Láska - Bolest a štěstí života XIII. – Konej nebo zemři.

„Sasuke, ksakru,“ přijme jeho ruku, kterou k němu natáhl, aby se mohl postavit na nohy, „příště nám dej vědět, že dorazíš, zvládáš až moc dobře skrývat svou čakru.“
„Něco jsem pochytil od Karin, a jestli tě zajímá kde je, tak nemám šajn, zmizela hned, jak se jí dostalo příležitosti. Bože seš to ale jelito. Takhle by z tebe byla placka,“ usměje se se zářivým chrupem, který nedává moc často na obdiv a otočí se zpátky k jejich nepříteli, který se do teď neohrabaně zvedal ze země.
„Jdu k Hin, dodělej ho a bacha, může si prohazovat schopnosti s ostatními těly,“ pokynul svému příteli Naruto, když z jeho ramene spouštěl svou ruku a rychle se přesouval k Hinatě a jejímu nepříteli.
„Hin, jsi v pořádku?“ zeptal se ustaraně a hleděl ji do vytřeštěné tváře. Její oči se doposud nehnuly ani o píď, a tak se Narutova hlava otočila tím samým směrem a pohlédla na – Nejiho.
„Ne-Neji?“ vyděsil se Hokage a dostal se do stejného transu jako jeho milá.
„Neji, Neji a co že jsem byl ten váš Neji. Zemřel jsem a můj pán mi dal nový život plný temnoty, ani nemyslete, že by mě ty vaše kecy a slabomyslný nářky dostaly na vaši stranu,“ vystřelil ze sebe odpověď a propaloval je nenávistným pohledem.
„Takový si ty nikdy nebyl, ty bys bojoval,“ Naruto pomohl Hinatě na nohy.
„Bych, kdybych, cobych. Chápu, že ve mně vidíte svého bývalého přítele, ale ten je pryč.“
„Nevěřím tomu a ty taky ne,“ utnula jej Hinata, která na něj hleděla láskyplným, bolestným a všemi emocemi překypujícím pohledem, až v Nejim hrklo, kolik vzpomínek to v jeho těle vyvolalo.
„Můj pán věřil, že váš boj proti někomu koho jste považovali za svého druha, bude obtížný a myslím, že měl pravdu. Stále na mě hledíte jako na svého spojence, ale já na vás ne. Mám výhodu,“ uklidnil své tělo a nyní již spustil svůj byakugan.
„Ne, nemáš výhodu,“ Naruto aktivoval Kyuubiho čakru a otočil se k Hinatě, „Hin, běž pomoct ostatním, já už to tady zvládnu. Vím, že by tě to bolelo, přede mnou bys to neskryla,“ usmál se na ni hřejivým pohledem a rukou jí přejel po líci.
„Buď opatrný,“ odvětila s nádechem obav, ale otočila se k odchodu. Ví, že jeho by nepřemluvila, zvlášť když se jedná o její rodinu.
***
„Jé tak to bylo jednoduchý. Fajn, kam teď,“ Sasuke prozatím deaktivoval své Susanoo, když několika útoky zastavil již dosti zmrzačeného protivníka. Sakuro? Sasuke vycítil čakru své týmové partnerky a chystal se jí jít pomoc, když se jeho ramene dotkla dívčí ruka.
„Zdá se, že již nepotřebuješ pomoc,“ usmála se na něj Hinata a svěsila paži podél těla.
„Naruto tě poslal za mnou? Co se děje?“
„Neji. Zdá se, že jej náš nepřítel oživil, protože počítal s naší nechutí ublížit mu. Je příliš citově ochranářský, hlavně v mém případě, takže s Nejim hodlá bojovat on. Konečně se do toho dostal a pochopil hlavní sílu všech protivníků.“
„Ale to mu bude teď proti Nejimu k ničemu. No, on si s ním poradí. Já jdu za Sakurou, potřebuju se jí omluvit,“ odpověděl na její shrnutí Narutovi situace a vykročil.
„Co se mezi vámi stalo? Co se vlastně stalo na bojišti?“ odchytla jej, ještě než zmizel a tak se jen chůzí přesouvali k ostatním bojům.
„Já a Naruto jsme chtěli být vůdci vesnice, to víš. A i přes naši spolupráci, přes všechno co se událo, jsme se nakonec nemohli shodnout. Bojovali jsme spolu, ale ne jako dřív, u vodopádu nebo poté, prostě jsme si beze slov říkali co dál. Pochopil jsem, vlastně i on, že by byla možnost, jak bych mohl být Hokagem, ale stále jsem měl něco, co mě sžíralo, a proto jsem odešel. Jenže ještě předtím, když jsem společně, jako tým 7 bojovali proti Juubimu, jsem si uvědomil, že Sakura… Ksakru, potom, co jsem viděl, jak zesílila a když nedokázala skrýt city ke mně, jsem byl rád, zvláštním způsobem. Celou dobu jsem myslel, že je to závislost, ale ona mě skutečně chtěla chránit, zesílit a být po mém boku, že jsem si pak nebyl jistý svými city.“
„A nyní již jsi?“ zeptala se Hinata, když si vyslechla celé a pravdivé znění posledního boje.
„Miluju ji. Sice je to zatím divný pocit a mé minulé já by se asi zbláznilo, ale teď už nemám důvod odejít z Konohy, a tak se může všechno uklidnit. Vše, co jsem potřeboval uklidnit po cestách, je pryč a teď budu doma.“
„V tom případě hodně štěstí. Budeš ho potřebovat spolu se Susanoo, pravděpodobně by tě jinak umlátila do placky a vykopla pryč z Konohy,“ zasmála se a dala se do běhu.
„To jsi mě moc nepovzbudila, ale asi chápu, co myslíš!“ křikl na ni svou odpověď Sasuke a rychlostí blesku se přesunul k místu, kde právě probíhal Sakuřin souboj.
***
„Rasengan!“ vykřikl Konohamaru a vypustil nálož čakry do těla nepřítele. Klon zmizel a Sarutobi se napřímil s hlasitým povzdechem, „Pf, přestává mě to bavit.“ S touhle sférou jsem už bojoval, ale teď je ještě obtížnější vyhýbat se sharinganu i rinneganu v jeho očích, které mu zároveň přidávají šílený techniky. Měl bych to rychle ukončit.
Otočil se a mrskl do vzduchu čtyři výbušné kunaie, které zablokovali výhled jeho nepřítele.
„Katon: Hai Seki Shou!“ do dýmu po výbuchu se vtěsnal Konohamarův útok. Setnul zuby a prach naráz explodoval, držíc tělo nepřítele ve svém nitru. Jeho protivník se objevil kus od něj s popáleninami po celém těle a ztěžka oddechoval.
„Katon – Goukakyuu no jutsu!“ vydechl obří kotouč ohně, následovaný dalším útokem, „Futton – Kamikaze!“
Ksakru! Obří ohnivé tornádo se řítilo Sarutobiho směrem a pomalu se rozdělil na sedm samostatných, neubírajíce na své síle. Konohamaru vytáhl svou katanu a zaútočil - čtyři přesekal, načež ztratily svou rotaci. Další dva se srazily při útoku na Sarutobiho, čímž vnikla exploze, která jej odhodila přímo do posledního víru. Konohamaru je vletu přesekl, ale i přesto vpadl do ohnivých zbytků, kde se ošklivě popálil. Rozkašlal se z dusivého kouře a takřka necítil ostré bodnutím v boku. Vypochodoval ze spálené oblasti a přiložil si ruku na kunai zabodnutý v jeho těle. Jedna silná ruka jej chytla pod krkem a on již věděl, co bude následovat. Obraz brány pekel se mu vryl do paměti a nechutný pocit, když se jeho jazyk vyvrhl z úst, jej opět málem donutil zvracet.
„Doton: Doryū Jōheki!“ Konohamarův klon vyzvedl nepřítelovo tělo spolu s bránou do vzduchu na hrubé skále. Protivník, neočekávajíc tento útok, upustil jeho skutečné tělo a dostal se z jeho dosahu.
„Doton: Doryuudan!“ jeho klon zaútočil bahenními střelami, když se s ním dostal dostatečně vysoko. Vyhýbal se dostatečně dobře, všechny střely jej minuly a nezískal jediné škrábnutí, „Tady máš ty držko!“přesunul se těsně před něj a silnou ranou jej shodil ze skály.
„Chcípni,“ zašeptal mu do ucha Konohamaru, když jej nabodl na svoji katanu a následně s ním mrštil o zem. Odpotácel se dál a zrušil svůj klon. Silně oddechoval a pomalu si sedal k zemi. Přitiskl si ruku k rameni, odkud mu trčel nově vražený kunai.
„Heh, kšo, tak to by bylo,“ zakončil tuhle zběsilou honičku a zprudka oddechoval, zatímco se snažil ignorovat šílenou bolest v břiše a rameni.
***
Kua! Když už neuhne, tak vysaje moji nashromážděnou čakry a odhodí mě pryč! Parchant! Sakura již valnou chvíli bojovala se svým protivníkem, který pro ni byl jeden z nejhorších. Množství zásahů se na každé straně nijak nelišil, ale množství čakry u Haruno nebezpečně kleslo.
„Katon: Karyuu-Endan!“ opět zaútočil ohnivou střelou a Sakura jej zablokovala úderem do půdy, čímž vytvořila zemní štít.
„Katon: Gouryuuka no jutsu!“ ohnivý drak se snesl z oblohy a zasáhl místo, kde před vteřinou stál Harunin protivník.
Kdo? Zahleděla se směrem, odkud ohnivý útok přišel a při zahlédnutí sharinganu a havraních vlasů se jí rozšířily zorničky.
„Sasuke?“ pevně zaostřila, aby si nedělala zbytečné naděje, ale pouze se utvrdila ve skutečnosti.
„Rád tě vidím, Sakuro,“ usmál se na ni cizím, leč hřejivým úsměvem a lehce v ní hrklo.
„Kde – kde ses tady vzal… A vůbec! Zase si hraješ na neviňátko, co se chce stát Hokagem, co? Já už ti na to neskočím, zase zdrhneš hned, jak se ti naskytne příležitost a přifrčíš zpátky, jen co je tvá Konoha v trapu! Já tě zadupu do země, ty jeden -!“
„Sa-Sakuro, p-prosím tě, neplaš ano?“ chvilku vstřebával její rychle se z ní sypající nadávky, načaž se po rychle uklidnil, no to samé netipoval na ženu naproti němu, „Předtím jsem odešel, protože jsem měl stále nějaké otevřené rány. Potřeboval jsem čas, abych si všechno vyjasnil, co se mého vztahu vůči Konoze týče. Ano, je pravda, že s prohlášením ‚Já budu Hokage‘ jsem to trochu přehnal, ale stále na tom trvám, proto jsem zpátky a proto už neodejdu, tak -.“
Výbuch kousek od něj přehlušil celý jeho monolog a oba dva byli nuceni odskočit od sebe a dostat se mimo dusivý kouř.
„V tomhle rozhovoru budeme pokračovat, až skončíme s ním, ano?“ pokusil se ji prozatím uklidnit a zaměřit její pohled na jejich nepřítele.
„Fajn, ale nemysli si, že z toho vyjdeš bez zranění.“
Hah, pecka! Ksakru, začíná se ze mě stávat pěkná histerka! Sasuke nechal uvažování o svém chování a spolu s Haruno se rozeběhl proti nepříteli.
Sakura vypustila nálož otrávených jehlic, která vypotřebovala její dosavadní zásoby. Sasuke aktivoval amaterasu, kterým dostal protivníka do úzkých a ten se nestihl vyhnout dvěma šipkám s útoku Haruno. Vytrhl si je a přímo zaútočil na Sakuru, nevšímaje si temného ohně, který se za ním táhl, aby jej pohltil, či Sasukeho, který mohl každou chvílí zaútočit.
Pohlcení útoků mu pro teď bylo k ničemu, nevěděl jistě, jestli by dokázal pohltit tak silný plamen, ale i tahle slabost se mohla využít k jeho prospěchu. S taijutsu se vrhl na růžovlásku, kde započal vyrovnaný boj. V jednu nestřeženou chvíli Sakuřin pohled zabloudil k těm nenávistným očím, které ji přímo vábily do genjutsu. Až příliš snadno se nechala připravit o vlastní vědomí, a i když stále stála na svém bojišti, cítila, že v jejím těle koluje cizí čakra.
V dálce zahlédla svého nepřítele, jak na ni vysílá ohnivou kouli, kterou opět zarazila skalní stěnou. Pokusila se uklidnit a začala se připravovat na uvolnění iluze, když v tom hliněná hradba pukla, obepnula ji temnota a ta postupovala k jejímu tělu. S překvapením se zaškobrtla o vlastní nohu a upadla na zem, odkud viděla, jak se nad ní zvedá obří černý jazyk a nyní se na ni děsivě vrhá. Snažila se uhnout, ale cítila, že se její končetiny nedokážou zvednout. Byla v pasti.
„Kai!“ hrůzný útok se jí rozplynul před očima a nyní spatřila Sasukeho stojícího vedle ní a amaterasu, které se nad ní hrozivě naklánělo.
„Jdi s tím pryč!“ vřískla a oddálila se od jeho útoku, načež se napevno postavila a hledala svého nepřítele.
„Promiň, když ses dostala do genjutsu, využil mého amaterasu, abych na tebe zaútočil,“ vymlouval se a rychle uklidnil černé plameny.
„Už mě to nebaví,“ postěžovala si, prokřupla prsty a zahleděla na postavu, která se objevila před nimi.
„Škoda, byla by z tebe krásná pečínka,“ utrousil nazdařbůh a odfrkl si. Sakura po něm střelila vražedný pohled, po němž nahrnula čakru do svých chodidel, místo dlaní a připravila se. V jednu chvíli stála přímo vedle Sasukeho a v druhou již zarývala svou pěst do břicha protivníka.
S tímhle útokem se zvýší její rychlost, ale sníží se působení jejích ran. S tímhle protivníkem to nebyl problém, když by stejně většinu její čakry vstřebal. Nyní nespatřena mlátila hlava nehlava muže, který se klátil všemi směry a sám měl potíže s čistým viděním. Když si zvykl na její nové pohyby, vytáhl při jedné ráně ze zadní kapsy kunai a vyčkával, když se opět ukáže.
Nečekal dlouho, když za sebou spatřil silnou šmouhu, načež se otočil, popadl její ruku a zabořil jí kunai do těla.
„Musíš se víc snažit holčičko.“
„Pokusím se,“ usmála se, když se místo ní objevil Sasuke s prvotním pláštěm Susanoo, který v tuhle chvíli bránil místo, kam mířil onen kunai a Uchiha nyní mohl plně využít amaterasu, které se útočníkovi zarylo do zad, a nyní byl zachvácen v příšerných bolestech.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se klidně Sakury, která k němu právě došla.
„Ts, já sem si sama všimla, že na mě tím kunaiem útočí. Nemusel sis uždibnout poslední útok, hm,“ nasupila se, ale po chvíli usmála a spolu se přesunuli k dalšímu boji.
***
„Seš docela vytrvalá holčičko,“ provokoval TenTen, když už oba byli skoro na pokraji sil. Za celou dobu se jim zde nashromáždila řada summonů a zbraně všeho druhu se válely takřka všude. Oba dva oddechovali, neboť množství ran na jejich těle se za celou dobu značně zvýšil.
TenTen se zhroutila na koleno levé nohy a pravou rukou si přidržovala ránu na rameni, odkud jí trčel krabí hrot. Ksakru, s tím sem nepočítala. Kšo! Tohle dlouho nevydržím. Cítila, jak se jí motá hlava, čakra v jejím těle se dostala na minimum a její nepřítel má stále potřebnou sílu ji na místě zabít.
Vypudila myšlenky na svůj stav z hlavy a zaměřila pohled na blížícího se býka, jehož kopyta tvořila v zemi hluboké díry o nemalém průměru. Stejně tak postřehla, že její nepřítel odvolal několik svých summonů, čímž na bitevním poli zůstal již jen obří pták, chameleon a její nynější protivník.
Buď už nemá dostatek čakry, stejně jako já, anebo se mě jen snaží uchlácholit falešným bezpečím. Bože, co to melu. Zasmála se, když se opět zrakem přesunula k onomu bezpečí a rychle odskočila, v ruce držíc výbušnou hlavici a kunaie s lany.
Vyděsila ji hlava s nepřirozeně tvarovanými rohy, kdy se k ní hladově skláněla a zarážela svoji zbraň do jejího hrudníku. TenTen vyvřískla bolestí a ještě rychle obmotala nit s kunai kolem onoho rohu, kam přimotala svou poslední zbraň a s dalším nářkem byla odmrštěna ze zakrváceného rohu a již v bezvědomí se její dráha letu zarazila o skalní výběžek.
***
Kakashi přesunul ohnivou kouli do jiné sféry a Tsunade stále vyhledávala svými pěstmi Kakoa, který ji již jednou dokázal zachytit do svého genjutsu, odkud se jakýmsi zázrakem dostala.
Tsunade-sama, čeho se proboha bojíte, že na vás nepůsobí ani tak silná technika…
Již před valnou chvílí si všiml chybějícího oka Tsunadina nepřítele, kde se za dlouhá léta nicoty utvořila černá propast a znechuceně odvrátil pohled.
Jeho pohled nyní spočíval na Uchihovi, který, byť přes svůj hluboký drsný hlas, projevoval známky ženské lstivosti a křivek, kterých si musel jako místní koketník všimnout. Stále se ujišťoval jistotou, že před ním nemůže stát Obito, ani Madara či jiný notoricky známí Uchiha, a tak se nyní přesunul k otázce, která jej musela napadnout okamžitě.
Když to není Obito ani jiný takto mladý Uchiha,tak kdo to je?