal zápas s Nejim, nebo to jak mě jako malý bránil před bandou kluků. I když mě to stojí velké úsilí a hodně bolesti, prostě se musím pousmát. Za tu dobu už vyrostl v pravého ninju. Přibylo mu také spousty problémů, ale také dostál svého jména. Dokázal zachránit Konohu. Během svého života zachránil spousty životů. Osud mu ale přichystal trápení v podobě Sasukeho. Stále věří že ho dokáže přivést zpět. V tom mu ale také pomáhají jeho přátelé. Lidé jako mistr Iruka, mistr Kakashi a nebo jak sám říká "zvrhlý poustevník" mu dali spousty dobrého do života. A proto možná stále věří. Věřit... Je to tak těžké jak se říká?
Opět mé tělo zachvátí šílená bolest. Unikne mi slabý sten. Proč to tak strašně bolí? Už se ani nesnažím udržet oči otevřené.
Naposledy se zarmoutím pohledem smrti kolem mě a pomalu přitisknu víčka pevně k sobě. Uvítá mě chladivá tma.
Dopřeji si pár dalších veselých vzpomínek na mého hrdinu. I když by to on nikdy neudělal, já svůj boj o život vzdávám.
Škoda že jsem ti nikdy nebyla schopná vyslovit své city srozumitelně Naruto, pronikne mi ještě smutná myšlenka do těch přešťastných chvil s ním. Přála bych si tu sním ještě zůstat. Prožívat s ním jeho dobrodružství a pomáhat lidem. Vidět ho jak se stává hokagem. Ale i kdybych bojovala dál, jak se zbavím jedu? Mé já se začíná chovat zbaběle. Nebo jinak. JÁ se opět začínám chovat zbaběle. Ale... Ale on mi vždycky věřil. Vždycky. Sípavě se nadechnu.
"Děkuji ti, Naruto Uzumaki. Děkuji za to, že jsi ve mě věřil až do konce," zašeptám ztěžka a po tváři se mi skutálí slza. Nebo to bylo jenom nějaké smítko, se kterým si pohrával vítr? Nevím. Ve tváři jsem už ztratila cit.
Postupně upadám do tajemné temnoty. Doslova cítím, jak mnou proudí ten prohnaný jed. Když to uslyším. Slyším ho a určitě volá mé jméno. Blouzním snad... Nebo ne? Vnímám lehké praskání větviček pod tíhou kroků. Kroky! Ten poslední kousek ze mě, co se ještě stále nesmířil s možností zvanou smrtí, vypjal své poslední síly.
"Naruto!" zakřičím a prudce otevřu oči.
Potom už kvůli příšerné bolesti vidím všechno jako v mlze.
Vnímám, že vyběhl na mýtinu za mým hlasem. Jeho srdce a myšlenky tvrdě zasáhne pohled na smrt všude kolem.
Nevím jestli si všiml i Sakury, ale stejně jeho kroky směřují nejprve ke mě.
"Hinato!" volá. Ode mě ho už dělí pouhých pár metrů.
Mluví na mě. Já však nejsem schopna jediného slova. Tak příšerná je bolest.
"Slyšíš mě Hinato?! Hinato! Ne, ne, ne! Pomůžu ti! Jenom neodcházej! Nenech mě tu samotného lásko!" brečí.
Vezme mě do náručí. Alespoň neví jaká muka bolesti mi tím způsobil. Mě to ale i přes to nevadí. Užívám si ten okamžik.
Za pár chvil už bitevní pole zaplní desítky lékařských ninjů spolu s dalšími ninji. Ošetřují rány a zachraňují dosud nevyhaslé životy.
Z výrazu ninji, který se sklání nad Sakurou se dají bezpečně vyčíst dobré zprávy. Díky bohu žije. Kousek od ní stojí Lee. Brečí, ale asi štěstím. Postupně si všímám že většina mích přátel je na živu. Jenom Kiba a Akamaru podléhají svým těžkým zraněním. Můj přítel a člen týmu. Je mi smutno.
Naruto se se mnou v náručí rozeběhne k nejbližšímu ninjovi. Něco křičí, ale já nějakým způsobem nevím co. Jako by ode mě byl strašně daleko a zároveň blízko. Znovu si vybavím jeho větu když mě spatřil. A teprve teď si plně uvědomím její smysl.
V tu chvíli vím, že na tomto světě ještě mám své místo. Jestli mé bojem oslabené tělo dokáže jedu odolat, už nikdy se tak lehce nevzdám! Kvůli němu. Pomaličku stočím pohled zpět k Narutovi. Výraz v jeho tváři je utrápený. Na to ale teď nemyslím.
Ano opravdu. Opravdu řekl lásko ...
Znovu si přivřu oči. Tentokrát jenom lehce, protože doufám že je budu moci znovu otevřít. Usměji se...
Nevím no . Já sama teda nejsem fanouškem NaruHina, ale ani mi nevadí. Snad se vám ta povídka bude líbit. Jestli vidíte nějaké chyby, nebo vás napadají nějaké rady ráda je příjmu
Obrázek jsem si vypůjčila z jednoho blogu. Snad jde ta adresa co jsem dopsala přečíst
Mise AK - 10: Já tedy osobně zbožňuji NaruHina. Taky jsem na ně napsala X povídek. Tahle scéna mi trošku připomíná jednu, kterou jsem taky použila v jedné své sérii. V tvém podání je strašně fascinující. Člověk čeká, zdali zemře, nebo ne. Nakonec asi ne. Když se to tak zakončilo. Já nevím, co je se mnou, ale u každé povídky píšu, že mini série by bodla. Na dovysvětlení určitých věcí. Krásná práce.
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
Tak to je vazne SUPER! Pises velmi krasne a tak nenucene , skvele se to cte . Rozhodne v psani pokracuj ^^
Bolo to smutne no aj v tom smutku z prichádzajucej smrti nasla to co konecne hladala. Ja si dobry koniec domyslim a viem ze budu stastny. Bol to pekny zazitok.
Bolo to smutne no aj v tom smutku z prichádzajucej smrti nasla to co konecne hladala. Ja si dobry koniec domyslim a viem ze budu stastny. Bol to pekny zazitok.
To je vážně úžasné!! To je úplně dokonalé! Jsi mě normálně dojala...
Je to super a piš dál tak úžasné povídky!
trollbunnies.blogspot.cz
No já prostě nenacházím slov, bylo to naprosto dokonalý! Úplně nabité emocemi, mělo to ten nádech smrti, zoufalství, skvěle vylíčené všechny pocity. Pak jsem se začala strachovat - to vážně umře?! Ale zase jsi mě potěšila, protože ten konec je otevřený a tak si alespoň můžu domýšlet že to přežije.
No jednoznačně vážně nejlepší jednorázovka jakou jsem kdy četla! 5*!
Pink Bunnies.
Co se týče bodů tak aspoň 15 z 10. Je to nádherné.
Oculum pro oculo, Dentum pro dente et Malum pro malo.
Me-ni wa me-o, Ha-ni wa ha-o to Aku-ni wa aku-o.
Oko za oko, Zub za zub a Zlo za zlo.
Tak to vážně díky
Moc krásné Hrozně se mi líbí povídky, které bývají takhle naplněny emocemi Jen tak dál.
If being smarter means what you say it does, I'll remain a fool my entire life!
-Naruto
Všem děkuju za pochvaly
Mě se to strašně líbilo
V životě je spousta překážek a strachu musíš se jim postavit čelem.
http://aikoandsayuri.blog.cz/
Síla ptáka je ve křídlech, síla člověka je v přátelství!
30.7.2012
super,tedˇ mě tak napadá jestli to Hin přežije,ale jinak supr za 5
6.9.2016 se narodil můj synoveček je to nejlepší den na světě
Úžasné, osobne sa mi to veľmi páči a tiež dobrý výber páru. NARUHINA mám rad takže dávam 5.
glitter-graphics.com
Za tu chybu v textu se vážně omlouvám, ale stejně nechápu jak jsem si ji mohla nevšimnout . Za chválu moc děkuju, jinak k tomu konci. Dlouho jsem nevěděla jak mám tu povídku zakončit, ale potom jsem si řekla že alespoň jednou by mohla Hinata slyšet to co chce, když už se to v anime zatím nerýsuje (podle mě). Ale každý si může domyslet konec trošku jak chce.
Vážně díky za rady. Třeba mě časem napadne nějaká pořádně depresivní povídka .
Musím súhlasiť s Cameliou. Bolo to naozaj veľmi pekné, ale ten koniec by som radšej ukončila jej smrťou. V každom prípade ty si autor. Netvrdím, že bol ten koniec vyložene zlý, to nie. Ale predsa by mi tam sadol iný.
No, začátek se mi líbil. Bylo tam spoustu citů a měla to atomosféru. Potom už to bylo horší. Víš, mám ráda šťastné konce, ale tím, žes ji nechala nekonec... no, spíš bych měla říct, na otevřený konec naživu... Nevím, no, trošku mi to ztratilo tu atmosféru zoufalství, co to původně mělo a které mě tak upoutala. Jinak nápad celkem dobrý. Vlastně se mi hodně líbila ta jeho věta ale... Acho jo, začínám zase zmatkovat. Prostě to řeknu takhle: Povídka se mi celkově docela líbila. Začátek byl hodně dobrý, ale ten happy end a celkově ten konec se mi k tomu moc nehodil. Trochu mi to kazilo atmosféru. Dívka, navždy zamilovaná do kluka, jejíž city jí nikdy neoplácel umírá na bitevním poli jen proto, aby ho ochránila. A na posledí chívli se dozvídá, že on ji miluje. všem už je pozdě... Nebylo by to něco trošku jiného, hm?Povídek, které končí šťasntě je poslední dobou až moc, na můj vkus. No, o něco takového bych se pokusila já, o něco, kde bych dala čtenáři řádně napít beznaděje a doušku té správnné morbidnosti, ale ty jsi autor Hezké 4 hvězdičky.
P.S.: Oprav si! -> viz Skrytý obsah
uvnitř Všudekolem mě se povalují stovky už mrtvých těl... Oprav si toAch ten sentiment...
ahojte.... je to vážně moc hezký... skoro ukápla slzička (obrazně) máš tam pár pravopisných chybiček + jak příšerně dusivá je ta myšlenka. uvnitř Všude kolem mě se povalují st semka se vloudila chybka která mě fakt hodně popletla.... jinak se mi to moc líbí 5*
Panejo ! .. je to opravdu hezký :')
Sice mě chvilkama chytala depka že Hin umře ale naštěstí dobrý
Hodně se mi líbil ten konec .. můžeme si už jen domyslet, jak to všechno dopadne
OYEB.!
And AGAIN and AGAIN, AGAIN and AGAIN.
Monster don't sleep under your bed, they live in your heart
The BEST.!
Red.. When I see red, I'm bad.!
*~*
Na světě jsou věci, které prostě nemají konkurenci * http://www.youtube.com/watch?v=4jd0Hold4So *