Romantika
[center][i]Nezáleží na penězích na tom jakou máš krásu-když necítíš lásku.
Nezáleží na podobě, nemuší hrát frašku, a můžeš cítit lásku...
Nezáleží na tváři, když máš přes oči pásku, tak ucítíš lásku.
LÁSKA.
Peklem může být klidně nebe, když to takhle cítíš. Těžko se na to zapomíná, po každý když se chytíš. Nekompromisní obě tváře a zarputilé pohledy. Důležitá je jedna věc, koho miluju jsi to ty.
A máme tu další část,tentokrát už 4.část s názvem „Hodina Chemie“.Přeji příjemnou zábavu! 
Díl 4. - Hodina Chemie
„Sakuro!“ volal na ni z dálky Naruto.Sakura se otočila a už se zděsila,co po ní Naruto zase chce.
„Co je?“ zeptala se znuděně Sakura.
„Budeme se teda spolu učit?“ zeptal se jí Naruto.
„Ech…já na to málem zapomněla!“ odpověděla Sakura a nebyla z toho vůbec nadšená.
„Tak jdeme,zvu tě na Ramen!“ pobídl jí Naruto a Sakura váhavě souhlasila.Objednaly si jídlo a Sakura se dala do výkladu.
,,Shinomori, vy už chcete odejít?" ozval se najednou za Shino hlas.
Shinomori se otočila a spatřila Asutu jak jde k ní.
,,Ano." odsekla.
,,Omlouvám se, že jdu pozdě, ale něco mě zdrželo.Snad jste si nemyslela že si z vás dělám legraci." řekl rychle když si všiml Shinomoriina pohledu.
,,Myslela..." přiznala Shino.
Asuta se hlasitě rozesmál, ale vzápětí zvážněl.
„Cos to udělal?‘‘ Zaburácel Kyuubi z Narutova nitra. Sotva co dověděl , že se Sakura vrátila k Sakukemu začal mu dělat problémy. Sám teď seděl u sebe doma a svíral se v bolestech hlavy. Liška tu bolest jen zhoršovala. Znovu ho začala ovládat, nutit ho k strašným věcem, ale tentokrát se nenechá ovládat.
Jen jak to dořekla chňapl ji za vlasy, přitáhl si ji blíže ke svému obličeji. Volnou rukou ji přejel po tváři, ona mu však ucukla a plivla mu do tváře. Ten neznámí se jen pousmál. Na oplátku ji zatáhl za vlasy tak silně, až se nebránila slzám. Měla pocit, že ji je vytrhne, ale znenadání stisk povolil. Sakura se zhroutila na zem a setřela si slzy na tváři. Sasuke byl zlostí bez sebe. Kdyby do toho vstoupil, dopadlo by to hůř.
Raději postával opodál a sledovat vše. Ten neznámí ustoupil pár kroků zpět pohlédl na ty další.
Byla už tma. Sněžilo. Skoro se zdálo, že počasí má svojí vlastní vůli, a najednou se chtělo nějakým způsobem vyjádřit. Vytvořit ještě krásnější atmosféru. Atmosféru lásky.
Spolu a navždy
Oči se mi rozzářily a úsměv roztáhl do nečekaných rozměrů. Jako sluníčko jsem se na Kakashiho usmívala. On tam stál a zaraženě se na mě díval. T-To je ta malá Aida? Ta moje malá Taiyou? Vždyť je...
[color=Black]Je noc… temná noc… Každý jiný by ji nazval vlahá letní noc. Jasné nebe s hvězdami zářícími jako miliardy malých briliantů... A všem těm hvězdám kraluje měsíc jako velký diamant. Fouká svěží vítr a listí stromů šumí jako lehký hovor.
Mě ale svírá krutý mráz… mráz, bolest a samota… nikdy jsem nebyla tak osamělá… a nikdy jsem neměla menší právo na to, abych si mohla dovolit tohle tvrdit… nejsem sama… a už nikdy nebudu.
Je to takový úvod. Příště napíšu delší, slibuju. Přesuneme se do Konohy o pět let po tom, co skončil Naruto 1.série. Takže Narutovi bude sedmnáct....
Sakura se vzbudila a po čele ji stékal pramínek ledového potu. V hlavě si přemítala sen, co se ji zdával každou noc. Míhaly se ji obrázky, kterým nerozuměla.
Už je to týden co náš pár vyrazil na svou misi. Za těch sedm dní se nic moc nestalo.
Pomalu se začíná stmívat a tak se zastavují, aby založili tábor.
„Naruto myslíš, že tady to půjde?“ a Hináta ukazuje na palouček kde se právě objevili.
„Jo to bude ono.“
Sundá ze zad batoh a začne stavět stan. Hin se k němu přidá a pomáhá mu. Zhruba po deseti minutách usilovné práce se jim to konečně povedlo.
„A je to.“ Raduje se náš blonďák.
,,Orochimaru útočí na vesnici ze severní strany. Koukejte pohnout." A chtěl zmizet. Jenže v tu chvíli se tam objevil druhý a spustil úplně něco jiného.
,,Ne situace se změnila to musíte vidět! Rychle za mnou!" Smál se a vydal se na cestu. Všichni šli překvapeně za ním.
,, Já to nechápu, co se vlastně děje? Njdříve nám řeknete, že útočí a ještě ke všemu Orochimaru, a teď?! O co tu jde?!" Naruto už ztrácel trpělivost. Celou dobu se blížili k severní bráně Konohy.
Když tam dorazili, tak mu to konečně došlo. Viděl co se jen tak nevidí.
„Gyou…. Pojď sem Gyou! Ke mně blíž.. ještě… ještě!!“ Naléhavý hlas skoro křičel, ale Gyou nevěděla odkud vlastně.
„Ale já.. já… nemůžu!!“ vykřikla Gyou. Kolem sebe měla jen žluté duny a zrovna se začínala propadat do zrádných hloubek tekutého písku. V poslední naději vykřikla: „Gaaro!!“
Před ní se z písku začala vytvářet postava. Rozčepýřené vlasy poletující kolem zle vyhlížejících očí chvílemi odkryli nemalé, krvavě rudé znamení na jeho čele. Rudovlasý chlapec si klekl před Gyou a chvilku na ní koukal.
Shenai si uvědomila, že by měla Akatsuki taky něčím přispět. Když zrovna neprodávala své kresby, zkoušela pro tu partičku ninjů zabijáků shánět ve Skryté deštné informace. Většinou obešla pár hospůdek, vyslechla hosty, někdy jim zaplatila další rundu a občas něco zajímavého pochytila.
Tenhle díl bych chtěla věnovat nettiex....protože díky ní je série dokončenáá :-*
Naruto byl opět normální a Sasuke pěnil vzteky.
„Pokud tě mám zabít tak bez pomoci lišky“ řekl modroočko a nasadil jeden ze svých úsměvů.
„Gaaro-sama!! Gaaro-sama!! Našli jsme to!! Máme to!!“ křičel mladý ninja, běžící po střeše na chlapce stojícího na balkoně, netrpělivě těkajícího pohledem do všech stran.
„No konečně… sežeňte mou sestru a bratra a pak Matsuri…. A ještě několik joninu.. tak pět!Za deset minut všechny čekám u brány!“ zavelel Gaara a sám se šel připravit. Chlapec přikývl a vydal se shánět co měl…
***
Krásný letní den a mladá dívka je prochází po své vesnici. Prochází se a kochá se krásným vzhledem z popela vstalé vesnice, když její pozornost upoutá divoký mladík.
,,Tak jdeme na to. No! Kdo se z vás chce rvát? Jeden hezky po druhém." vykřikoval na partu ninjů.
Dívka se zastavila a jako spousty kolemjdoucích pozorovala scénu.
"Kap, kap, kap..." stále stejný zvuk.
Dívka sedící v křesle však kapající kohoutek ignorovala. Pořád tam jen nehybně seděla, tak jako každý uplynulý den od chvíle, kdy ho navždy ztratila. Její přátelé už byli zoufalí, nedokázali jí pomoci, neboť s něčím takovým se musela vyrovnat sama.
Dalších deset minut jen nevěřícně hleděla na papír před sebou. Zatajil se ji dech ani se nepohnula. Hlavou ji projeli všechny vzpomínky na den, kdy ji nachytal s Narutem. Kéž by tam nepřišel a proč to vůbec udělala? Nebo spíš proč to Naruto udělal, dobře věděl, že je zadaná tak proč? Tohle teď nebylo tak důležité jak rozvod. Nevěřila tomu jak daleko to zašlo.
„Ale Re, přece na něj nebudeš ošklivá.“ Zapitvořil se Deidara, ale když jsi všiml Itachiho vražedného pohledu radši ztichnul.
„Dobře.“ Kapitulovala Reina a kývla na Deidaru ať jde pryč. Deidara se sám pro sebe usmál. Plán mu vychází.
„Posaď se.“ Kývla na něj a uvolnila místo vedle sebe, ale do očí se mu nepodívala.
Můj vějíř. Není to pro mě pouhá zbraň. Je to i něco, bez čeho bych si svůj život nedokázala představit. Pomáhá mi téměř se vším. Nejen se zabitím nepřítele, ale i každodenní prací. Kdyby se mnou nebyl, byla bych nula. Nedokázala bych si ani na nějaké misi, obstarat jídlo. Nikdo jiný pro mě tolik neznamenal. Byla jsem jenom já a můj vějíř. Možná jsem si občas vzpomněla na své bratry. Jednou ale do mého života vstoupil ten, který předčil i můj milovaný vějíř.
[b]
