Dračí bojovnice 2 Nový objev

Probudila jsem se do krásného dne. Tady bylo vážně krásně, zatím to bylo nejkrásnější místo, na kterém jsem kdy byla a že jich bylo. Otec byl opačného názoru, pořád nadával, že je tu všechno moc velké a divné. Abych vám pravdu řekla, byla bych docela ráda, kdyby odešel. A víte co? Dnes ráno mi oznámil, že se vrací do sídla! Super, že?
"Vážně nechceš, abych tě tam hodila?"
"Ne, díky."
"Co když se ti něco stane?"
"Za koho mě ku.va máš?"
"No jo."
"Tak za týden u Šéfa."
"Jo."
...
"Jupííí, jsem volná!!!"
"Midori, co tak vyvádíš? Někdo umřel?"
"Ne, kéž by, ale můj otec odešel, moc se mu tady nelíbilo."
"Aha a to je důvod k radosti?"
"No aji jo. Jsem volná."
"Aha, už jsi snídala?"
"Ne."
"Tak pojď ke mně, já už ji mám hotovou."
"Super, dík."

Rozešly jsme se k jejímu domu. V té její části bla taková kosna, nechápu, jak tam mohla bydlet, hrůza. Ten její domeček byl takový malinkatý. Ovšem když jsme vešly dovnitř, musely jsme se jako obvykle proměnit. Počkala jsem v jídelně, ona mezitím zaplula do kuchyně a za chvíli se vrátila se snídaní.
"Dík."
"Není zač."
"Ty Shiro, tvoje matka taky zemřela při porodu, že?"
"Co to meleš? Moje mamka je v klidu."
"Cože? Ona nezemřela?!"
"Ne, tohle prokletí mají pouze zemní."
"To si děláš p***l! Chceš říct, že kdybych byla třeba vodní, tak by moje matka žila?"
"No...asi jo."
"Ku.va do p.či, sku.vený svět! Takže já taky nemůžu mít děti?"
"No… Náš pán, pracuje na kouzlu, které by zabránilo v umírání matek zemních draků. Poněvadž, kdyby se mu to nepovedlo, tak by zemní draci mohli vyhnout."
"Aha, doufám, že se mu to povede."
"Já taky, byla bych smutná, kdybys zemřela."
"To já taky."
"Vážně?"
"Ne dělám si p***l! Samozřejmě že vážně ty pako! Jsi moje jediná kamarádka a to nejlepší."
"Jo, to ty taky."
"A tví rodiče jsou kde?"
"V horách. Odmítají žit ve smíšené vesnici."
"Aha a ty tu chceš žít?"
"Jasně, je to tu skvělé."
"Půjdeme po snídani ven?"
"Jasně."

V poušti:
"Gaaro, už se tu plahočíme dva dny a po tý holce tu nejsou žádné stopy."
"Jo, Kankuro má pravdu. Vrátíme se."
"Ne, jestli není tady, tak se z pouště dostala, já ji musím najít."
"Tohle už hraničí s posedlostí."
"Jo, Gaaro vrátíme se, nezapomeň na to, že jsi stále Kazekage. Vyšleme pátrací tým."
"Dobře, takže vy se vrátíte. Kankuro budeš za mě zastupovat. Já se ji vydám hledat za hranice písečné."
"Baka."
"Jo."
"Tak my teda jdeme, ne že se po cestě zabiješ."
"Klid."
"Čau."
"Jo, jo."

Zpět do vesnice:
Procházely jsme se vesnicí, já si to užívala. Ovšem Shiro byla neklidná a držela se ode mě dál.
"Co je Shiro? To se mě bojíš?"
"A víš, že aji jo? To sebou musíš pořád tahat tu kosu?"
"Jasně! Je to znak mého náboženství. A navíc, dala jsem si sní takovou práci. Ani mě nehne ji nechat doma."
"Práci?"
"No. Upravila jsem ji jedním kouzlem, že když se proměním, tak se taky zvětší do skvělé velikosti, navíc jsem ji odlehčila, teď se s ní ještě líp hází."
"Aha, takže ty se svého stylu boje nevzdáš ani, když jsi drak."
"Jo přesně."
"Shiro, máš nějakého kluka?"
"Ehm, někdo by se našel."
"Vážně? Povídej!"
"Dobře, ale pojď do stínu, to slunko mi nedělá dobře."
"Ty si cíťa."

Sedly jsme si na lavičku pod velký strom.
"Tak povídej."
"Jo. Je vodní a vážné krásný!!" v očích se jí objevili hvězdičky.
"Bacha, abys neroztála."
"Má dlouhé tmavě modré vlasy sepnuté v ohonu. Je vysoký, štíhlý, ale ne moc. Prostě tak akorát. A má nádherné blankytně modré oči."
"Vážně? Tak toho znám."
"Jo?"
"Můj strejda Kisame."
"Ty jsi blbá."
"Ne, dělám si srandu, ale kdyby měl krátké vlasy, tak by to mohl být on."
"Opět říkám, jsi blbá."
"Promiň. Musíš mi ho někdy ukázat. A ví on vůbec o tobě?"
"No...ne. Párkrát jsem se na něj koukla, ale on nic."
"Tak to musíme napravit! Pokud se ti líbí, měla bys to dát najevo, musíš vědět, na čem jsi."
"No jo. A ty?"
"Zatím nikdo. Právě dneska jsem chtěla jít na "lov"."
"Aha, tak to já ti pomůžu. Myslím, že by se k tobě hodil větrný. A dneska je velká jarní slavnost!"
"Vážně? Tak no co ještě čekáme? Jdeme, musíme se připravit, nějak hezky oháknout. Máte tu nějaký obchody s oblečením?"
"Jasně. Pojď, jdeme."

Prošly jsme snad všechny obchody ve městě. Shiro si vybrala takové bíle středně dlouhé šaty, ve kterých vypadala vážně sexy a k tomu bílé lodičky. Já jsem se stále nemohla rozhodnout mezi zelenými šaty anebo zelenou minisukní a ozdobným trikem. Až Shiro rozhodla. Prý že se ke mně šaty nehodí a tak jsem si vzala minisukni, triko a zelené tenisky, nepotrpěla jsem si na podpatcích a lodičkách, nohu jsem chtěla mít vždy v pevném, co kdyby náhodou došlo na boj? V lodičkách se bojuje trochu blbě. Pak jsme navštívili kadeřníka, bez něj to nejde. Byla to vážně super. Tahle vesnice byla úplně normální, když to tak vezmete, akorát, že byla plná draků. Po kadeřníkovi jsme se vypravili ke mně domů. Shiro vypadala vážně skvěle, když si ty vlasy nějak upraví. Normálně je nosila pořád rozpuštěné. U mě jsme byly až do večera. Když jsme konečně skončili s líčením a vším, vypadaly jsme vážně skvěle. Já jsem tu sukni ještě trochu natrhla a triko na levém rukávu a na pravém boku potřísnila rudou barvou na oděvy, hned to vypadalo líp. Boty se staly taky obětí rudé barvy. Jen sukni jsme nechala zelenou. Shiro byla celá čistě bílá. Vypadala trochu jako sněhulák a tak jsem jí opět pomohla. Vzala jsem modrou a na některých místech ji trochu potřísnila šaty, na jedné straně jsem je trochu natrhla a do vlasů jsem jí dala modrou růži. Teď vypadala vážně skvěle. Kdyby něco, normální budovy ve městech, jako kadeřník a obchody jsou v normál velikosti. Jasný?
"Midori, jsi vážně skvělá, mohla bys být návrhářka."
"Díky. Ale už pojď, nebo příjdem pozdě." hodila jsem si kosu na záda.
"To si ji bereš i na večírek?"
"Jo."
"Chjo, tak jdeme."

Vyšly jsme z mého domu a zamířily na večírek. Už tam bylo hodně lidí a nejvíc kluků. Začala jsem se rozhlížet a hledat nějakého zajímavého jedince. Shiro se zničeho nic zastavila.
"Co je?"
"To je on! Tamhle ten!"
"Hm. Je vážně hezký. Tak běž! Ukaž mu, jaká jsi Dračice. To zní trochu divně, ale to je jedno."
"Dobře, vždyť už jdu."
´Ona to nezvládne, myslím, že ji budu muset pomoct, dřív než se ztrapní.´
Nenápadně jsem se vypařila a pak se objevila přímo u něj. Shiro se zastavila v půlce cesty, asi si chystala řeč.
"Ahoj."
"Nazdar, chceš něco?"
"Ne, ale moje kamarádka by tě ráda poznala."
"Jo vážně a kde je?"
"Támhle ta v těch modrobílých šatech."
"Wau, je to vážně kost."
"Varuji tě, jestli ji nějak ublížíš, tak si mě nepřej." naschvál jsem prsty přejela po jedné z čepelí kosy.
"Jasně, jasně."

´Odešel, myslím, že taky po Shiro pokukoval, ale nebyl si jistý. Jsem fakt skvělá. Takže Shiro už společnost má a co já? Kya! Ten je krásný!!! Musím ho jít oslovit!´
Zaujal mě, vysoký, štíhlý, ale ne moc, jak říká Shiro. Měl sytě rudé vlasy, soudě podle toho, byl ohnivý. Nezajímá mě, že Shiro řekla, že se ke mně hodí větrní. Mě zaujal on. Přišla jsem k němu, seděl na baru.
"Ahoj. Smím si přisednout?"
"Jasně, taková kočka může kdykoliv."
"Díky."
"Jsi tu nová, že?"
"Jo. Jak to víš?"
"No tebe si všimnout je docela lehké a navíc nikdo jiný tady sebou nevláčí kosu. Jo promiň, jsem nezdvořilý. Mé jméno je Akaru."
"Midori."
"Proč tuhle věc sebou pořád taháš?"
"To je nadlouho. Jsem na ni zvyklá."
"Aha."
"Ty jsi ohnivý drak, že?"
"Jo a ty jsi zemní?"
"Jo."
"Dáš si něco k pití?"
"Hm a víš, že aji jo? Co doporučuješ?"
"Asi Bijin."
"Bijin?"
"Je to vážné skvělý koktejl z ovoce a s trochou sake."
"Tak to beru."

Chvíli jsme si jen tak povídali, ten Bijin byl vážně dobrý. A pak mě vyzval k tanci. Bylo to nádherné, tancovali jsme pořád až do půlnoci, kdy večírek skončil. Párkrát jsem zahlédla Shiro, jak si povídá nebo tancuje s tím modrovlasým. Asi po pěti Bijinech jsem vůbec nevěděla, kdo jsem. Myslím, že tam toho Sake byla víc, než troška. Po skončení večírku mě Akaru doprovodil domů.
"Uvidíme se zítra na shromáždění?"
"Jo, klidně."
"Tak já jdu, čau."
"Jo. Čau."

Teď jsem proklínala to vymyšlení těch baráků, proměna byla vážně těžká v tomhle stavu, ale zvládla jsem to. Žuchla jsem do hnízda, to je postel, kdyby něco, které bylo vystláno listím. Shiro měla to hnízdo z ledu. Brr. Za několik málo minut jsem tvrdě usnula.