NejiTen 01 - lázně a trénink s překvapením

Jednoho krásného jarního dne se uličkami Konohy procházela mladá hnědovlasá kunoichi, která právě uvažovala, co bude dneska dělat. Ta kunoichi byla Tenten.
„Co dneska asi budu dělat?” Řekla si pro sebe nahlas. Nakonec si řekla, že půjde do lázní. Aby tam nešla sama uvažovala, s kým asi půjde. První člověk, který jí napadl, byl ten vyšší, nádherný, silný a hnědovlasý shinobi, do kterého byla už dlouho zamilovaná. Byl to Neji Hyuuga. Pozvala by ho, ale čekala zápornou odpověď a navíc když chce relaxovat tak ať pozve nějakou holku.
Napadla jí Ino, a tak zašla do květinářství YAMANAKA, kde vždycky Ino byla, když neměla misi. Vstoupila do květinářství a hned Ino pozdravila.
„Ahoj Ino.” Pozdravila Tenten
„Ahoj Tenten. Chceš někomu koupit nějaké květiny? Ráda ti pomůžu s výběrem." Řekla Ino.
„Díky Ino, ale já nepřišla pro květiny.” Řekla Tenten.
„Opravdu? A co potřebuješ?” Zeptala se Ino.
„Dneska mám volno,” začala Tenten, „a tak jsem se rozhodla, že půjdu relaxovat do lázní, ale nechci jít sama a tak jsem se chtěla zeptat, jestli bys nešla se mnou?” Zeptala se Tenten.
„Počkej chvíli, půjdu se zeptat našich.” Řekla Ino a šla.
Mezitím, co byla Tenten sama v květinářství, tak si prohlížela všechny květiny. Byly moc krásné, ale jedna ji však velmi upoutala. Bíla a lehce nafialovělá lilie. Má úplně stejnou barvu jako jeho krásné oči. Pomyslela si a vybavila si Nejiho.
„Tak jsem tu.” Řekla Ino.
„Tak co? Můžeš?” Zeptala se Tenten
„Ano a už se moc těším. Taky bych potřebovala chvilku relaxovat.” Odpověděla Ino a spolu s Tenten vyšli z květinářství a mířili přímo do lázní.

Když vešli dovnitř do šatny svlékly se, osprchovaly a ponořily se do horké vody. Různě si povídali o misích, co doma až narazili na téma o klukách.
„Poslyš, Ino, líbí se ti tady v Konoze nějaký kluk?” Zeptala se Tenten.
Ino se trošku začervenala, usmála se a řekla: „No, už od malička jsem byla zamilovaná do Sasukeho, ale od té doby, co mu ruplo v bedně a odešel z Konohy za Orochimarem, aby zesílil a mohl tak zabít svého bratra Itachiho, aby pomstil svůj klan, tak už do něj nejsem takový blázen jako Sakura, ale pořád se mi trochu líbí. Ale kdo se mi líbí víc než Sasuke, je Sai.“ Odpověděla Ino a při vzpomínce na Saie se trošku začervenala.
„A co ty Tenten? Tobě se tady v Konoze někdo líbí?” Zeptala se
„No…” začala Tenten, „líbí je podle mě slabé slovo. Spíš bych řekla, že už od malička jsem do něj blázen stejně jako Hinata do Naruta.”
„Tak už mě nenapínej a řekni mi, kdo to je.” Řekla nedočkavě lno.
Tenten byla celkem nervózní a začala si v duchu nadávat, že toto téma vůbec začala.
„Tak už povídej.“ Naléhala Ino.
„N-no…“ začala koktat Tenten, „...j-je to Neji,” a při vzpomínce na něj se lehce usmála.
„No konečně.” řekla Ino s úsměvem. „Doufám, že budete spolu, protože se k sobě moc hodíte.”

Ještě asi půl hodiny si povídali o Saiovi a Nejim a nakonec už vylezly z vody ven. V šatně se oblékly, upravily a obě se shodly na tom, že pro dnešek už mají dost a půjdou domů. Asi deset minut měli společnou cestu a pak Tenten měla odbočit do leva, aby se dostala domů.
„Moc ti děkuju Ino, že sis na mě udělala čas.” Řekla Tenten.
Hned, jak se Tenten chtěla vydat svým směrem zamávala Ino, ale nevnímala cestu před sebou a do někoho vrazila, až spadla na zem. Hned, jak Ino zjistila, že to je Neji, do kterého Tenten vrazila, trochu se zachichotala, zamávala Tenten a šla domů.

„N-Neji. Promiň, já tě neviděla.” Omlouvala se Tenten.
Neji jí podal ruce, aby ji zvedl a řekl: „Ne, to já se omlouvám. Vůbec jsem nevnímal cestu. Doufám, že jsi v pořádku?” Zeptal se trochu ustaraně.
„Nic se mi nestalo, jsem v pohodě.“ Usmála se na něj, koukala do jeho bílých a lehce nafialovělých očí, on do těch jejich čokoládově hnědých.
Nastalo takové to trapné ticho. Nakonec ho Neji prolomil a zeptal se Tenten jestli se nepůjde ještě projít. Tenten neměla námitky a šla.

Ze začátku se procházeli uličkami Konohy až nakonec odbočili směrem k místu, kde jako tým Gai trénovali.
„Co takhle souboj?“ Zeptala se Tenten a šibalsky se usmála.
„No, proč ne?“ Řekl Neji. Tenten si připravila své svítky a Neji aktivoval svůj byakugan.
„Můžeme?“ Zeptal se Neji. Tenten kývla jako souhlas.
„Dobrá.“ Řekl Neji, „tak tedy...BOJ!“

Bojovali spolu asi půl hodiny. Někdy měl navrch Neji a někdy zase Tenten. Oběma už nebyla skoro žádná chakra. Tenten využila poslední jutsu, které mohla, ale Neji ho tak tak z posledních sil odrazil. Oba stáli proti sobě celí oslabení a vydýchaní.
„Takže to je remíza.“ Řekl s lehkým úsměvem Neji.
„Ano, asi an-“ Než to Tenten dořekla, začala padat únavou na zem. Ještě než stihla dopadnout, byl u ní rychlostí blesku Neji a chytil ji. Vzal jí do náruče, přenesl do stínu, posadil na zem a opřel o strom. Chvíli si povídali o misích, zavzpomínali na staré časy a pořád se něčemu smáli.
Neji se na Tenten podíval a řekl: „Tenten...“
„Copak?“ Zeptala se.
Neji se něžně usmál: „Máš nádherný úsměv.“
Tenten to překvapilo a oněměla. Neji cítil, že je něco špatně. Začal se cítit trochu trapně.
„Promiň, to bylo blbý.“ Omlouval se.
„Ne.“ Řekla Tenten s jemným úsměvem, kterého si nevšiml, protože se díval na zem.
Sebral odvahu a podíval se zpět na ni a pokračoval: „Chtěl js-jsem říct ž-že…“
Tenten začínala cítit, že Neji k ní chová pocit zamilovanosti, jako ona k němu. Teda aspoň si to myslela. Než Neji mohl vykoktat nějakou tu omluvu, zastavil ho Tentenin prst na jeho rtech.
„Nic mi nemusíš vysvětlovat, ani se mi omlouvat.“ Řekla Tenten tichým hláskem.
Opět nastala chvíle ticha. Ale už to nebyla ta trapná chvíle ticha, ale chvíle zamilovanosti. Začali se k sobě pomalu přibližovat. Čím blíž byli u sebe, tím více se jim rozbušili srdce. Byly od sebe sotva centimetr. Tenten už měla zavřené oči a připravovala se na polibek. Neji asi na vteřinu zaváhal, ale nemohl tak nádherné dívce odolat a políbili se. Polibek byl velmi dlouhý a něžný a oba dva do něj dávali citů, co to šlo. Když už se od sebe něžně odtrhli, usmáli se na sebe a usoudili, že už je pozdě a že už oba půjdou domů.

Neji Tenten doprovodil domů a chtěl ji políbit na rozloučenou. Než to však mohl udělat, někdo na něj zavolal.
Byla to Hinata: „Neji nii–san.“ Zavolala
„Hinata–sama? Děje se něco?“ Zeptal se Neji.
„Hokage–sama mě posílá vyřídit ti vzkaz. Zítra máš přijít spolu s Tenten do kanceláře za Tsunade-sama. Má pro vás dva misi. Zítra v osm ráno.“ Odpověděla Hinata. „No nic, už musím běžet nebo přijdu pozdě.“
„Pozdě? A kam?“ Zeptal se Neji.
„Mám schůzku s Narutem.“ Odpověděla s úsměvem a rychle utíkala pryč.
„Tak já se pro tebe zítra ráno stavím Tenten.“ Řekl Neji.
„Dobře, přijď v 7:45.“ Řekla Tenten.
Neji kývnul. Políbil Tenten na rozloučenou a šel domů.

Když Tenten přišla domů, pozdravila rodiče, kteří seděli na pohovce a povídali si a vešla do své ložnice. Lehla si na postel a zavzpomínala na celý dnešek. Asi po patnácti minutách si řekla, že už půjde spát, aby nabila na zítřek hodně energie. Šla tedy do koupelny, svlékla se a dala si teplou sprchu. Voda byla příjemná a vůbec se jí nechtělo ven, ale když si nahlas zívla, usoudila, že už vyleze.
Vyšla z koupelny, popřála dobrou noc rodičům, kteří pořád seděli na pohovce, odešla do své ložnice, oblékla si pyžamo, lehla si na postel a během chvilky usnula.