Konožská Akademie tří Sanninů III.

Budova Akademie byla prostě majestátní. Dívkám se až zatajil dech při pohledu na tu nádheru. Akademie nesla na štítu název korunován konožským znakem. Naproti akademii byl park s mohutným dubem, na kterém se pohupovala malá dřevěná houpačka. Myslím, že jsem si nalezla skvělé útočiště, pomyslela si Hinata. Dívky si předávaly pocity z nové školy, zatímco se Gaara a Kankurou vypařili hledat přátele.

Když dívky prošly branou ihned byly středem debat. Největší drbny ze školy se scházely a komentovaly vzhled dívek, spíš než komentovaly kritizovaly.
„Vidíš ty směšné vlasy? Taková divná barva a koukni na to čelo. Ohavnost.“
„Koukni na ty debilní culíky, jako by to byla prvňačka.“
Naše parta, ale bezstarostně pokračovala k hlavnímu vchodu. Růžovovláska se zarazila. Spatřila kluka, který se ležérně opíral o sloup a kolem něj byla parta kvokajících slepic. Sakura nastražila uši a zaposlouchala se.
„Óo, Sasuke-kun, ty jsi skvělý, oo Sasuke-kun jsi dokonalý."
Nějaká zrzka s brýlemi a oblečením, s kterým by mohla jít do neslušného baru, se kolem něj svíjela, jako se svíjel had kolem jabloně v rajské zahradě. Ten kluk by stál za hřích, ale ne nemysli na něj Sakuro, nejsi na jeho úrovni. V okamžiku kdy Sakura zklamaně sklopila hlavu a odešla zpět za kamarádkami, se onen Sasuke-kun otočil za dívkou, jejíž vlasy mu připomínaly třešňové květy, a odstrčil milou Karin a natahoval se, aby ji ještě spatřil

„Shikamaru! Shikamaru!“ Skupina, stojící u školy, se otočila za hlasem. Chlapec s culíkem a cigaretou v ústech lenivě zvedl hlavu za hlasem svého obtloustlého kamaráda, který překvapivě běžel a nic nejedl. To ho zarazilo.
„Co se děje?“
„Je tady, ta bloncka, co si jí zachránil u vás v lese.“
Shika leknutí vdechl až moc cigaretového kouře, načež se začal dusit. Chouji ho párkrát bouchl do zad se slovy
„To bych nečekal, že tě taková holka skoro zabije.“
„Otrava.“
Protáhl se Shikamaru, aby získal zpět svou ztracenou důstojnost.
„Copak jaká bloncka? Pochlub se kamaráde.“
Usmál se Uzumaki.
„Jindy, teď musím jít.“
Za Shikou zbyla jen doutnající cigareta a zmatení přátelé.

Musím se přesvědčit, je-li to opravdu ona. Ale nesmí mě vidět. No tak seber se chlape. Shika se nadechl, jak jen mu to píce povolili a šel na průzkum. Je tu nová, takže určitě půjde k ředitelně, uvažoval Shika logicky. Už si to špásoval nejkratší cestou k ředitelně, když do někoho narazil. „Asuma- sensei.“ Zděsil se.
„Shikamaru, co to tu zase provádíš? Dýchni na mě, že ty jsi zase kouřil.“
„Ne to ne Asuma-sensei.“ Vymlouval se.
„Nelži mi slíbil jsem tvým rodičům, že na tebe dám pozor.“
,,Tamhle jde Kurenai-sensei.“
„Co ? Kde?“ Asuma si mohl krk vykroutit, aby našel svou milovanou.
„Shikamaru.“ Procedil Asuma mezi zuby. Ale v hlavě to má, pousmál se.
Nechtěl jsem Asumu naštvat, ale když srdce volá.. Co to plácám. Uklidni se Shiko klid.
Tamhle to je ona. Je ještě hezčí než si ji pamatuju. Shika myslel jen na Temari a nehleděl kde se co děje, když do něj nalít Sasuke a strhl ho do postraní místnosti- kumbálu na košťata.
„Jakej idiot.. Sasuke? Co tu dělá...mmmm.“ Sasuke mu zacpal rukou pusu.
„Pšt! Jde po mě Karin.“ Z naštvaného výrazu Shiki se stalo čiré zděšení. Jenom tu ne. Je to ta nejotravnější ženská v dějinách lidstva.
„Sasuke-kun, Sasuke-kun, kdepak jsi? Sasukkeee-kuun?“
Po chvíli, která jim přišla jako hodina, se konečne odvážili opusti bezpečí svého úkrytu.
Nikde nikdo, zazubili se na sebe a dělali, že se nic nestalo.