Ponožky v sandálech 010, Tati

"Můžete si zabalit všechny věci slečno, dnes vás pustíme domů." oznámil Akyu doktor, když ji zkontroloval v rámci dopoledni vizity. Akyu rychlostí blesku vylétla z postele a dál už se doktorem nezabývala, místo toho se začala přehrabovat ve svých věcech. Neměla jich tu příliš mnoho, akorát nějaké hygienické potřeby a oblečení. To málo si naházela do titěrné tašky a když konečně doktor, který se zájmem sledoval její divadlo, odešel, převlékla se z noční košilky do normálního denního oděvu a čekala, dokud si pro ni nepřijde sestřička.
Asi po půl hodině, kdy se nic nedělo, se ozvalo tiché a ostýchavé zaklepání.
"Dál." řekla Akyu stroze a už si chystala tašku do ruky, aby mohla vyběhnout z pokoje jako vítr, ale sestřička to nebyla. Do pokoje k jejímu překvapení vstoupil Jiraiya ruku v ruce s dámou, která byla podle všeho Tsunade. Akyu si ji pamatovala z toho dne, kdy navštívila její obchůdek a s Jiraiyou ji načapala.
Akyu se rozpačitě posadila na posteli a přeměřovala si je oba pohledem. První k prolomení ticha se měl Jiraiya.
"Ahoj Akyu." zazubil se na ni, aby odlehčil situaci a poškrábal se na hlavě. Akyu jenom kývla na pozdrav a čekala, co po ní vlastně tihle dva budou chtít. Očividně byla maličko naštvaná, že Zvrhlík vcera utekl a nechal ji tam na pospas vlezlé a otravné sestřičce.
"Slyšel jsem, že tě dnes pustí." nahodil.
"Jo, co nevidět pro mě někdo přijde. Co potřebuješ?" opáčila maličko ostřejším tónem a začala si hrát pramínky svých dlouhých černých vlasů, což byl její zlozvyk.
"No... Ehm..." dostával ze sebe jenom těžko Jiraiya a pohledem hledal pomoc u Tsunade. Ta to nakonec nevydržela, přistoupila k posteli Akyu a natáhla pravačku směrem k ní.
"Těší mě, jsem Tsunade." řekla a usmála se na Akyu, která jí trošku šokovaně rukou potřásla.
"Já vím kdo jste, taky mě těší." opáčila značně přívětivěji a hlavou Tsunade naznačila, aby pokračovala.
"Myslíme si," začala a záměrně použila množné číslo, aby z toho Jiraiya nevyvázl s čistým štítem, "že by bylo nejlepší, kdyby si Jiraiya nechal udělat testy otcovství. Všichni bychom alespoň věděli, jak na tom vlastně jsme." řekla sebevědomě a rázně tak, aby to znělo jako z úst správné Hokage. Akyu sklopila oči a jemně přikývla.
"Taky jsem o tom trochu přemýšlela a zdá se mi to jako celkem užitečná věc." řekla nakonec a vyhrabala se z postele, protože se znovu ozvalo klepání a po něm do pokoje vtrhla sestra.
"Tak slečno, můžete domů." obdařila Akyu úsměvem a mávnutím všechny vyprovodila z pokoje, aby ho mohla připravit pro dalšího pacienta.
Když tříčlenná skupinka vyšla ven na čerstvý vzduch, Akyu se celá šťastná zatočila a začala si prospěvovat nějakou písničku.
"Fumikomu ze akuseru kakehiki wa nai sa só dajo." strčila si ruce do kapes a šla hodný kus před Tsunade a Jiraiyou.
"Joru o nukeru." zněl její sametový hlas celou ulicí a lidé se za ní zvědavě otáčeli.
"Nedžikomu sa saigo ni sašihiki zero sa só dajo." Jiraiya se udiveně zašklebil a stiskl Tsunade ruku. Vypadali jako šťastná rodina, ale teprve se uvidí, jak na tom doopravdy jsou.
"Akyu, dávej si pozor na miminko!" zakřičel za ní Zvrhlík, protože černovláska se začala opět točit. Netrvalo dlouho, obešli celou nemocnici a dostali se k osudným modrým dveřím. Jiraiya se začal potit.
"Musíme tam?" zašeptal a nad tou myslenkou zavrávoral. Kdyby ho Tsunade nedržela za ruku, rozplácl by se na zemi.
"Ale zlato, snad se nebojíš." políbila ho blondýna na tvář a dotáhla ho až dovnitř, kde se sama ujala slova, ostatně jako vždycky. Jiraiya ještě chtěl protestovat, ale věděl že by mu to nebylo ani trochu platné.
"Dobrý den," začala Tsunade a počkala, až se doktorka douklání a bude ji plně vnímat.
"Jsme tu kvůli testům otcovství." řekla stručně a obdařila ji úsměvem.
"A kdepak máte to malé?" zeptala se doktorka udiveně, ale potom její pohled skončil na Akyu.
"Jo, uvažujete správně. Já jsem to malé." zasmála se černovláska a posadila se na židličku před doktorčin stůl. Doktorka se raději na nic nevyptávala a rovnou sáhla pro dvě vatové tyčinky.
"Tak pojďte tatínku první." pokynula Jiraiyovi, který se schovával za Tsunade. Docela neochotně se posadil na druhou židli vedle Akyu a vyhrnul si rukáv v očekávání dlouhé jehly.
"Ale jemně a opatrně." zaúpěl a Tsunade se pro jistotu otočila, aby tady při pohledu na krev neskolabovala.
"Ale pane, testy nebolí. Z dutiny ústní se akorát vezmou vaše sliny, které potom porovnáme se slinami tady slečny a tím to hasne. Žádné odebírání krve, nebojte se." vysvětlila mu doktorka a Jiraiya si celý šťastný otřel pot z čela.
"Tak to se mi ulevilo." zasmál se, otevřel pusu a vyplázl na doktorku jazyk. Když odebrala DNA jak Zvrhlíkovi, tak Akyu, odnesla je dozadu do laboratoře a potom se vrátila.
"Počkejte tu chviličku, doktoři stejně nemají co na práci, takže to bude hned." obeznámila je se situací a potom se posadila za stůl a pokračovala v papírování.
Jiraiya si začal nervózně okusovat nehty a Akyu začala zpívat nějakou další písničku, aby zůstala klidná. Akorát Tsunade zůstala stát na místě jako solný sloup a trpělivě vyčkávala.
S tím, že to bude trvat snad jenom chviličku, neměla doktorka vůbec pravdu. Asi až po hodině a půl se vynořil zezadu nějaký laborant a přešel až k nim. Všichni bleskurychle vyskočili ze židliček a očekávali výsledek.
"Jop, tady starý je otcem tady mladé. Vaše DNA se shoduje, gratuluju a teď můžete jít." vecpal chlap Jiraiyovi průkazný papír do ruky, otočil se na patě a odešel. Jiraiya zůstal stát jako přimražený, protože si uvědomil, co všechno prováděl v posteli s vlastní dcerou! Akyu mu ale z nějakých nevysvětlitelných důvodů skočila kolem krku a pevně ho objala. Na otce čekala celý život a potom, když ji potká zásadní změna jejího života a ona se přistěhuje sem, ho najde!
Tsunade se ještě naklonila k doktorce, která stále papírovala a jemně si odkašlala, aby na sebe upozornila.
"Můžu ještě něco?" zeptala se nejistě.
"Akyu čeká dítě a já se obávám, aby nebylo tady Jiraiyovo, protože je to vcelku dost možné." řekla tlumeným hlasem. Doktorka si oba dva zavolala k sobě, čímž je vyrušila z horlivého objímání, a pokynula jim, aby se znovu posadili.
"Čekáš miminko."
"Jak to víte?" opáčila nevěřícně Akyu a pohladila si svoje břicho.
"Řekl mi to čáp." rozesmála se doktorka a potom kývla směrem k Tsunade, která stála opodál.
"Abych zjistila, jestli jste otcem také dítěte vaší dcery, musím vědět, kdy jste spolu spali poprvé a také naposledy." obdařila je upřeným pohledem. Slova se ujala Akyu.
"Spala jsem s ním jenom jednou! Asi před dvěma týdny..." zahloubala ve své mysli dívka a potom přikývla.
"Určitě. Před dvěma týdny."
"V tom případě není možné, aby byl pan Jiraiya otcem také vašeho dítěte. Těhotenství se dá bezpečně potvrdit až po dvou měsících a tady to jsou jenom dva týdny." ujistila je doktorka. Tsunade, Akyu i Jiraiyovi se rozzářily obličeje štěstím a všichni se odebrali ven.
"Takže, jak to teď bude?" zeptal se nejistě Jiraiya obou svých holek a obě je chytil kolem pasu.
"Budu bydlet s váma, abych vám překážela v užívání a budeme šťastná rodina." řekla Akyu s nadějí v hlase. Rodinu potřebovala, dlouho byla pouhý sirotek.
"Ty chceš?" zeptal se nejistě Jiraiya, protože si nebyl jistý, jestli je Akyu přijme za rodiče. Ale na druhou stranu už nebyla žádné dítě, byla dospělá i když byla sama.
"Ano, chci. Tati."