manga_preview
Boruto TBV 15

Dědictví Bílé vlčice – Začít znova – část 22. Epilog

Kimm a Kiba; Kazemi a Kankurou

Kimm se nemohla dočkat, dokud se Kiba nevrátí, musela si počkat. Mezitím se seznámila s celou domácností Gaary a pomáhala se svatbou své sestře a její skoro švagrové Mari, Shira byla myšlenkami u Sasukeho, který pro ni nikdy nezemřel.
„Moc vám gratuluji,“ popřála Kimm šťastným párům.
„Doufám, že se ten pitomec Kiba objeví co nejdřív, aby si tě konečně vzal.“ Řekla Kazemi, která přála své sestře jen dobré.
„Cítím, že se objeví v tu nejneočekávanější chvíli. V to věřím.“ Sdělila Kimm, která byla plná optimismu a právem.
„Tak to má být a je mi líto, že jsem zmeškal vaši svatbu, přijmete, prosím, ode mě gratulaci,“ ozvalo se jim za zády.
Kimm se otočila a spatřila svého životního partnera.
„Kibo!“ zvolala vesele Kimm a vrhla se mu kolem krku.
„Jen klid, ještě mu uškrtíš, ale taky tě rád vidím, kde je naše sluníčko?“ zeptal se Kiba.
„Je u mé sestry, to mi ani nedáš pusu?“ zlobila se na oko Kimm.
„Teď jsem to chtěl udělat.“ Sdělil Kiba, naklonil se a dal ji takové políbení, že až oba ztráceli dech a nemohli se jeden druhého nabažit.
„Doufám, že už není nějaký úkol, který na tebe čeká.“ Zajímala se Kimm.
„Ne, ale ještě se musí vypomoci Neye, Akamarovi, Kyarovi a Nyarovi s povinnostmi okolo vedení.“ Řekl Kiba.
„Máš pravdu, ale den by to mohlo počkat, ne?“ pronesla Kimm laškovně.
„Tohle mi chybělo. Těším se, až budeme svoji. Jo, a málem bych zapomněl, že jsem ještě naposled viděl Byu a jejího manžela. Poslali mi krátký vzkaz, mám ti říct, že jsou na tebe pyšní a máš se držet toho, co tě Bya-sama, naučila.“ Svěřil se Kiba.
„Děkuji, neřekneš mi, cos musel vykonat, že?“ zkusila to naposledy.
„Ne, ale pojď, chci se podívat na naši dceru.“ Kiba odváděl Kimm, ke společnosti. Kazemi zrovna držela svoji neteř.
„No, to je naše zlatí, no… kuk, kuk…“ a pak Kazemi dělala různé obličeje, až se Sachiko Yukiko rozesmála.
„To jsem zvědavý, jak se bude kschtit na své dítě.“ Utrousil Kiba a dostal od Kimm šťouchanec do žeber. „Mlč!“
„Jasně.“ Slíbil Kiba.
„Opovaž se být zase kousavý, ano?“ varovala ho Kimm.
„Vždyť jsem řekl, že se budu chovat slušně, i když kdo ví…“ to další neřekl, ale jeho tvář se zkřivila do ďábelského úsměvu.
„To jsem ráda,“ řekla ke Kibovi a jinak se obrátila na váženou společnost a vynutila si klid. „Děkuji, chtěla bych jen říct, že se mi dnes vrátilo světlo do života a všem zde přítomným párům přeji vše nej, aby jim to klapalo ve všech směrech. Můžou být i sem tam nějaké ty hádky. Potom to usmiřování stojí za to, vím to.“ Začervenala se, směle pokračovala: „I když mě tyhle proslovy moc nejdou ještě jednu věc, zde bych chtěla vyřídit. Jestli bychom nemohli mít svatbu zítra, protože musíme s Kibou dořešit několik věcí.“
„Není problém, kněz co nás oddával má zítra volno a tudíž se můžete klidně vzít, že drahý?“ Mari rýpla do skoro spícího Gaaru.
„Co…? Ale jistě,“ pak zčervenal, protože se ten večer nevyspal. Kaname pořád plakala a on jako řádný otec se spolu s Mari o ni střídavě starali, ale na rozdíl od ní, byl nevyspalý.
„To je skvělé a mám další novinku, rozhodl jsem se, že se trvale přestěhuji sem do Suny, abych mohl být neustále se svou ženou a pokud bys chtěla, můžeme navštěvovat moji rodinu, která jistě uvítá, že jsem se konečně oženil.“ Informoval Kiba.
„To si zaslouží přípitek,“ vyhlásil Kankurou, který při pohledu na Kibu dostal nápad. Ten musel hned uskutečnit.
„Švagre, mohl bys na chvíli?“ k tomu bylo jasné gesto, aby přistoupil k němu.
„O co jde?“ zajímal se Kiba. Kankurou mu to vysvětlil.
„Jak se tahle baví, tak to nikdy nedopadne dobře,“ řekla Kazemi a měla pravdu.
„Máš pravdu, ale uznej, že jsou to naše zlatíčka, i když se někdy chovají jak malí.“ Dál se bavila Kimm.
„To je fakt.“ Potvrdila její slova.
„To zní jako skvělá soutěž,“ souhlasil Kiba.
„Že? Tak ať vyhraje ten lepší!“ vykřikl Kankurou. Posháněli si nějaké panáky a mohli jít na to. Někdo by čekal, že budou závodit s pitím, ale to by byl omyl. Oni soutěžili v tom, kdo postaví největší pyramidu z panáků!
Gaara, Mari, Kazemi a Kimm si této disciplíny nevšímali, dokud Kankurou nezvolal: „Já mám o dvě větší!“ ovšem to by Kiba nesměl být Kiba, aby mu ji nezbořil.
„Za to zplatíš!“ a na oplátku padla i Kibova pyramida.
„No počkej!“ a než mohla vypuknout rvačka, tak je zadržel Gaarův písek. „Copak tahle se chová na svatbě?“ káral je kazekage.
Kazemi a Kimm, jako sestry se vydali za svými protějšky a každá mu vlepila pořádnou facku.
„Tak a za trest budeš měsíc spát na gauči a bez odmlouvání!“ řekla Kazemi, která i přes svůj již pokročilý stav dokázala rozdávat rány.
„Néé, to mi nemůžeš udělat! Já už budu hodný!“ ani psí oči nedokázaly obměkčit Kazemi.
„Měsíc a basta!“ to bylo poslední slovo, Kazemi to považovala za ukončené.
„Nebudu přísná jak moje sestra, ale napařím ti měsíc a půl!“ byla nelítostná.
„A co je potom přísnost?“ Kiba zbledl jako Sai.
„Tak, abys nebyl pozadu, tak to snížím taky na měsíc a taky na gauči!“ odešla, protože to taktéž měla za uzavřené.
Gaara je pustil a oba si nic neřekli, sedli si vedle svých něžných poloviček.

O několik měsíců později – Kazemi a Kankurou

„Ještě trochu!“ povzbuzoval ji doktor.
„To zvládneš, miláčku,“ přidal se Kankurou, který obdivoval, jak ten porod zvládá.
„Tak si to zkus sám… rodit,“ cedila mezi zuby. Už byla na pokraji sil.
„Správně, ještě chvíli,“ a skutečně za pár chvil se jim narodil chlapeček, který byl zdravý a hlavně se hned ozval, že se mu, ale vůbec nezamlouvá, že se dostal na svět.
Po umytí a přestřihnutí šňůry se chlapeček dostal do rukou novopečené maminky a tatínka.
„Vítej, na světě, maličký,“ řekla Kazemi, která měla ještě síly, aby se rozplakala štěstím. I Kankurou byl naměkko. Můj syn, tohle je můj syn. Musel si neustále v duchu opakovat. Je to moje část. Nahlas již pronesl: „Jsem tak šťastný. Děkuji ti, lásko, že jsi mi dala syna.“ Políbil ji na čelo.
„Není zač, je ti podobný. A je tak maličký a bezbranný, ale jak se vlastně bude jmenovat?“ vzpomněla si Kazemi.
„Mám jedno jméno, které se mi líbí, ale nevím, jestli to bylo pro mého syna.“ Svěřil se následovník Sasoriho.
„Jéé, povídej,“ vyzvala ho Kazemi, která sice byla unavená, ale ještě než usne, chtěla slyšet jméno, které pro něho dávno vybral Kankurou…
„Bratře, nebude ti vadit, když svého syna pojmenuji po našem strýčkovi?“ zeptal se Kankurou svého sourozence.
„Ne, nebude, budu jen rád, když jméno Yashamaru zůstane v rodině,“ souhlasil Gaara, vzpomínka na strýčka mu pořád bodala v srdci, ale už ne tak silně, spíše tupě a vzdáleně.
„Arigatou a bál jsem se, jak budeš reagovat na moje rozhodnutí.“ Kankurou náhle znervózněl.
„Dříve bych tě možná zabil, ale dnes ne.“ Tím to pro něj skončilo.

„Je to… Yashamaru,“ vyřkl to jméno.
„To je krásné jméno,“ a v ten moment Kazemi zaspala s úsměvem na rtech.
„Také myslím,“ políbil ji ještě jednou na čele, hlídal její spánek, než usnul v křesle.

Kimm a Kiba; Neya a Akamaru

Po své svatbě se vydali za svými přáteli, aby jim pomohli sjednat ve vlčím království pořádek. Měli co dělat, nejprve museli všechny přesvědčit, že změny, které nastanou, jsou přínosem pro celou společnost.
Přivedli dokonce pár lidí, kteří se dobrovolně přihlásili, protože měli rádi vlky a toužili se s nimi sžít.
„Poslouchejte, mám pro vás novinku, zatímco se někteří jen seznamovali, tak my prozatím vůdci jsme pracovali, a tady vám můžeme ukázat výsledek své práce.“ Neya ukázala požadovaným směrem. Za dřevěnou hradbou, která byla postavena jen dočasně, rozprostírala široká pláň a na ní umístili vlčí příbytky a sem tam se vyskytoval dům pro lidi.
„Potřebujeme pár vlků, kteří by si zkusili s těmito lidmi žít a pokud se to osvědčí, tak se hradba zboří.“ Dál vysvětloval Nyar.
Protože se skoro nikdo nepřihlásil, tak se sourozenci společně s Akamarem dobrovolně přihlásili a Kyar si nemohl odpustit jedovatou poznámku. „Je mi smutno, myslel jsem, že všichni, zde se chcete naučit žít s lidmi, ale jak vidím je to pro vás marné.“
„Já se hlásím,“ vystoupilo teprve roční vlče, které své matce, která měla protesty, odsekl: „Matko, nech mě, pokud vy dospělí nemáte rozum, tak kdo ho potom má? Asi my mladí a kdo z vlčat se ke mně přidá?“ Svým proslovem zburcoval celou omladinu, která se vyhrnula a následovala svého mladého vůdce.
„Zdá se, že tady máme nadějného vůdce.“ Poznamenala Neya, která spatřila, jak se k nim blíží Kimm, Kiba a Sachiko Yukiko.
„Kimm!“ zvolala radostně Neya a rozeběhla se ke své přítelkyni, kterou spíše považovala za sestru.
„Neyo!“ Kimm ji objala a podrbala za ušima. Pak si ve zkratce řekly, co se událo.
Náhle jako by vlci zpozorněli a poklonili se příchozím. „Vítejte, Dědicové.“
„To není potřeba, slyšeli jsme, že se tady něco děje a prosím vás, abyste nám lidem dali šanci a obráceně. Nenávisti, hádek bylo dost, nemyslíte?“ ozval se náhle Kiba.
Náhle šli do sebe a uvědomili, že Kiba má pravdu. Od té doby to šlo vše jako na drátkách. Dále se pak vyhlásili společné pravidla, které se zavázali všichni dodržovat.
Jakmile se to ujalo, tak se muselo zákonitě rozšířit i do ostatních lokalit, kde pobývali vlci a lidé…
Platným vůdce se stala Neya, Nyar a Kyar se svého postu vzdali. „My na to nemáme,“ odpověděli, když se jich Kiba zeptal, proč odstoupili.
Pojala za svého druha Akamara. Ustanovila své bratry jako za své zástupce.
Kimm a Kiba podvědomě tušili, že zde nebudou potřeba a odešli do Suny do Kimmina domu, protože se Kazemi odstěhovala s manželem do jiného domu, v domě Gaary se vedení domu ujala Mari. Temari zůstala spolu s Maerem u Gaary.

Kazemi a Kankurou

Byla už z nemocnice doma a užívala si svého synka, který se čím dál podobal na tatíka.
„No kdo je to? To je náš tatíšek, ty jsi můj blouček,“ šišlala na Yashamara a ten se jen culil.
„Nebude z něho trouba? Když na něho budeš pořád šišlat?“ zajímal se Kankurou.
„Nech toho, dítě tohle ocení a navíc je to komunikace s ním,“ sdělila Kazemi, když mu dala facku. „Opět si koleduješ, že budeš spát na gauči?“ prohodila jako by nic.
Kankurou radši vyklidil bojové pole poražen, opět. Ale byl rád, že se ji skoro celá paměť vrátila. Jediné na co si nevzpomínala byl únos. Možná to bylo dobře, že se jí nevrátily ty hrůzy, které tehdy prožila, blesklo mu hlavou.

Jinak se chodili Kimm a Kazemi navštěvovat se svými ratolestmi. Manžílci se opět o něčem bavili a jako už tolikrát předtím to nedopadlo dobře. Byli z nich až moc dobří kamarádi.
„Ty lumpárny by se jim měli nějak zakázat nebo za chvíli budou špatnými vzory pro děti.“ Řekla Kazemi.
„Stejně by se stýkali nám za zády a pak by to vypadalo ještě hůř.“ Podotkla Kimm. „Alespoň je máme pěkně na očích a víš moc dobře jako já, že na ně platí měsíc na gauči,“ to řekla jakoby omylem nahlas.
Kiba a Kankurou se po nich podívali a sestry se jen podivně pousmály…
Dále k nim přibyla Mari a Temari se svými drahoušky. Maero uzavřel ústní dohodu s Gaarou, Kankurouem, že se budou snažit spolu vycházet.
Gaara se musel přidat, aby nezůstal pozadu a Maero se také nenápadně přidal a za chvíli se všichni hádali jako malí.
Stačilo: „Měsíc na gauči!“ a už se klidnili, ale za okamžik to tu bylo zas.
„Jako malí, to jsou teda vzory pro naše potomky.“ Samozřejmě se tu nečekaně objevili Shira se Sasukem, kteří přišli na krátkou návštěvu. Shira sem šla na kontrolu, protože byla ve druhém měsíci těhotenství.
„Co tam dělají?“ zeptal se Sasuke.
„Ále, zase zkouší, kdo je lepší v hraní pokeru.“ Řekla ledabyle Kimm.
„Tak to mě nezajímá,“ odpověděl nezúčastněně Sasuke.
„Jsi jedinej, který se řadí mezi ty dospělé muže.“ Odhodlala se to říct Temari.
„No…“ začala Shira.
„Sasuke, pojď taky, pokud jsi chlap, tak se nebudeš bát si s námi zahrát, ty máš pořád stejný výraz, pro tebe to bude hračka.“ Tímto posledním argumentem se Sasuke naštval a se slovy: „No počkejte!“ se vydal za nimi.
„To bylo chválení dne před večerem,“ neodpustila si Kimm.
„Alespoň jsou pěkně spolu a nevyvádí za našimi zády,“ utrousila Shira.
„Skoro stejnými slovy jsem to řekla, já,“ přihlásila se Kimm.
Ovšem objevil se zde Kyar, že ve vesnici vypukla ošklivá hádka, je tam za potřebí jejich přítomnosti.
„Kibo! Slyšels?“ zavolala na Kibu.
„Ano, pánové, omluvte mě, ale jakmile se vrátím, tak to dohrajeme.“ Omluvil se dámám a spolu s Kimm odešli. Kazemi dostala na starost Sachiko Yukiko.
„Pánové pokračujte, Dědicové si odskočili, ale nám nic nebrání hrát dál, že?“ řekl Kankurou, ostatní souhlasili.
„Tak a my se pustíme do nějaké činnosti?“ optala se Shira.
„Jo, co takhle napsat knihu o Dědicích Bílé vlčice?“ navrhla Kazemi.
„To zní dobře, jdeme na to?“ zbytek dam souhlasilo a rozhodly, se že to bude překvapení pro Kimm a Kibu. Plácly si.
„Naše polovičky jsou vážně skvělé,“ řekl Sasuke.
„To jsou a jaké to jsou báječné kamarádky, to je dobře,“ poznamenal Gaara.
„Měli bychom je napodobit,“ odvážil se promluvit Maero.
„Neudělali jsme to už?“ pronesl Kankurou.
„Máš pravdu,“ také si plácli, že se z nich stala, tak dobrá parta.

Poznámky: 

Tak konec vážení přátelé, ale u téhle nečekejte zde pokračování. V té mé nové sérii se tyhle páry budou jen velmi okrajově vyskytovat nebo jen uvedu zmínku.
Co bych řekla závěrem? No, že mě tahle povídka bavila, a i když jsem chtěla dát úplně jiné konce, tak jsem s tímto spokojena. Prostě si musíte domyslet, že měli jednou šťastné období a pak se to vystřídalo tím smutnějším. Stejně jako v životě...

4.6875
Průměr: 4.7 (16 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, Čt, 2020-10-08 18:29 | Ninja už: 5408 dní, Příspěvků: 6241 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Uchazeč o ruku Mizukage

Misia PM: Táto kapitola bola nejaká dlhšia, no keďže v nej už prakticky o nič nešlo, preletel som ju dosť rýchlo. Ono je fakt, že lekári hovorili o dievčatku, ale tak stane sa, že prehliadnu pipíka a potom bude prekvapenie. Smiling Nie je Kazemi tak náhodou dedičkou rodu slonov? Lebo jej tehotenstvo trvalo teda fááákt dlho. Laughing out loud (námet na pokračovanie Kawaii jako Kyuubi! )

Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Smiling Fan-mangy:
To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, Čt, 2020-10-08 19:20 | Ninja už: 5931 dní, Příspěvků: 7877 | Autor je: Moderátor, Vydavatel Icha Icha

Táák Palantire, za prvé díky za četbu, i když sis nevybral tu pravou... no víš, já si tady moc hrála s časem, až mi časem vypadlo, co jsem tím chtěla říct... Laughing out loud a nedošlo mi to. Tady mám takových omylů, časových kiksů a nesrovnalostí, že se za ně stydím, ale seš borec. Za další nebudu kvůli spamu ti odpovídat na každý koment. Snad v daleké předaleké budoucnosti se vrhnu na opravu těch chyb.

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele akai
Vložil akai, So, 2010-05-29 16:48 | Ninja už: 5872 dní, Příspěvků: 1219 | Autor je: Asumův zapalovač

moc hezká povídka Smiling Tak jsem se rozhodla, že si přečtu všechny tvoje serie Laughing out loud Ale to bude trvat, páč zrovna se dívám na asi tři anime a dalších pět mang Laughing out loud (Nebo naopak? Laughing out loud)

you wanetd it; chtěla jsi to… tak si sakra nestěžuj!
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.

„What a world we live in, to see such unique idiots…?”

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, Ne, 2010-05-30 19:57 | Ninja už: 5931 dní, Příspěvků: 7877 | Autor je: Moderátor, Vydavatel Icha Icha

akai: Tak to mě těší Smiling a pokud to bude trvat déle, to mi nevadí, stejně máš času dost...

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Čt, 2009-12-31 01:46 | Ninja už: 5547 dní, Příspěvků: 2061 | Autor je: Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Tak a konec...
Nějak nevím co říct. Byla to pěkná serie. Ze začátku vypadala jako opravdu 15+, pak to bylo zase tajemné, když unesli SY... Jediné co mi trochu narušovalo čtení, bylo to prolínání s tvou druhou serií. Ale to je můj problém, nemám být taková baka a přečist si ji taky Laughing out loud

A ještě si neodpustím dodat: Chudák Kankurou! Škoda, že jsem nepočítala kolik facek za tuhle serii dostal, ale bylo by to zajímavé číslo Laughing out loud

Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF

Obrázek uživatele naruto - kun
Vložil naruto - kun, Pá, 2009-11-27 15:03 | Ninja už: 5747 dní, Příspěvků: 687 | Autor je: Prostý občan

mas moj obdiv za tuto poviedku a no... myslim ze viac netreba dodat... snad uz len ze ten mesiac na gauci, som sa skoro rozplakal od smiechu =D

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, Čt, 2009-12-31 10:41 | Ninja už: 5931 dní, Příspěvků: 7877 | Autor je: Moderátor, Vydavatel Icha Icha

naruto - kun: To mě taky Laughing out loud a díky za tak pěkný komentář Eye-wink

Kakari: Tak jsi to zvládla, já vím, že to vypadalo na 15+, ale pak jsem si řekla, že to čtou i mladší a tak jsem do toho zapojila i něco tajemna... oNi jsou tvrdý, ale zase je milují, takže to pak svým polovičkám vynahradí... Eye-wink a k tomu číslu, to by vážně bylo zajímavý číslo...

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele Riivy
Vložil Riivy, Út, 2009-11-24 12:38 | Ninja už: 5494 dní, Příspěvků: 127 | Autor je: Prostý občan

Pekný príbeh... musím uznať, že niektoré nápady boli fascinujúce a "mesiac na gauči" bola super hláška Laughing out loud Čo sa týka ukončenia, tak to si myslím bolo super, pretože to bolo krásne vysvetlené a nie nejako useknuté... Čo dodať na záver? Len toľko že už sa teším až si prečítam niečo ďalšie Smiling

Obrázek uživatele Kaia-chan
Vložil Kaia-chan, Út, 2009-10-27 19:56 | Ninja už: 6042 dní, Příspěvků: 1192 | Autor je: Prostý občan

Miluju tvoje happyendíky, ty vždycky rozveselí Smiling Tuhle povídku jsem si fakt oblíbila a přirostla mi přes svou dlouhou cestu k srdíčku. Ještěže bude "pokráčko", jestli se to tak dá nazvat, ale to záleží na tobě Eye-wink

Už to tak bude?
Return? Smiling Ouki douki, zatím jako čtenářka doháním zameškané čtení starých známých i nováčků Smiling

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, Út, 2009-11-24 15:20 | Ninja už: 5931 dní, Příspěvků: 7877 | Autor je: Moderátor, Vydavatel Icha Icha

Kaia-chan: To jsem ráda, že se líbilo, psala jsem ji ráda a možná bude jen minisérie, ale to ještě nevím, páč ve škole teš máme fofry. Uvidíme Eye-wink

Riivy: Páni, takový pěkný komentář mě opravdu těší a doufám, že si další série užiješ. Ta hláška měsíc na gauči mě napadla náhodou Eye-wink

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska