Romantika

Zůstala tam, kde ji moře vyvrhlo. Ležela na kamenitém břehu, půl těla měla ještě ve vodě a ramena ji střídavě omýval mořský příliv. Vlasy měla kolem rozprostřené, vypadala, jakoby byla mrtvá. Opak byl ale pravdou, takhle moře rodilo své dcery, jednou za sto let vyvrhlo jednu dívku. Tajemný rituál se odehrával po celá tisíciletí, ale nikdo o něm nikdy neslyšel. Snad pro to, že se dívky utopily dříve, než je někdo našel a vytáhl z vody.

Fakt, že to oni dva byli jedni z hlavních diplomatů a vyslanců vlastních vesnic, opravdu oceňovala a těšila se z něho. Znamenalo to totiž, že ačkoliv jsou od sebe vzdálení tři dny chůze, mají šanci se vidět několikrát do měsíce díky diplomatickým misím. Zajímalo ji, zda už někdo pojal vážné podezření a všiml si jejich zvýšené angažovanosti v tomto ohledu. Zatím měla šanci jen Temari dostat se párkrát do Konohy, ale dnes to bylo poprvé, kdy Shikamaru přicestoval do Suny.

Shino se probudí ve své posteli a má zvláštní pocit, že něco není v pořádku, proto vstane a jde do koupelny. Ruce mu nepřirozeně plandají, tak je automaticky vsune do kapes u pyžama. Najednou mu to však dojde, brouci jsou pryč. Zkusí je přivolat a ono nic, ani jeden.

Když Temari přijímala misi od Gaary, jejíž náplní byla diplomatická jednání v Konoze, moc dobře se jí vybavila vzpomínka na její poslední den spojený s konožskými ninji. Bylo to po oné záchranné misi v Mlžné vesnici a ty konkrétní momenty, které jí pluly myslí, patřily Shikamarovi a jejich rozloučení. Měla nutkání se ušklíbnout. Pozval ji na rande a ona v podstatě přijala a to, že se zase uvidí, zvlášť když misi přijala dobrovolně, byla v celku jasná zpráva.

Bylo poněkud teplejší dopoledne, než byli obyvatelé mladé vesnice Konohy zvyklí. Bylo to teprve nedávno, co se ustavila tato zatím malá víska. A asi i počasí přálo tomuto dni, jelikož se měla konat významná událost. Spojení dvou mocných klanů v jeden…
Hranice Konohy ještě nebyly pevně dány, ovšem vstup do ní byl rozhodnut jako jedna z prvních věcí. Pro větší bezpečí to byla nutnost. Právě v tomto místě se konalo setkání vůdců klanu.

Políbil ji u Ichiraku. Euforie a stud. Ti všichni okolo!
Zabořila tvář do jeho mikiny.
„Pojďme někam…“ špitla.
„Musíme nás oslavit!“ přerušil ji.

„Sasuke přijel!“ řekl rozzářeně a ona rezignovaně přikývla. Večeři ve dvou mohli odložit… znovu.
(Včera to byla Sakura. Pozítří Inuzukovi a... chápala to! Byl to Naruto...)
„Buďme zítra sami,“ navrhla.
„Nesnáším samotu!“ řekl vesele.
Ne, hůř: nezvládáš ji, neřekla.
(Copak se nepočítám, neřekla.)

V Listové je rušno. Lidé si šuškají, že Akatsuki chce zaútočit na vesnici. Proto pátá Hokage povolala všechny Chuuniny, Jouniny a Anbu.
„Jak víte, Akatsuki chce zaútočit na vesnici," začala. „A kvůli tomuhle jsem vás sem zavolala. Akatsuki by se měli schovávat někde poblíž Listové. Chtějí zaútočit jen pro-,"
„Proč na nás útočí!?" křikl blonďatý chlapec v místnosti.
„Protože tě potřebují získat. Jsi poslední žijící Jinchuuriki, Naruto," vysvětlila pátá.
„Hmm... Tak se prostě nechám chytit!" vyhrkl ze sebe.

Všude byla spousta lidí, vysokých lidí. Bavili se mezi sebou, tam nahoře, a kývali se ze strany na stranu, jako divný, obživlý les. Málo kdo se podíval dolů, na pětiletou Chouchou Akimichi, tisknoucí se u nohou své mámy a žadonící o její pozornost tím, že ji tahá za ruce a lem šatů a plácá ji do stehen:
„Mami! Mami! Kdy už půjdeme domů?"
Karui neposlouchá, příliš zahloubaná do rozhovoru s mužem před sebou. Mluví o věcech, které Chouchou nezná a směje se narážkám, co Chouchou nechápe.

„Chchchhcrrrrrrrrrr – mňňňňňňňňňňáááÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁuuuuúúúúúúúúúúúúúúúú!“
Cink. Třísk!
„Vrrrrrrrr.... mmmmmmňňňňňňňňňňňňňňňňáááÁÁÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ!!!“
„Do haj- Já už tě fakt -!“
PRÁSK!
„Sakra, ne, Akamaru!“
PRÁSK, PRÁSK!
„ZAVOLEJTE SI TOHO PSA!“
„DRŽTE SI TOHO PSA DOMA, NEBO HO UŽ FAKT STŘELIM!“
„JÁ ZA TO ASI TAK MŮŽU! KOČKY PITOMÝ!“ zařval Kiba v pyžamu z okna. „Akamaru, domů!“

Nemocnice byla v poválečné Konoze rušné, sklíčené místo s příliš malým počtem kvalifikovaných pracovníků. Sakuře bylo šestnáct a polovina nejtěžších případů padla na ni, protože ona už dlouhou dobu věděla, co jako medik dělá.

Díl sedmadvacátý - Na domácí frontě klid

Využila jsem nepřítomnosti rodičů a naordinované rekonvalescenční odpoledne trávila rozvalená v obýváku na gauči. Stěží by se dalo říct, že jsem se dívala na televizi, sice jsem ji měla zapnutou, ale na obrazovce běžící pořad jsem vnímala asi jako Konohamaru, když mu něco vysvětluje Ebisu-sensei. Stejně to byl jeden z těch přiblblých seriálů pro náctileté, jehož hlavní hrdinka řešila problém s láskou vskutku obřích rozměrů – nemohla se rozhodnout, zda dá přednost pohlednému, drsnému boháčovi nebo milému a zábavnému mladíkovi z nižší vrstvy, se kterým se sblížila při práci na školním projektu.

„Je čas vrátit se domů,“ řekl si Sasuke a vydal se po pláži směrem k Listové. Domů, co to vlastně znamená? Celý klan... ehh, nad tím teď přece nebude přemýšlet. Naruto se o něj vždycky zajímal a Sakura, ta její věčně otravná zamilovanost... Jestlipak ho ještě miluje? I když nemusel, podvědomě šel po cestě tak, aby ho nikdo neviděl. Už si zvykl na to, že se na něj dívají všichni skrz prsty, ale byl odhodlaný znovu získat důvěru, místo, kam patří. Povzdechl si. Sice byl vlk samotář, ale i on toužil po společnosti a čím víc dospíval, tím víc toužil po té dámské. Jenže jak si vybrat dámu svého srdce, když se na něj vždycky přilepily všechny dívky z okolí?

Když zpoza hor vylezlo zlatavé Slunce, tak z postele vylezla i vyspalá růžovláska.
„Áhh...“ zívla si. Ťuk, ťuk, ozvalo se ze dveří.
„Oh, kdo to může být? Hned tam budu!“ křikla a oblékla si župan. Seběhla schody, přišla ke dveřím a otevřela. Ve dveřích stál Sasuke s růží. Oblečený v černém tričku, šedé vestě, na krku stříbrný náhrdelník a šedé kraťasy.
Co tady dělá Sasuke?! A vypadá strašně moc sexy!
„A-ahoj Sasuke-kun.“
„Dobré ráno, kočko,“ usmál se černovlásek.

Do pokoje, kde spí dva milenci, vnikají sluneční paprsky. Černovlásek se pomalu probouzí jako první a snaží se přitom nevzbudil svoji milovanou dívku. A podařilo se mu to. Tiše se vydává do kuchyně a tam připraví snídani do postele pro dívku, která ještě spí. Když už je hotový, namíří si to do pokoje.

Z pohledu Sasukeho
Ona je tak krásná a roztomilá, když spí, vzdychl nahlas černovlásek a vzbudil růžovlásku.
„Áhh...“ zívla si. Když viděla černovláska s táckem v rukou, tak na něho jen zamžourala unavenýma očima.

Ráno se vzbudilo rozžhavené slunce, jehož paprsky dopadaly do pokoje růžovlasé dívky.
Stěny pokoje jsou bílorůžové, povlečení postele šedorůžové, vedle postele stoleček, na kterém je růžový budík. Kobereček pod postelí je šedý.
„Áhh! Konečně pátek!“ zívla si rozcuchaná zelenoočka. Vstala z postele a namířila si to do koupelny, která je naproti posteli. Když se viděla v zrcadle, málem ji trefil šlak.
„Panebože!!!“ vykřikla. Musím s tím něco udělat hned teď! řekla si a pustila se do toho.

Čupela som na konári košatého stromu uprostred Konohy a pozorovala okolie. Husté lístie ma bezpečne chránilo pred pohľadmi, ale kto by sa už pozeral tak vysoko? V hlave som si opakovala plán. Počkať do súmraku. Musím vydržať už len pár hodín a veci sa začnú dávať do poriadku. So vzdychnutím som sa posadila. No, tých pár hodín musím pretrpieť v nedočkavosti.

---

Ráno

„Bíp, bíp, bíp!“ zazvonil růžovlásčin budík.
„Áááh!“ zívla a švihla s sebou zpátky do postele. Chvilku si snad zdřímnout můžu, usmála se ospale a usnula.

O půl hodiny později

„Ááááh, no tohle je trochu lepší,“ řekla si a podívala se na budík.
„Do prd**e!!! Já zaspala!“ křikla Sakura a běžela se obléct.
„Já jsem taková blbka!“ pokárala se a šla se ještě do koupelny upravit. Poté polapila svoji tašku, seběhla schody, obula si boty a vyrazila do školy.

Z pohledu Naruta

„Zopakuj to!“ prekvapene na neho naliehal. Ten len mykol plecom. Sakura stála so sklopenou hlavou, „niečo mi ušlo?“
„Vonku sa o tom porozprávame, Sasuke-kun,“ usmiala sa na neho milo.
„No páni, tak, gratulujem aj ja,“ postavila sa Mei Terumi a obišla celý stôl, aby sa mohla ku Sakure priblížiť, „aké nečakané,“ zachechtala sa, „žeby bol otec Uchiha?“
Sakura pozerala na Sasukeho, dúfala, že jej to odpustí. Mala mu to povedať hneď, keď mala podozrenie. A teraz, keď sa to tak nelichotivo dozvedel, nevedela, čo má od neho čakať.

8.

Asi po sté se zhluboka nadechla. Na střeše tohoto domu seděla už přes hodinu a pořád se neměla k tomu, aby se zvedla a přesunula se jinam. Musela přiznat, že jí bylo mizerně. Mimo jiné fyzicky, protože měla stažená nalomená žebra a díky jejím výkyvům chakry ji nemohl vyléčit nějaký lékařský ninja, tak i psychicky. Doufala, že se jejím soubojem s Yoshim, pročistí vzduch a všechno se vrátí do normálu, ale kdykoliv na sebe narazili, tak sklonil hlavu, zabodl pohled do země a vyrazil pryč.

Sakura vyšla z Narutova domu a rovnou si to namířila domů. Přitom si urovnávala myšlenky v hlavě. Co to, sakra, mělo znamenat, nejdřív Sasuke a pak Naruto? Naruto a Sasuke jsou přátelé a když se jeden z nich dozví, že jsem se líbala s tím druhým tak... mě budou nenávidět oba dva. Smutně se podívala na noční oblohu a mraky jí připomínaly Naruta a Sasukeho, jak se usmívají. Když už došla domů, tak se šla rovnou převlíct a spát.

Dalšího dne

„Bíp, bíp, bíp!" zazvonil Sakuřin růžový budík.