Zemřít pro budoucnost 026-Jsi jen moje

„Auuummm.‘‘ Protáhl se Naruto, malá ho ale svým tělíčkem tak zalehla, aby se nemohl zvednout. Za ty tři roky co jí má u sebe, spala jen sním v posteli. Občas ji chyběli rodiče, ale pomalu si začala zvykat. Narutovi avšak nikdy neřekla „Tati‘‘ a upřímně byl rád. Sám by nejraději šel Sasuke a Sakuru hledat, ale mála na něj byla závislá, k nikomu jinému nešla. Alespoň se mu venku neztrácela.
„No tak musím jít udělat snídani.‘‘ Řekl a pohladil malou po tvářičce, ani se nepohnul dál si spokojeně pochrupovala. Usmál se a pomalu ji sundal ze své hrudi a položil ji vedle sebe. Jakmile ji sundal probudila se a chytla ho za pyžamu, aby nikam nešel.
„Počkej musím jít udělat snídani.‘‘ Řekl ji a pomalu ji sundal ruku z jeho oblečení. Pustila a zabalila se do peřiny.
„Hodná holka, ještě spi.‘‘ Zašeptal ji ho ucha a políbil ji na tvář. Spokojeně si odešel kuchyně připravit ji snídani. Byl moc rád, nebyla vůbec vybíravá snědla cokoli co ji dal na talíř (Téměř cokoli). Dnes bylo na programu nakupování, nějak začali docházet zásoby jídla. Jakmile dojedli to co zbylo doma vydali se na nákupy. Malá byla radostí bez sebe, vzala mu prázdnou tašku z rukou a uháněla k odchodu. Musel nad tím zasmát, hlavně že byla spokojená, to mu dělalo dobře. Ale se svými rodiči by se cítila nejlépe.

Stmívalo se, někteří lidé už se dávno ukládali k spánku, v jedné skrýši pořád vládlo veselo, až do rána. Někteří účastníci té chlastačky nedokázali ani dorazit do svého pokoje. Jen se povalovali na posteli. Ale i při velké dávce alkoholu se někteří dokázali tak brzo vstát. Dva lidé se k sobě chouleli na křesle a líbali se. Na první pohled vypadalo jako by chtěli jeden druhého spolknout, ale nebylo tomu tak. Jakmile se zviditelnili ruce růžovovlasé ženy byly na nich vidět rány od okov. Byli čerstvé jako by ji měla teprve několik hodin.Nebyli to však jediné rány, které na ni byli vidět, ty však byli starší, ale i přes to se zcela nezahojili.
Konečně se od sebe oddělili ten muž ji pohladil po tváři a mile se na ni usmál ona mu úsměv oplatila. Byl však nucený, kdyby se k němu chovala jinak, zbil by ji.
„Běž si ještě lehnout.‘‘ Šeptal a pomalu se postavil. Bez námitky poslechla a vydala se do jejich společné postele. Jakmile dorazila ten úsměv se ji nadobro vytratil, místo toho se její tváře pokryly kapičkami slz, stékající ji po obličeji.
Obličej schovala do polštáře, aby zadržela vzlyk. Dnes by už to byli tři roky co ji unesli, stýskalo se ji po Sasukem a po Tsuki. Doufala, že jsou v pořádku, nebo aby ji náhodou nehledali. Snad už se s tím smířil stejně jako ona, sloužila jim, udělala cokoli co si jen usmysleli.

Slunce pomalu vyšlo, Sasukeho však neprobudilo, včera hodně dlouho pátral, potřeboval se trochu prospat. Myslel si, že se nacházejí v jejich předešle skrýši, ale nebyla tak hloupí, jak si jen myslel. Znal přese cestu a všechna její tajemství, tak proč by tam zůstávali. Roku pátrání ho však neodradili brzo ji najde, věřil si. Nemohl to jen tak vzdát, nemohl na ni zapomenout. Jen doufal , že se Naruto u Tsuki stará.

„Ty ještě spíš.‘‘ Zašeptal a políbil maldou ženu na tvář, zamžourala a polibek mu oplatila. Nemilovala ho nic k němu necítila, byla jeho hračka nic víc. Jediné co ji v posledních chvílích trápilo byla její dcera. Chtěla ji vidět, chtěla být s ní.
„Co pak ti dneska je?‘‘ Optal se ji se zájmem, lehl si zpátky k ní. Trápilo ji to, moc ji chtěla vidět jen na chvíli ji pochovat v náruči.
„Chybí ti dcera, že mám pravdu.‘‘ Řekl, zarazilo ji to nemohla uvěřit jak to ví. Snad ji četl myšlenky, měla si dávat větší pozor na své pocity.
„Je teď v Konoze, a ten tvůj milí tě nejspíš hledá, celé tři roky.‘‘ Dodal a položil ji snídani na stolek vedle. Zatulil se k si a rukama ji pevně objal kolem pasu. Sám věděl, že udělal skvěli odchod, ta holka byla poklad, sice se ze začátku bránila, ale to chce jen pevnou ruku, tak povolila. I když si to večer pěkně užili stále ji co chtěl. Zalapala po dechu, nenáviděla jeho dotyky a polibky, ale nic jiného ji nezbývalo. Ona však nereagovala na jeho dotyky, myšlenkami byla někde jinde. Myslela na Tsuki, jak se asi teď má a kdo se o ni vůbec stará. Zvykla si, pořád do ní rvali nějaké prášky, asi aby neotěhotněla a mohli si s ní hrát podle libosti. Další pohyb na jejím těle ji donutil věnovat se zase jen jemu. Až vše přestalo, jen se převalil na bok vedle ni a zatulil se ji do vlasů. Krásně voněla, miloval její vůni, miloval ji celou. Celá mu patřila jen mu.