Romantika
Nevadilo jí, že nemá kde spát. Bylo jí to jedno. Odběhla k tomu stromu, kde sedávala. Zde přespí, a zítra…se vrátí k tomu Orochimarovi. Věděla, co si o něm myslela a také, že byla ráda jeho služebnicí. Ale nějak to teď cítila jinak…
…věděla, že za to může někdo, kdo ji vyměnil za neznámou černovlásku. Ale měla ho pořád ráda.
Smutné na návratu její paměti bylo jen to, že si nepamatovala, kdo jí tenkrát tak zranil, že málem zemřela.
,,To ti nedovolím, je to náš Jinchuuriki."
,,To se ještě uvidí! Kabuto běžte! Já tu zůstanu s Uchihou!" A olízl své slizké rty.
Kabuto se rozeběhl, ale někdo ho zastavil.
,,Tsunade-sama oni útočí!" Zakřičel strážný na hradbě.
,,Toho jsem si už taky všimla! Jsou to shinobi ze zvučné. Pusťte se do nich! A snažte se je co nejrychleji vyřídit! Byl by průser kdyby se zapojili i Akatsuki s Orochimarem."
,,Hai!" Ozvalo se sborově.
„No asi jo.“ Pokrčil rameny Itachi. Reina to pobaveně sledovala ode dveří.
„O čem pak to tu debatujete?“ podivila se naoko Reina.
„No..ehm..“zakoktal se Itachi. Tomu se Hidan začal smát. Reina k nim přišla a naoko naštvaně se podívala na Hidana.
„Ty se nesměj.“ Ušklíbla se na něj.
Den ubíhal celkem pomalu a členům to nevadilo. Dnes jim Leader oznámil, že tento týden, už žádné mise nebudou. Potom si Itachi vzal všechny stranou, kromě Reiny, která se byla projít.
„Jak jistě víte, Reina měla narozeniny…“ Oznámil jim.
Večer se přiblížil rychlostí blesku a na malé okýnko v Shinomoriině pokoji zaklepal Asuta. Shino nedočkavě otevřela vpila se do jeho rtů. Opojivý a sladký polibek ji navodil pocit bezpečí. V nekonečně dlouhém polibku vešel oknem Asuta do pokoje a pár se přesunul k posteli.
,,Tohle bychom neměli dělat.“ Zašeptala Shino snažíc ovládat sama sebe, ale jediné na co se zmohla bylo zabránění sexu.
„Musíš jít s námi!“
„Ne!“
„No tak… pojď už!“
„Ne!“
„Hachi!! Pojď! Nic to není!“
„Ne!“
Tsunade si naštvaně promnula spánky a znovu se podívala na Hachi.
„Neboj se! Nic to není! Prostě tam půjdeš, lehneš si, já se kouknu jak jsi na tom a můžeš jít zase za Gaarou ano?“
„Ne! Hachi Gaara!“ zavrtěla dívka hlavou a schovala se za Gaarova záda.
„Gaaro?!“
„Gaara?“
Vyhrkli obě najednou a koukali na osloveného jako na spasitele.
Ráno se Reina probudila u Deidary. Nevěděla jak se tam ocitla, ale tohle teď nebyl její hlavní problém. Hlava jí bolela, že skoro ani chodit nemohla.
2 - Narutův neznámý soupeř
V minulém díle se konečně Naruto vrátil do Konohy a bude bojovat s někým neznámým. Tušíte kdo to bude? Ne? Tak se nechte překvapit.
Druhý den….
Je asi pět hodin ráno a Naruto je už vzhůru jako obvykle.
„Dám si ještě chvilku trénink na cvičišti číslo sedm,“ najedl se a šel trénovat. Když tak šel, najednou uviděl někoho v dáli, jak se k němu blíží. Naruto strnul a nemohl se pohnout a ta osoba byla stále blíž a blíž, až se zastavila před Narutem.
Naruto si užíval sprchu, musel ze sebe smýt všechen pot. Cítil se teď spokojeně, nikdo ho nenapadlo ji svázat, ale závěr byl jednoznační, bez pout to nepůjde. Stále ještě spala, raději ji ještě nerozvazoval, mohla by utéct. Sice spala, ale vše mohla jen hrát. Jistota je jistota.
„Hmm.. dneska se ti to povedlo až na to, ŽE VÍ KDO TO VŠE UDĚLAL.‘‘ Zaburácela liška, vše je teď v pytli. Naruto se tak polekal až spadl na zem.
Další dny proběhly bez změny, Sakura začala být smutnější, což se odrazilo i na náladě ostatních. Stále myslela na svoje dcerku.
Jak se má, jak se ji daří? Noci nespala, dny proplakala. Cítila se strašně, proč jen se to stalo zrozena ji, proč jen nezůstali tenkrát ve vesnici měli by klid. Byli by spolu.
„Co ti je?‘‘ Ptal se jí, když se ukládali ke spánku. Nálada ji klesla hluboko pod bod mrazu, vždycky se k němu před spaním zatulila, ale dnes nic, ignorovala ho.
,,Jsi nádherná, chtěl bych se s tebou teď a tady milovat. S nikým jiným bych si to neuměl představit, ale s tebou je to jiné. Tak vášnivé, objevuji věci, které jsem ještě neobjevil. Z těch krátkých okamžiků, poznám vše, co máš ráda a naopak. Celá ses mi oddala celou svou duší a tělem.
,,Jak si to dokázala?“ Ptám se pořád. Jak mě jen mohla takhle polapit, jak mě mohla tak rychle uvěznit a hlavně jak mi mohla tak rychle otevřít oči, abych viděl její krásu.
V jeskyni nás přivítal dost divnej zrzavej chlápek s piercingama snad i na sedací části těla. Pak mi došlo, že to nejspíš bude Pein.
"Takže tu jí máme, krasotinku."
"Neříkej mi krasotinko, obludo!" ohradila jsem se.
"Správně Caro, jen tak dál, jen tak dál." pochvaloval si Gobi.
"Hidane, zavři jí. Budeš jí hlídat, dokud nezačneme s vyjímáním." naštval se Pein.
"Proč já?! Já ji sem přived, ať si jí hlídá někdo jinej!"
"Dobře, na stráži se budete střídat. Ale první jdeš ty!"
Škoda, že jsme nestihli udělat okopy, bylo by to stylovější a lépe by se do nich trefovalo.
První nepřátelé dorazili k hradbě. A...
… zastavili se. Neurovnaná stěna pouličních rváčů stála a zjevně vyčkávala, zbraně v pohotovosti.
Máme problém. Alespoň jeden z nich je ninja, tipoval bych toho vzadu. Tihle šašci na něco čekají a neútočí. To znamená, že buď chtějí vyjednávat, což není pravděpodobné, nebo vyčkávají, až jejich shinobi prorazí palisádu. Chytré. Vědí, že polovinu z nich bychom dostali ještě na hradbách.
„Auuummm.‘‘ Protáhl se Naruto, malá ho ale svým tělíčkem tak zalehla, aby se nemohl zvednout. Za ty tři roky co jí má u sebe, spala jen sním v posteli. Občas ji chyběli rodiče, ale pomalu si začala zvykat. Narutovi avšak nikdy neřekla „Tati‘‘ a upřímně byl rád. Sám by nejraději šel Sasuke a Sakuru hledat, ale mála na něj byla závislá, k nikomu jinému nešla. Alespoň se mu venku neztrácela.
Sakura se znovu ukládala k spánku, i Sasuke udivilo, že nemá žádné protesty. Možná si konečně uvědomila, že to jsou jen sny. Ale nebylo tomu tak. Sakura vzala vážně poslední Narutova slovo „dávej pozor kam šlápneš,‘‘ možná se tentokrát stane něco zajímavého. Zabalila se tedy do peřiny, ještě než usnula dala Sasukemu pusu na tvář, a pak se jen utápěla v temnotě.
[font=Book antiqua]
Provinění
„Co vy tam?!“křikne zavalitý muž ve stejné kukle, jakou měla na sobě Hanabi.
„E-e,“zajíkla se Hanabi.
„Zatkla si mne,“šeptl rychle Ushira, dřív, než k nim ninja došel.
„E-e, našla jsem ho, jak se potlouká ehm, blízko?“znejistila.
Muž se zatvářil nepřístupně, majíc podezření. Nicméně je pak pustil dále do pevnosti.
„To bylo o fous,“konstatovala tiše Hanabi, jakmile se dostali do útrob onoho vosího hnízda.
Tým z Konohy byl už den cesty od posledního města, a všichni mysleli na to samé:
„Dva týdny do dalšího města…“
„Je to větší nuda, než jsem si myslel.“
„Krajina je všude tak zatraceně stejná!“
„Tohle budou dva nejhorší týdny mýho života.“
„To vedro Shinovi do čtrnácti dnů usmaží všechny brouky v těle…“
„Bzzz…“
„Moji brouci se už vrátili,“ poznamenal do ticha Shino.
Naruta brzo ráno probouzí první sluneční paprsky. Chce se protáhnout, ale všimne si, že na něm pořád leží Hin. Za noc se dostaly do tak pevného sevření, že se nemůže ani pohnout, aby jí nevzbudil. Tak jenom leží a dívá se jak si na jejím těle pohrávají sluneční paprsky. Takto jí pozoruje dalších deset minut. Když v tom dostane zprávu od jednoho hlídkujícího klona.
„Asi den cesty odtud se objevilo patnáct zvučných schinobi. Míří vaším směrem.“
„Tak jdeme na to!“ začal to Naruto. Okolo jednoocasích se objevila žlutá chakra, okolo pětiocasích modrobílá a okolo devítiocasích rudá.
„Útok!“ zařval Naruto a všichni se rozběhli vstříc nepříteli. Patejl zahodil kulomet a vytáhl dva samopaly MP5 a začal to řešit po svém. Sasuke taky nechtěl zůstat pozadu a aktivoval třetí úroveň prokleté pečetě. Tvarově připomínal draka.
Naruto měl právě tři ocasy a deptal armádu co to dalo. Rval ninji na kusy svými drápy a přesekával ocasy.
[font=Times New Roman]Poklidná noc. Tedy spíš večer. Slunce dávno zapadlo a celá vesnice se uchylovala dávno ke svým domovům. Stejně tak jako vysoký mladý muž ke svému domu, kde na něj již dávno čekala voňavá večeře a milovaná manželka, mělo to však malý háček…
…kunai se zapíchl do stolu. Vylekaný náhlou ranou radši zaujal obranou pozici a čekal na útok.
„Tak dost!“ zakřičela žena na druhé straně stolu a stěží se uklidňovala.
Rukojeť kunaie stále svírala v dlani a probodávala svého manžela pohledem.
