Zemřít pro budoucnost 027-Slzy radosti

Další dny proběhly bez změny, Sakura začala být smutnější, což se odrazilo i na náladě ostatních. Stále myslela na svoje dcerku.
Jak se má, jak se ji daří? Noci nespala, dny proplakala. Cítila se strašně, proč jen se to stalo zrozena ji, proč jen nezůstali tenkrát ve vesnici měli by klid. Byli by spolu.
„Co ti je?‘‘ Ptal se jí, když se ukládali ke spánku. Nálada ji klesla hluboko pod bod mrazu, vždycky se k němu před spaním zatulila, ale dnes nic, ignorovala ho.
„Řekni mi to.‘‘ Řekl znovu. Začal doléhat, ale mlčela, stejně by ji nepomohl.
„Trápíš se kvůli dceři, možná bych ti mohl pomoc.‘‘ Zašeptal ji do ucha a rukou ji pomalu zajel pod košilku. Odtrhla se od něj, jeho ruku odhodila. Podivilo ho to, tohle si nikdy netroufla udělat.
„Prosím, mohla bych ji vidět, jednou.‘‘ Špitla se slzami v očích. Podívala se na něj, jejímu pohledu nešlo odolat, udělal by teď cokoli, aby byla šťastná. Má ji věřit?
„Hmm… a pak zůstaneš co, takhle by to nešlo.‘‘ Řekl a odtrhl se od jejího pohledu. Za tu doby se ji naučil věřit, ale tohle bylo něco jiného.
„Prosím.‘‘ Žadonila. Nakonec odsouhlasil, ale byla jedna podmínka, do východu slunce na něj bude čekat za branami nebo Tsuki zabije a ji pak taky. Souhlasila na místo ji dovedl a pak zas zmizel. Slunce zapadalo, lidé se chystali do postelí, ona se však cílevědomě vydala k domu, kde bydlel Naruto.
Nechtěla vzbudit pozornost, oblékla se do černého pláště, obličej si schovala.
Snad bydlí pořád na stejném místě, jakmile však uviděla, jak se u něj svítí, rozběhla se za ním.
Zaklepala, nikdo neotvíral, zkusila to znovu.
„Už jdu.‘‘ Ozval se za dveřmi známý hlas, celá netrpělivá mu jakmile otevřel skočila do náruče. Polekal se, ale pak ji pevně objal. Začali ji téct po tvářích slzy, tak moc ji chyběl.
„Jak… to… to?‘‘ Koktal jakmile se od něj odtrhla, ona ho však umlčela. Nebyla na vysvětlování čas, chtěla hlavně vidět Tsuki. Z vedlejší místnosti se ozvaly tichoučké kroku, Sakura zbystřila.
Za rohem vykoukla hlava černovlasé dívenky, stejně jako ona si ji zaujatě prohlížela. Nastalo ticho dokud je nepřerušila Sakuřino vzlykání.
„Mamíí.‘‘ Zavolala na ni Tsuki skočila ji do náruče, obě se dlouze objaly, Sakura stále plakala. Tolik let už ji nedržela v náruči, tolik let jí chyběla a teď ji má konečně u sebe. Ani ji nenapadlo, že se o ni staral Naruto ani by to do něj neřekla.
„Páni, ty jsi ale velká holka.‘‘ Řekla stále se slzami v očích a pohladila ji po tváři. Moc se podobala Sasukemu až na ty oči, pistáciové stejně jako ona. Zadívala se do nich, viděla v nich tu radost to štěstí, i když ji tolik ublížila, pořád byla šťastná.
„Díky.‘‘ Obrátila se k Narutovi. Ten na ni na oplátku usmál. Potřebovala mu toho tolik říct ani nevěděla, kde má začít, bylo toho tolik.
Malou šla uspat, slunce už zapadlo a ona jí usínala v náruči.
„Zůstaneš tu se mnou,‘‘ řekla a přitáhla si ji za ruku k sobě.
„Neboj, dokud neusneš, budu tu, ale pak budu muset odejít,‘‘ odpověděla jí a poslední slova ji zabolela. Lehla si na druhou stranu postele a zabalila se s ní do peřiny, Tsuki se ihned zatulila k ní. Ke štěstí už jim jen stačil Sasuke, nic dalšího už nepotřebovala, ale ten tu není.
„Neboj, jednou bude spolu a budeme rodina.‘‘ Řekla a pohladila ji po vlasech. Tiše oddychovala, Sakura poznala, že už spí, pomalu ji ze sebe sundala a vydala se za Narutem do kuchyně. Čekal tam na ni, ještě jednou se dlouze, objali. Nakonec se posadili na sedačku ona se dala do vypravování celého příběhu.

„Tak už tu snad můžeš zůstat.‘‘ Řekl Naruto, ale Sakura jen zakroutila hlavou.
„Nemůžu, zabil by mě i ji.‘‘ Řekla smutně Sakura. Neměla na výběr, taky by raději zůstala, ale ten člověk byl schopný čehokoli, aby ji získal. Nechtěla riskovat, už jednou to udělala a dopadlo to takhle. Další chybný krok si nemůže dovolit, to by byl její konec.
„Musím ráno jít, není jiná možnost.‘‘ Špitla. Vše co se stalo mu řekla, teď už ví vše. Doufala, že ji pochopí, pomoct ji však nemůže.
„Půjdu ještě za ní.‘‘ Řekla a zamířila zpět do pokoje, vládl tam klid. Zatulila se k ní do peřiny a zavřele oči. Tohle je možná naposledy, kdy je s ní. Jen přemýšlela, kde je Sasuke, kam zmizel, proč se o Tsuki nestará on? Proč ji dal Narutovi?
Dál už nad tím moc nepřemýšlela, zamotala by si hlavu. Už jen uslyšela zhasnutí ve vedlejší místnosti, Naruto už se ukládal k spánku. Nemohla spát, měla strach, že by zaspala, pak by měla problémy. Spánek byl, ale silnější, zanedlouho spokojeně oddychovala s ní.