Romantika

„ŠŠŠŠ…… neplač.‘‘ Snažil se malou uklidnit, stále vřeštěla a kopala nožičkama. Pomalu mu to začalo lézt na nervy, litoval toho, že šel kolem, mohl mít klid. Pak kromě pláče se z jeho bříška ozvalo kručení.
„Hmmm.. ty máš hlad.‘‘ Zašišlal a pohladil ji po tvářičce. Další otázka byla, co takové děti jí. Na tohle nebude stačit sám, snad mu Kakashi pomůže. Zabalil malou do peřinky a vyrazil k jeho domu. Malá stále vřeštěla, lidé se za ním začali otáčet a šuškat si. Nezabýval se tím, stejně není jeho.

Pomalu si začala prohlížet pokoj byl trochu jiný než ten druhý, jen jedna postel a žádný nábytek nic. Udivila se nejspíš ji museli někam přenést, ale proč.

„Co jsi dělal?“ zeptala se ho pobaveně.
„Nic.“ Hájil se Deidara.
„Vybral sis něco? Protože budeme muset jít nakoupit nějaké to jídlo, jinak nás Pein zabije.“ Usmála se, nabrala nějaké věci a pádila zaplatit za sebe i Deidaru.
„Užila jsem si to.“ Ozvala se najednou Reina.
„Já taky.“ Usmál se Deidara a následoval Reinu. S myšlenkou, že si s ní ještě užije zábavu.

„Už bychom měli jít, ale tohle sami neuneseme.“podívala se kriticky na hromadu tašek před sebou. „Umíš Kage bunshin?“ otočila se na něj.

,,Ježiši! Jak já jsem naštvaná! Sakura je teď bůhví kde se Sasukem a bůhví co tam dělaj! Jsem tak nervózní, že bych o Sasukeho navždy přišla?.. Nebo alespoň ta mizivá šance se vytratila?.. Ne, to není možný, aby si vybral místo mě Sakuru. Jsme každá úplně jiná já jsem dokonalá, zatímco ,,ona“ je jen vysoký čelo! Tak proč? Co má ona a já ne? V čem je lepší, nebo i..hezčí?

Upozorňujem vopred! Je to divné a nemá to dej!

Nervózne kráčal po prázdnej chodbe. Sem a tam, sem a tam... Jeho kroky sa odrážali od stien ako ozvena. Nemohol sedieť...
„Sadnite si a počkajte. Budeme vás informovať.“ Povedal mu mladý lekár asi pred hodinou. Jemu sa to hovorí...On tam nemá ženu a...
„Dieťa...“ povedal zasnene a usmial sa. Stále tomu nemohol uveriť...On bude mať dieťa! Malý, umrnčaný uzlíček! Myšlienky mu v hlave nepokojne poletovali ako motýle...Pamätal si na ten deň presne. Deň keď sa to dozvedel...

Pořád myslela na Sasukeho a na svůj sen. Ten, kdo jim šel naproti, byl Kakashi.
„Hele, pozdní příchody jsou moje specialita.“
„Měli jsme menší problém..ehm.“ řekla jsem a ukázala na Hinatu.
„Heh....už zase? Naruto, někde ji, jak bych to řekl, uskladni. Třeba támhle.“
Naruto udělal to, co sensei chtěl a Hinatu uskladnil, teda položil na lavičku. Já jsem se na něho dívala jak na blba. Ono, když i u tak lehké práce porazíte asi šest lidí, tak se nedivte.
„Tak děcka...“
Nikdo se neotočil.

Nestihla jsem nebo nestihl jsem. Každý z nás už si ta dvě slova alespoň jednou řekl:
Nestihla jsem dojít do obchodu nakoupit.
Nestihl jsem dojít domů v určenou dobu.
Nestihl jsem si zajít na oběd.
Nestihla jsem přes den vyprat prádlo.
Tyto věci a jim podobné jsou svým způsobem zanedbatelné a malicherné. Člověk nad nimi mávne rukou s tím, že to udělá jindy. Zítra. Pozítří. Někdy.

Pak jsou ty, které nejsou tak závažné, jejich nestihnutí nemá nijak těžký dopad na život, ale člověka zamrzí:

„Naruto, co ty tu?‘‘ Optal se ho s údivem v tváři. Oba teď na sebe hleděli v otevřenou pusou. Jediné co je vyrušilo byl pronikavý pláč Tsuki. Sasuke se hned odtrhl od Naruta a začal malou uklidňovat. Ale nepřestávala. Pohladil ji tedy po tvářičce, byla tak studená. Byla chyba s ní odcházet.
„Co to… to je?‘‘ Koktal Naruto, ale Sasukemu hned malou vrazil do rukou, nic mu nevysvětloval, na to nebyl čas.
„Prosím postarej se o ni.‘‘ Špitl a zmizel mezi stromy. Naruto byl z toho stále vyjevený, nepochopil vůbec nic.

Ticho narušilo tmu chladnou,
Kapky deště dopadali k zemi.
Pokládám si otázku snadnou,
Nedokáži na ni odpovědět slůvky všemi.

Tma a ticho. Takhle se dá popsat noc, je mnoho takovýhle popisů, téhle denní doby, ale nikdo nezná všechny. Někdo zná tuhle a jiný tamtu, ale ani jeden neurčí všechny najednou.
Noc je doba, kdy i ti nejstatečnější se mohou bát a i ti nejvystrašenější mohou naleznout svůj vytoužený klid. Každý ji hledá, ale málo lidí ji najde.

„Jakože je mrtvá? Jak to udělal? Proč? ‘‘ Pomalu začala podléhat panice, prsty se ji rozklepali ještě víc, už nebylo schopná ani slova. Tahle zpráva ji hodně otřásla.
Sasuke se ji snažil, alespoň trochu uklidnit, ale odporovala jeho řečem, její panika pořád sílila. Za chvíli přiběhla i Shizune její snaha ji uklidnit byla marná, stále mlela to samé dokola. Pak ale utichla, malinko se zapotácela, kdyby ji však Sasuke nezachytil, spadla by na zem.

Sedím na zemi přemýšlím, jestli vím co to je opravdové přátelství. Myslím si, že to vím, ale úplně jistý si tím nejsem. Chtěl bych to zjistit. Jestli mě moji přátelé nikdy nezradí, jestli mi pomůžou když to budu nejvíc potřebovat. Nevím co mě to popadlo, že jsem se nad tím zamyslel a sám jsem si zakázal nad čímkoliv přemýšlet a nechat to tak jak to je. Ale můj chtíč byl větší. Musel jsem něco vymyslet, něco čím bych se přesvědčil….

Hurá, jdeme na misi. Už jsem byl nedočkavý, nebavilo mě jen tak sedět nebo trénovat.

Orochimarova hlava se stáhla zpátky, přičemž neustále civěl na onu spoušť. Poté, co se dost vynadíval, pomalu vykročil směrem k dívce, která byla schoulená do klubíčka a strašně se třásla. Když spočinul těsně nad ní, zůstal stát. Vyděšeně k němu pozvedla oči, načež se roztřásla ještě víc. Orochimaru se však najednou shovívavě usmál.
„Chudák děvče. Je tak slabé, bezmocné. Asi bych se tě měl ujmout, aby ses znovu postavila na nohy. Kabuto?“

V minulém díle: „Odpoví mi někdo?!“ zařval dotyčný znovu, čímž jsem se na něj musela znovu podívat. Sevřela jsem ruce v pěst a nervózně polkla. Tak tohle bude hodně zlé, horší, než všechny matčiny výprasky najednou. Přes zničené cvičiště se k nám pomalu blížil starý muž s bílým pláštěm a kloboukem na hlavě, na kterém se skvěl znak ohně - Sandaime Hokage.
***

Ale co se tedy stalo?
***

Souboj bratrů

Hokage se otočil čelem ke chlapcům.
„Musíte ji najít, dřív než něco vyvede. Pošlu s vámi několik ANBU.“
„To nebude nutné,“ řekl Tenshi spěšně. „Víte, máme své vlastní způsoby a metody pro stopování,“ dodal, když si ho Hokage změřil podezíravým pohledem.
„Hmm, dobře, ale najděte ji co nejdřív. Riziko, že něco podpálí, je vysoké.“

Tak a je tu má v pořadí druhá série. Dostal jsem tento nápad když jsem nemohl usnout. A prostě jsem to musel napsat. Snad se bude líbit.

„Proč bych se měl s váma vracet zpátky?“ ptá se Sasuke Sakury, které jediná ještě stojí na nohou.
„Protože v Konoze jsi doma.“ Odpovídá z pláčem a těžce oddechuje.
A není se ani čemu divit, vždyť již hodinu bojovali proti Orochimarovi a Kabutovi.

Po úporném hledání konečně našli svůj pokoj. Byl malý, ale zdál se být útulný. U dveří byla jedna velká skříň. Naproti ní bylo okno a dveře ven na balkón. Kousek před před vchodem na balkón byla velká manželská postel. A naproti ní stál malý stolek se dvěmi křesly. Vedle vchodových dveří byly další do koupelny. Postel byla povlečena čistým a zářivě bílím povlečením. ( asi používají Ariel )
Oba vešli do pokoje a hodili si věci do skříně.

„Slibuju na svojí cestu ninji!“ slíbil i když si nebyl tak docela jistý jestli to může splnit. Hin si sundala z krku přívěšek s rudým krystalem.
„Prosím tohle si vem. Pro štěstí.“ podala ho Narutovi a ten si ho pověsil na krk.
„Naruto, dodrž ten slib.“ poprosila a políbila ho.

Skoro celý den se potulovali po vesnici. Naruto nevěděl jak to zítra dopadne, tak se snažil být s Hinatou co nejdéle.

,,Měla jsem načas, vůbec jsem nestíhala, byla jsem domluvená se Sakurou, že spolu půjdeme ven a něco podniknem. Nechápu, že sní vůbec někam chodím. Je to strašná nuda, hlavně, že ona se baví!
Nejdřív jsem se stavila doma, abych se hezky oblíkla, nalíčila, prostě jsem chtěla mít navrch.
Tak vypadat líp než Sakura, bylo až moc snadný. Není to žádný umění. I kdybych si vzala pytel od brambor, tak vypadám mnohem líp a víc sexy než ona.

V předchozím díle
Kazekageho překvapilo, jak je bystrá. Ono vždycky platilo, že při odnětí nějakého smyslu jsou ty ostatní mnohem bystřejší.
„Jak se vám to stalo?“ zeptal se nejistým hlasem.
Nastala krátká odmlka. Rozhodně to nebylo nic, co by se dalo považovat za tu lepší variantu.
„Při válce. Vypálili mi oči,“ odpověděla. Určitě se jí to neříkalo zrovna lehce.