Broken Rose: 7 kapitola

Nakupování a napadení jinými studenty

Šli jsme na snídani a u stolu, už seděli všechny, které jsem znala.
„Ahoj lidi jak se vede?“ zeptá se Sasuke plný energie, ale mě ji hodně ubylo.
„Ale jo jde to. Co jste vyváděli.“ Zeptá se Naruto a já se malinko začervenám, ale jinak neodpovídám.
„Nic co by tě mělo zajímat.“ Odpoví mu Sasuke, ale jde vidět, že to Narutovi i všem ostatním došlo.
„Máme jít do ředitelny.“ Řekne Hin a podívá se na mě a na Sasukeho.
„Proč?“ zeptám se
„Prý Jiraiya a Orochimaru nás chtějí vidět.“ Pokrčí rameny Hin a já vylítnu od stolu.
„Jak jako chtějí vidět. Vždyť já nemám nic na sebe. A….a.“ Začnu jančit, ale Hin mě zastaví.
„Klid máme ještě dost času můžeme jít s Tenten a Ino nakupovat.“ Řekne celá šťastná Hin a holky se k ní přidají.
„Je tu, ale jeden problém.“ Řeknu malinko smutně.
„Jaký problém?“ zeptá se mě Tenten.
„Nemám peníze na nové oblečení.“ Pokrčím rameny a pustím se do jídla. Poté se, se všemi rozloučím a jdu se Sasukem do pokoje.
„Připadám ti snad jako nějakej tyran, že mi nemůžeš říct o peníze.“ Vylítne hned na mě Sasuke, když zavře dveře.
„Nemůžu si od tebe vzít peníze na vlastní potřeby, to nejde Sasuke.“ Odpovím mu a sednu si na postel.
„Proč by to jako nešlo?“
„Protože si pak připadám jako nějaký ubožák, co ani nemá peníze na oblečení. Jo dobrá nejsem zrovna z bohaté rodiny. Vlastně jsem bydlela z babičkou, která mě nesnášela, ale platila mi školu. Ale pořád mám aspoň špetku své hrdosti. Já….já ti prostě nemůžu říct o peníze.“ Zašeptám a po tváři mi sklouznou slzy.
„Neplač Saky. Vlastně bych byl spíše rád.“ Pošeptá mi do ucha a obejme mě.
„Dám ti víc peněz kup si co chceš jo, ale hlavně to neřeš. Peníze pro mě nejsou důležitý, ale ty ano a moc.“ Řekne a já ho radostí políbím.
„Miluju tě Sasuke, strašně moc.“ Řeknu mezi polibky, ale najednou se Sasuke zasekne.
„Řekla jsem něco?“ Zeptám se malinko vystrašeně.
„Miluješ mě?“ Když to řekne vůbec nevím kam s očima.
„Taky tě miluju.“ Řekne z ničeho nic a já se na něj podívám.
„Opravdu?“ Sasuke jen kývne a tentokrát mu skočím okolo krku.
„Jdu to napsat holkám jo.“ Řeknu a zašramotím v truhlíku a vytáhnu mobil.
„Co konkrétně jim jdeš psát?“ zeptá se a já se na něj zaraženě podívám.
„No že nakonec jdeme nakupovat, co sis myslel, že jim budu spát, že mě miluje nejkrásnější kluk na světe.“ Pozvednu obočí a podívám se na něj. Sasukemu se na tvářích objeví ruměnec.
„To zase přeháníš.“ Odpoví a já se na něj kouknu, až překvapeně.
„Kouknul si se nikdy do zrcadla?“ Zeptám se ho a on jen tak zaraženě kývne.
„Vypadáš jak nějaký anděl Sasuke, copak si neviděl jak se na tebe koukali holky ve škole jak kdyby si byl překrásný anděl.“ Uhne pohledem a já se tomu zasměju.
„Tak jo, jdu se převléct a potom vyrazím oki.“ Oznámím mu to a Sasuke jenom kývne. Když, už jsem hotová Sasuke mi podá peníze.
„Tolik si se zbláznil.“ Řeknu a vykuleně koukám na peníze.
„Kup si toho hodně, ať alespoň zaplníš tu druhou polovinu skříně.“ Já jen kývnu, políbím ho a poté se vydám ze školy, kde na mě čekají, už holky.
„Tak můžeme.“ Zeptám se všichni nadšeně kývnou.
Nakupování jsem si užívala, ještě nikdy jsem z nákupů nebyla tak unavená. Měla jsem snad dvacet tašek věci všeho druhu a snad tři tašky bot.
„Holky nechcete jít někam si sednout?“ Zeptám se a oni jen unaveně kývnou.
„Páni Saky, kde si sehnala tolik peněz?“ Zeptá se mě Ino, když nám přinesou kafe.
„Dal mi to Sasuke, prý ať si koupím hodně věcí, abych doplnila druhou polovinu skříně.“ Odpovím a holky na mě vykulí oči.
„Počkej to máš opravdu tak málo věcí?“ zeptá se mě Tenten.
„No já sem bydlela jenom z babičkou, která mě nesnášela. Matka mě u ní nechala se slovy, že se pro mě vrátí, ale nikdy se nevrátila a můj otec, toho ani neznám. Takže já jsem nikdy nemohla dělat to co ostatní holky. Nakupovat, chodit někam na rande. Místo toho jsem se radši učila, aby nebyla stejná jako moje matka.“ Odpovím a dál si usrknu z hrníčku.
„Promiň Saky to jsem nevěděli.“ Omluví se Hin za všechny a já jen zavrtím hlavou, že mi to nevadí a poté se na ně usměju.
„Ale podívejme koho to tu máme holčičky z Konohy.“ Řekne nějaký hlas za mnou. Podle hlasu je dívčí.
„Hm… Suna co ta tady dělá?“ zeptá se Hin a propaluje je pohledem. Musím se přiznat, že mám z nich strach. Ne sté culíkaté holky, ani z toho divného kluka s pomalovaným obličejem, ale z toho červenovlasého kluka. Vypadá z nich nejmladší, ale zase nejstrašidelnější.
„Vždyť je turnaj, pokud se nemýlím.“ Řekne ten z tím divně pomalovaným obličejem.
„Ne nemýlíš, ale do turnaje máte ještě skoro měsíc čas.“ Řekne Tenten.
„Kde pak máte své démony?“ Zeptá se ta holka.
„Pokud se nemýlím, tak zrovna tebe by to zajímat nemělo, jakožto že jsi pán.“ Nevím jak mě dokázal opustit strach, ale řekla jsem to z naprostým klidem.
“Ale holčička si nějak dovoluje.“ Řekne ten kluk s pomalovaným obličejem. Já se jen na něj ušklebím.
„Neměla by sis tak dovolovat.“ To je první co řekl ten červenovlasí kluk.
„Tak jinak vy jste si začali bez toho aby jste se představili. To je víc než nevychovanost.“ Řeknu a podívám se na toho červenovlasého kluka.
„Hm… to máš pravdu jmenuju se Temari, tady vedle mě to je Kankuro a tohle je Gaara.“ Řekne Temari a já jen kývnu.
„Jsem Sakura a to je Ino, Tenten a Hinata. Takže když dovolíte rádi bychom, už šli.“ Řeknu vezmu tašky a jsem na odchodu.
„No to je ten háček mi vám to nedovolíme.“ Řekne Gaara a já teď opravdu dostávám strach. Tašky mi spadnou z ruky.
„Ale jo myslím, že jim to dovolíte a moc rádi.“ Řekne za mnou hlas, který patří osobě pro, kterou bych i zemřela.
„Ani nevíš jak jsem ráda, že jsi tady.“ Otočím se a usměju se na něj. Krom Sasuke tak je i Naruto, Sai a Neji.
„Hm… takže holčičky tu mají své démony.“ Řekne Kankuro a pousměje se.
„Dva na čtyři to jste hrdinové.“ Řekne Naruto a na tváři se mu objeví úšklebek.
„To se ještě uvidí.“ Pronese Gaara, ale mě tu něco nehraje.
„Sasuke, démoni můžou bojovat i bez pánů?“ zeptám se šeptem Sasuke a teď mu to taky dojde.
„Ale kde máte své pány, démon by neměl bojovat bez pánů. To je největší Tabu.“ To je asi dost zaskočí, ale poté se pousmějí.
„Jo to máš pravdu za chvilku přijdou.“ Řekne Kankurou, ale to mi už rupnou nervy.
„Omlouvám se, ale my fakt na vás nemáme čas, máme něco mnohem důležitějšího, než tu s vámi bojovat jak nějaký fakani.“ Řeknu naštvaným hlasem popadnu tašky a jsem na odchodu.
„Tak to si neměla.“ Řekne Gaara a já se na něj pousměju.
„Jo a co mi uděláš?“ zeptám se provokativně.
„Něco na co nadosmrti nezapomeneš.“
„Pokud sis nevšiml tak tu mám svého démona a věř mi se Sasukem není radno si pohrávat.“ Řeknu a upřu na něho zrak.
„Jindy.“ Řekne zničehonic Gaara a oba jeho společníci jdou s ním pryč.
Sasuke chce něco říct, ale včas ho zastavím.
„Nevím neptej se. Já sem taky z toho dost vykulená.“ Odpovím a podívám se na všechny přítomné a naráz všichni vybuchneme smíchy.
„Ale Saky musím ti říct, byla si fakt dobrá.“ Řekne Naruto a plácne mě po zad.
„Díky.“
„Hele lidi, musíme ještě se Saky něco zařídit pak vás dohoníme jo.“ Řekne a všichni se tak zvláštně usměji, ale nakonec kývnou.
„Není radno si se mnou zahrávat hm…?“ Řekne a povytáhne obočí.
„No co, ještě dělej, že ti to vadilo.“ Řeknu naštvaně, ale to mi Sasuke dá něco kolem krku. Je to překrásný řetízek. Vypadá to jak planeta Saturn, ale jsou tak krásně barevné kamínky a celý je ze stříbra.
„Dárek.“ Řekne pouze Sasuke a já se na něho podívám s uslzenýma očima.
„Děkuju, je …je překrásný.“ Odpovím pouze a poté ho dlouze políbím