Romantika

Boty klapaly po schodech. Plíce stěží popadala dech a ruce těžce odolávaly přílivům vzduchu, jež jsem míjela v běhu. Tmavě modré šaty jsem vláčela po zemi a vlasy se klepaly z jedné strany na druhou. S předloktím ohnutým v lokti jsem nesla těžkou róbu a posléze konečně doběhla na vrchol schodů. Upustila jsem lesklou hebkou látku a popadla kliku myšlených dveří.

V Konoze zatím vládl klid, o zmizení Sasukeho a Sakury se povídalo už hodně dlouho, nikdo je nehledal. Vše napovídalo tomu, že odešli dobrovolně. Jediný člověk tomu stále nevěřit. Naruto. Nechtěl to tak nechat, hodlal je najít. Když se Sasuke konečně vrátil, zase zmizel, ale tentokrát sebou vzal i Sakuru. Nešlo mu to do hlavy.
„Tsunade.‘‘ Řekl vešel do její kanceláře. Po odchodu Sakuru začala být hodně nepříjemná, nejspíš ji chyběla jako jemu.
Vůbec nereagovala na jeho příchod, tak proč čekat, řekne to hned.

„Hmmm….. moje hlava.‘‘ Zamžoural Pein a chytl se za hlavu, oči však neotevřel. Chtěl se zvednout, ale něco ho tížilo na hrudi.
„Konan?‘‘ Pomyslel si a tu hroudu si přitáhl blíž k sobě.
Dál už se neprobíral, chystal se znovu usnout, ale něco bylo špatně. Když se svou rukou ocitl údajné Konan na hrudi něco ho nespokojovalo. To co chtěl nahmatat, tam ani nebylo.
„Cože!‘‘ Podivil, bolest hlavy mu nedovolovala uskutečnit jediný pohyb tělem nebo se snad zvednout.

Naruto, Hinata, Shino a Kiba Nejimu vyložili svůj příběh. Když skončili, napínavě čekali, co řekne Neji.
„Takže,“ začal…

Proti Nejimu se najednou rozletěli dva kunaie.
„Hakkeshou Kaiten (vír proroctví)!“ zakřičel a oba kunaie hravě odrazil.
Hned na to se před ním objevili dva maskovaní ninjové.
„Vypadají docela schopně,“ poznamenal první.
„To ano,“ přitakal druhý a pokračoval: „schválně, jestli jsou tak dobří i v taijutsu.“
S těmi slovy se na Nejiho rozeběhl. Ten se jen připravil na své Hakke Rokujuyon Shou (64 úderů).

Po polhodine tichého kráčania schodmi v dutine stromu so dcérou kikageho sa ocitli na ďalšom obrovskom konári. Lenže tento bol úplne inak zariadený ,ako tie predtým – bolo na nich mnoho domov tiež z dreva a nimi vytvorené celé ulice. Kráčali pomedzi obydlia, ktorý každý z nich bol iného tvaru. Nad dverami boli vytesané rôzne ornamenty, hlavne ako konáre a listy.
„Táto rodina je celá divná....tamtí trepú zase niečo o ich krvi...namyslení ako pávy...“ to sa Gomii nezatvorili ústa od chvíle čo prešli druhou ulicou.

Naruto jde hlavní ulicí Konohy. Míří do hyuuga čtvrti, aby vyzvedl Hinatu a šel za tsunade.
Prochází pod velkou cedulí kde začíná ona čtvrť. Do těchto míst své vesnice moc nechodí. Popravdě zde byl jenom párkrát. A ani se nedni tomu co divit. Obyvatelé se na něj dívají pohrdavým pohledem, kterým naznačují, že tu nemá co dělat. Kdyby bylo na nich tak by ho vyhnali i z Konohy. On si jich, ale nevšímá a jde rovnou za svým cílem. Zastaví se až před domem který je ze všech největší a nejhonosnější.

[b]Co se to děje. Nevěřícně jsem hleděla do kuchyně. Na chvíli se mi zatajil dech. Proč jsem jen odešla, to byla chyba. Jakmile si mě máma všimla, dala se do pláče. Momentálně seděla na židli, oči celé červené od slz. Sama nedokázala další příval zadržet. Jediné co mě víc vyvedlo z míry, byla další osoba stojí v naší kuchyni. Hned na první pohled jsem poznala, že je to otec Gaary. Rozdíl od mé mámy se netvářil smutně, spíš byl hodně vytočený. Naháněl mi strach, ale nakonec jsem se odhodlala a vydala jsem se za nimi.

Sasuke už dál nemohl jen tak bezmyšlenkovitě ležet, tím nic nevyřeší, raději se vrátil domů. Cestu zvolil tentokrát přes les i domů, jen aby ho nikdo neviděl. Potřeboval si vyčistit hlavu a zbavit se všech nepotřebných myšlenek. Zapomenout, navždy.
Domů se vrátil ještě za úsvitu, děti už byli dávno doma. Neměl však náladu nic jim vysvětlovat, bylo jim jen deset, bylo by to na ně moc složité. Raději je jen uspal, opravdu teď neměl náladu.

Láska na křídlech vážky
občas přidává vrásky.
Láska má mnoho podob a tváří
silněji hřeje, když slunce září.

Láska na křídlech touhy
sladší než píseň louky.
Láska si nevybírá ani nečiní rozdíly
a člověk je navždy lapen v její síti.

Láska na křídlech světa,
ale cena lásky se koupit nedá.
Láska dokáže přežít i v malém koutku srdce
a přesto roste, sílí v krásného jedince.

Láska na křídlech života
nepřemůže jí ani nicota.
Láska je nejkrásnější věcí na světě

Řeč nad kávou:

Další ráno začínalo krásně a slunečně. Den byl pěkný, tak proč si nevyjít na pěknou procházku? Ale vážně, je tady už dva dny a měl by se konečně vrátit. Doma už na něj určitě čekají.
Šel jen tak po městě, že už by měl vyrazit, když v tom se zarazil. Vrátil se rychle o pár ulic zpět…

Naruto, Hinata a Shino se zrovna odhlásili z hotelu a teď stáli předním, připraveni vyrazit. Netušili však, že je při tom pozoruje ještě někdo další.
„Tihle tři?“ uvažoval, načež se usmál.

[b]Když přijde zima a všude kolem už spočívá jen zamrzlá krajina. Příroda pokrytá sněhem mlčí… Obvyklou zeleň překryje čistý bílý prach. Z větví stromu visí zamrzlé kapky vody. Ve vzduchu je cítit chlad a mráz. Zvířata se ukládají k dlouhému spánku.

,,Ehm,
Ahoj já se jmenuju Ino a jsem ta nejoblíbenější, nejatraktivnější a nejhezčí holka na naší akademii. Všichni mě mají rádi a určitě se stanu letošní miss akademie! Každý mi dá hlas, jsem si tím jistá.
Kdo by mi ho taky nedal, že…
Někdy si říkám, jak se mohla taková krásná a chytrá dívka vůbec narodit! Jsem prostě jedinečná, nikdo hezčí než já na světě není. Mám blond vlasy, dlouhý až po zadek. Jejich lesku se nic nevyrovná.

„Pořádně se drž, tohle bude divoká jízda.“ pošeptal Naruto Zekovi do ucha. Zek se chytil svého mistra kolem ramen a pevně se držel. To byla také jediná možnost, protože Naruto okamžitě vyrazil obří rychlostí proti Saiovi. Ten odněkud vytáhl štětec a jakoby do vzduchu začal něco rychle malovat. Před Narutem se objevilo kreslený lev a vrh se proti němu.
„Uchopení!“ pronesl Sai a tvor na Naruta poslal své inkoustové ruce.
„Tak co dostal si ho?“ ptal se Sai a sledoval kupku černé hmoty, která měla chytit Naruta.

Tak předem chci říct, že jsem chtěl, aby tahle FF nebyla jako ostatní. Odhodlal jsem se a v tomhle díle se to poprvé projeví. Zapomeňte na to, na co jste zvyklí ve světě Naruta. Teď to trochu okořením o realitu. Nebo možná o ještě větší sci-fi?

Došli na hřiště a tam už čekal Kakashi, Sakura, Tsunade, Gai a Lee.
„Tak vy jste ta naše posila od Boha smrti?“ zeptala se Tsunade.
„Vypadá to tak.“ odvětil muž.
„Takže, můžete se nám představit.“ pokračovala.

Ležela nehnutě a dívala se na popraskaný strop nemocničního pokoje. Byla smutná, ale nebrečela, zatím. Hlavu měla plnou vzpomínek na poslední misi. Na chvíli se vrátila do reality a pootočila hlavu k oknu. Pozorovala nevzrušené hemžení lidí na ulici. Opět se ponořila hluboko do svých myšlenek.
„ Nikdo za mnou nepřišel od té doby, co jsme se vrátili. Už je to skoro týden, “ povzdechla si.
„ všichni vědí, že to co se stalo je moje vina, můžu za to! “

NOČNÍ MŮRA

Z očí se jí draly další a další slzy, nevěděla jak by mu pomohla a ta bezmoc jí trhala srdce na kusy.

„Narutooo….“ křičela Sakura.
Naruto byl ale úplně mimo, totálně ho ovládal Kyuubi. Nevěděla co dělat, jeho oči byli lačné po krvi a to jí začalo nahánět hrůzu. Najednou dostala nápad.

„Musím najít kapitána Yamata, je jediný kdo může Narutovi pomoci,“ řekla si pro sebe.

Kde by mohl být?
Hledám ho už alespoň dvě hodiny. Měli jsme se sejít u brány Listové. Poslední dobou se to děje čím dál častěji. Pokaždé ho najdu na jiném místě, ale se stejnou věcí v ruce - s nějakým pitím. Začala jsem mít obavy. Když je opilý, vůbec se nechová hezky. Je arogantní, agresivní a vyčítá mi všechno, na co přijde.

„Kudy teď??“ Otázal se Sasuke když stanuli před rozcestníkem na palouku. Akane jen pokrčila rameny.
„Já nevím…“ řekla a rozhlédla se kolem.
„Vy dva už nepůjdete nikam!“

Oba dva zároveň upřeli oči na dva muže stojící před nimi. Jeden, šedé vlasy, brýle na nose, se ušklíbl a ukazováčkem si obroučky posunul víc do očí. Druhý, viditelně starší s dlouhými vlasy, se jen dlouhým jazykem oblízl kolem úst. //A Pilika zvrací xDD//

Už je to několik měsíců co Sasuke ze Sakurou odešli z Konohy, za tu dobu se toho hodně změnilo. Sakuře už zbývalo jen pár dní do porodu.Sasuke o ni začal mít strach, i když mu Karin pořád dokola vysvětlovala, že jí nic nehrozí, neubránil se tomu, aby ji pořád hlídal. Momentálně se nacházeli v jejich novém sídle a Sakura se ráda někam ztrácela po domě, aby si dopřála trochu soukromý. Ale Sasukemu se moc dobře neschovávala, pokaždé ji našel.

Při konání zápasu se nic jak jsem předpokládala. Jen jsem doufala, že jsi mě všimne, ale nic. I když odcházel jako vítěz, neměl ani radost, prostě nic. Ani s Leem neměl slitování. Kam se jen vytratila ta láskyplná osůbka, kterou jsem znala. Kde je ta radost , kterou oplýval, když jsme byli spolu. Teď je to ale minulost, nic víc. Pomalu jsem začala ztrácet naději, že se uvidíme, že to bude jak předtím. Raději jsem na něj hned zapomněla, co nejdřív jsem chtěla navštívit Sasukeho v nemocni.