manga_preview
Boruto TBV 07

Dědictví I


Kapitola I – Paní vznešeného rodu

Uplynul měsíc a Sasuke se stále nevracel. Danzovi vojáci pročesali okolí, pátrali ve městech, vyptávali se lidí, ale nenarazili na jedinou stopu. Copak ho pohltila země, přemýšlela Sakura, když zírala ven do zimní tmy z oken své komnaty v paláci, a při pohledu na sníh se jí stáhlo hrdlo. Představila si jeho štíhlé tělo zmrzačené a pohozené v příkopu u cesty, jak se na něj pozvolna snáší vločky. Ve dnech sedávala ve své ložnici napjatá, jestli nezaslechne na chodbě jeho hlas. Naruto ji utěšoval, ale Sakura postupně ztrácela naději. Je pryč, opakovala si, když ležela na lůžku a pokoušela se usnout. Danzo tvrdil, že ho někdo musel unést, že není možné, aby sám dokázal v takové zimě zakrýt po sobě všechny stopy.

Před týdnem zavítala do Paláce ohnivého stínu Sasukeho snoubenka. Alespoň to se o nově příchozí tvrdilo mezi dvorními dámami, které si tu novinu předávaly od ucha k uchu. Sakura ji letmo zahlédla v den, kdy přišla. Nezdála se nijak zasažená zprávou o snoubencově zmizení. Její klid Sakuru rozčiloval. Ona pro něj plakala, i když jí nepatřil a nikdy patřit nemohl.

Hyuuga Hinata – tak se ona dáma jmenovala – přišla do paláce provázena vojáky a několika staršími příbuznými, vystrojená tak, jak se na ženu jejího stavu patřilo. Sarutobi jí udělil soukromou audienci. Klevetivé jazýčky dvořanek nelenily a palácem se brzy rozšířily řeči o poměru mezi starým pánem a Hyuugou. „Vždyť jste to samy viděly,“ špitaly si mezi sebou. „Zůstal s ní zamčený v pracovně po celý den! Není možné, aby se mezi nimi něco neodehrálo, jestli víte, co tím myslím!“

Sakura se snažila klepům nevěnovat pozornost. Nebylo vhodné, aby se toho účastnila: nebyla přece odvržená milenka, aby se snížila k něčemu takovému. Musela si opakovat dokola, že Sasuke jí nepatří a nikdy nepatřil. Shledávala to však obtížným; snažit se nevšímat si Hyuugy, ignorovat každé slovo, které o ní padlo, bylo zhola nemožné. Kdykoli se Sakura ocitla v přítomnosti některé z dvořanek, s jakousi zlomyslnou přesností, jako kdyby vycítily její zdráhání se nad tématem, spustily příval jedovatých poznámek o mladé ženě, o níž Sakura nevěděla zhola nic a kterou přes všechnu svou snahu nenáviděla.

Asi týden po svém příchodu si nechala Hinata k sobě přivést Sakuru. Ta, vždy poslušná rozkazům, vzala shamizen a následovala komornou do části paláce, kterou Sarutobi vyhradil hostům. Počkala na chodbě za dveřmi, než ji ohlásí své paní. „Můžete vstoupit,“ oznámila jí po chvíli komorná.

Komnaty vyhrazené mladé paní rodu Hyuuga se nořily v příjemném šeru protkaném plamínky svíček. Sakura kráčela s hlavou pokorně sklopenou. Neslušelo se civět na dámu tak vznešeného rodu.

„Vítejte, paní Haruno,“ ozval se hlas. Sakuru překvapilo, jak neuvěřitelně mladě zní. „Prosím, posaďte se.“ Drobná bílá ruka pokynula na místo před sebou. Dívka se srdcem v krku poslechla. Než začala hrát, odvážila se zvednout zrak. Potřebovala vědět, jak vypadá žena, která bude stát po Sasukeho boku jako jemu rovná, jako jeho manželka a císařovna. Potměšile zadoufala, že bude ošklivá. Pak by jí mohla odpustit a litovat.

„Kdosi mě blízký mi jednou řekl, že ve vaší hudbě doznívají zvuky z rajské zahrady.“ Z šera vystupovala bledost její tváře jako měsíc. Inkoustově černé vlasy držely svázané červené stužky. Světle šedé oči rámovaly husté řasy a rty měla dětské. „Zahrajte mi.“

Jak mohl utéct a nechat ji tu samotnou, napadlo Sakuru, zatímco se její prsty pohybovaly po hmatníku a trsátko vyluzovalo jednotlivé tóny. Jak mohl opustit takovou krásu. Připadala si hloupě.

Hrála píseň o krásách jara, o rozkvetlých stromech a mladé lásce. Zpívala a její hlas se nesl v čistých tónech, jakých člověk dosáhl jen po letech náročného cviku. Sakura zvládala trylky s dokonalou elegancí. Hyuuga z ní nespouštěla oči. Dívku to znervózňovalo, ale píseň dokončila ladně a mistrovsky.

„Vaše pověst je zcela zasloužená,“ řekla Hyuuga a znělo to přívětivě. Sakura skromně pokývla hlavou. Víc by zavánělo nadutostí, jaká se před někým tak vysoce postaveným absolutně zavrhovala.

„Jste ke mně převelice laskavá, má paní.“

„Ocenit objektivně něčí um není laskavost. Již jsem slyšela hrát mnoho hudebníků, samá věhlasná jména, ale vaše umění se mezi jejich tyčí jako hora nad zrníčky písku. Důvěřujte mému soudu.“

„Potom s díky přijímám vaši chválu.“

Hyuuga Hinata vykouzlila líbezný úsměv. Požádala služebnou, aby jim přinesla čaj.

„Byla bych ráda, kdybyste tu ještě chvíli zůstala. Doufám, že vás nezdržuji od vašich jiných závazků.“

„Nikoli, má paní. Jsem vám zcela k službám,“ odvětila Sakura automaticky, třebaže ze všeho nejvíc chtěla vyběhnout ven a do konce života se vyhýbat této jímavé krásce, která měla všechno – nejvznešenější původ, císařství věnem a především Sasukeho. Situace byla o to trapnější pro neodbytný pocit, že si ji nechala Hinata přivést ne kvůli hudbě nýbrž kvůli názorné ukázce, čím Sakura doopravdy je – řadovou dvořankou, co ostatním hraje pro zábavu jako ta nejposlednější gejša. Sakura se zahleděla do bledě šedých očí a hledala za nimi důkaz této krutosti.

Jak jen musela v duchu zuřit! Od malička hýčkaná v luxusu a s armádou služebnictva na povel si nejstarší dcera Hiashiho, prvního z pánů Konohy, nejspíše užívala nezaslouženého privilegia plnými doušky. Vše se kořilo před její vůlí, všichni se jí ukláněli a předcházeli si ji, protože se z ní jednoho dne stane císařovna, císařova nejbližší rádkyně.

A teď se cítila ohrožená. Bezpochyby i k ní dolehly klípky, jaké palácem kolovaly o Haruno a Uchihovi. To muselo zranit její pýchu, bodnout jako trn. Krásná, bohatá a mocná – a její snoubenec raději léhá s dívkou jen o málo urozenější než obyčejná měšťka. Kdyby jí Sasuke ťal políček před celým dvorem, možná by se tato urážka rovnala té první.

Sakura čekala se zatajeným dechem, kdy ji s tím něžným, zasněným úsměvem na rtech a téměř dětským sopránem obviní ze svedení jejího snoubence a dá ji odstranit nějakým dostatečně odstrašujícím způsobem, aby odradila všechny ostatní, které se kdy zahleděly do krásné tváře posledního Uchihy.

Snažila se potlačit třes rukou svírajících šálek z drahého porcelánu. Hyuuga poklidně upíjela ze svého čaje. Služebná rozhrnula těžké závěsy a místnost se zalila ostrým zimním světlem. V šeru připomínala Hyuuga vílí přízrak. Ve světle to byla jen hezká dívka s trochu špičatým nosem. Sakura vydechla. Jako kdyby s šerem odešla i větší část jejího strachu. Pokud ji Hinata z čehokoli nařkne, ubrání se, rozhodla se pevně.

„Nech nás tu o samotě, Keiko. Tenten, ty tu zůstaň.“

Komorná se klidila ven. Ke dveřím se postavila vysoká dívka v mužských šatech s meči zavěšenými za pasem. V Sakuře zatrnulo.

„Má paní?“

Jako mávnutím proutku zmizel úsměv z půvabné tváře Hyuugy Hinaty. Šlechtična položila šálek na tác a zabodla se očima do Sakury.

„Bylo mi řečeno, že jste hovořila jako poslední s panem Uchihou.“

Sakura váhavě přikývla. Tenten se zatím nepohnula z místa.

„Kdy to bylo?“

„V-večer předtím než zmizel. Ráno se neobjevil u snídaně.“

„Co říkal?“

„Mluvili jsme o počasí.“ Kdyby byla Sakura na Hinatině místě, nevěřila by si ani slovo. Ale Sakura nelhala, Sasuke skutečně prohodil jen pár slov o sychravých deštích a blížícím se sněhu, než se odebral do své ložnice a nechal Sakuru ve zmuchlané posteli malátnou a zahanbenou. Sasuke toho nikdy moc nenamluvil.

„Sakuro,“ oslovila ji Hyuuga osobním jménem a dívku polil studený plot. Přestala být paní Haruno, svlékla ji z poslední dvorské cti, které užívala. Sakuro se říkalo nejbližší přítelkyni anebo služce tak bezvýznamné, že se mohlo zapomenout na zdvořilost. A Hyuuga stála příliš vysoko, než aby ji, Sakuru, považovala za kamarádku. „Žádám vás, abyste přede mnou nic netajila. Je mi lhostejné, co jste prováděla se Sasukem. Pokud mi lžete kvůli obavě z mé msty, ujišťuji vás, že jste ta poslední, komu bych se mstila za jeho... záletnost.“ Zvedla šálek ke rtům s nonšalancí, jako kdyby ji teď prakticky nenazvala prostitutkou. Upila. „Pomsta je mi cizí. Ale cítím se povinna potrestat lháře. Obzvláště v případě zmizení dědice trůnu.“

„Ale on mi skutečně neřekl nic jiného, než že nejspíš brzy napadne spousta sněhu! A pak šel pryč!“ vyhrkla Sakura. „Prosím, odpusťte mi mou troufalost. Nelžu vám, nikdy bych si to nedovolila!“

„Řekl to přesně takto? Slovo od slova?“

„No... Ano, má paní.“

„Co přitom dělal?“ Podle Sakuřina zhrozeného výrazu se nejspíš dovtípila. Hyuuga jen odevzdaně přikývla.

„Věděla jsem to... Neznepokojujte se. Dala jsem vám své slovo, že se vám nebudu mstít. Můžete jít. Pokud budu ještě někdy potřebovat vaše služby, dám vám vědět.“

„Jste milosrdná, má paní,“ zamumlala Sakura a vysekla nejhlubší možnou úklonu. Ven vyšla tak rychle, jak jen bylo ještě zdvořilé.

Když dorazila do svých komnat – ve srovnání s jejími byly až směšně holé – padla s pláčem na futon. Hyuuga se vyžívala v jejím ponížení. Přes všechno ujišťování o nemstění se to setkání neznamenalo nic jiného než výhrůžku.

Sakura si v duchu slíbila, že něco tak hnusného už nikdy zažít nesmí.

. . .

„Ta holka se málem počůrala hrůzou.“

„To není hezké, Tenten,“ řekla unaveně Hinata. Protřela si víčka. „Zapomněla si tu shamizen... Byla jsem na ni příliš tvrdá?“

„Opravdu chcete slyšet můj názor?“

„Proč bych se jinak ptala?“

„Podle mého jste ji měla hnát bičem přes nádvoří jako děvku.“

„Co bych tím vyřešila?“

„Přestala by lézt do postele vašemu snoubenci? Odradila byste ostatní milenky?“

„A nechala si Sasukeho celého pro sebe. Jak lákavá představa. Co si s ním počnu pak?“

„Je to váš budoucí manžel. Vaše pověst je svázána s jeho pověstí. Jestli děvkaří-“

„Jestli zneužívá toho, že je krásný, mladý a v takovém postavení, že ženy, za kterými jde, ani nesmí odmítnout, potom bych měla hnát bičem jeho a ne je.“

„Nepředstavovala bych si je jako upejpavé cudné chudinky, které musí velký zlý Uchiha neúprosně svádět. Vždyť se mu prakticky vrhají k nohám.“

„A on se tak určitě brání.“ Hinata potřásla hlavou. „Pořád je to jeho vina. Jeho povinnost vůči mě, kterou neplní.“

„Když je tak mizerný snoubenec, proč se ho tak mermomocí snažíte najít sama?“ Tenten zabrala místo, kde ještě před chvílí seděla Sakura. „Snažím se pochopit, proč nakládáte takové úsilí pro někoho, koho považujete za děvkaře. Promiňte mi ten výraz. Rozhodně by vám bylo líp bez něj.“

„Sasuke sice oplývá chybami jako moře rybami, ale známe se od kolébky. Možná ho nemiluji jako manžela, ale cítím k němu stejnou náklonnost jako k Nejimu či k Hanabi. Navíc... jestli ho nenajdu já, vydá se ho hledat Naruto... A ten by se za ním hnal za obzor a ještě dál. Nechal by se zabít, kdyby to znamenalo, že se Sasuke vrátí živý.“

„Naruto? Ten Namikazeho bastard?“

Hinata po ní šlehla rozzlobeným pohledem.

„Ano. Ten.“

„Nechápu, co na něm vidíte.“

„Vidím na něm všechno, co nevidím na Sasukem.“

„Pozor na to, co říkáte. Taková slova vás jednoho dne můžou stát hlavu.“

„Ale zatím ne.“

Do místnosti tiše vklouzl Ko. Hinatě věnoval mělkou úklonu, jaká byla vymezena pro blízké příbuzné.

„Stihl jste to, Ko?“

„Zdržela jste ji dostatečně dlouho,“ přikývl muž. „Prohledal jsem každou píď. Nedostala žádné dopisy, žádné dárky s věnováním, insigniemi, nic.“

„Takže nejspíš nelhala,“ přemýšlela nahlas Hinata. „Je jen kamarádka, ne důvěrnice... Nic jí nenaznačil... Jenom se spletl, řekl to nahlas a ona ho nepochopila.“

„Co máte na mysli?“ nechápala Tenten.

„Sasuke skoro nemluví. A když už se obtěžuje něco říct, pak je to něco důležitého a ne něco tak banálního jako počasí.“ Hinata usrkla z vychladlého čaje. „Ale pokud člověk plánuje útěk uprostřed zimy, stává se počasí důležitějším tématem.“

„Danzo tvrdil, že se jedná o únos,“ namítl Ko.

„I to je možné. Ale znám Sasukeho.“ Hinata vstala, přešla k oknu. Protáhla se. „Předtím se vždycky jen sebral a šel. Bez zásob, bez ničeho. Vzal si jenom meč.“

„Ale tentokrát nic nechybí. Dokonce ani jeho zbraň.“

„Třeba si věci přichystal předem?“

„Proč se tak držíte představy, že Sasuke odešel dobrovolně? Proboha, za jakým důvodem by šel pryč?“

Na tuto otázku neměla Hinata odpověď. V Koově hladké tváři se zračila účast. Hinata zírala z okna. Minuty ubíhaly. Když konečně promluvila, Tenten by byla stokrát raději, kdyby se rozhodla nechat si své myšlenky pro sebe.

„Pokud Sasuke odešel dobrovolně, pokud svůj odchod alespoň plánoval, pak tu zůstává byť malá naděje, že je naživu. Pokud jej ale někdo unesl, potom vzhledem k absenci jakýchkoli zpráv či žádostí o výkupné vše naznačuje jeho smrt.“ Odtrhla zrak od zasněžené krajiny. „Sasuke stojí jako druhý v pořadníku na trůn a mezi jeho nárokem a nárokem ostatních zeje obrovská mezera. Jestli jej však někdo odstranil-“

„Stáváte se terčem útoků vy.“

„Kdybych byla mužem, Tenten, pak by o můj život usilovali.“ Hinata zkřivila rty v neveselém úsměvu. „Ale jsem žena a strýc mi přislíbil celou říši jako věno. Muži se mezi sebou povraždí, aby mohli mít tu... čest pojmout mě za manželku. A s každým padlým mužem padne jedna zem.“

Obrátila se nazpět k oknu.

„Ctihodný císař nemá jak utišit situaci. I kdyby jej nesužovala ta choroba, zákony mu svazují ruce. Celý jeho dvůr využije Sasukeho nepřítomnosti. Už teď se každý z nich chystá urvat pro sebe co největší podíl. Měsíc dva a nastane chaos.“

„Ta Uchihova procházka se všem pěkně vymstí, co?“

„Bezpochyby.“

„Až se vrátí, dejte mu to sežrat, má paní.“

„Jestli se vrátí.“

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Út, 2020-04-14 22:08 | Ninja už: 2658 dní, Příspěvků: 2989 | Autor je: Gaarova tykev

Sasuke je zmiznutý a na scénu nastupuje naša Hinatka v roli, ktorá jej právom patrí, pretože je vznešená dáma od kosti, rodom, výchovou a najmä povahou. Wow, tak tohle je vážně krutě hustý!! Čo môže Sakura vedieť o jej prežívaní, nemusí ísť každý s bubnom na zajace. A klebety sú na dvoroch zdroj života. Však sa asi dozvieme, o čom tak dlho so Saturobim debatovali. Tak Haruno je mimoriadna hráčka na šamizen a speváčka. Jasné, že Hin sa musela s ňou stretnúť. Ooo, Tenten má špeciálnu rolu, pre ňu ako ušitú. Hin presne vie, čo sa má Sakury pýtať a ako. Čo sa môže niekomu zdať nepodstatné, môže byť práve to najdôležitejšie a obzvlášť počasie, keď sa niekto chystá zdrhnúť bez stopy. Pekne Hin: „Pomsta je mi cizí. Ale cítím se povinna potrestat lháře. Obzvláště v případě zmizení dědice trůnu.“ Kakashi YES Skvelý je rozhovoru Hinaty s Tenten o Sasukeho móresoch. Súhlasím s Hin, aj keď tiež má maslo na hlave - Naruta. Tiež sa mi páči úvaha po výsledku pátrania Koa, že Sakura: „Je jen kamarádka, ne důvěrnice... Nic jí nenaznačil... Jenom se spletl, řekl to nahlas a ona ho nepochopila.“ Ona ho nikdy nechápala ani teraz Takový trapas... No, situácia je zložitá, boj o moc je neúprosný. Uvidíme, čo sa zomelie, v hre sú ostrieľaní hráči. Perfektné čítanie Ino ti gratuluje!

Obrázek uživatele Aife
Vložil Aife, St, 2020-04-15 13:57 | Ninja už: 5426 dní, Příspěvků: 369 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Canon!Hinata má ten problém, že je na boj fakt levá. Bejt diplomat, bude se cítit jistější v kramflecích a Hiashi would calm his tits.
Hinata - Sasuke - Naruto trojúhelník je komedie. Sasan je sebestředný, ale neumí dát najevo náklonost jinak, než že si uzurpuje pozornost. Hinatě tím leze na nervy, ale je to prostě někdo, s kým vyrůstala. Má ho ráda, ale ne tím způsobem, jakým by měla. Naruto si nedělal nikdy iluze, že by něco mezi ním a dědičkou mohlo kdy něco být a zabouchl se do Sakury. Sakura pro změnu podlehla Sasukeho nevysvětlitelnému šarmu (Hinata fakt nechápe, jak to ten asociál dělá).
Důvod, proč si Hinata hlídá teritorium, je nasranost. Tak Sasuke si může dělat kakabuse, ale ona mu má tolerovat, že si z ní dělá blázny? Oba jsou tenhle moment poměrně pokrytci:D

Obrázek uživatele mestekova
Vložil mestekova, Po, 2013-09-09 19:24 | Ninja už: 5305 dní, Příspěvků: 1299 | Autor je: Pěstitel rýže

Veľmi pekne. Príbeh vyzerá byť veľmi zaujímavý. Máš jedinečný štýl písania a tvoje poviedky si vždy rada prečítam.
Obdobie v ktorom to píšeš sa ti podarilo detailne opísať, a skutočne ho svojimi očami a v mysli vidím. Som zvedavá, ako to bude ďalej, ako nám odhalíš neočakávané veci Smiling len tak ďalej. Teším sa na nový diel.

FF série - pre milovníkov Sasukeho a Gaary :)

FC PRE SABAKU NO TANARIS: http://147.32.8.168/?q=node/107525#new