Písečná bouře 43

Suki tentokrát nijak nepřekvapilo, když skončili na střeše restaurace. Nebyla to nijak vysoká budova, což ji sice ochuzovalo o výhled, ale díky tomu byla střecha ukrytá ve stínu sousední stavby, takže na ně nepražilo slunce. Dívku to ve skutečnosti nezaskočilo, protože Gaara určitě věděl, co dělá, a ve vesnici se perfektně vyznal.
„Ve stínu je docela dobře.“ zahájila Suki konverzaci, když obsluha odešla. Vlastně jí ani v nejmenším nepřekvapilo jak rychle jim donesli jídlo. Kazekageho to taky nepřekvapilo, zřejmě tomu ani nevěnoval pozornost, pro něj to bylo naprosto normální.
„Tohle je dobrá denní doba.“ prohlásil Gaara jednoduše a trochu zamyšleně se rozhlédl po vesnici. „Ještě se pořádně neochladilo, i když už se stmívá, takže není horko ani zima a je dost světla.“
Suki na malou chvilku napadlo, jaké by to bylo při svíčkách, ale podobné úvahy raději rychle zapudila. Nebyli spolu na rande, ani ničem podobném, tohle byla přátelská večeře.
„Tak k tomu o čem jsme mluvili.“ začala Suki znovu s čistou hlavou.
„Jistě.“ souhlasil Gaara a uloupl kousek chleba.
„Potřebuješ asistentku nebo tak něco.“ prohlásila Suki rozhodně a sama vzala do rukou příbor.
„Tohle se snáz řekne, než udělá. Většina dívek v Písečné se chová hloupě, když s nimi mluvím.“ namítl Gaara a nechal kousek chleba spadnout do talíře.
Suki se chvilku nepřítomně dívala, jak nasakuje šťávou z masa a potom odpověděla: „A co chlap?“
„Těžko říct. Skoro všichni se pro změnu chovají divně, tak vážně a strnule.“ zašeptal mladík trochu otráveně a vidličkou chleba zase vylovil.
„To vážně neznáš někoho, kdo by se k tobě choval normálně?“ zeptala se Suki skepticky a podívala se do vlastního talíře.
Kazekage polkl sousto a odpověděl: „Kromě tebe, mých sourozenců a Bakiho?“
„Ano.“ potvrdila Suki s jakousi nadějí v hlase.
„Ne vlastně ani ne, navíc všichni, které znám, už práci mají. “ odpověděl Gaara a smazal jí tak z tváře úsměv.
„Co by vlastně taková asistentka měla dělat?“ zkusila to dívka z jiné strany.
Rudovlasý mladík se na chvíli zamyslel a potom odpověděl: „Vlastně jsem nikdy žádnou neměl, takže ani nevím, ale asi třídit dokumenty, předávat vzkazy, hlídat mi rozvrh a tak.“
„Ty máš rozvrh?“ zaskočilo Suki a neodolala zeptání.
„Ano, mám tolik práce a schůzek, že to ani jinak nejde. Musím si pohlídat, aby se mi nic nekrylo.“ odpověděl Gaara jako by to bylo běžné.
„Nikdy v životě jsem rozvrh neměla.“ prohlásila Suki a při představě, že by si něco takového měla pořídit, se pousmála.
„Buď ráda, není na něm nic zábavného, jen musím pořád lítat a různě to přehazovat, aby to všem vyhovovalo.“ podotkl Kazekage a nepřítomně vidličkou ťukal do talíře.
„A tohle by mohla zařídit asistentka ne?“ nadhodila Suki s úsměvem.
„Ano, ale já žádnou nemám, takže je to vlastně jedno.“ namítl Gaara a přestal s ťukáním.
„No s nějakou prací bych ti snad mohla pomoct i já, až skončím na Akademii. Třeba s tříděním, nebo nějakými obchůzkami a tak. A potom si najdeš asistentku, platí?“ řekla Suki vesele a do pusy si strčila další sousto.
„Pokud se ti skutečně chce, tak já budu jen rád.“ souhlasil Gaara, ale bylo to i trošku zdráhavě. Suki nepochybovala o tom, že má jeho důvěru, problém byl zřejmě u toho, že tím přiznával, že pomoc potřebuje. I Kazekage má zřejmě nějakou tu chlapskou ješitnost, která jí často připadala zábavná. Tím se ovšem Suki netrápila. Gaara jí po zbytek večeře vysvětloval nějaké organizační věci ohledně fungování budovy kage a potom ji ještě doprovodil domů, kde se s ní rozloučil a popřál jí štěstí na další přednášce. Nebylo to sice tak, že by ho potřebovala, ale i tak ji to velmi potěšilo. Nevěděla sice proč, ale díky tomu se jí nějak líp usínalo.

Gaara se sice původně chtěl vrátit do kanceláře, ale nakonec ten nápad zavrhnul a jen se prošel po vesnici. Dokonce i teď, když byl jeho démon pryč, tak toho nějak moc nenaspal, ale i když většinu noci probděl, stejně trávil podobnými procházkami až příliš málo času.
‚Možná si toho vážně beru až příliš.‘ napadlo mladíka a povzdychl si. Na večeři strávili dost času, takže slunce už bylo pryč a většina vesničanů vevnitř. Bylo až zvláštní, jak rychle se venku ochladilo, když slunce zmizelo z obzoru.
Mladík si znovu povzdychl. Podobné noční procházky většinou absolvovali především opilci a jiné obyvatele Písečné nebylo vidět. I tak je však měl Gaara rád. I když za chvíli i žhavý písek zchládne a potom bude skutečná zima. Už jako dítě se po nocích potuloval vesnicí, tehdy však z jiných důvodů než dnes. Tehdy mu prakticky nic jiného nezbývalo, ale teď si chtěl vyčistit hlavu a odpočinout si. Nejspíš pak půjde jednoduše spát a všechnu práci odloží.
Mladík se sám pro sebe usmál a znovu se rozhlédl po vesnici. Ztichla. Trochu jako by bylo mrtvá, ale to mladíkovi nevadilo, patřilo to k ní.
Kazekage zvednul ze země šátek, který musela ztratit nějaká dívka, a přivázal ho k ceduli nejbližšího obchodu. Tady ho možná majitelka najde a když ne, tak připadne někomu z chudých obyvatel vesnice.
Gaara se naposledy podíval na šátek a zamířil domů s jakýmsi klidem v duši, který už dlouho neměl. Pořád si dělal s něčím starosti, ale dneska byl podivně uvolněný a docela se mu to líbilo. Dokonce ho ani netrápilo, co řekne Baki na jeho novou pomocnici, nakonec na to byl ještě čas, bude nejspíš chvilku trvat, než se to dozví.