Sakuřina volba díl 2.

Sakura vyšla z Narutova domu a rovnou si to namířila domů. Přitom si urovnávala myšlenky v hlavě. Co to, sakra, mělo znamenat, nejdřív Sasuke a pak Naruto? Naruto a Sasuke jsou přátelé a když se jeden z nich dozví, že jsem se líbala s tím druhým tak... mě budou nenávidět oba dva. Smutně se podívala na noční oblohu a mraky jí připomínaly Naruta a Sasukeho, jak se usmívají. Když už došla domů, tak se šla rovnou převlíct a spát.

Dalšího dne

„Bíp, bíp, bíp!" zazvonil Sakuřin růžový budík.
„Ááhh..." zívla si unaveně. Otráveně vstala a šla se obléct. Hned potom se odebrala zkulturnit do koupelny. Když už byla hotová, vzala si tašku a vyrazila do školy.

Z pohledu Naruta

„Bíp, bíp, bíp!" zazněl Narutův budík ve tvaru žáby.
„Áááhh!" zívl si nahlas rozcuchaný blonďáček.
„Dálší den, další zážitky." usmál se ležící Naruto v posteli. Chvíli jen tak ležel a hleděl do stropu jako zombie. Po nějaké době vstal a šel se převlíct. Pak se zašel učesat do koupelny, vzal tašku a odešel do školy.

Ve škole

„Ahooj, Sakura-chan!" křikl Naruto na růžovlásku.
„Ahoj, Naruto." pozdravila blonďáka.
„Vidím, že už jsi zdravý," dodala Sakura.
„Jo, to mi pomohla ta tvoje dobrá polévka." usmál se vesele Naruto a Sakura se jemně začervenala.
„Jinak, jak se dneska máš?" optal se jí.
„Docela dobře, díky a ty?" odpověděla Sakura.
„Ujde to." oplatil jí odpověď.
„D-dobré ráno, N-naruto-kun..." vtrhla jim do konverzace černovláska. Vlasy měla černé a dlouhé a leskly se na slunci. Měla krásné, fialové oči. Oblečená byla ve školní uniformě jako všechny ostatní dívky.
„Ahoj, Hinato," usmál se mile Naruto. Málem Hinata omdlela, když viděla ten jeho milý úsměv. A celá rudá jako rajče mu nabídla cukroví ve tvaru srdce.
„Jéé, děkuji ti, Hinato, je to od tebe velice laskavé," zvětšil ten milý úsměv ještě víc. Hinata byla červenější než obvyklá červená barva a to už se dá co říct. Nabídla taky Sakuře a sobě.
„Děkuju, Hinato," usmála se Sakura mile.
„Není zač," řekla a usmála se černovláska.
Když bylo vše snědeno, tak Naruto přistoupil k červené Hinatě a kamarádsky ji objal. Když skončil s objímáním, Hinata si rychle šla sednout a v tu dobu začalo zvonit. Naruto neposlouchal učitele a ani ty jeho žvásty, z jeho úst jenom slyšel:
„Bla, bla, bla." Naruto přemýšlel jen o Sasukem. Proč dneska nepřišel do školy? Stalo se mu snad něco? A nebo je jenom nemocný? Chjo... Z dlouhého přemýšlení ho vytrhlo hlasité cinkání školního zvonku.
Naruto si nachystal věci na další hodinu a šel za Sakurou.
„Nechceš pomoct, Sakuro-chan?" zeptal se blonďák.
„Jo klidně, díky." usmála se růžovláska. A takhle to šlo všechny hodiny.
Když už pak skončila poslední vyučovací hodina, tak ve třídě zůstal Naruto se Sakurou a utírali tabuli.
„Eeh... Můžu se tě na něco zeptat?" optal se s vážným pohledem.
„Jasně, jen mluv," pobídla ho.
„Tak jo, Sakuro, miluješ Sasukeho?" řekl vynervovaně. Když to slyšela, nevěděla co má říct.

Z pohledu Sakury

A sakra, jak mám teď na tuhle otázku odpovědět?!
Chvíli přemýšlela a po nějaké době z jejích úst vyšlo: „Ne."
„V-vážně?" vyhrkl ze sebe překvapeně jemně červený blonďák.
„No, tak jsem si říkal, jestli bys nechtěla být mojí p-přítelkyní..." zrudl trochu víc a Sakura se k červenání přidala. Vypadá to, jako by měli závod v červenání. Sakura byla zase ve své mysli. Ještě mám odpovědět na tuhle otázku???
„Promiň, Naruto, ale ne... Nejsem ještě připravená..." řekla smutně Sakura a v koutku oka se jí objevila malinkatá slza, ale on si toho naštěstí nevšiml.
„Aha... no, ale já jednou najdu tu správnou chvíli a zeptám se tě znovu!" usmál se a tím rozveselil Sakuru.
„Tak co? Jdem na oběd?" řekl Naruto hravě a Sakura se rozesmála.
Když už došli ke dveřím od jídelny, tak se tam celá jejich třída podívala a holky si začaly něco špitat mezi sebou. Jeden hnědovlasý chlapec naznačil Narutovi, ať si sedne k nim. A to samé udělala dívka s kaštanově hnědými vlasy. Oba dva si šli rychle pro oběd a přisedli si ke stolům, kam jim naznačovali jejich přátelé. Sakura k holkám, Naruto ke klukům.
„Konečně se ti povedlo sbalit Sakuru???" zasmál se kluk s černými vlasy v copu, který vede nahoru.
„Buď zticha Shikamaru!" okřikl ho naštvaně Naruto. „Ne, nesbalil a už o tom nemluvme..." dokončil.
„Ty a Naruto, Sakuro???" optala se modroočka.
„N-ne, jasně že ne... on se mně zeptal jestli s ním chci chodit, ale já řekla že ne," odpověděla.
„No, Naruto je docela kus chlapa a docela fajn kluk," usmála se ta s kaštanově hnědýma vlasama.
„Tenten!" okřikla Sakura svoji kamarádku. Nějakou dobu spolu všichni kecali a potom šli všichni domů.
Když šla Sakura domů, někdo ji zastavil: „Sakura-chan!!!" Byl to ten blonďatý chlapec, který ji vždy rozesměje. Sakura se jen usmála a čekala, až ji doběhne.
„S-Sakura-chan n-nechceš doprovodit domů?" optal se zadýchaně blonďák.
„Jistě, Naruto," usmála se na něho mile. Celý červený Naruto z běhu jí úsměv oplatil a šli si oba spokojeně dál. Povídali si o všem možném. Když byli u Sakuřina domu, tak se oba rozloučili a Naruto šel dál domů.
Když už Sakura ležela v posteli, tak začala přemýšlet. Jak dlouho budu muset lhát? Mně už za chvíli normálně klepne.
Po nějaké době přemýšlení usnula. Nojo, přemýšlení v posteli je namáhavé.