Byl to jen můj sen 12-Nejsem blázen a vy to víte!

Naruto si užíval sprchu, musel ze sebe smýt všechen pot. Cítil se teď spokojeně, nikdo ho nenapadlo ji svázat, ale závěr byl jednoznační, bez pout to nepůjde. Stále ještě spala, raději ji ještě nerozvazoval, mohla by utéct. Sice spala, ale vše mohla jen hrát. Jistota je jistota.
„Hmm.. dneska se ti to povedlo až na to, ŽE VÍ KDO TO VŠE UDĚLAL.‘‘ Zaburácela liška, vše je teď v pytli. Naruto se tak polekal až spadl na zem.
„Klid stejně by se to dozvěděla.‘‘ Uklidňoval ho Naruto, takhle rozzuřeného ho ještě neviděl. Zastavil sprchu oblékl se (Hurááá) a vyrazil se podívat na Sakuru. Stále byla svázaná, pro jistota. Zakryl ji peřinou ještě předtím než odešel, teď by byl raději kdyby to neudělal. Pomalu si za ni lehnul a pohladil ji po tváři, neprobouzela se.
Hmm.. škoda. Slezl sní a šel se věnovat jiným věcem.
Jakmile však zmizel za rohem Sakura otevřela oči. Celou dobu to něj hrála, teď má šanci utéct. Posadila se a začala se pomalu vymotávat. Zezačátku to nešlo, ale povedlo se. Co nejtišeji se oblékla, chtěl zmizet oknem, ale něčí ruka ji zatáhla zpět do pokoje. Vykřikla a ocitla se zpět na posteli.
„Být tebou už by to nikdy nezkoušel.‘‘ Vyhrožoval ji Naruto a znovu ji přivazoval, tentokrát pevněji. Už zbýval jen kousek, mohla mu utéct. Ale jak se tu tak rychle objevil ani ho neslyšela nemůže být tak rychlí. Něco tady nehraje. Znovu se pokusila z pouty zápasit, tentokrát, ale nepovolili. Naruto se vrátil zpět do kuchyně pak se vrátil zpět z dvěma šátky.
Jedním ji zavázal oči druhou pusy, tak aby nic neviděla a nemohla by mluvit. Znovu cukla, pouta ji poranili ruce. Zaúpěla, bolest byla nesnesitelná.
Ozval se zvonek, Sakura zjitřila, třeba ji najdou?
Naruto šel otevřít, snažil se tvářit jako by nic. Beztak hledají Sakuru. Ve dveří stál Sasuke, celý bledý a domáhal se mu do domu. Naruto mu v tom, ale branil.
„Pust mě dovnitř.‘‘ Zuřil Sasuke a nakonec Naruta přepral. Ten za ním, ale nevyrazil, jako by mu bylo jedno, že najde přivázanou Sakuru. Jen zavřel dveře a zamkl klíč někam zahodil.
Mezitím už Sasuke dorazil do ložnice. Jakmile ji uviděl vyděsil se. Jak to jen mohl udělat. Na nic nečekal ihned ji rozvázal. Byla zmatená, skočila mu do náruče a vyplakala se mu na ramena.
„Musíme zmizet, on se zbláznil.‘‘ Prosila ho Sakura a táhla ho ven z okna, ale jakmile se otočila okno tam nebylo. Lekla se, zas nějaké genjutsu. Vydala se hledat další východ, ale pořád chodili v kruhu, co bylo, ale nejhorší Naruto se naprosto vypařil. Konečně dveře otevřela je a vyběhli ven.
„Co to ?!‘‘ Vylekali se, vesnice vypadala podobně jako v jejím snu, rozpadlá, naprosto zničená. Sasuke udělal jeden krok, ale zem se pod ním propadla. Ona vyjekla naštěstí ho držela za ruku a pomohla mu nahoru.
„Bože jsi v pořádku.‘‘ Strachovala se jakmile ho vyndala nahoru. On nic nechápal, ale Sakuře to začalo pomalu docházet. Tohle nebyli iluze, jen sny, jako ty její. Pomalu ji to začalo docházet, oba teď spí, tohle doopravdy neděje. Ale teď se musí probudit, ale jak. Nic jiného ji nenapadlo než skočit do té díry. Sasuke byl proti, ale stáhla ho sebou dolů. Oba křičeli, ale konec se nepřibližoval.
„Jak dlouho už padáme?‘‘ Ptal se Sakuke do nějaké době padaní, už ani nekřičeli.
„No asi už půl hodiny.‘‘ Odpověděla mu znuděně Sakura. To padaní ji začalo nudit. Žaludek se ji začal převracet, přemýšlela jak se nejlépe vyzvracet, aby to na ni nespadlo. Nakonec došlo k závěru, že jiná možnost není.
Dno se začalo rýsovat, tentokrát už oba křičeli. Dopadli bolest však necítili, jen se kolem nic vše zčernalo. Sakura zajásala, měla pravdu byl to jen sen.
Pomalu se začali probouzet, byla už noc. V celém pokoji byla tma, okno nechybělo. Ona by nejraději zmizela, ale on byl proti, nemůže to tak jen nechat musí najít Naruto. Ale jako by se po měn slehla zem a nejhorší bylo, že byl zamčeni. Byli v pasti.
„Sakra, kde je ten blázen.‘‘ Zuřil Sasuke po druhé obhlídce domu. Každou skulinku už prohledali, ale nebyl k nalezení.
„Nejsem blázen a vy to víte!‘‘ Ozvalo se z jednoho z pokoji, jakmile tam došli niko tam nebyl.
Jen si s nimi pohrával.
„Jste dobří, že jste unikli ze svých snů.‘‘ Ozývalo se domem a k tomu ještě děsivý smích. Naháněl jim hrůzu. Dál už tam být nemohly, Sakura vyrazila dveře.
„Myslíte si, že mě utečete.‘‘ Volal na ně jakmile opustili jeho dům, nezastavovali se utíkali domů.Co nejrychleji od něj. Sasuke byl toho všeho zmatený. Možná měl Sakuře věřit, možná to nebyli jen obyčejné sny, teď si to nevlastní kůži zkusil. Obou stále hlavou vrtala jedna otázka.
Proč? Proč to vše? Co ho tak změnilo?