Svitek Tajemství- chap. 4

Další den ráno (Konoha)

Pokojem se linula nádherná vůně. Hinata začmuchala a pomalu otevřela oči. Když pře sebou uviděla Naruta, roztáhli se jí rty do širokého úsměvu.
„Jak pak ses vyspinkala?“ ptal se Natuto.
„Moc krásně, děkuji,“ odpověděla Hinata s úsměvem.
„Udělal jsem vajíčka, dáš si?“ usmál se na ni Naruto a ona přikývla. Donesl jí je až do postele a tak spolu poklidně posnídali.
„Budu muset jít,“řekl Naruto, „Kakashi sensei pro nás má zase nějaký trénink, zůstaň tu, jak dlouho chceš, pokud budeš mít čas, však se uvidíme odpoledne.“ Řekl Naruto a políbil ji na čelo. Ona se k němu otočila a objala ho.
„Miluji tě, Naruto,“ zašeptala mu do ucha.
„Já tebe taky,“ oplatil jí Naruto a už běžel ke dveřím.

Jen co doběhl na tréninkové hřiště, přišla i Sakura a společně čekali na Kakashiho.
„Kde zase je?“ čertila se Sakura a Naruto se jen pobaveně ušklíbl.
„To sis myslela, že přijde v čas?“
„No mohl by to alespoň jednou zkusit,“ řekla nasupeně Sakura.
„A čím to je, že ty máš dnes tak dobrou náladu?“ ptala se Sakura s výrazem zvědavosti ve tváři.
„Já mám pořád dobrou náladu, Sakuro, to jen ty se pořád čertíš,“ odpověděl vyhýbavě Naruto.
„Aha takže to, že za mnou byl včera Hiashi Hyuuga, že Hinata nepřišla domu, s tím nemá vůbec nic společného“ usmála se tajemně Sakura. Naruto se trochu začal červenat, ale naštěstí se právě v tu chvíli objevil Kakashi.
„Seinsei, jdete pozdě!“ vykřikli na něj oba najednou jako vždy
„Já jsem pomáhal jedné staré paní s nákupem,“ odpověděl Kakashi jednou ze svých výmluv.
„Lžete sensei,“ odpověděli oba naráz, jako už tolikrát před tím a všichni se začali smát.
„koukám, že jste v dobré náladě, tak to si zaslouží hodně těžký trénink,“ řekl Kakashi a Naruto se Sakurou jen pohrdavě odfrkli.
„Opravdu musíme Kakashi?“ ptal se Naruto s nadějí v očích.
„Ne nemusíte, dnes si odpočiňte, zítra ráno v devět se máme dostavit do kanceláře Hokage-sama. Dostaneme misi,“ řekl Kakashi a zmizel v obláčku páry.
„Jupíííííí,“ zavřeštěl Naruto a běžel k sobě v naději, že tam Hinata ještě bude.

To samé ráno (Sasukeho úkryt)

„Když jsme se teď přesunuli blíž Konoze, můžeme přes den déle pospávat,“ liboval si Suigetsu a líně se válel. Karin seděla u stolu a jen po Suigetsovi střelila pohledem. Juuga seděl u vchodu a povídal si se svými ptačími přáteli.
„Tak co Juugo, odhalil nás někdo?“ ptal se Sasuke, který se právě probral.
„Ne nikdo, máme docela štěstí, divím se, že se můžeme pohybovat takhle blízko Konohy a nikdo nás nezpozoroval,“ odpověděl Juuga a vrabčák na jeho ruce se vznesl a odfrčel vzduchem.
„Myslím, že to je jedině dobře,“ usmál se Sasuke, „a jelikož je dnes neděle, můžeme do Konohy o něco dříve po setmění, myslím, že v neděli v knihovně nikdo nepracuje, tedy ve veřejné části ne.“ Všichni na to souhlasně přikývli.
„ale teď máme doufám celé odpoledne na dočerpání sil,“ ptal se Suigetsu a Karin se opět zamračila
„Ty bys pořád jen spal!“ nadávala.
„Karin, nech toho,“ okřikl ji Sasuke, „nemáme čas na hádky, Suigetsu má pravdu, musíme odpočívat, přesun úkrytu nás stál dost sil a musíme vydržet dnes v noci, už jsme tak blízko.“ Jen co to dořekl, otočil se na svém lůžku a snažil se usnout. Tak jako on si všichni lehli, kromě Juuga, který stále seděl u východu a hlídal. Za dvě hodiny vzbudí Suigetsa a ten potom Sasukeho a nakonec Karin, tak se to bude točit až do večera, kdy opět půjdou do Konožské knihovny.

Po setmění (Konoha)

Sasuke a jeho tým se dostali do města, ještě před tím než se zavřela brána. Všichni schovaní pod kápěmi se vydali směrem ke knihovně. Zamíchali se mezi nakupující lidi a brzy se dostaly před vchod knihovny
„To snad není možné, jak mohou pracovat v neděli v tuhle dobu,“ rozčiloval se Sasuke, protože se v celé knihovně svítilo.
„Tak musíme počkat, sraz bude za hodinu tady, poohlédněte se kolem. Rozdělte se a splyňte s davem, abychom nebyli nápadní,“ řekl Sasuke, otočil se a odcházel. Ostatní dle jeho příkladu udělali to samé, každý se vydal jiným směrem a brzy nebylo v dohledu ani jednu ze čtyř postav v kápi.

Sasuke šel k domu Sakury. Opět jako posledně vyskočil na strom a vyškrábal se do větví ve výši jejího okna. Sakura seděla na posteli a četla si. Medvídek od Sasukeho jí seděl na klíně. Musím něco udělat, pomyslel si Sasuke, skoro bez přemýšlení přeskočil na její balkon. Jeho doskok byl neslyšný a Sakura zahloubaná do čtení si nevšimla pohybu venku. Jen pomalu otevřel zašupovací dveře do Sakuřina pokoje. V tu chvíli vzhlédla, ale než stačila cokoli říct, nebo vykřiknout Sasuke ji přikryl rukou ústa.
„Slib mi, že nebudeš křičet,“ zašeptal jí do ucha. Ona se strachem v očích přikývla.
„Co tu děláš?“ ptala se a v jejím hlase byla slyšet nedůvěra.
„Chtěl jsem tě jen vidět, je na tom něco špatného?“ odpověděl Sasuke překvapený z jejího tónu.
„Odpovídáš na otázku otázkou, to se nemá. Ale teď opravdu, proč si přišel?“ zeptala se Sakura znovu, tentokrát trochu přívětivěji a odložila knihu a medvídka na svůj noční stolek. Sasuke si přisedl k ní na postel, pomalu se naklonil a políbil ji.
„Přišel jsem si pro tohle,“ řekl poté a opět sakuru políbil, ona se překvapením ani nepohnula, ale když jí došlo co se právě teď děje, jeho polibek opětovala. Když se odtrhli od sebe Sasuke se usmál.
„Za chvíli budu muset jít,“ řekl.
„Už? Vždyť si sotva přišel,“ řekla pomalu Sakura a pak jí došlo něco dalšího.
„To mě chceš zase opustit? Jak to jen můžeš udělat? Já ti chtěla věřit, že budeš jiný, ale teď vidím, že ses nezměnil!“ křičela Sakura se slzami na krajíčku, „Tak vypadni, když už musíš jít a radši se tu už neukazuj, ale proč bys to vlastně dělal, máš tu svoji holku, jsem opravdu bláhová, že jsem si jen na okamžik myslela, že by mohlo být něco jinak!“ padla na postel a objala polštář. Sasuke ji chtěl obejmout, ale ona se z jeho objetí vyškubla a vzlykala do polštáře. Sasuke nevěděl co dělat a tak se otočil k jejímu stolu, kde byl navrchu papír a tužka. Kdyby něco řekl, stejně by ho neposlouchala, tak jí alespoň napíše vzkaz.

Jen co dopsal, pomalu prošel zpět na balon a jediným skokem zmizel ve stínu.