Romantika

„Jaká je dnes ta obloha krásná a ty hvězdy jak krásně září.“
řekla Hinata, zadívala se na oblohu a pak se na Naruta začala zasněně dívat.
„Teď je moje chvíle musím mu to říct, ano udělám to teď,“ říkala si Hinata v mysli.
Naruto se otočil a všimnul si že Hinata je od něj pár centimetrů, dívala se na něj tak zasněně.
„Hin máš tak nádherné oči, jako kdyby si v nich mněla ty nejzářivější hvězdy na obloze.
K tomu máš nádherně stříbrnou pleť v tom svitu měsíce na které máš malinký růměnec.“

Tak ma asi kopol prúd a rozhodla som sa to len tak rýchlo neukončiť.... Neviem, či som urobila dobre.. Ale, to radšej posúďte sami.

KMNP...007= Pečate a Problémy

Väzenie v Akatsuki

-Akú pečať?!- vybehla naňho naštvane.
Toto sa jej prestávalo páčiť. Prestávala mať situáciu v rukách, pod kontrolou a to ju dosť znervózňovalo.

Zahalená do tmy postávala na vrcholku skály, kam se na upomínku vytesávaly hlavy nejmocnějších ninjů její rodné Konohy. Dívala se dolů na potemnělé domy ve vesnici, která už dávno spala hlubokým spánkem a přemýšlela. Tolik si přála, aby se vrátil ...
Chladný vítr si líně pohrával s jejími dlouhými vlasy. Skřížila si ruce na hrudi, aby zahnala nepříjemnou zimu. Zavřela oči a zhluboka se nadýchla.
Jediné, co jí dělalo společnost v temnotě byl měsíc a hvězdy. Vzhlédla a zadívala se do temné prázdnoty nad ní.

K ránu se úkrytem ozval Peinův křik. Ten vzbudil i Reinu. Unaveně se zvedla z postele, upravila se a vyrazila za Peinem. Otevřela dveře do jídelny, kde očekávala strůjce křiku, Peina.
„Nemohlo by to být trochu tišeji?“ zamumlala rozespale.
„Nemohlo…A ty Deidaro! Ještě jednou najdu ten tvůj jíl někde po úkrytu a slibuji ti, že tě zabiju.“
Zavrčel na něj vražedně Pein. Deidara se tvářil provinile a poslušně kýval hlavou. Reina padla na gauč a pomalu zase usínala. Itachi značně nevyspalí si přisedl k Reině a položil hlavu na stůl.

Konečne som sa vrátila ku svojmu prvému "dieťatku", no a dosť ma prekvapilo, že som ho tu nedala (viete, starecká skleróza nepustí)
Ospravedlňujem sa za meškanie (asi ani nemám komu, česť a vďaka výnimkám )
Dúfam, že to aspoň postačí, keďže som sa rozhodla to ukončiť o dva dieliky veeeľkým...(ach bože, ten spoiler je sv*ňa) Tak, venované ako sa patrí, kushinka-hime(lu-senpai) a kyuubi_42 , prechádzam po dlhom keci k príbehu(toto je dlhšie ako príbeh samotný)

KMNP...006 Tajomstvá a Prekvapenia

Začneme klasicky:

Na obloze sotva vysvitlo slunce a tři postavy stály u hlavní brány. Dobíhala jsem výjimečně jako poslední. Dokonce i Kakashi-sensei byl na místě. Udýchaně jsem doběhla k nim a opřela se o kolena.
„Jdu pozdě,sorry,“omlouvala jsem se víceméně senseiovi.
„No, kdybych to měl shrnout, jdeš vážně pozdě, ale jelikož naše mise byla odložena, tak není za co se omlouvat,“ řekl.
„Odložena?“pozvedla jsem obočí a otočila se na ostatní, kteří jen přikývli.

„Bože.. cože,‘‘ vydechl Sasuke a dál vyjeveně hleděl na svůj odraz v zrcadle. Dlouhé růžové vlasy - ty určitě nebyly jeho, nemluvě i o dalších věcech, ono to totiž nekončilo vlasy, ono to pokračovalo níž: ramena, prsa a kdo ví, kde to končí.
„Hmmm… ani s ní nemusím na to rande,‘‘ pomyslel si a postavil se jako modelka. Napadlo ho, co se třeba kouknout i POD.
„Kdo by řekl, že pod tím červených ohozem schovává něco takového.‘‘

Aniž bych to věděla cukala jsem sebou ve spaní. Ten se nebyl zas tak strašný, jen jsem měla pocit, že se stane něco zlého. I pohled na moji dceru jak se oddává tomu chlapovi mě děsil. Vzteky jsem byla bez sebe, pěstí jsem bouchla do těch dveří za kterými se skrývaly. Při mém překvapení, ruka mě ohromně zabolela. Chytla jsem ji a posadila jsem se do rohy té dlouhé chodby. Chtělo se mi plakat, ne však z bolesti mé ruku a bolesti srdce. Jen jsem přemýšlela, zda má cenu ji hledat. Očitě si mě nepamatuji úplně ji zatemnil mozek.

„ V ohnivom pľašti?" pozrel na seba Naruto a cely zbledol.
Sakura sa len postavila a povedala áno hneď som tam. Chcela sa rozlúčiť s Narutom ale ten tam už nebol.
„ Zase to teleportacny jutsu.“ povedala si sama pre seba a vybrala sa smerom k Tsunade.
Keď tu zrazu : „ Eeee haloo madam prosím zaplaťte účet!! „
„ Naruto!!!!!!!!“
Jej krik sa ozýval po celej konohe.

Neovládla jsem se a pustila ruku dolů. Co to sakra bylo? Já...já umím ovládat vítr? Nechápavě jsem se koukla na své ruce, na Kakasiho a zase zpět.
„ Au..Sakuro..Prosím, nic mi už nedělej..Au.“ řekl Kakashi a pomalu, s viditelnou bolestí, se zvedal ze země.
„ Heh..Já jsem nic nedělala..Nevím jak se to stalo, ale já ne.. “
„ Sakuro, tos byla ty. Nějak jsi aktivovala Kekkei genkai a..au..odfoukla mě.“ To už jsem nemohla poslouchat.
Přece neumím ovládat vítr. Jako neumím jutsu co používá jen Vyvolená? Takže jsem to byla já.

Vodu… vodu…prosím vodu,‘‘ fňukal Naruto, když se vraceli z mise. Nebyl jediný, kdo tu nutně potřeboval uhasit. Sice to byla jen mise typu D, ale dala jim pěkně zabrat. Teplota se totiž vyšplhala tak vysoko, že by se mohly na kapotě auta smažit vajíčka. Jediné přání, jaké měli, bylo studená koupel a postýlka doma.

Uběhly tři dny od souboje se Sakurou. Célé ty tři dny jsem se svému týmu snažila co nejvíce vyhýbat.
Bylo slunečné dopoledne a slunce mě donutilo jít se aspoň projít. Při té příležitosti si zajít na nákup. Na tržnici bylo poměrně dost lidí. Nakoupila jsem si jablka a různé druhy ovoce a zamířila dál.
Přede mnou se oběvilo něco velkého, bílého a chlupatého. Vytřeštila jsem oči. Vždyť je to…pes! Obrovský huňatý pes.

Temnou místností osvícenou jen několika málo svíčka se míhal stín. Mířil někam do neznáma, na každém kroku se ujistila, jestli ji nikdo nesleduje. Světla pomalu zhasínala. Ta malá dívenka byla strachy bez sebe. Tiskla se k jedné zdi a rozplakala se. Celá zakrvácená a nahá, bloudící už touhle chodbou snad už několik dní. Východ však nelézt nemůže.

Bar u Zlomené katany byl na první pohled jen jeden z mnoha barů ve městě. Zdánlivě se ničím neodlišoval, ale pro lidi, kteří do něj chodili, byl speciální. Majitel byl starý voják, samuraj, o kterém se povídalo, že prý když si vydělal dost peněz, zlomil katanu a koupil si bar. Kdo znal majitele, musel uznat, že právě tento veselý chlapík je tím důvodem, co dělá bar jedinečným. Nikdy nešidil zákazníky a měl slušné ceny. Vždycky si našel trošku času, aby se zeptal, jak se daří nemocné dceři nebo jestli ses už udobřil s manželkou.

„Stačí jedno škrábnutí a oheň se dostane dovnitř. To nebude tak těžké.“
„Stačí jedno škrábnutí a jed se dostane dovnitř. To nebude tak těžké.“
Rhonoki a Sasori si navzájem mlčky hleděli do očí. Nahlas nic neřekly, ale v duchu se jim však míhali spousty myšlenek. Vzpomínky, úvahy jak zasáhnout toho druhého…
„Používá větrné a ohnivé techniky,“ uvažoval Sasori, „smrtící kombinace. Zvlášť pro někoho, kdo využívá loutky. Nemohli mi vybrat horšího soupeře.“

„Chiyo-baasama.“

Ahojky, čtenáři,
rozhodla jsem se zveřejnit svou další povídku. Bude to spíš o lásce než o boji a bude to mírně zamotané... řekněme, že něco jsem čerpala ze skutečnosti, a proto je to celkem zmatené (stejně jako tenhle nadpis XD).
Užijte si to a piště spoustu komentářů, ať mám důvod pokračovat!
Vaše Antisha Uchiha

1.kapitola – Maya a tým 7

„Dítě?“ vykulila na ní oči Reina.
„A proč ne. Jsi náladová, není ti pořád dobře.“ Usmála se Konan.
„Konan? Nepřeskočilo ti náhodou? Jen mi prostě není dobře, to je všechno.“ Zašklebila se Reina.
„Aby ses potom nedivila. Jestli budu mít pravdu, tak mi to potom řekni.“ Zasmála se Konan a sedla si ke stolu. Nalila si kafe a když si ho Reina chtěla nalít vzala jí hrnek a zakroutila hlavou.
„Konan!Nechtěj mě naštvat!“ zaškaredila se Re.

,,Crr! Kdo to může být?“ Pomyslím si a vykloním se z okna, abych se podívala, kdo se ke mně dobývá. Spatřila jsem Sasukeho a hned jsem běžela ke dveřím, abych mu mohla co nejrychleji skočit do náruče. Když jsem ale otevřela, uviděla jsem jeho výraz ve tváři a došlo mi, že se něco asi stalo…
,,Ahoj Sasuke, co se stalo, vypadáš vyděšeně a smutně..?!“ Vyslovila jsem a vtáhla ho k sobě do pokoje.
,,Tak spusť, co se stalo?“

Týden uplynul jako voda a ostatní si na Tobiho zvykli. Mise znovu začali a tak nebyl čas na zábavu. Itachi byl právě na misi, která má podle předpokladu trvat dva týdny. Reina se poslední dobou nudila. Itachi byl věčně pryč, jako by se Pein bál je nechat spolu a to se Reině zrovna dvakrát nelíbilo a proto se rozhodla zajít za Peinem.
„Neruším?“ vešla do místnosti Reina. Pein tam byl sám a probíral se nějakými listinami.
„Ne..Nerušíš.“ usmál se na ní.Reina přišla blíž ke stolu a posadila se na židli.