Suffering-2-Užívání života

„Musíš jít s námi!“
„Ne!“
„No tak… pojď už!“
„Ne!“
„Hachi!! Pojď! Nic to není!“
„Ne!“
Tsunade si naštvaně promnula spánky a znovu se podívala na Hachi.
„Neboj se! Nic to není! Prostě tam půjdeš, lehneš si, já se kouknu jak jsi na tom a můžeš jít zase za Gaarou ano?“
„Ne! Hachi Gaara!“ zavrtěla dívka hlavou a schovala se za Gaarova záda.
„Gaaro?!“
„Gaara?“
Vyhrkli obě najednou a koukali na osloveného jako na spasitele.
„Hachi… nemusíš se bát… bude to jen chvilka! Já tu na tebe počkám, slibuju! Sednu si tady a počkám až zase vyjdeš ano?!“ usmál se Gaara a podíval se Hachi na místo očí.
„Prosím!“ dodal. Hachi ještě chvilku jako by koukala ale pak kývla a nechala se Tsunade odvést do ordinace.
***
„Gaara! Gaara!!“ dívka se vyřítila z místnosti a plačtivě máchala rukama do stran. Gaara ji za jednu z nich chytil a ona se k němu namáčkla.
„Gaara!!“ vzlykala mu do pláště.
„Co se stalo?“ nechápal Gaara.
„Nelíbili se jí odběry krve! Myslím že je celkem v pořádku! Jen je trochu podvyživená, mírně zaostává v řeči a je plachá! V té díře byla aspoň pět let… má pár jizev a podlitin. Myslím že jí párkrát zmlátili. Vypadá to taky že byla několikrát znásilněná… přesto je její stav relativně v pořádku! Gaaro… budeš se o ní muset postarat! Alespoň do doby než se naučí mluvit a trochu se přizpůsobí životu tady venku! A ještě něco… ona není slepá! Vyšetřovala jsem jí a oči má v pořádku!“ vypověděla Tsunade a prohlédla si ustrašenou Hachi.
„A.. proč má teda tu pásku?“ nechápal Gaara.
„Nevím… ale kdykoliv jsem se pokusila jí to sundat začala protestovat. A když jsem se zeptala proč si jí nechce sundat vrtěla hlavou a říkala ne.. to bylo všechno! Nevím.. můžeš to zkusit taky! Když dovolíš půjdu ještě vyšetřit Sakuru a pak se asi vrátíme zpátky do Konohy! Zatím se měj!“ kývla a zapadla dovnitř. Gaara vzal Hachi za ruku a vydal se s ní domů. Hned před vchodem se mu Hachi vysmekla a se smíchem se rozběhla po okolí. Bosé nohy se prodírali zelenou trávou, šedé vlase vesele vlály kolem rozesmátého obličeje. Gaara se usmál a rozeběhl se za ním. Najednou se zastavila a nastavila ruce před sebe. Začala jimi jako by lapat do vzduchu.
„Co to děláš??“ koukal na ní Gaara.
„Hachi! Vítr pro Gaara!“ odpověděla, zasmála se a dál lapala do vzduchu. Gaara zavrtěl hlavou ale nechal jí. Hachi se rozeběhla ale jelikož nic neviděla, zakopla a s výkřikem spadla na zem.
„Hachi!“ vykřikl Gaara a rozeběhl se k ní. Hachi se posadila otřela si koleno ale vypadalo to že jí nic není. Rukama kolem sebe jezdila po trávě a neustále otáčela hlavu za sluncem jako slunečnice. Gaara utrhl sedmikrásku kvetoucí kousek od nich a podal jí jí do ruky.
„Pro Hachi!“ usmál se. Hachi květinu ohmatala a přičichla k ní.
„Emmm…. Děku…ju!“ vypravila ze sebe a usmála se. Nad hlavami se jim mezi mluvením zatáhlo a místo příjemného vánku foukal ostrý vichr, zvedající zrníčka písku po celé vesnici.
„Pojď! Za chvilku tu bude písečná bouře! Tak ať už jsme doma!“ řekl tedy Gaara vážným hlasem a pomohl jí zvednou.
***
„Neboj se! Už jen dva schody!“ Hachi se tedy znovu zatvářila ustrašeně ale chytila se zdi a vylezla až nahoru do předsíně Gaarova bytu. Ten nebyl sice nic moc ale co by jste mohli od Gaary čekat. Skládal se z koupelny, ložnice a kuchyně spojené s obývákem. Nebýt Temari která mu občas pověsila záclony, dala na stůl ubrus nebo přinesla nějakou tu květinu vypadal by byt skoro jako neobydlený. Gaara byl zvyklý mít vše na svém místě takže to spíš vypadalo jako by se čekalo na nového majitele. Hachi to ale moc nevadilo protože nic neviděla, stačilo když si to ohmatala. Pomalu s rukama na zdech procházela bytem a vnímala každý kus nábytku. Nakonec došla až nakonec bytu do ložnice. Několikrát ohmatala bílé peřiny a nasadila zářivý úsměv.
„Spátko!“ usmála se a ukázala na postel.
„Postel Hachi… Postel!“ usmál se Gaara.
„Spátko!!“ zavrtěla Hachi hlavou. Pak několika rychlými pohyby rozepla košili zakrývající její tělo a nechala jí volně spadnou na zem. Gaara zrudl a rychle uhl pohledem na její obnažené tělo. Než stihl cokoliv udělat Hachi se zachumlala do peřin a jako na povel usnula. Gaara, nyní již jen růžový jí přikryl a neskonale dlouhou dobu koukal na její usměvavou tvář.
Je krásná… pomyslel si a zavřel oči. Za chvilku už ležel vedle ní a oba nerušeně chrupali…