Šestý živel 14 - Jde do tuhého

„Tak jdeme na to!“ začal to Naruto. Okolo jednoocasích se objevila žlutá chakra, okolo pětiocasích modrobílá a okolo devítiocasích rudá.
„Útok!“ zařval Naruto a všichni se rozběhli vstříc nepříteli. Patejl zahodil kulomet a vytáhl dva samopaly MP5 a začal to řešit po svém. Sasuke taky nechtěl zůstat pozadu a aktivoval třetí úroveň prokleté pečetě. Tvarově připomínal draka.

Naruto měl právě tři ocasy a deptal armádu co to dalo. Rval ninji na kusy svými drápy a přesekával ocasy.
Gaara se rozběhl a stačilo mu jen tak proběhnout skrz masu nepřátel. V takové rychlosti, kterou vytvořil se o něj nepřátelé jen rozprskávali.
Itachi měl tři ocasy a redukoval armádu v podobě psa. Jeho ranám se nedalo uhnout.
Pseudo-jinchuuriki si taky nevedli zle. V podstatě nebyl poznat rozdíl. Lee byl rád, že se může Narutovi vyrovnat a drtil každého na koho narazil.
„Ty Naruto, nebylo by lepší kdybych šel ven a trochu jim zatopil? Už docela dlouho do tebe vkládám chakru a tak bys jí potom měl mít skoro stejně jako já, takže bys rozdíl skoro nepoznal.“
„Seš natvrdlej Kyuubi? To víš že by to bylo lepší! Kdy jsi mi chtěl říct, že do mě pumpuješ chakru?“ vztekal se Naruto.
„No jo, promiň. Nějak jsem na to zapomněl.“ omlouval se lišák.
„Ještě na něco jsi zapomněl?“ ptal se pro jistotu Naruto.
„No trochu. Shukaku a Houkou to udělali taky. Svým Jinchuuriki to taky ještě neřekli.“ odpověděl Kyuubi.
„To snad není možný! Už ať jste všichni venku! Ale v trochu menší velikosti, jinak nás zašlápnete!“ řval Naruto na Bijuu. A tak z Naruta vyskočil Kyuubi, z Gaary Shukaku a z Itachiho Houkou. Teď to bylo tři démoni, deset pseudo-jinchuuriky a už jen sedmdesát tisíc ostatních lidí versus asi osm set padesát tisíc lidí Akatsuki z ohlášeného milionu. Očividně tu ale všichni nebyli. Zbytek asi čekal na další vlnu.
„Konečně nějaká akce! A tolika lidí k zabití! Super!“ pořvával Shukaku jen co se dostal ven z Gaary.
„Míň mel a víc bojuj Shukaku!“ okřikl ho Houkou, který už masakroval okolí.
„Přeně tak! Oba se snažte, protože to zatím jde nějak moc lehko! Asi ještě něco přijde.“ ozval se Kyuubi.
Kyuubi spaloval lidi po tisících, Shukaku útočil vzdušnými technikami, Houkou používal různé útoky pěti elementů a ve volných chvílích lidi jen tak ubíjel ocasy.

Sasuke s třetí úrovní prokleté pečetě vypadal jako drak. A styl jeho boje tomu taky seděl. Uměl taky plivat oheň jako Kyuubi i když ne v takovém měřítku, stejně se to s normální technikou Katon nedalo srovnat..
V té vřavě se občas objevilo pár jedinců, kteří se od ostatních lišili. Měli na hlavách kápě, ale lišili se i něčím jiným. To něco z nich přímo vyzařovalo i když se nedalo popsat co to je.
Sora se šesti ocasy kosil nepřítele co to dalo. Sem tam po něm stejně jako po ostatních pseudo-jinchuuriki hodili pár kunaiů a shurikenů, aby se ujistili, že to s nimi nic neudělá. Problém představovaly některé techniky. Většina neměla efekt, ale občas to Soru překvapilo. Nejednou dostal Sora zásah bleskem. Nebylo to nic příjemného. Ohnivé techniky neměly efekt vůbec. Sora si zrovna říkal, jak mu to jde od ruky, když ho obklopilo pět lidí. Těch „jiných“ lidí. Ale byli to vlastně lidé? Hned poznal, že je v průs**u. V jejich přítomnosti cítil, jak ho opouští Kyuubiho chakra. Přímo jí z něj vysávali a za chvíli nabyl své původní podoby.
„Hajzlové! Já se jen tak nedám!“ zařval Sora, tasil katanu a rozběhl se na ně.
„Soro! Soro co si říkal?“ řval do vysílačky Naruto. Nikdo se mu ale neozýval.

„Sakra Sora je v maléru!“ řval zase do vysílačky.
„Jdu se po něm podívat!“ uslyšel Leeho ve vysílačce. Lee se prodíral hordami nepřátel a nějak to šlo hůř než před tím. Zdálo se jako by nepřítel zesílil. Už když se blížil, cítil že něco není v pořádku. Nejdřív vyčistil okolí, aby měl na chvíli klid a potom se vrhl k Sorovi. Začal zjišťovat jeho stav.
„Naruto...on...on je mrtvý.“ zahlásil do vysílačky. Teď to pro Leeho znamenalo všechno, takže si ani nevšiml že mu najednou ubývá démoní chakra a mění se do normální podoby. Když si to uvědomil bylo už pozdě. Okolo něj stálo sedm těch „jiných“. Aktivoval pět bran a dal se do boje postaru. Těch sedm bylo opravdu tuhých. Měli obrovskou rychlost a s každým kontaktem s nimi z něj vysávali veškerou sílu.

Hinata měla plnou podobu psa s pěti ocasy. Vše šlo dobře až do chvíle, kdy se k ní dostalo jakési stvoření. Mělo asi čtyři metry a vypadalo to jako skloubenina člověka a býka. Z hlavy mu trčely dva rohy.
„To vypadá jako problém.“ zašeptala Hinata, ale Naruto jí slyšel přes vysílačku.
„O čem to mluvíš? Potřebuješ pomoc?“
„To se těžko vysvětluje. Řekněme, že jsem našla někoho v mé váhové kategorii. Bude to v pořádku Naruto-kun.“
„To doufám.“ zašeptal Naruto ale stejně se začal probíjet směrem k místu, kde si myslel, že by mohla být. Když zjistil, že to jde už nějak ztuha přidal ocasy a už jich měl osm.

Tohle byl opravdu silný protivník. Sice neměl oproti Hinatiným pěti ocasům žádný, ale na síle mu to neubíralo. Další problém byl, že Hinatě začala ubývat chakra. Při boji s takto silným protivníkem se tomu nedá divit. Jednou si Hinata nedala pozor a ta zrůda jí chytila pod krkem a začala jí volnou rukou mlátit pěstí do břicha. Do poslední rána dal více síly a Hinata odletěla asi sto metrů daleko. Ta dobrá zpráva byla, že při tom zabila asi dvě stě chlapů. Ten šmejd už k ní zase přiběhl. Hinata ještě ležela na zemi a už se nad ní skláněl k dalšímu úderu.
„Necháš jí být ty steaku?!“ zařval Naruto a odkopl ho dřív než stačil zase Hinatu uhodit. Naruto si pro něj pěkně došel a ukázal mu jak vypadá naštvaná liška. Nejdřív mu urval rohy, potom mu dával rány pěstí do břicha tak dlouho, dokud mu z huby nelítaly orgány. Pro jistotu mu ještě zakroutil krkem. Potom jeho tělo vzal a roztočil. Ve vhodnou chvíli ho pustil a tělo skoro-bejka sebralo stovky lidí s sebou.
„Dávej si větší pozor Hin.“ zavolal Naruto a už se hnal do největšího chumlu nepřátel.

Shukaku mlátil všechno hlava nehlava. Zbyl po něm dost rozcuchaný terén, který byl kvalitně pohnojen nepřítelem. Spíš jeho zbytky. Zrovna se tak skvěle bavil, když ho obstoupilo dvacet lidí. Shukaku cítil, že je něco jinak. Těch dvacet lidí začalo dělat pečetě neuvěřitelnou rychlostí a než se Shukaku nadál, stál v chakrové kleci.
„Myslíte si že to na mě bude fungovat?!“ rozkřikl se na ně a rozběhl se vší silou proti chakrové stěně klece. Shukaku se o ní pěkně rozmlátil a klec se ani nehla.
„Co to má sakra bejt?!“ naštval se a chtěl to zkusit znovu, jenže už to nestihl. Ta klec z něj začala vysávat chakru. Tak obrovské množství chakry, že Shukaku musel honem rychle na něco přijít, aby to přežil.
„Houkou pojď mi pomoct nebo mě dostanou!“ řval na příbuzného démona.
„Zase jsi dělal hovadiny a dostal ses do problému? Kdyby sis pořád nehrál, tak už mohlo bejt po všem.“ přiklusal Houkou. Skoušel všech pět elementů, ale žádný nezabral. Nakonec se zkusil vlámat silou, ale také nic.
„Aaaaa já už to nevydržím!“ řval Shukaku a už se ani nemohl udržet na nohou. Třísknul sebou na zem a těžce oddechoval. Cítil, že se blíží konec.
„Sakra Shukaku vydrž!“ řval na něj Houkou, ale už bylo pozdě. Ichiby no Shukaku zemřel.

Temari Kankurou a Gaara v podobě Shukaku právě deptali nepřítele jako tým. Taková spoušť se jen tak nevidí. Najednou ale začali tvar démona ztrácet a Shukakova chakra se začala rozplývat. Za chvíli už tam stáli ve vlastní podobě.
„Co se to sakra děje.“ zuřil Kankurou a podíval se na svého bratra.
„To není možné. Jedině snad kdyby...“ uvažoval Gaara.
„Kdyby co?“ třásla se vztekem Temari.
„...Shukaku zemřel.“ dořekl Gaara. „Když zemře démon, rozplyne se i jeho chakra.“

Hinata si řekla, že už tentokrát bude opatrnější. Tak si vybrala skupinku ninjů, kteří z dálky nevypadali nějak extra silní. Opak byl ale pravdou. Jen co k nim přiběhla a chtěla je začít mydlit ocasy to ucítila. Ta obrovská síla, ta chuť po krvi, ta nenávist. Dostala se do ještě většího problému než před tím.

Kakashi si podobu lišky užíval a snažil se z toho vymáčknout maximum. Dostal se k devátému ocasu a stal se nezastavitelným. Za chvíli si všiml nějaké zvláštní chakrové klece a vedle ní stál Houkou. Rozhodl se podívat o co jde, tak se vydal tím směrem a cestu si čistil ocasy. Přišel až ke kleci a všiml si mrtvého Shukaku uvnitř.
„Co se tady sakra stalo?“ ptal se Houkoua.
„Tyhle hajzlové ho zabili.“ podíval se na ty silné ninji.
„To vypadá, že jsou opravdu silní. Do toho půjdeme spolu!“ řekl Kakashi a Houkou souhlasil. Dali se do ninjů a i přes skutečnost, že ztráceli při kontaktu s nimi chakru, je dostali.

„Sai zjistil, že v přeměně na psa se vůbec špatně nebojuje a po jeho řádění by terén taky zasloužil rekultivaci. Najednou k němu přiběhl obrovský pavouk. Očividně přivolané zvíře. Sai na něj naběhl a šel na to drápy a pěstmi. Pavouk chvíli vůbec netušil co se s ním děje, ale potom využil Saiovy chyby a začal ho omotávat pavučinou, která byla zesílená chakrou. Sai se jí snažil přervat vší silou, ale protože se nemohl rozmáchnout bylo to na nic.

Patejlovi už docházely náboje a tak už spory chvíli řešil katanou po jednom zesnulém nepříteli. Když viděl, že se Sai dostal do problémů přepnul se do bojové rychlosti a rychlostí blesku byl na místě. Pavouk chtěl zrovna začít vysávat obsah kokonu ve kterém byl Sai.
„Ty seš ale hodně odpornej co? Zkusíme jak ti bude chutnat tohle.“ zahalekal Patejl a vytáhl granátomet. Vystřelil přímo do břicha toho pavouka. Ten se s velkou radostí rozprskl.
Patejl se podíval na kokon. Už byl hodně poničený, ale stejně nějaká naděje byla. Zkoušel se dostat dovnitř, ale nemohl ho roztrhnout. Přepnul se do bojové rychlosti a pseudo-metalické posilovače zapracovaly naplno. Bylo to jen tak tak, ale nakonec se dovnitř dostal. Bohužel už bylo pozdě. Ta bestie už stihla poobědvat.